Z historie 1928: Podstata a vývoj soustavného hospodářství vodního (3)

F. Hospodářství vodní.

Praktické zužitkování veškerých poznatků o vodě pro jakékoliv potřeby přírody a jejich komponentů organických i anorganických a jakýmikoliv prostředky zoveme vodním hospodářstvím.

Pojem tento nebýval vždy dostatečně ujasněn, teprve v posledních dobách počíná zřejměji pronikati a jest nutno pečovati co nejvíce o jeho dokonalé propracování. Pojem hospodářství vodního předpokládá nejen lidský zásah technický, ale i zákonodárný (právní i správní), finanční, distribuční a hospodářský, a to jak pro potřeby lidstva a živočišstva, tak i pro potřeby rostlinstva, kůry zemské (hlavně vrstvy pedologické) a atmosféry.

K zlepšenému chápání tohoto pojmu dospělo se v dobách nejnovějších po četných nezdarech jednostranných úprav vodních, při nichž bývaly sledovány pouze některé zájmy bez ohledu na zájmy ostatní. Možno zde poukázati na regulace říční, sledující pouze cíle ochranné a tolik poškodivší zemědělství, na kanalizace řek a stavby průplavů, vyhovující sice plavbě a využití vodních sil, avšak znehodnotivší okolní zemědělskou půdu, na využití vody k účelům spotřebním, zvláště průmyslovým, z něhož povstalo nebezpečné znečištění řek splaškovými vodami měst a odpadními vodami průmyslových závodů, které zničily rybářství, znešvařily toky i s jich okolím, ohrozily veřejnou hygienu a vzaly obcím možnosti používati vody buď přímo nebo zakládáním ústředních vodovodů, dále na jednostranné uplatňování zájmů na údolních přehradách a na mn. j. Také se již velmi výstražně poukazuje na nadměrné a často neodůvodněné zrychlování odtoků vod povrchově tekoucích i podzemních, jako při úpravě toků (prostá regulace potoků a řek), ač by mohlo býti této vody mnohonásobně využito, nebo upřílišněné vysoušení země drenážními melioracemi, jemuž se nečelí na druhé straně účelným navlažováním.

Teprve náležité proniknutí pojmu soustavného hospodářství vodního v plném smyslu slova a k tomu přizpůsobené zákonodárství a administrativa přispěje k odstranění nezdarů, na něž bývají neužitečně věnovány veliké náklady, a k zamezení mnohých sporů, které se vlekou do nekonečna a ochromují život hospodářský.

Do souhrnu vodního hospodářství patří jednak úpravy vodstva tekoucího i stojatého (hrazení bystřin, regulace potoků a řek se stavbou údolních přehrad a rybníků, vypouštění jezer a moří, splavnění řek a stavba průplavů, využití vodních sil apod.), jednak využití vod v kůře zemské – ve vrstvě geologické i pedologické – pro veškeré obory meliorací, jež mají za účel zjednati správný poměr vody a vzduchu k půdě pro potřeby rostlinstva a získání nových ploch pro zemědělské obdělávání úpravami vodními, tedy technicky je zvelebiti dále pro zásobení obcí vodou, pro současnou jich kanalizaci soustavami stokovými a jich dokonalé čištění, dále úprava a využití splaškových vod z obcí a odpadních vod průmyslových závodů, by co nejméně byly jimi zatíženy veřejné toky i jiné vodní akumulátory, a konečně využití vod minerálních (balneotechnika). Patří sem tudíž jak všechna odvětví vodního hospodářství v užším smyslu slova, tak i zemědělská či kulturní technika, ke které hlavně čitáme odvodnění, povodňování a postřik, kolmaci, slínování, kultivaci rašelin a slatin, vysoušení moří, jezer a krasských dolin, rekultivaci půd znehodnocených, stabilizaci svážlivých území aj.; při všech těchto odvětvích má voda svůj specifický význam a působí se na její ovládnutí technickými prostředky.

