Z historie 1928: Podstata a vývoj soustavného hospodářství vodního (6)

1. Budoucnost vodního hospodářství v našem státu.
Předcházejícími úvahami byl osvětlen pojem a význam vodního hospodářství a v přiměřené míře byla věnována pozornost nejpodstatnějšímu, co má určitý vztah k onomu pojmu. Jest velmi potěšitelno, že vodní hospodářství nalézá právě u nás čím dále více porozumění v rozhodujících kruzích a netřeba tedy o jeho budoucnost chovati nějakých obav. Pro věc samu jest zajisté veliké ceny, jestliže předseda vlády republiky československé Dr. Techn. h. c. Ant. Švehla při zahájení parlamentu dne 18. prosince 1925 v prohlášení vládním, kterým měl se vystihnouti pro další období směr práce veřejných činitelů, použil i těchto významných slov:
„Dbajíc významu vodního hospodářství, bude vláda větší měrou rozvíjeti činnost zejména soustavným prováděním staveb regulačních a zajišťovacích proti škodám způsobeným živelními pohromami a k ochraně osidelných míst, ohrožených komunikací a hospodářských pozemků. Hospodářské využití vodní energie vyžaduje budování údolních přehrad, aby zadržené škodlivé vody mohlo býti použito v zájmu plavby, zemědělství a průmyslu. Chceme opatřiti dostatek hybné energie pro celé území státní. Proto budeme pokračovati v provádění soustavné elektrisace. Přikročíme také k řešení problému, pro stát a zvláště zemědělství nejvýše důležitého, jímž jest vlastní výroba dusíku. Budeme hleděti využíti výhod vodní dopravy se zvláštním zřetelem na Dunaj. Dobudování přístavu v Bratislavě a Komárně a poskytnutí potřebných výhod celních zřízením svobodných pásem v přístavech nepustí vláda se zřetele. Atd.“
Na jiných místech svého projevu vkládá premier vlády mezi důležité body programu veřejné činnosti i tyto úkoly:
„Jsouc více než kterýkoliv jiný obor podnikání závislé na vlivech živelních a odkázáno na stálý zápas s přírodou, má zemědělství nejenom nárok na podporu svého vývoje, nýbrž i na vydatnou ochranu před škodami živelními. K tomu budou směřovati další úpravy vodních toků, podporování elektrisace také na venkově, jakož i zavedení živelního pojišťování. Atd.“
„Předmětem zvláštní péče naší bude řešení otázky populační i další problémy sociální hygieny. Zvýšená pozornost bude pak věnována asanaci měst a obcí (rozuměj hlavně vodovodům, kanalizacím atd.) a požadavkům hygieny bytové, průmyslové a živnostenské. Atd.
Z toho jest patrno, že s míst nejpovolanějších jest proklamováno sledování cílů soustavného hospodářství vodního a setrvává se na něm. Po roce opět nová parlamentní vláda (1926), která vystřídala vládu úřednickou, vyslovuje se pro program dříve prohlášený a tím vytyčuje si i vzhledem k vodnímu hospodářství směrnice již dané. Pokud finanční pohotovost dostačovala, bylo i hojně budováno na vodohospodářských dílech k účelům zemědělským, průmyslovým a obchodním, zdravotním i ochranným. Stále se opakující povodňové pohromy nutí však k postupu ještě rychlejšímu a nelze se nijak diviti tomu, že zájemci se všech stran volají po rozhojnění prací k odstranění podobných katastrof a že dožadují se provedení takových staveb, které by účinek velkých vod při tocích zmírnily, případně vůbec odstranily. Tomuto volání nelze nedopřáti sluchu a jest opravdu nejvýše potřebno, aby nejen k odstranění všech často se opětujících škod, ale i k aktivnímu využití našeho vodstva bylo přikročeno k intensivnějšímu postupu v našem vodním hospodářství a to podle soustavného, široce založeného programu. Vše to, co dosud podniká, jest vzhledem k zdržení v bývalých dobách ještě stále málo, třebas se zdálo, že se pracuje dosti. Způsobované škody a možnost využití nahromaděných vod v obdobích na vody chudších žádají zmobilizování a nasazení všech prostředků a sil, aby budováno bylo programově a rychle.
