Z historie 1928: Podstata a vývoj soustavného hospodářství vodního (4)

G. Vývoj organisované školní výchovy pro potřeby vodního hospodářství a kulturní techniky.

Jako soustavné vědecké studium všech složek vodního hospodářství jest celkem data pozdějšího, tak i organisovaná školní výchova dorostu pro potřeby hospodářství vodního a kulturní techniky jest velice mladá, ba jedna z nejmladších technických odvětví, jež z potřeb skutečného života byla vybudována ve školství.

Původní pracovníci – stejně jako v jiných oborech lidské činnosti – byli odchovanci tvrdé školy života, tedy samoukové, které životní povolání vedlo k pracím na úpravách vodních. Takovými byli na sklonku středověku např. geniální Leonardo da Vinci (*1452), u nás v Čechách pak Štěpánek Netolický v XV. a XVI. a Krčín z Jelčan v XVI. století vedle jiných vynikajících osob ze zvláštního důležitého cechu rybníkářů a po nich hlavně přísežní mlynáři, kteří zvláště v XVIII. a na počátku XIX. století byli v oboru vodních úprav znamenitými té doby odborníky. Po vzniku základního prvku vysokých škol technických v Čechách a ve Francii před polovinou XVIII. století a po založení obdobných institutů i v jiných státech evropských koncem XVIII. a počátkem XIX. století, bylo posluchačům jich mimo jiné dáváno také vodítko, jak si počínati při stavbách vodních. Tak však, jak ke konci XVIII. století a od prvé poloviny XIX. století rozhojňovaly se způsoby a druhy úprav vodních šíříce se od státu ke státu, tak vzrůstaly i požadavky na zdatnost osob, jež se jim věnovaly a tyto byly nuceny i po absolvování škol technických (na odboru pro stavitelství vodní a silniční, později nazvaném odborem inženýrského stavitelství) jíti za získáváním speciálních vědomostí a zkušeností k osobám, jež v ohledu tom již vynikly a dodělaly se úspěchů. Čím dále tím více pronikala však potřeba neponechávati přenášení vědomostí a zkušeností náhodě a tak v Německu vznikla prvá myšlenka vytvoření speciální školy pro potřeby úprav vodních – zvláště melioračních a regulačních – a tato založena „Kulturním a živnostenským spolkem pro kraj simenský“ v r. 1853 v Siegenu (v r. 1894 byla podrobena škola ta pronikavé reorganizaci). Nazvána byla školou lukařskou (Wiesenbauschule).

Po ní teprve byla založena kulturně – technická oddělení na různých vysokých školách technických v Německu, na nichž doplňovali své odborné vzdělání také četní jednotlivci – pozdější významní činitelé úprav vodních i v zemích českých, zvláště v tzv. kulturně-technických kanceláře, ve kterých bylo tehdy soustředěno po dlouhou dobu od jich založení řešení všech naskytujících se otázek vodohospodářských, než došlo k odštěpování jednotlivých částí k různým veřejným úřadům jiným (hydrografická oddělení zemských politických správ, komise regulační, komise pro kanalizaci řek Vltavy a Labe, ředitelství pro stavbu vodních cest apod.). V bývalém Rakousku dospělo se po vydání zákona melioračního a zákona o neškodném svádění horských toků v r. 1884 k seznání, že dosavadní stav výchovy odborníků stále více a více hladných na dlouho by nevyhovoval a proto téhož roku byl založen podle vzorů z Německa tříletý učebný běh zemědělsko-technický (vedle zemědělského a lesnického) při vysoké škole zemědělské ve Vídni.

