Poddané mohl míti dle zemského zřízení pouze majitel statku v deskách zemských zapsaného.
Poddanství vznikalo narozením, přecházejíc na potomky dle matky dítěte, dále z trestu a konečně smlouvou, že převzal totiž někdo statek po jiném poddaném, tímto opuštěný.
Obsah poměru poddanského byl asi tento: Selský člověk byl se svou rodinou zavázán vrchnosti své věrností, poslušností s úctou. Jest upoután k půdě panské, pro něho neplatí volná stěhovavost, kdo by ukryl uprchlíka, propadá těžkým trestům. Sběhl-li pak který poddaný, byl stíhán nelidsky, jako později otrok v Americe; měliť na mnohých panstvích i vyučené psy na stíhání takových uprchlíků.
Postupován a prodáván nevolník i s půdou, na níž lpěl, děti jeho musily na panském dvoře určitou dobu, obyčejně 3 – 7 let zdarma sloužiti. On nesměl dětí svých bez povolení panského dáti ani na řemeslo ani na studie. Do manželství vstupovati rovněž nebylo poddanému volno, ač dostal-li povolení, za jehož udělení vrchnosti brávaly ne nepatrné taxy. I zadlužovati se bez povolení bylo omezeno, rovněž pořizovati pro případ smrti mohl pouze se svolením vrchnosti. Sám od své osoby nemohl poddaný vésti žádného sporu ani jako žalobce, ani jako žalovaný, ve všem zastupovala jej vrchnost. Jen proti ní měl způsobilost procesní na úřadech krajských, ale ty zase byly šlechtou samou osazeny!
Vrchnostem musil dávati roční úroky v penězích a naturáliích, a mimo to tzv. pocty vejce, drůbež, len, konopí, med, peří i dobytek v jistých ročních lhůtách, pro ni musil sbírat kmín, houby, oříšky, hlemýždě a jiné. Jeden spisovatel praví „že hrabě Bredav, když sedláci již co dáti neměli, dal ženy jejich a děvečky holiti a vlasy parukářům prodal“. Dodává: pulchra industria, krásné řemeslo!
Dále musili sedláci často přes zimu, ovšem že bezplatně, přechovávati mladý skot vrchnostenský. Vrchnost má výhradná práva výrobní a odchodová. Jen ona na panství svém smí mleti, pivo vařiti, kořalku páliti, maso sekati, jen v jejích krčmách smí sedlák se opíjeti.
Co vrchnosti buď samy nepotřebují, nebo nemohou spotřebovati, jsou nuceni od nich kupovati poddaní: drůbež, ryby, máslo, maso smrduté nebo ze scepenělého dobytka atd., vše za ceny vrchností ustanovené. Vrchnost má právo předkupné na veškeré plodiny poddaného za ceny vrchností ustanovené. Vedle toho poddaní musejí konati nesčetné roboty, jež byly pěší či ruční a tažní, odměřené a nedoměřené, řádně a mimořádné. Tažné konaly se obyčejně dvou, ovšem ale i 4, 3 a jednospřežně.
Na Moravě v polovici 18. století konalo se 4,282.500 dní roboty koňmi, a 1,409.114 voli ročně. Roboty řádné sedlák měl konati nanejvýše 3 dny v týdnu. Ale mimořádnou robotu byl povinen konat, kdy uznala vrchnost toho nutnou potřebu, tedy třeba po celý týden. To dělo se hlavně ovšem v době jarního a podzimního setí a žní, že sedlák na svém poli mohl pracovati pouze v noci. Ovšem dle robotních patentů mělo býti ponecháno sedlákovi tolik času, aby si mohl své obdělati, ale jelikož se tam vrchnostem ničím nehrozilo, nezachovají-li předpis ten, a slibovalo pouze božské požehnání, patenty se nezachovávaly.
Za mimořádnou robotu počítána např. také práce na stavbách panských paláců v Praze, v železných hutích, vápenkách atd. Když sedlák konal povoz déle než jednodenní, měl dostati nahraženo mostné, mýtné a stravné pro čeleď a píci pro dobytek. Jak málo se to však zachovávalo, viděti z toho, že dle úřední zprávy na panství Dobříšském nevyplatila vrchnost asi 300 sedlákům za 31 let za tyto povozy 18.579 zl., ročně každému tudíž 578 zl.