Povolání činitelé měli by tomuto problému věnovati více péče a pozornosti i po stránce legislativní, organizační a finanční. Zejména náš parlament – poslanecká sněmovna i senát – měly by z opakovaných živelních pohrom čerpati podněty, aby se více a častěji zabývaly otázkami soustavného hospodářství vodního. Jsou zde problémy tak mnohostranné a složité, že by se měli poslanci i senátoři, kteří z vlastních zkušeností měli příležitost s těmito otázkami se obírati a seznámiti, pevněji semknouti a přinutiti koaliční kruhy ke zřízení zvláštních parlamentních výborů pro vodní hospodářství, neboť dosavadní výbory svojí povahou skutečným potřebám nevyhovují. Jest zajímavo, že v revolučním Národním shromáždění byla od let 1918-19 zvláštní parlamentní komise pro vodní hospodářství, která se velmi často obírala sobě svěřeným problémem a měla pro něj neobyčejné pochopení (poslanci Udržal, Zika, Prokůpek, Sonntag aj.). Její elaboráty obsahují vesměs zásady soustavnosti a zmodernizování vodního hospodářství ve všech jeho složkách. Jest litovati, že v novém Národním shromáždění nebyla aspoň tato komise v odpovídajícím výboru obnovena. Mělo to jistě značný vliv na váznutí práce v dotyčném odvětví; dnes pozdvihne se zájem vždy jen při velkých živelních katastrofách; rozhodně však nestačí pro zdolání všech naléhavých úkolů, jestliže se poslanci či senátoři rozejdou teprve poté po různých krajích a ze škod na majetku a životech činí pouze politiku svého a své strany vlivu a významu. Takové vlastně negativní účastenství na důsledcích povodní nemá trvalé ceny. Jest třeba vyvinout – a povaha vodního hospodářství toho žádá – trvalý zájem činorodý a iniciativou poskytovati nejen preventivní prostředky proti pohromám, ale i pomůcky, jimiž lze vydatně posilovati naši hospodářskou mohoucnost a rozmnožovati národní jmění.
Permanentním výborem ve sněmovně i senátu mohlo by se podstatně přispěti k tomu, aby porozumění problémům vodního hospodářství razilo si širší cestu do našich parlamentů, aby pro věc získání již poslanci a senátoři nezůstávali stále osamoceni a neslyšeli. Není obav, že by takové výbory neměly dosti látky k projednávání, uvážíme-li, co vše nás ještě např. ve vodohospodářském zákonodárství očekává. Oba parlamenty mohly by tím velice získati na životnosti své práce, která čím dále tím více musí se zabývati bezprostředními potřebami občanstva státu. A tyto potřeby jsou právě ve vodním hospodářství, bez kterého nelze velkoryse řešiti např. ani elektrizaci, ani tzv. problém dusíku; o neméně podstatné důležitosti ostatních jeho odvětví se zmiňovati ani nemusíme.
Požadavky tyto jsou pro rozvoj vodního hospodářství rozhodujícími proto, že málo které z jeho odvětví lze v jednotlivých případech realisovati bez pomoci nejširší veřejnosti, tj. zájemníků, samosprávných svazků, státu a hlavně ovšem zákonodárných sborů, které jedině mohou rozhodovati o poskytnutí mimořádných nákladů na provedení větších článků soustavného programu.
Již v předu jsme se zmínili o tom, že byl vydán zákon č. 227 z r. 1925 Sb. z. a n. a příslušné prováděcí předpisy, obsahující mimo jiné zvláště i ustanovení o opatření k zamezení škod při živelných pohromách v budoucnosti. Zákon tento znamená sice značný krok v před, přece však nedává dostatečného zajištění pro provádění toho, co měl na mysli, neboť s hlediska finančního jest neurčitým: nezaručil ani to nejmenší minimum každoročního příspěvku k příslušnému fondu. Tento nedostatek byl prokázán již tím, že zemědělský výbor poslanecké sněmovny byl nucen na podzim r. 1926 usnésti se na resoluci (14. prosince 1926) směřující k tomu, aby vláda zákon prováděla. Z jednání parlamentních orgánů v té době (státní rozpočet na r. 1927) bylo patrno, že činitelé političtí nemají ještě plně ujasněno své stanovisko ani k drobným, tím méně k velkým vodohospodářským akcím; bude tudíž potřebí ještě mnoha úsilí, aby bylo všeobecné vštípeno plné přesvědčení v absolutních hodnotách a dosahu vodních úprav.