Ve stud. r. 1891/2 zahájeno bylo vyučování na kulturně-technickém běhu také při české vysoké škole technické v Praze, ač již v r. 1877 vypracován byl na této vysoké škole návrh k zřízení čtyřletého studia kulturního inženýrství pro potřeby všeho vodního hospodářství. Návrh v předložené podobě nebyl proveden, nýbrž zřízen pouze kratší učební běh; tento učební běh byl zřízen jako provisorní na základě panovníkova zmocnění výnosem býv. ministerstva kultu a vyučování z 11. listopadu 1890, č. 22.695; stejný kurs zřízen byl později i na německé technice v Praze výnosem z 6. října 1896, č. 22.384, a na německé technice v Brně výnosem z 9. října 1900, č. 28.615; byly vesměs tříletými učebnými běhy. Tato studijní oddělení byla průběhem doby zdokonalována a tak došlo k přeměně jich ve čtyřleté odbory kulturně-inženýrské, a to na pražských technikách (české i německé) výnosem z 30. října 1906, č. 41.213, od počátku stud. r. 1906/07 a na německé technice v Brně o 2 léta později výnosem ze 4. prosince 1908, č. 49.207, a to od počátku stud. roku 1908/09 (zahájeno však teprve od stud. roku 1909/10 podle výnosu ze dne 17. dubna 1909, č. 5275). Týmž výnosem ze 4. prosince 1908, č. 49.207, byl zřízen tento odbor i na české vysoké škole technické v Brně od počátku stud. roku 1908/09. V době té byl zřízen výnosem ze 14. února 1907, č. 32.163 ex 1906 také na vysoké škole technické ve Lvově devítisemestrový odbor hydrotechnický, obdobné organisace jako odbory předešlé. Na ostatních vysokých školách technických bývalého Rakouska (ve Vídni, Štýrském Hradci) tyto odbory zřízeny nebyly; oddělení kulturně-technické na vysoké škole zemědělské ve Vídni bylo též přeměněno na čtyřletý odbor jako na technikách.

V bývalé uherské části Rakousko-Uherska byla studia tato organisována tak, že absolventi inženýrského odboru po dosažení diplomu na vysoké škole technické v Budapešti musili aspoň jeden rok absolvovati ještě na hospodářské akademii v Uherských Starých Hradech, Debrecíně aj. a předložili vysvědčení z nejdůležitějších hospodářských nauk tam přednášených, a to obdělávání půdy, zavlažování luk, meliorace půdy, nauky o odhadech, národního hospodářství – využití vody; po tomto doplnění studia po stránce zemědělské a vodohospodářské nabývali teprve i diplomu inženýra kulturního.

Uvedené speciální odbory vysokých škol technických v zemích českých, resp. vysoké školy zemědělské ve Vídni a zvláště při české vysoké škole technické v Praze jsou z prvních, na nichž jest vybudováno odborné studium vodního hospodářství po stránce teoretické i aplikační ve formě ucelené a soustavné tak, aby absolventům jich řešení jakékoliv otázky hydrologické či hydrotechnické nečinilo žádných obtíží, ať se vztahuje k úpravě toků (hrazení bystřin, regulace odpadů, potoků a řek, stavba údolních přehrad), kanalizaci řek a stavbě průplavů či k technickému zvelebení půdy (odvodňování, zavodňování a postřik, kultivace rašelinišť, rekultivace důlních zapadlin, úprava pastvin atd.), nebo konečně k vodárenským a stokovacím zařízením obcí, jich čištění a čištění odpadních vod ze závodů průmyslových a splaškových vod městských.

Po státním převratu v r. 1918, po kterém zůstaly na území československé republiky z někdejšího Rakouska všechny 4 odbory kulturního inženýrství na bývalých jeho vysokých školách technických, bylo přikročeno k dalšímu zdokonalení a zvláště prohloubení studijní organisace těchto odborů ve smyslu nikoliv úzké, nýbrž rámcové specialisace, a to již v souvislosti s odbory stavebního inženýrství a vybudováno z prvých devítisemestrové inženýrské stavitelství směru vodohospodářského a kulturního, z druhých pak devítisemestrové inženýrské stavitelství směru konstruktivního a dopravního. Prvé směry studijní počínají na nyní již i dále rozvíjeti též ve směru balneotechnickém a nabývají výrazného utváření také i v celém oboru zdravotní techniky, která ve vodním hospodářství má svůj nejdůležitější základ. Reorganisace studijní provedlo ministerstvo školství a národní osvěty postupně svými výnosy z 28. června 1920, č. 39.817/20 (základní osnovy učební), z 30. července 1920, č. 46.808/20, a z 19. února 1921, č. 82.603 ex 1920 (doplnění učebných osnov a zásady správní organisace) a z 13. července 1921, č. 57.547/21 (speciální ustanovení zkušebních řádů).