Všechna zmíněná odvětví hospodářství vodního musí býti na témže území stále ve vzájemném poměru a vztahu řešena a všechna díla po vybudování také tak užívána, což jest jedině možné vypracováním jednotného hospodářsko-technického programu a jednotného soustavného řízení. Programy musí se vztahovati nejen n celková území, ale i na jejich části, dané v ohledu hydrologickém i správním a musí se týkati jak výstavby, tak i provozování a udržování všech podniků. Účel všech objektů musí být tak promyšlen, aby povstala nejvýhodnější kombinace všestranného využití, z něhož by nepovstávalo zneužívání v neprospěch nejobecnějších potřeb nebo docela zhoršování poměrů klimatických.

Přirozeně, že veškeré práce musí býti založeny na dokonalých a úplných přípravných výzkumech hydrologických a zvláště na pracech hydrotechnických a dále na výzkumech o spotřebě a distribuci vody, jež jsou podkladem a podmínkou veškeré organické práce další.

Jednotné a racionelní hospodaření s vodstvem nutno vždy tak upořádati, aby obyvatelstvo užívalo co nejúčelnější a nejhospodárněji vod tekoucích a podzemních, a to stejnoměrně k účelům zemědělským, průmyslovým i obchodním, aby zlepšená produkce zemědělská nalezla levné prostředky dopravní pro své výroby, průmysl levnou dopravu surovin a vydatné síly pohonné, celé oblasti teritoriální zlepšení vnitrozemského klima, rozhojnění ročních srážek ovzdušných a prodloužení doby vegetační pro potřeby rostlinstva a zvýšení přímé těžby z produktů vodstva (hlavně ryb). Musí tudíž býti v užívání všech děl pro vodní hospodářství zřízených naprostá rovnováha.

Po technické a techniko-hospodářské stránce dospělo se v prohloubení pojmu soustavného vodního hospodářství již uspokojivě blízko žádoucímu stadiu, jest však ještě potřebí propracovati tento pojem i s hlediska organizačního, tj. veřejně správního a hospodářsko-administrativního, hlavně finančního, obhospodařovacího a udržovacího; toto jest problém jak státní a mezinárodní legislativy a administrace, tak i sdružování zájmu a prostředků veřejných soukromých.

Není divu, že svrchované státy musí do tohoto odvětví svojí autoritu tolik zasahovati; jest ovšem třeba upraviti veřejnou správu vodohospodářskou všude tak, aby odpovídala zásadám řízení vědeckého. Jest málo států na světě – RSČ, nevyjímaje – kde se tak skutečně stalo a děje jednotností kompetentních úřadů, jednotným zákonodárstvím, jednotými budovacími programy a jest nanejvýše potřebí nápravy ve všech státech, v nichž se nedospělo dosud k tomuto stadiu.

To by však nebylo ještě vše. Význam vody jest všelidský, způsob jejího oběhu, přesahující hranice států, žádá, aby věci hleděla si také veřejnost mezinárodní. Mírové smlouvy po světové válce učinily v tomto směru další krok vpřed, jak byla o tom již dříve učiněna zmínka; v zájmu světa a jeho obyvatelstva bude asi nutno průběhem doby jíti ještě dále. Vždyť systémy říční a na řekách vybudovaných údolních přehrad mají vliv na vodnost toků v dolejších tratích, zhusta na jiném již území státním, exploitace lesů a neracionelní hospodaření vodstvem zhoršuje klima i v sousedních státech, lidstvo má širší zájem na využití vodních sil přenosem vyrobené energie, na zužitkování všech minerálních zřídel na zemi, jest dále třeba pečovati i o mezinárodní pomoc při vodních živelných pohromách a mn. j.

Pro náš stát bude míti tento vývoj věci neobyčejný význam. Jedinečným vytvořením svých říčních soustav, které vesměs – s výjimkou vlastního toku Dunaje – obsahují horní říční trati, představuje území naší republiky neobyčejně důležitý hydrologický klíč celé střední Evropy a jest na našich vedoucích činitelích, aby této znamenité, přírodou dané posice, náležitě využili k posílení státu v ohledu hospodářském i politickém; příkladem nám mohou býti Angličané, kteří účelným vodním hospodářstvím na Nilu a jeho přítocích v horním toku dovedli si vytvořiti i neobyčejně účinný prostředek ve směru politickém (vliv na Habeš).