Sedláci děleni v nezakoupené a zakoupené, jež vrchnosti byly za statek svůj zaplatily a měly listiny o tom ve svých rukou. Nezakoupenému mohla vrchnost statek pro špatné hospodaření nebo neodvádění dávek libovolně odebrati. Chtěla-li zaokrouhliti nějaký svůj dvůr, rovněž mu statek odebrala, a dala mu jiný nebo také nedala žádný. Zvelebil-li někdo svůj statek, vzala mu jej vrchnost a dala za něj jiný, hodně spustlý, aby jej prý také zvelebil. Byly-li na tomto dluhy, musil je sedlák zaplatiti. Vrchnosti se to nedotýkalo, vydal-li sedlák to, co jinak krvavým potem byl zahospodařil. Dohospodařil-li – však někdo jiný rád statek převezme! Přirozeně pak sedláci nestarali se mnoho o udržení a zlepšení svých pozemků, mohouce každou chvíli býti zahnání.
Ba pílí a přičinlivostí přímo k tomu vybízeli. Dělali proti, jen co nevyhnutelně musili. Zakoupení sedláci měli poněkud výhodnější postavení; pouze pro nepořádnost, dluhy a těžké zločiny mohli býti vyhnání. Ale vrchnost jich mohla kdy chtěla přinutit k prodeji a jelikož bez jejího svolení nikdo si netroufal statek koupit, diktovala cenu, kterou pak i mnohdy zaplatila. Při přechodech dědických statků těch vrchnost často zvyšovala robotu a dávky, vyhražujíc si jednotlivé kusy polí, aneb dobytka a vybírala 10 % taxu z odhadnuté ceny. –
Tím podán obraz toho děsného stavu selského poddanství v našich zemích v minulém století. Dlužno se zmíniti pouze ještě o tom, jak s lidem tělesně nakládáno. Bylť lid ve příčině té vydán vrchnosti úplně na milost. Nebyloť v obvodu panstevním vrchpráví pánů jen majetkové, bylo i politické. Nejen velkým majetkem zakládala se moc pánů, nýbrž výslovným privilegiem politickým.
Týž, kdož byl vrchním pánem a vlastníkem pozemkovým, poroučel také jako vykonavatel soudní výsosti, jako politická vrchnost a do nemalé míry též jako berní úřad. Vrchnost sama rozsuzovala spory poddaných mezi sebou, spravovala záležitosti nesporné, měla nižší pravomoc hrdelní, rozepisovala daně, jež byly na sněmích vypsány dle jednotlivých panství.
Soustřeďujíce takovouto moc v svých rukách lidé ti, také hospodářsky přemocní a nasyceni touhou po statku a důchodu, přirozeně proměnili, jak praví pamětní spis, podaný císařovně Marii Teresii r. 1748, poddanství v nesnesitelné otroctví a právo vrchnostenské v nesnesitelné tyranství.
*
Abychom tohoto tyranství podali ještě několik ukázek, uvedeme několik případů z úředních zpráv zvláštní komise, jež vyšetřovala zlořády proti poddaným na Dobříšském panství knížete Mansfelda: Poddaní tam musili kupovat, jak stojí ve zprávě té, maso z padlého dobytka, libru tehdy za 10 kr., za obilí, jež musili prodat vrchnosti, dostávali místo tržní ceny 1 zl. 75 kr. pouze 1 zl. 6 kr. Když pošel následkem nějaké nákazy veškerý panský dobytek, probrali bez náhrady poddaným jich dobytek, třeba i, jak praví zpráva, chudé vdově jedinou její kravičku.
Jistý Rozehnal byl na udání, že pytlačil, ač nebyl přistižen, tak zbit, že zemřel ve vězení za několik hodin.
Poddaní uzavíráni mezi klády a biti bez milosrdenství. Jeden zbit do nehybnosti, protože přišel o půl hodiny později do roboty; druhý, jenž si přišel stěžovat, že platí poplatek z 10 ovcí, ač má pouze 5, zbit tak, že zůstal do smrti mrzákem.
Jiný sedlák stěžoval si u krajského úřadu, že mu vrchnost sebrala bez záplaty jeho zakoupený pozemek, za to zbit tak, že mu rozbita lopatka.
Jeden chalupník přišel si stěžovat k vrchnímu, že mu vzala vrchnosti chalupu, leč vrchní udeřil jej karabáčem do tváře a dal jej shodit se schodů, čímž chalupník utrpěl vnitřní poškození a za tři měsíce zemřel. Vyplaceno mu pak sice 60 zl. za jeho dům, ale ty se za nemoci jeho ztrávily a vdova jeho zůstává po něm jako žebračka.
Sedmdesátiletá vdova, jež musila na panském poli pracovat do 11 hodin v noci, měla pak pracovat přes noc ještě ve stodole, a když vysílením nemohla, zbita tak, že zůstala ležet jako mrtva po 2 hodiny…
Toť jen nepatrná ukázka barbarství, páchaného za dob „dobrých mravů a kázně boží“ na lidu obecném.
O. Heydušek. Lidová knihovna