Nynější stav organisace studijní, která již z pojmenování jest patrna, nemá obdoby jinde žádné; vyrostl svérázně a neodvisle z vývoje a potřeb našeho státního celku a budou-li vysokými školami cílevědomě sledovány intence provedené reformy a dále i podporováno prohlubování tohoto studia ve směru badatelském vytvořením dostatečně vybavených výzkumných ústavů pro příslušné obory, které nám oproti příkladům v cizině chybí, pak daleko předstihneme cizinu, která ve směru organisace speciálního studia pro všestranné potřeby vodního hospodářství tak daleko ještě nedospěla, aby stejně jako u nás vynikala tato organisace nejen všestranností v uceleném odborném rámci, ale i speciálností studijní. Ani zde nebylo však ještě plně dosaženo konečného cíle a stále bude třeba i dále pracovati na svérázném vývojovém zdokonalení.

Nejpodrobnější studijní organisace jest – pokud bylo možno zjistiti – v Polsku. Na polytechnice ve Varšeavě jest nyní po světové válce čtyřletý odbor inženýrství pozemního (wydzial inzynierji ladowej), rozdělený v oddělení komunikační (oddzial komunikacyjny) a oddělení inženýrství městského (iddzial inzynierji miejskiej) a dále čtyřletý odbor inženýrství vodního (wydzial inzynierji wodnej), který jest též rozdělen ve dvě oddělení, a to oddělení stavitelství vodního (oddzial budownictwa wodnego), a oddělení meliorační (oddzial mejloracyjny). Toto členění jest při jinak značné příbuznosti přece jen podstatně jiné, než v republice československé, kde se nešlo k tak zúžené specialisaci.

Ve Francii lze hledati pouze vzdálenou obdobu ve vysoké škole „Ěcole nacionále des faux et foréts“ v Nancy (dvouletá přijímá diplomované absolventy škol zemědělských a polytechnických) a v některých školách zemědělských nebo technických.

V Německu a ve Švýcařích zůstala dosud ta studijní organisace, která byla dříve i u nás; jsou tam totiž na vysokých školách technických vedle sebe odbory stavebního inženýrství a kulturního inženýrství, někde též ve spojení se zvláštními odbory pro vyměřování (zeměměřictví). V Německu došlo však již také v posledních dobách k podrobným úvahám, jak odstraniti mnohé tíživé nedostatky, které se tam pociťují v dosavadní studijní organisaci jednak na příslušných vysokých školách technických, jednak zemědělských. Jest zajímavo, že se tam, v zemi s tak vyspělým zemědělstvím a tak vysoko stojící technikou, dochází téměř stejnými úvahami k obdobným a skoro shodným snahám, jak refomovati vysokoškolská studia vodního hospodářství a kulturní techniky, jako u nás, což jest také důkazem, že se u nás v tomto směru postupovalo správně a že jsme předstihli i Německo, stojící jindy v čele v podobných akcích.

Předválečná plovárna v Praze

V sovětském Rusku má nyní Moskevský institut pro dopravní inženýrství mezi 5 fakultami (odbory) též fakultu vodní, která obsahuje studijní osnovu ze všech odvětví stavitelství vodního a zvláště i z dopravnictví na vodě (na vodních cestách vnitrozemských i mořských) a jinak i dosti obdobně ostatní nauky vodohospodářské, jako příslušné odbory u nás; přece však lze pozorovati určitou jednostrannost.

Tím byl vyčerpán ve stručném nástinu vývoj organisované výchovy pro účely soustavného hospodářství vodního na našich i cizích vysokých školách.