Zřízení očekávané Státní vodohospodářské rady se také ještě teprve připravuje na základě vyhlášky ministrů veřejných prací a zemědělství ze dne 18. listopadu 1926, č. 242 Sb. z. a n. Rozhodujícím bude jedině kvalita osob, které budou povolány do tohoto třicetičlenného poradního sboru, jak se činnost jeho ukáže účelnou a plodnou, neboť shledáváme mnohé nedostatky ve vyhlášeném statutu, které snad později ukáží své stinné stránky.
Další důležitá podstata zákona č. 227 z r. 1925, vodohospodářské programy, nevyšly také ještě ze stadia přípravného; mají býti teprve předmětem jednání Státní vodohospodářské rady po jejím ustavení. Pro počátek bude to asi zatím program jednoroční; na desítiletý program bude moci dojíti teprve později. I jinak čeká Státní vodohospodářskou radu mnoho a mnoho práce a bude na každém jejím jednotlivém členu, aby si svůj úkol, jehož splnění bude od něj veřejností očekáváno, velmi důkladně ujasnil.
Ježto zůstává stále nedosažitelným zabrániti rázem všem možnostem velikých škod z živelních pohrom vodních, bude také důležitým úkolem vybudovati řádnou soustavu veřejného pojišťování proti těmto škodám; význam jeho bude u nás ještě velmi dlouho aktuálním.
Vše to znamená však vlastně počátek dalších akcí v budování systému soustavného vodního hospodářství. Státu našemu jako politickému, zvláště však jako hydrologickému celku musí se dostati v prvé řadě úplného a nové době vyhovujícího zákonodárství pro všechna odvětví vodního hospodářství, počínaje novým jednotným zákonem vodním.
Dalším neméně závažným požadavkem jest, aby i vodohospodářská veřejná správa spěla k zjednodušení a jednotnosti.
Tato neobyčejně důležitá otázka zůstává stále ještě otevřena, ač dostalo se v tom směru oprávněným požadavkům opory i v ustanoveních zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě (č. 286 Sb. z. a n. 1924), aby totiž i dotyčná administrativa veřejná – tj. úřady pro otázky vodního hospodářství – byly organisovány a vybudovány ve všech stupních a odvětvích skutečně s jednotného hlediska a účelně a aby učiněno bylo vše, by příslušná úřední řízení mohla býti zjednodušena a zrychlena, aniž by tím jakost příslušných – zvláště vodoprávních – opatření nějak trpěla.
Ač právě ve vodním hospodářství bylo by potřebí co největší administrativní jednotnosti, není snad hned tak jiného odvětví veřejné správy, aby po smyslu kompetenčním bylo roztříštěno do tolika nejrůznějších úřadů. Výsledek toho bývá názorně demonstrován téměř při každém komisionelním řízení vodohospodářském, při kterém bývají veřejné zájmy zastoupeny tolika různými činiteli, že je lze počítati desítkami; také průtah v úředním projednání každé věci jest zjevem nerozlučně s tímto stavem spjatým. Roztříštěnost byla dána nejen dvojí kolejí veřejné správy (státní a autonomní), ale i rozštěpením v každé této koleji. Jsouce si dobře vědomí stinné stránky tohoto stavu již z doby rakouské, dožadovaly se odborné kruhy těsně po státním převratu (na podzim 1918) toho, aby v nejvyšší instanci byly všechny věci vodního hospodářství (čítaje v to technické zvelebení půdy, soustavnou elektrizaci i zdravotní techniku) spojeny do jediného ústředního úřadu nebo odborného ministerstva právě tak, jako jest tomu u správy lesů, nebo věcí báňských apod. a vytvořeno samostatné ministerstvo nebo státní úřad pro vodní hospodářství. Z různých příčin nedošlo k žádoucímu zjednodušení, ač právě zde – více než kde jinde – zájem veřejnosti na hospodaření s vodou vzhledem k primerním požadavkům k vodě – toho kategoricky žádal.
Tato otázka stává se nyní opět aktuální vzhledem k schválenému zákonu o nové úpravě politické správy, neboť se ukáže mnoho obtíží v dosažení toho, aby v našich 4 zemích dospělo se k správní jednotnosti, a to právě proto, že není administrativní jednotnosti v úřadech nejvyšších, tj. v ministerstvech. Bude zde velmi pociťován neorganický postup v provádění zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě (č. 286 Sb. z a n. z r. 1924) v tom směru, že nebyl ještě vydán zákon o kompetenci ministerstev a že dojde k němu až v poslední řadě – dojde-li k němu vůbec – místo aby byl býval vydán nejdříve, nebo aspoň před restrikcemi zaměstnanectva a novou systemizací úřednických míst ve veřejné správě.