Úpravou a ovládáním odtoků našich řek lze působiti velmi značně na odtokové poměry v dolejších tratích, hlavně v Německu a ovšem ve značné míře i v Maďarsku; v tom směru budou vždy oba tyto státy na nás velice závislý a jest jen věcí naší taktiky, jak z této okolnosti co nejvíce těžiti a nikoliv doznati snad újmy na prestiži státní při případné mezinárodní dohodě o využití vodnosti našich řek.

Německo již před světovou válkou bedlivě sledovalo pozornost našich odborníků, která byla věnována na vybudování nádrží na Berounce, Vltavě, Labi na Opavici, Odře i Ostravici, úpravám na středním Labi atd., a to nejen vzhledem k vylepšení odtoku vod na Labi a Odře v Německu, ale i vzhledem k připravovanému otevření plavebních cest k jihu přes naše území do Dunaje a jím dále. Německo sotva těchto snah zapomene a přijde asi doba, kdy hledíc k svému vlastnímu prospěchu bude se snažiti navázati těsnou součinnost při úpravě našeho vodního hospodářství.

Maďarsko použilo již několikráte té okolnosti, že Tisa a přítoky její i Dunaje pramení na našem území, k odůvodnění svých snah po revisi mírových smluv a obnovení bývalého Uherska; posledně stalo se tak opětně v r. 1927 u příležitosti útoků anglického lorda Rothermere – a proti našemu státu. Tissko-dunajská údolní společnost poslala mu stížnost, již doložila fotografiemi, že nástupnické státy nestarají se, aby v horních tocích řek bylo čeleno povodním, které stále ohrožují území Maďarska. A to má býti též důvodem pro navrácení území Slovenska a Podkarpatské Rusi panství maďarskému, ač toto mělo dříve dosti času a příležitosti zjednati si nápravu samo. Konečně nemá ani nyní cestu k ní uzavřenou, jestliže bude hledati v tom směru dohodu s naším státem a přispěje na potřebné práce úměrně prospěchům, které z toho Maďarsku vyplynou.

Jako všude jinde, má zvláště ve vodním hospodářství neobyčejný význam i normalizace a typisace, ač jest jí na překážku měnlivá povaha vody, která bude často rozhodnou pro volbu individuelních norem buď podle oblastí povodí, nebo podle administrativních teritorií. Ať národní, ať mezinárodní typisace a normalizace budou míti vždy větší význam z hlediska zájmů světového hospodářství a musí se k nim proto promyšleně pozvolna pracovati; jest ovšem jisto, neboť zvolený normál má představovati výron nejlepších zkušeností mnoha činitelů, aby mohl činiti nárok na všeobecně uznanou a dobrovolně přijatou platnost. Půjde zde nejen o normalizaci stavební, ale i normalizaci v teoretických podkladech vodního hospodářství, neboť jest nutno normovati pojmy i značky (např. pro čáry břehové, proudnici, pro stav vody normální, letní zimní aj., pro kvalitu vody, mechanickou výkonnost, přípustnost množství splašků vpouštěných do řek, pro stejné grafické vyjadřování v plánech a mapách a mn. j.).

Co do konstruktivní normalizace a typisace, která již ve vodárenství a stokování obcí se značně uplatnila (potrubí, armatury aj.), bude třeba v největším měřítku užíti jí i v melioracích nejen u drenážních trubek, ale i u objektů, dále při úpravách říčních (opevnění břehová, jezy, plavidlové komory, velikost lodí aj.), při stavbě údolních přehrad a využití vodních sil atd. Bude velikým prospěchem, jestliže i v provozu, jeho statisíce, metodách pozorování účinků, v zákonodárství a administraci dojde k jednotnosti co největší, neboť vše to přispěje k zdokonalení pojmu soustavného hospodářství vodního.

