H. Výzkumnictví a pokusnictví pro účely vodního hospodářství a kulturní techniky.
Na konci stati o vývoji badání o vodě bylo poukázáno na to, jak neobyčejně složitý jest všestranný prozkum vody; jest velice málo příkladů, aby bylo právě tak nesnadným jako zde stanoviti teoretické závislosti a určovati zákony v matematické formě a používati jich s bezpečností k dalším závěrům; co bylo zjištěno jednou, nemusí platiti po druhé, a proto jest třeba stále a stále věnovati co největší pozornost výzkumnictví a pokusnictví v jednotlivých odvětvích vodního hospodářství.
Vzhledem k významu toho nastíníme, co vše bylo již u nás v tomto směru opatřeno, aby mohlo býti posouzeno, čeho se nám ještě k úplnosti systému nedostává. Státní převrat a politické osamostatnění postavilo náš stát před úlohu opatřiti vše potřebné téměř od základu, neboť skoro vše, co bylo zřízeno v bývalé říši, zůstalo ve Vídni.
Proto již během roku 1919 bylo mezi příslušnými činiteli (ministerstvy a odborníky) jednáno o zřízení potřebných ústavů, a jelikož došlo při tom k různosti názorů o příslušnosti podle jednotlivých zájmů, rozhodla ministerská rada ve své schůzi dne 9. prosince 1919, aby byly zřízeny:
A. Ministerstvem školství a národní osvěty „Československý ústav meteorologický“ se samostatným oddělením vojenským.
B. Ministerstvem zemědělství „Ústav bioklimatický“, jenž by tvořil součást „pedologicko-agronomického ústavu“ u ministerstva zemědělství již zřízeného.
C. Ministerstvem veřejných prací „ústav hydrograficko-hydrologický“.
D. Zároveň bylo uloženo, že oběma ad B a C uvedeným ústavům jest přijímati potřebná data a materiál pozorovací, který dále ke svým účelům zpracují – od „Čs. ústavu meteorologického“ prostřednictvím delegovaných k tomu úředníků.
E. Součinnost všech pod písmenami A, B a C vyjmenovaných ústavů sjednává poradní komité osmičlenné, v němž ministerstva Národní obrany, školství, veřejných prací a zemědělství jsou zastoupena, a to každé dvěma členy. Toto komité určuje také rok od roku zvláštní úkoly vědeckého badání meteorologického ústavu.
F. Vystupují-li všechny tyto ústavy společně na veřejnost, děje se tak pod označením „Československé státní ústavy pro meteorologii a hydrologii“.
Tím byl položen organizační základ těmto ústavům, zjištěna jejich součinnost a došlo proto k jich dalšímu vybudování.
„Československý státní ústav meteorologický“ dostal své stanovy, upravující jeho součinnost a organisaci ve smyslu výše citovaného rozhodnutí, vynesením ministra školství a národní osvěty ze dne 14. ledna 1920, č. 580/20, ve shodě s ostatními zúčastněnými ministry. Jeho úkolem jest shromažďoavati a vědecky zpracovati pozorování meteorologická z celé oblasti státu československého, pěstovati a všemožně podporovati badání meteorologická, účastniti se mezinárodních výzkumů v oboru meteorologie, činiti denně na vědeckém podkladě předpověď povětrnosti a vydávati úřední dobrozdání na dotazy úřadů a soukromníků. Za tím účelem převzal meteorologický ústav všechny veřejné meteorologické observatoře a stanice a zřizuje podle potřeby nové.
Při ústavu byl zároveň zřízen odbor vojenský, který má pečovati o výcvik vojenských elévů v meteorologii, a užití meteorologie pro účely čistě vojenské meteorologické služby s naší meteorologickou službou, týkající se zájmů čistě vojenských.
Ústav tento jest tedy povolán jednak zjišťovati základní data pro další užití hydrologické a pro předpověď počasí, jednak sloužiti letectví specielními prognosami. Výsledky svých pozorování pravidelně publikuje ve zvláštních zprávách a v přehledných mapách.