Komplikace při převádění správy do nového zřízení zemí a okresů nastanou kromě toho i proto, že veřejná správa posuzuje se u nás vždy velmi jednostranně – převážně s hledisek politických a nikoliv – jak by bylo v prvé řadě třeba – s hledisek hospodářských; také při poslední úpravě „politické“ správy, ač v podstatě šlo hlavně o úpravu správy hospodářské anebo vůbec veřejné (a contrario „politické“), nenašlo se odvahy provésti reformu opravdu moderní, pružnou a vyhovující potřebám hospodářské stránky činnosti obyvatelstva, tj. odděliti správu hospodářskou od politické. Ponechaným spojením neodstranil se totiž ten podstatný důsledek, že rozhodování o věcech administrativně-hospodářských zůstane v rukou neodborných, povolaných k rozhodování o věcech administrativně-politických. Důsledky toho ponese tíživě zejména i vodní hospodářství nejen během převádění do nových poměrů, ale i v budoucnosti, jestliže nebude rozumně při organisaci zemských a okresních úřadů dbáno toho, aby řízení jednotlivých výseků veřejné správy bylo svěřeno skutečně silám odborným.
Otázka veřejné administrativy ve vodním hospodářství jest problémem pro sebe a tak důležitým, že od něj odvisí velmi mnoho; bude tudíž vždy předmětem pozornosti těch, kdož pracují cílevědomě k vytvoření soustavného vodního hospodářství. Proto jsme se zde s touto stránkou věci zabývali podrobněji aspoň povšechnými úvahami. I pro správní organisaci musí býti základem hlediska vědecká a dotud nebude problém rozřešen, dokud nebudou při tom v plném rozsahu tato hlediska uplatněna. Bude záviseti jen od pochopení této zásady, jak dlouho bude se musiti tento proces vyvíjeti.
Neobyčejně významným pojmem ve vodním hospodářství jsou zájemníci, nikoliv jako jednotlivci, nýbrž jako účastníci na společných zájmech všech ostatních; stalo se právě ve vodním hospodářství obvyklým počítati se základní jednotkou těchto sdružených činitelů, tj. s korporacemi vodohospodářských zájemníků. Jsou to nejen vodní družstva, společenstva apod., organisovaná po smyslu vodního zákona, ale i korporace, sestoupené podle zákona spolkového. Pro vzdálenější budoucnost vodního hospodářství mají velikou důležitost zejména druhé korporace, které později přecházejí ve formu korporací prvých, když řešení dotyčného problému se na tolik přiblížilo, že musí se zájemníci bezprostředně jako takoví zúčastniti při vybudování díla. To je v těch případech, kdy nejde o sdružení zájmu zcela všeobecného. Všechny tyto spolky jsou nezbytnými k tomu cíli, aby mohla býti prováděna účelná propagace, a v tom směru připadá jim rozhodující úkol. Nejen povolaní odborníci, ale i uvědomělí občané musí zde – ježto jde zpravidla o značné oběti – povzbuzovati zájem nejširších vrstev veřejnosti, která jest na vodním hospodářství životně interesován a přispěti tak k rychlejšímu uskutečňování vodních děl; tato nelze budovati jen z prostředků státních, nýbrž za účasti a přispěním všech těch, jichž soukromým zájmům prospívá správa veřejná již tím, že buduje díla v prvé řadě v zájmu všech.
Jest velmi potěšitelno, že u nás v tomto směru – ve sdružování zájemníků – postoupilo se neobyčejně vpřed. Na celém našem území jest těchto korporací tolik, že budoucnost vodního hospodářství jest jimi zabezpečena. Jsou to buď korporace sledující řešení určitého jednotného problému bez ohledu na území, nebo celé řady různých vodohospodářských problémů místních s omezením na určité území; tato území jsou buď územní celky politické, nebo území povodí jednotlivých toků.