Aby byl obraz úplný, jest třeba přihlédnouti ještě ke školství typu nižšího v republice československé, pokud vychovává pomocný dorost pro potřeby vodního hospodářství. Většina odvětví vodního hospodářství byla v bývalém Rakousku součástí činnosti zemských autonomií a tyto staraly se podle svých finančních možností a podpory příslušných prací všemi vhodnými směry. Tak pečovaly i o zajištění výchovy schopných sil pro vodní hospodářství a zemský výbor v Čechách nejen že přispíval státu rakouskému polovinu nákladu na oddělení kulturně-technická při obou pražských vysokých školách technických, nýbrž r. 1906 založil i pro výchovu pomocného personálu při pracích melioračních a regulačních dvouleté tzv. lukařské školy, a to českou ve Vysokém Mýtě a německou v Chebu, které vychovaly řadu melioračních předpracovníků (předáků) a polírů. Péče v tomto směru na Moravě dála se dříve tak, že moravský zemský stavební úřad pořádal vždy čas od času podle potřeby krátkodobé odborné meliorační kursy, aby si ze schopných dělníků a jiných vhodných osob vychoval pomocný dorost pro potřeby své prakse technické. Těsně po světové válce založil zemský výbor moravský zemskou hospodářsko-lukařskou školou v Rožnově pod Radhoštěm, avšak s určením převážně zemědělským, v roce 1926 zřídil však i meliorační školu (po vzoru košickém) při melioračním oddělení svého stavebního úřadu. Na Slovensku existovala od r. 1911 tzv. „škola vodotechnických mistrů“ v Košicích, kterou ministerstvo zemědělství republiky Československé po státním převratu reaktivovalo a zřídilo vyhláškou z 11. srpna 1922, č. 49.312 VIIIa/22, „státní meliorační ústav“, a to jako tříletý pro výchovu pomocného personálu pro všechna odvětví vodního hospodářství ve množství, kterého bude skutečná potřeba rok od roku vyžadovati; tento ústav byl však již výnosem téhož ministerstva ze dne 12. září 1923, čís. 57.894 – VIIIa-1923, přeměněn ve dvouletý a tím přiblížen ve své organisaci starším ústavům zemským.

Jinak bylo o výcvik pomocného personálu pečováno v býv. korunních zemích rakouských na stavitelských odděleních některých vyšších státních škol průmyslových tím, že pro jich žactvo byly čas od času pořádány jednak kursy pro vodní stavby vůbec a jednak pro studnaře. Uvažuje se delší dobu také o tom, zříditi aspoň při jedné vyšší státní průmyslové škole – pravděpodobně v Bratislavě – buď učební oddělení, nebo občasné kursy pro výchovu různého personálu pro účely plavební; tento personál jest prozatím vybírán z uchazečů na základě zvláštních zkoušek, organisovaných při Československém plavebním úřadu.

Zdá se však, že toto opatření nebude na dlouho vyhovovati a že i u nás bude nutno postarati se o řádné plavecké školství. Touto otázkou počal se živěji zabývati „Svaz československých námořníků a plavců“ a již v r. 1924 vypracoval memorandum, ve kterém vychází z předpokladu, že také v plavbě mají býti zaměstnáni pouze odborníci. V dalším probírána jest otázka povinného učňovství, dále školení v zimních kursech, v odborné pokračovací škole plavecké (určené pro plavčíky), v odborných večerních kursech kormidelnických a v odborném dvouměsíčním kursu kapitánském pro personál palubní. Pro strojníky má býti kladem požadavek mistrovské školy; také i pomocným orgánům má býti umožněna specielní výchova pro plavbu. Jedná se tudíž o školení všech kategorií zaměstnanectva plavebního, jehož důležitost bude úměrně stoupati s rozvojem československé plavby a tím i nároky na jeho zdatnost. Sluší zde poznamentati, že v Děčíně bývala od r. 1875 zvláštní plavecká škola; nyní pořádají se tam občasně potřebné kursy.

Kromě uvedených škol má republika československá též dvouletou rybářskou školu ve Vodňanech, podléhající ministerstvu zemědělství, se znamenitým rybničním hospodářstvím a koordinovaného výzkumného ústavu.

Z těchto prostých údajů jde na jevo, že rozvoj školství pro různá odvětví vodního hospodářství dosáhl u nás již potěšitelného stadia a že dobré snahy setkaly se v celku s výsledky uspokojivými.

Ing. Josef Vrba, honor. docent českého vysokého učení technického v Praze, Triumf techniky 1928

Pokračování