„Státní výzkumné ústavy pro agropedologii a bioklimatologii“ byly po dohodě se zúčastněnými ministry opatřeny vlastními základními řády vynesením ministra zemědělství ze dne 8. srpna 1922, č. 37.367-VÚ-1922. Vzhledem k tomu, že pro území Moravy existoval již při moravském výzkumném ústavu zemědělském jako jeho zvláštní sekce ústav pro agropedologii a bioklimatologii v Brně, byly tyto státní ústavy zřízeny ve smyslu usnesení ministerské rady ze dne 21. května a 9. prosince 1919 pro území celých Čech v Praze, v Bratislavě pro území Slovenska s výjimkou župy košické (v rámci Státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě jako zvláštní oddělení) a v Košicích pro území východního Slovenska a celé Podkarpatské Rusi (v rámci Státních výzkumných ústavů zemědělských v Košicích jako zvláštní oddělení).
Úkolem těchto ústavů jest provádění veškerých prací výzkumných a zkušebních v oboru vyšetřování půd a zemin se stanoviska agrofysikálního, agrochemického, agrobiologického, technologického a pedologicko-hydrologického a dále vykonávání bioklimatických šetření, prováděných na podkladě agro-meteorologických pozorování. Výsledky svých prací publikují ve „Sborníku státních výzkumných ústavů zemědělských“ nebo podle povahy věci vystupují na veřejnost pod společným označením „Československé státní ústavy pro meteorologii a hydrologii“. V důsledku svého určení jest pražský ústav zastoupen jednak v poradním komité státních ústavů pro meteorologii a hydrologii, jednak v poradním sboru pro výzkumnictví při ministerstvu zemědělství zřízeném pro sjednávání povšechných otázek zemědělského výzkumnictví, jakož i součinnosti s výzkumnými ústavy jiných úřadů.
.jpg)
Schválený „Ústav hydrograficko-hydrologický“ byl ministerstvem veřejných prací aktivován pod označením „Státní ústav hydrologický“; dosud však nebyla vydána statutární úprava jeho organisace a činnosti. Jako výkonné orgány podléhají mu hydrografická oddělení (zemských správ politických) v Praze, Brně, Opavě, Bratislavě a Užhorodě a v r. 1926 měl k disposici celkem 1856 stanic dešťoměrných a 718 stanic vodočetných (na tocích). Vydává své „Měsíční hydrologické zprávy“, dále „Odtoková množství za desítiletí 1911-20“ postupně o všech větších řekách, připravuje a zamýšlí vydati postupně katastr vodstva, tj. celkový vodopis naší republiky, publikuje předpovědi vodních stavů na Labi a na Dunaji a provádí hlásnou službu povodňovou, studuje od případu k případu a vydává posudky o vodách povrchových i podzemních, má před dohotovením stavbu veliké pokusné vodní laboratoře v Podbabě a pro původní práce hydrologické založil a vydává „Sborník prací a studií hydrologických“.
Výzkumnictví v oboru zemědělské, reps. kulturní techniky. Organisace tohoto výzkumnictví u nás jest plně odůvodněna důležitostí melioračního podnikání, které má tak veliký národohospodářský dosah; proto jest potřebí, aby toto nákladné podnikání spočívalo na účelně založených a systematicky prováděných výzkumech po stránce hydrologicko-pedologické, dále ohledně spotřeby vody pro luční závlahy a zjištění množství jakosti okalů ve vodách a využití vod splaškových pro účely závlahové, dále ve příčině umělého zadešťování, opevňování a břehů i dna při úpravách vodních toků a hrazení bystřin, ohledně slínování pozemků, statistických šetření o zvýšení sklizní na meliorovaných a zcelených pozemcích ke zjištění rentability provedených prací a podle možnosti i ohledně normalizace staviva při pracích melioračních i vodovodních, ohledně potřebného nářadí apod.