Vycházejíce od uvedené kategorizace, můžeme si setaviti povšechný přehled těchto korporací (podle zákona spolkového), aniž bychom však činili při tom nároku na úplnost výpočtu:
1. spolky průplavní (Spolek pro stavbu průplavu Pardubicko-Přerovského, Moravský říční a průplavní spolek, Spolek pro průplav Plzeň – Praha – Brno – Bratislava a Elbeverein):
2. jako celostátní korporace vodohospodářské přicházejí v úvahu „Plynárenské a vodárenské sdružení československé“, „Vodohospodářský svaz českoslov. průmyslu a živností“, „Ústředí Melioračních svazů“ a do určité míry „Stálá delegace zemědělských rad“ a „Ústředna obchodních a živnostenských komor“;
3. Meliorační svazy mají rozdělenu zájmovou sféru podle území, ohraničeného politicky; v úvahu přicházejí „Meliorační svaz“ český a německý v Čechách, moravský v Brně (český) a slovenský v Bratislavě.
Působnost ostatních korporací zájemníků vztahuje se k menším územím, a to buď na část, nebo na celé povodí jednotlivých řek. Zde lze uvésti:
4. zájmové korporace z povodí horního a středního Labe a přítoků (vyjímaje Vltavu): „Vodohospodářský Svaz v Hradci Králové“, „Hornolabský komitet“, „Středolabské komité“ (nejstarší), „Orlický komitét“, „Jizerský komitét“ (Komitét pro úpravu řeky Jizery a přítoků), „Hornojizerský komitét“, „Komitét pro Jizerku“, „Spolek vodohospodářských zájemníků župy Pardubické“, „Labská regulační komise v Kolíně“, „Komité okresů lounského, libochovického a roudnického pro úpravu Ohře“ atd.;
5. zájmové korporace z povodí řek Vltavy a přítoků (tj. Berounky, Sázavy a všech ost.): „Vltavské komité“, „Sdružení okresů povltavských“, „Vodohospodářský odbor při Národohospodářském Sboru Jihočeském“, „Vodohospodářský výbor okresu Zbraslavského“ aj.;
6. zájmové korporace z povodí řeky Moravy (na Moravě a Slovensku): již uvedený „Moravský říční a průplavní spolek v Přerově“, „Vodohospodářský svaz pro západní Moravu v Brně“ (se 7 poříčními komitéty, a to pro řeku Oslavu ve Velkém Meziříčí, pro horní Jihlavku v Třebíči, pro dolní Jihlavku a Rokytnou v Ivančicích, pro horní Jihlavku v Třebíči, pro dolní Jihlavku a Rokytnou v Ivančicích, pro horní a střední Svratku v Tišnově, pro dolní Svratku a přítoky v Židlochovicích, pro Svitavu v Blansku a pro Dyji ve Znojmě), „Lukařská a pastevní jednota v Rožnově“ (pro úpravy na Bečvě), „Národohospodářský sbor pro moravsko-slezské Pobezkydí“, „Primoravské vodné družstvo“ v Malackách aj.;
7. zájmové korporace z povodí řeky Odry a přítoků, případně ze Slezska vůbec jsou representovány jednak „Vodohospodářským svazem pro povodí Odry v Opavě“, jednak „Ústřední hospodářskou společností pro Slezsko“;
8. konečně lze k vodohospodářským korporacím zájemníků části i elektrárenské svazy (západočeský v Plzni, středočeský v Praze, východočeský elektrárna v Hradci Králové a ost.), neboť jen za současného využití vodní energie mohou provésti racionelní soustavnou elektrizaci.
Jest nepochybno, že se dá velice prospěti cílům soustavného vodního hospodářství, jestliže bude pečováno o rozšíření přesvědčení, že nutno co nejdříve a cílevědomě sdružiti a pevněji semknouti všechny vlastní zájemníky o ovoce soustavného hospodářství vodního, neboť sdružením malých prostředků lze docíliti velikých cílů a jedině na této cestě dosíci optima výsledků hmotných i mravních.
Pokud jsou zájemníci již organisováni, bude třeba stále poukazovati na potřebu další koncentrace sdružených sil všech vodohospodářských korporací zájemníků, tj. utvožiti jednotnou ústřední jejich korporaci, neboť tím více bude společné práce potřebí k podpoře činnosti připravované Státní vodohospodářské rady; této se musí dostávati popudů již usměrněných a přiměřeně vyzrálých; jinak stala by se její dělnost ilusorní, neboť by byla zatěžována často úporným hledáním cest ke kompromisům. Řešení místních vodohospodářských zájmů pro Státní vodohospodářskou radu bude se musiti připravovati ve zvláštních místních zájmových komisích, složených ze členů Státní vodohospodářské rady a z přibraných zástupců jednotlivých zájmových korporací z dotyčného území a odborníků, což nenarazí snad nikterak na organisaci Státní vodohospodářské rady, danou vyhláškou ministra veřejných prací a ministra zemědělství.