Různá odvětví vodního hospodářství jsou prováděna od pradávna, ovšem v nesoustavné míře. Sledovati je můžeme až do starověku, kdy byla na vysokém stupni; středověk jim nesvědčil, až teprve koncem jeho a počátkem novověku vzrůstá jim porozumění. V našich zemích a specielně v Čechách lze stopovati úpravy vodní hluboko do středověku, hlavně co do splavnění Labe a Vltavy, co do rybníkářství a budování náhonů (stok). Předmětem zákonodárství staly se úpravy vodní v bývalém Rakousku teprve však v r. 177, kdy byla vložena zásadní vodní práva do všeobecného zákona občanského a r. 1814 vedle toho do řádů mlýnských. V r. 1869 byl vydán říšský zákon vodní a v rámci jeho zemské zákony vodní (v Čechách 1870). Jimi byl dán podklad nejen dalším zákonům, ale o mocný popud k hojnému provádění vodních úprav. Katastrofy vodní, které v letech 70. a 80. XVX. století postihly celé býv. Rakousko a zvláště zem alpské, daly vznik zákonům melioračním z r. 1884 (zákon o zvelebení zemědělství stavbami vodními a zákon o neškodném svádění horských toků) a také v době té uskutečněné zřízení zemědělských rad, resp. zřízení jich technických kanceláří připsělo k značnému povznesení akcí zemědělsko-technických (kulturně-inženýrských) na poli vodního hospodářství. K území Slovenska a Podkarpatské Rusi vztahuje se platnost zákonného článku XXIII. z r. 1885 o vodním právu a podrobnějších dalších předpisů v nařízeních ministerstva orby, případně s ministerstvem průmyslu a obchodu. V r. 1901 byl vydán v rakouské části bývalé říše zákon o stavbě vodních cest a na základě jeho vydávaly jednotlivé země své zákony o regulaci přítoků splavněných řek (v Čechách z r. 1903, na Moravě z r. 1903, 1905 a 1911 a ve Slezsku z r. 1907 a 1911). Zákonodárství toto způsobilo mocně na rozvoj prací – pokud byly finanční prostředky k disposici – a na prohlubování jich stránky vědecké. Pouze vodárenství a stokování obcí nedoznaly dosud ještě přesnější zákonné úpravy a lze pozorovati, do jaké míry mělo to nepříznivý vliv na tempo v rozšiřování těchto prací.

Státní převrat zasáhl přirozeně i do těchto otázek a zákonodárství naší republiky přineslo již v ohledu tom další nová ustanovení zákonná – hlavně zatím v otázkách plavebních, melioračních, elektrizačních a kompetenčních.

Obr. Elektrárna Fala na Drávě u Mariboru

Tak došlo již k zákonné úpravě v těchto směrech:

Ve věcech plavebních byl zřízen Československý plavební úřad v Praze zákonem č. 315 z r. 1920 a podrobněji organizován prováděcími nařízeními č. 416 z r. 1920 a č. 42 z r. 1926 (expositury v Ústí n. L. a v Komárně); otázka vlajky a rejstříku námořních lodí byla upravena zákonem č. 316 z r. 1920 a nařízeními vlády č. 345/1920, 137/1922 a 102/1924; došlo dále k nové úpravě některých přístavních řádů; zákon č. 183 z r. 1922 upravil poměr československého státu k československým plavebním společnostem labské a dunajské a zákonem č. 64 z r. 1924 stalo se podobně i vzhledem k Československé plavební společnosti oderské; dále byl vydán zákon č. 92 z r. 1924 a příslušná prováděcí nařízení č. 93/1924 a 190/1924 o Labských plavebních osudech.

Ve směru potřeb plavebních zasáhly i mírové smlouvy po světové válce uzavřené, které republika československá též podepsala. Později došlo v tom směru k dalším mezinárodním úmluvám, které byly i našimi zákonodárnými sbory schváleny a publikovány; č. 356 z r. 1921 obsahuje úmluvu o Dunajském statutu a č. 203 z r. 1924 úmluvu o pravomoci a působnosti stálé technické komise pro vodní režim dunajský, č. 222 z r. 1923 a č. 37 z r. 1923 obsahují úmluvu o Labských plavebních aktech, č. 4 a 14 z r. 1922 a č. 245 z r. 1924 úmluvu s Itálií a podpoře československého provozu terstským přístavem, č. 269 z r. 1924 úmluvu a statut o režimu splavných cest mezinárodního významu a konečně č. 1 a 2 z r. 1926 dohodou s Německem o úpravě různých poměrů lodních posádek na Labi a na Odře.

Ve věcech melioračních a regulačních došlo mimo jiné zvláště k změně zákona č. 4 z r. 1909 ř. z o zvelebení zemědělství stavbami vodními v tom směru, že byl příslušný příspěvek z veřejných prostředků k melioračnímu fondu zvýšen (zákon č. 21/1920, nařízení č. 199/1920 a zákon č. 174/1925) a že bylo dále zákonem č. 314 z r. 1921 postaráno o zajišťovací a opravné práce na moravských vodotocích.