Veškeré práce v tomto směru byly dosud značně zanedbávány, a pokud byly konány, byly nesoustavné a zcela náhodné. Zamýšlelo proto ministerstvo zemědělství v r. 1921 a 1922 zříditi též zvláštní ústavy hydrologicko-meliorační v Praze, Brně a Bratislavi, které by se zabývaly všemi těmito otázkami. Později ustoupilo ministerstvo zemědělství od myšlenky zřízení samostatných ústavů a na místo toho připravolo a se zúčastněnými ministerstvy projednalo zřízení „Poradního výboru pro výzkumnictví v oboru zemědělské techniky“. Základní řád tohoto výboru publikovalo ministerstvo zemědělství svým výnosem z 31. ledna 1924, č. 7113-VIIIa, a vydalo i jednací řád poradního výboru, v němž je normováno konání schůzí výboru i podvýborů. Úkolem tohoto výzkumnictví jest soustavný výzkum po stránce vědecké a praktické otázek technicko-hospodářských, souvisejících s úpravou vodních poměrů v zemědělsky obdělávané půdě s veškerou meliorací půdy pracemi a stavbami zemědělsko-technickými, dále výzkumnictví, související s využitím odpadních vod pro účely závlahové. Vlastní výkon prací výzkumných svěřuje ministerstvo zemědělství podle každoročních programů svým podřízeným státním úřadům (na Slovensku a Podkarpatské Rusi), technické kanceláři zemědělské rady pro Čechy, zemským stavebním úřadům v Brně a Opavě a jednotlivým odborníkům a práce tyto finančně podporuje. Lze řici, že konání těchto vědecko-badatelských prací v souvislosti s praksí podařilo se uspořádati i přes to, že meliorační podnikání jest předmětem úředního zásahu jak státu, tak i autonomních zemí. S potěšením možno kostatovati, že veškeří činitelé projevili dosud plné porozumění a ochotu spolupracovati a tak lze se v zájmu veřejném, zejména s hlediska docílení soběstačnosti státu ve výživě obyvatelstva a s hlediska hospodárného provádění všech prací, nadíti nejlepších výsledků v této činnosti. Poradní výbor zvolil si dva podvýbory; jeden pro stanovení metod a postupu pracovního, druhý pro stanovení pracovního a finančního programu a pro srovnání výsledků a publikace. Péčí výboru byly již vydány i všeobecné instrukce pro výzkumné objekty meliorační, dále specielní instrukce pro výzkumné objekty drenážní, návod pro stanovení sklizní, instrukce pro hydropedologický výzkum podzemních vod, instrukce pro výzkum vody z toků a na dalších normách se pracuje; tam bude zaručena jednotnost výzkumů a možnost srovnávání jich výsledků. Výbor vydává též pravidelné výroční zprávy o své činnosti, resp. o výkonné činnosti výzkumné ve sbírce „Zprávy výzkumných ústavů zemědělských“.
Činnost tohoto poradního výboru nevztahuje se na výzkumnictví ve vodárenství a stokování obcí, ježto tato působnost byla dohodou ministerstva školství a národní osvěty a ministerstva zemědělství vyhrazena připravovanému „Státnímu výzkumnému ústavu pro vodárenství, kanalizaci a jiná technická zařízení obcí“, při kterém jest proponován vlastní poradní výbor. Úkolem tohoto dalšího ústavu má býti neodvislé vědecké badání v oboru vodárenství, kanalizací a jiných veřejných technicko-hygienických zařízení k tomu cíli, aby byly dány teorii i praksi technické správné podklady pro všechna spřízněná odvětví.
O součinnost veškerých v předcházejícím uvedených ústavů jest ve smyslu organizačním postaráno a jest tedy žádoucno, aby i při vlastních výkonech bylo zde mezi ústavy stálé účelné souvislosti. Pokud nedošlo dosud k pracovnímu sblížení obdobných ústavů státních a zemských a případně jiných, nutno k němu vývojem směřovati, aby se dospělo k jednotné linii a k hospodárnosti v práci, což jest zajisté zájmem všeobecným.
Zmínky zde zasluhuje dále také to, že byl zákonem ze dne 12. října 1925, č. 218 Sb. z. a n., zřízen u nás též „Státní zdravotní ústav republiky československé“ s ústředním ústavem v Praze a s pobočkami i v jiných místech, zvláště v sídlech vysokých škol, pro kterýkoliv obor práce ústavní.