Význam jednotlivých vodohospodářských korporací i jejich společného ústředí bude nejen rázu morálního vykonáváním vlivu na vzrůst zájmů jednotlivců o podniky, ale i hmotného, neboť bude snadněji možno, aby veřejná správa přikročila k provádění velikých vodních děl, jestliže část nákladů zajistí zájemníci; není vyloučeno, že podnikání převezmou v mnoha případech do rukou vůbec jen zájemníci, až dojde k takovému uvědomění, že se jedná o podniky rentabilní, z nichž plynou značné hospodářské efekty. Zákon o nové organisaci veřejné správy z r. 1927 dává možnost tuto na ruku dosti zřetelně.
Konečně přicházejí pro vodní hospodářství v úvahu jako úplně samostatná skupina, nikoliv jako organisace vodohospodářských bezprostředních zájemců, nýbrž jako organisace vodohospodářských odborníků „Zájmové skupiny inženýrů pro vodní hospodářství a kulturní techniku“, zřízené na jednotném spolkovém podkladě v Praze, Hradci Králové, v Pardubicích, v Brně a Bratislavě; sdružují vodohospodářské odborníky všech odvětví, členy „Spolku československých inženýrů“, a to podle příslušných územních oblastí a mají své zájmové ústředí té doby v Praze. V tomto svém pevném šiku čekají odbor. vodohospodářští na úkoly, které je v budoucnu očekávají; v tom směru musí jim vlastní zájemci jich práci samo svojí organizací usnadniti k svému vlastnímu největšímu prospěchu, zvláště dojde-li k vodohospodářskému podnikání bez zasahování státu, který by se omezil jen na ochranu veřejných zájmů, jinak ponechal zájemníkům plnou samosprávu. Nejtěsnější spoluprací ústředí vodohospodářských odborníků a ústředí vodohospodářských zájemníků bude možno dospěti k maximálně dosažitelným výsledkům.
Budujíce účelně a soustavně ve všech směrech své vodní hospodářství na celém území státním, budeme tím sledovati také někdejší svoji užší součinnost v tomto oboru i na poli mezinárodním, již se nebudeme moci nikterak vyhnouti a která nám přinese hojně užitku a posílení významu našeho státu, neboť tento jest v mnohém ohledu významným hydrologickým klíčem jak pro nejbližší sousedy, tak i pro vzdálenější Evropu. Poukázali jsme již na tyto okolnosti a půjde jen o to, abychom své příznivé polohy zeměpisné využili po ukojení vlastních potřeb i v jiném směru co nejvíce.
J. Závěr.
Tím by bylo v celku asi nastíněno vše, co se všeobecně týká vodního hospodářství jako souhrnu, jež jest velice důležitým odvětvím činnosti lidské a dále upozorněno na vše, co má určitý vztah, význam nebo vliv na další jeho rozvoj. Jest jisto, že školská výchova, spočívající na vědeckém základě, jest zde stejně jako jinde nejmocnější pákou dalšího pokroku nejen po stránce odborného zdokonalování metod pracovních a kvality výsledků stavebních, ale i po stránce propagační získáváním jak porozumění, tak i nezbytné důvěry pro velice nákladné podniky, jež mohou uskutečňovati nikoliv jednotlivci, nýbrž v převážné většině pouze jich kolektivní celky, zvláště v prvé řadě stát, dále země, župy, okresy, obce, zájmová družstva apod. Školy jsou s to vychovati jednotlivce v určitém duchu myšlení a určitém směru odborného i vědeckého zájmu, ze kterého rodí se pak nové myšlenky, nové popudy, nové cesty, což vše má nesmírné účinky i důsledky vývojové. Bylo by proto radno, aby na všech typech škol bylo v pravý okamžik vhodně, tj. aspoň v nezbytné míře, poukazováno na význam vody a hospodářství vodního pro člověka i pro stát. Jest také velmi výrazně patrno, jak po zorganizování rozvíjel se odborný a zvláště vědecký základ všech oborů vodního hospodářství, jak vyrůstaly vědecké jednotky průkopné, jichž intelekt vytvářel nové hodnoty a určoval směrnice dalšího pokroku. A tj. dílo několika nejposlednějších desítiletí, po nichž zvláště nás – nejpokročilejší a nejzápadnější Slovany – čekají nové veliké úkoly.