Také soustavná elektrisace, související úzce s vodním hospodářstvím, doznala řádné zákonné úpravy několika zákony a příslušenými nařízeními (č. 438/1919, 26/1920, 444/1920, 612/1920, 258/1921, 187/1922, 139/1926, 142/1926, 142/1926, 238/1926 a 62/1927). Lze sem čítati též zákon č. 338/1921 a nařízení č. 142/1922 a 228/1923 o dani z vodní síly.

Otázky kompetenční řeší jednak zákon č. 333 z r. 1919 o příslušnosti ve věcech stavby vodních cest a dále interní úmluva mezi ministerstvem veřejných prací a ministerstvem zemědělství o rozdělení působnosti ve věcech vodohospodářských.

Ve věcech všeobecného rázu byla vydána nová nařízení o vodních knihách, a to č. 160 z r. 1925 pro země historické a č. 161 z r. 1925 pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi. V příbuzných odvětvích došlo nařízením č. 107 z r. 1922 ke změně sazeb státních ústavů pro zkoumání potravin (a vody) a dále k nové úpravě studia a zkoušek potravních znalců a konečně zákonem č. 218 z r. 1925 byl zřízen Státní zdravotní ústav, důležitý též pro studium hygieny vody.

Veliká část práce se ovšem ještě očekává, neboť ukázala se nezbytná potřeba vytvořiti novou organisaci a novelisovati zastaralé zákonodárství rakouské, které již požadavkům nové doby, zejména principu soustavného hospodářství vodního, v mnoha směrech nevyhovuje a pak že valná část programu vodocestného a regulačního nebyla vyplněna; bude také třeba podrobiti vše důkladné revisi s hlediska technicko-hospodářského.

Pojem částečné soustavnosti ve vodním hospodářství nalezl u nás v poslední době zákonného vyjádření ve druhé hlavě zákona z 15. října 1925, č. 227 Sb. z. a n., o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatřeních k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti. Zákon tento ukládá vládě naší republiky, aby k zamezení škod způsobovaných vodními živelními pohromami a k hospodářskému využití vodstva učinila opatření, by byla urychleně provedena úprava vodních toků (regulace a s nimi souvislé mosty, stavba přehrad apod.) podle celkového soustavného plánu. Vláda má dále zříditi zvláštní fond a na úhradu úroků a na úmor zaříditi každoročně do státního rozpočtu částku až do výše 50 mil. Kč. Prováděcí vládní nařízení k tomuto zákonu z 22. prosince 1925, č. 266 Sb. z. a n., mimo jiné určilo, že ministerstvo veřejných prací a ministerstvo zemědělství sestaví podle dohody o rozdělení působnosti ve věcech vodohospodářských stavební program pro provádění soustavné úpravy vodních toků k zamezení povodňových škod a k hospodářskému využití vodstva; při sestavování a provádění stavebního programu soustavné úpravy vodních toků bude jako poradní sbor spolupůsobiti Státní vodohospodářská rada, se sídlem v Praze, složená ze 30 členů, zastupujících jednak zúčastněné ústřední úřady státní a zemské (úřady župní), jednak zájmové korporace a odborníky. Společnou vyhláškou ministrů veřejných prací a zemědělství ze dne 18. listopadu 1926, č. 242 Sb. z. a n., byly vydány podrobnější předpisy o působnosti a složení Státní vodohospodářské rady, která bude povolána, aby podávala dobrá zdání a návrhy o všeobecném programu soustavné úpravy vodních toků, dále o podrobném ročním programu těchto prací, o provádění a udržování staveb podle těchto programů a o směrnicích pro stanovení příspěvků veřejných korporací a ostatních zájemníků na dotyčné podniky.

Budou-li tyto zákonné normy důsledně provedeny a hlavně podloženy potřebnými finančními prostředky, bude možno předpokládati, že vstoupí naše republika v ohledu soustavného vodního hospodářství do nového období činnosti založené programově a účelně.

Ing. Josef Vrba, honor. docent českého vysokého učení technického v Praze, Triumf techniky 1928

Pokračování