Ústav tento bude se zabývati též otázkami hygieny vody a dosavadní „Ústavy pro zkoumání potravin a vody“ v Praze, Brně atd. mají se státi jeho pobočkami. Při ústavu bude též působiti vlastní poradní sbor. Prováděcí nařízení k zákonu o tomto ústavu, které má upraviti podrobněji působnost a organisaci jeho (základní řád či regulativ) nebylo dosud vydáno. Úkolem ústavu všeobecně jest vykonávati pro státní zdravotní správu odborně-vědecké práce a zkoumání, kterých jest třeba k účinným zdravotním opatřením, podporovati výchovu v preventivní medicině, jakož i pečovati o praktickou odbornou výchovu zdravotnického personálu.
 (1).png)
Z dalších orgánů určených k organisování výzkumné práce v oboru vodního hospodářství, jest to meziodborová „Komise pro vodní pokusnictví“, zřízená při Masarykově Akademii Práce v Praze usnesením ústředního výboru této korporace ze dne 15. ledna 1925; organizační řád komise byl schválen vědeckou radou M. A. P. dne 26. ledna 1925. Účelem komise jest soustřediti odborníky, zabývající se teoreticky i prakticky stavebním vodním pokusnictví, k tomu cíli, aby bylo konání pokusů a měření jak v laboratořích, tak i ve skutečnosti co nejvíce podporováno, aby se pokusy konaly soustavě a vědecky a aby jich výsledky byly také odborně a vědecky zpracovány a publikovány (v publikacích M. A. P.). Členy komise mohou býti jednak odborní znalci M. A. P., jednak vědečtí a praktičtí odborníci, stojící mimo M. A. P.; v komisi jsou zastoupeny všechny odbory M. A. P. svým zástupcem. Tato komise pečovala dosud hlavně o podporu pokusů konaných v naší, dosud jediné laboratoři vodních staveb prof. Ing. A. Smrčka při české vysoké škole technické v Brně, výsledky těchto pokusů byly jednak publikovány, jednak vystavovány na různých mezinárodních výstavbách pro vnitrozemskou plavbu a využití vodních sil (Londýn 1925, Basilej 1926, Kahyra 1926).
V úvahu může zde dále také přicházeti „Československá Národní Rada Badatelská“, která byla zřízena v lůně České akademie věd a umění a jejímž úkolem jest pod ochranou a v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty organisovati a podporovati přírodovědeckou práci teoretickou a užitou (medicínu v to počítaje) doma, hlavně však ve styku s ostatními státy a národy. Odvětví hydrologie, resp. vodního hospodářství dotýká se v prvé řadě odboru geodeticko-geofysikálního této korporace, který se nazývá „Československý národní komitét geodetický a geofysikální“ a ovšem i odboru technického „Čsl. Národní Rady Badatelské“. Stanovy této korporace byly vzaty se souhlasem k vědomí vládou republiky československé ve schůzi dne 7. března 1924 a v důsledku toho schváleny ministrem školství a národní osvěty výnosem z 20. března 1924, č. 33.473/24-IV. Generální shromáždění korporace schválilo pak též její jednací řád. Jak jest v uvedeného patrno, přichází „Čsl. Národní Rada Badatelská“ jako člen příslušného mezinárodního ústředí badatelského v úvahu zejména v těch případech, kdy jedná se o součinnost v oboru hydrologie, resp. vodního hospodářství s hlediska vědeckého na poli mezinárodních vztahů.
Lví podíl ve výzkumné práci o vodě a jejím užití připadá u nás též i různým vědeckým ústavům na našich vysokých školách, jimž nutno přičítati zásluhu za mnohé kladné výsledky jich usilovné práce.
Vedle těchto ústavů stojí význační vědečtí a odborní pracovníci, vysokoškolští profesoři a docenti, jichž průkopná činnost vztahuje se k vodě a vodnímu hospodářství s různých stránek. Nelze jinak, než v zájmu přehledu prostě vyjmenovati všechny ty, kdož té doby na vysokých školách působí a poznamenati, s jaké vědecké stránky jest možno činnost ku všeobecně charakterisovati; vedlo by daleko, kdybychom měli při tom rozváděti též všechna dotyčná odvětví vodního hospodářství, pokud přicházejí při tom v úvahu.