Také odborná a vědecká literatura naše v oborech hospodářství vodního má svůj dalekosáhlý význam, a to jak užší – místní, tak i širší – všelidský a jest třeba ji rozvinouti, jak jen nejlépe možno. V oboru tomto nebylo dosud vykonáno ani tolik, kolik jsme byli schopni a bude zajisté úkolem nejbližší budoucnosti nedostatky odstraniti a vybudovati i organický celek literárně-vědecký a literárně-popularisační, cílevědomě vedle sebe založené a systematicky doplňované. Popularisace jest právě zde nejvíce potřebí, jak z předcházejícího vysvítá a v tom směru jest potřebno, aby i lidovýchovné akce všímaly si otázek vodního hospodářství. Z obojího bude těžiti nejen užší i širší veřejnost naše, ale i cizina a z té ovšem v prvé řadě slovanská, jež stále víc a více upírá k nám své zraky, pokládajíc nás jak za svého průkopníka, tak i za prostředníka mezi kulturou západu a kulturou východu, z jejíž směsice lze dáti vyrůstati hodnotám významu všelidského.
Musíme pevně chtíti býti i v tomto směru všem ostatním co nejlepším vzorem. K tomu lze se zcela dobře propracovati promyšleným vybudováním systému vodního hospodářství, který může býti tvořen v rámci každého státního teritoria.
Shrneme-li závěrem požadavky, nutné jako předpoklad pro dosažení kýžených výsledků, lze říci, že správný pojem soustavného hospodářství vodního, jak byl vpředu definován, vyžaduje, aby vodní hospodářství vědecky řízené a programově prováděné.
1. bylo opřeno o pevný a všestranný základ výzkumu meteorologického a hydrologického a výzkumu o spotřebě a distribuci;
2. bylo postaráno na vysokých školách o náležitou speciální vědeckou a odbornou výchovu výkonných a na odborných školách pomocných orgánů pro vodní hospodářství a kulturní techniku a na ostatních školách o pěstování porozumění úkolům vodního hospodářství;
3. bylo pečováno o moderní zákony k ochraně vod a k úpravě jednotlivých odvětví hospodářství vodního na půdě svrchovaných států i na poli mezinárodním;
4. aby byla zjednodušována a co nejvíce unifikována administrativa ve věcech hospodářství vodního a zvláště sledována zásada akčního soustřeďování vhodnou organizací k prospěchu souvislosti řešení problémů v celku i v podrobnostech, jak co do jich vzájemného vlivu, tak i co do jejich souhrnných účinků;
5. aby bylo co nejvíce využíváno výhod normalizace a typisace ve všech odvětvích vodního hospodářství;
6. aby provádění prací dálo se v pořadu určeném všeobecným programem rámcovým a v jeho mezích promyšlenými programy podrobnými;
7. aby byly roztříštěné zájmy vyrovnávány a spolupráce hledána v pevných organizacích přímých zájemníků a zájem všech uplatňován ve společné organisaci ústřední;
8. aby byly bedlivě sledovány a regulovány všechny jiné složky lidské činnosti, které rušivě působí jednak na koloběh vody v přírodě a mohou míti v zápětí znehodnocování vod v jich fysikálních, chemických, biologických apod. vlastnostech, jednak na kvantum vody v různých fasích cirkulace a jsou s to zhoršovati tím povahu podnebí;
9. aby všechny podobné otázky byly řešeny podle povahy věci na oblastních či ústředních národních sjezdech odborníků i zájemníků a dále na specielních mezinárodních kongresech pro soustavné hospodářství vodní a konečně
10. aby byla věnována soustavná péče vědeckým odborným a propagačním publikacím všeobecným i monografickým a jednotlivých odvětvích vodního hospodářství i všech větších vodohospodářských dílech, by docílených výsledků a zkušeností, vyjádřených pokud možno i statistikami podle sjednaných norem, mohlo býti využito co nejobecněji.
Zakončujíce studii o podstatě a vývoji soustavného hospodářství vodního, nemáme jiného přání, než aby obsah její vedl k dalším podrobným úvahám a přispěl k povznesení využití bohatství vod ke službám lidstva, aby tento nenahraditelný živel byl všude a v každé době dokonale ovládnut a zužitkován k prospěchu člověka i ostatní přírody.
Ing. Josef Vrba, honor. docent českého vysokého učení technického v Praze, Triumf techniky 1928