Na českém vysokém učení technickém v Praze jsou to zejména tito vědečtí pracovníci: prof. Ing. Dr. h. c. J. V. Hráský (hydrologie, zdravotní inženýrství), profesoři Ing. Dr. A. Klír a Ing. Dr. B. Tolman (hydrotechnika konstrukce), prof. Ing. J. Záhorský (konstrukce), prof. Ing. Dr. E. Thoma (hydrologie a meliorace), prof. Ing. J. Kopecký (meteorologie, klimatologie a pedologie), prof. Ing. Dr. A. Jílek (využití vodní energie a hydraulika), prof. Ing. V. Kaisler (hrazení bystřin), prof. Ing. Dr. J. Hýbl a Ing. V. Krouza (hydraulické stroje), prof. PhDr. F. Schulz (chemie vody), prof. Ing. Dr. V. Felber (hydraulika), prof. M. U. Dr. A. Velich (bakteriologie), prof. Ing. Alexandr Petrovič Van der Vliet (stavba lodí), prof. Dr. G. Kabrhel a honor. docent M. U. D. B. Markl (zdravotnictví), prof. J. U. Dr. Fr. Kubec (právo vodní a zákony meliorační), prof. Ing. Dr. J. Černý (vodoprávní technika), s. docent Ing. Dr. J. Novotný (hydrologie), s. docent Ing. Dr. R. Janota (pedologie), s. docent Ing. Dr. A. Kroulík (chemie a bakteriologie), honor. docent Ing. J. Vrba (všeobecné vodní hospodářství).
Na české vysoké škole technické v Brně obdobně působí tito: profesor Ing. V. Hlavinka (meliorace, zdrav. inženýrství a hrazení bystřin), prof. Ing. A. Smrček (konstrukce a hydrotechnika), prof. Ing. K. Šimek (konstrukce), prof. Ing. Dr. J. Zavadil (hydrologie, pedologie a meliorace), prof. Ing. A. Nedoma (hydraulika a hydraul. stroje), prof. Ing. J. Kožoušek (hydraulické stroje), prof. Ing. Dr. Fr. Ducháček (chemie vody).
Na německé vysoké škole technické v Praze jsou to: prof. Ing. A. Rosenkranz (hydrologie, meliorace a zdravotní inženýrství), prof. Ing. A. Nowak (konstrukce), prof. Ing. J. Fiedler (konstrukce a zdravotní inženýrství), prof. Ing. Dr. Th. Pöschl (hydraulika), profesoři Ing. K. Körner a Ing. Dr. A. Stör (hydraulické stroje), s. docent Ph. Dr. W. Sigmund (chemie vody), s. docent Ing. Dr. R. Kampe (hydrologie), honor, docent Ing. B. Lieber (hrazení bystřin), honor. docent J. U. Dr. H. Pohl (vodní a meliorační právo), supl. Ing. Dr. G. Doerell (pedologie).
Německá vysoká škola technická v Brně má tyto vědecké pracovníky: prof. Ing. Dr. P. Kresnika (hydrologie, meteorologie, hrazení bystřin, právo vodní), prof. Ing. Dr. J. Meixnera (hydrologie, meliorace, konstrukce, zdravotní inženýrství), prof. Ing. Dr. J. Wolfschütze (konstrukce a zdrav. inženýrství), prof. Ing. A. Hawranka (konstrukce), prof. Ing. V. Kapalana (hydraulické stroje), profesory G. Ulricha a Ing. Dr. M. Margoschesa (chemie vody).
Na vysoké škole zemědělské v Brně působí profesor Ing. Dr. V. Novák (meteorologie, klimatologie a pedologie) a prof. Ing. F. Müller (hrazení bystřin), hon. docent Ing. J. Poláček (meliorace) a honor. docent Ing. J. Bažant (hydraulika a vodní stavitelství).
Z Karlovy university v Praze jest možno uvésti: prof. Dr. Lásku (geofysika), prof. M. U. Dr. G. Kabrhela (hygiena vody), prof. M. U. Dr. Vl. Mladějovského (balneologie), prof. Dr. St. Hanzlíka a s. docenta Dr. R. Schneidera (meteorologie).
Na Masarykově universitě v Brně působí prof. M. U. Dr. J. Roček (hygiena).
Komenského universita v Bratislavě má tyto vědecké pracovníky: prof. M. U. Dr. St. Růžičku (hygiena) a prof. Dr. Vrat. Kučeru (hydroterapie a lázeňská technika).
Na německé universitě v Praze přicházejí v příslušném směru v úvahu tyto osoby: prof. Dr. K. Cori (mikrofauna vod), s. doc. Dr. W. Spät (hygiena vodárenská), s. docent Dr. K. Zörkendörfer (balneologie) a s. docent Dr. L. W. Pollak (meteorologie a klimatologie).
Tímto výčtem výzkumných ústavů a vědeckých pracovníků působících v různých směrech na poli vodního hospodářství a kulturní techniky pokusili jsme se zachytiti celkový obraz všeho, co u nás představuje pramen průkopné tvorby. Lze říci, že jsme opatřeni všestranně a že lze vhodnou organizací zajistiti kooperaci jak všech ústavů či korporací tak i jednotlivcův, aby práce byla konána soustavně, ekonomicky a s použitím zásady o účelné dělbě práce; isolovaná práce a nedostatek pracovní souvislosti nemohly by přinášeti oněch užitků, kterých lze dosíci a musí se tudíž vážně pomýšleti na to, aby všude tam, kde dosud není potřebných vzájemných vztahů, byly tyto navázány, aby i do vědeckého postupu pracovníků byl vznesen princip skutečného vědeckého řízení.
Jest zajímavo, že o organisované spolupráci mezistátní na poli vodního pokusnictví bylo jednáno ve dnech 27. - 28. listopadu 1921 v Karlsruhe v Německu u příležitosti otevření novostavby laboratoře říčních staveb na tamní vysoké školy technické (prof. Ing. Dr. Th. Rehbock) za přítomnosti úřed. i vysokoškolských kruhu z celého Německa, dále Československa (profesoři Ing. A. Smrček a Ing. a Ing. Dr. B. Tolman), Rakouska, Holandska, Švédska a Švýcar; konalo se zároveň ustavující shromáždění sdružení pro pokusnictví ve vodním stavitelství. Přesvědčivost důvodů pro vzájemnou spolupráci byla tím významnější, že se sjezdu účastnili čelní současní vědečtí pracovníci v oborech vodního hospodářství z Německa (Dantscher, Engels, Ludin, Möller, Ott, Rehbock, Weyrauch a mn. j.), dále z Rakouska (Schaffernak, Halter), ze Švýcar (Hilgard, Meyer-Peter), Holandska (Haringhuizen), vedle výše uvedených zástupců z našeho státu. Shromáždění formulovalo výsledek jednání v těch požadavcích, aby hydrometrické úřady jednotlivých států prováděly co nejčetnější pozorování na přirozených tocích a výsledky jich dávaly k disposici pokusným ústavům a stolicím vodního stavitelství na vysokých školách technických a aby jednotlivé pokusné ústavy i hydrografické úřady vyměňovaly si vzájemně své publikace.
Dále bylo usneseno, aby až na další bylo Karlsruhe sídlem sdružení a aby zde při Rehbockově ústavu byla založena příruční knihovna, do které by byly zasílány veškeré vydávané publikace všech členů resp. členských korporací ke sdružení patřících.
Z předeslaného vyplývá, že vývoj věci jest na postupu a že jest třeba pracovati k soustředné činnosti jak v jednotlivých státech, tak i mezi státy, neboť se jedná o výzkum vody a jejího využití, tedy přírodního elementu, který ani sám o sobě, ani při svém využití není omezen hranicemi, nýbrž tyto svým významem daleko přesahuje.
Ing. Josef Vrba, honor. docent českého vysokého učení technického v Praze, Triumf techniky 1928
Pokračování