.jpg?s3=1)
a) Nařízení k zavedení nařízení o nouzové službě v Protektoratu Čechy a Morava ze dne 25. listopadu 1939, Říš. Zák. I., str. 2300.
Na základě Výnosu Führera und Reichskanzlera o Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 16. března 1939 (Říš. zák. I., str. 485) nařizuje se toto:
§ 1.
Zavedení nařízení o nouzové službě.
V Protektoratu Böhmen und Mähren platí Třetí nařízení k zajištění potřebných sil pro úkoly zvláštního státněpolitického významu (nařízení o nouzové službě) ze dne 15. října 1938 (Říš. zák. I., str. 1441), pokud v dalším není stanoveno nic jiného nebo podle § 5., odst. 2. se nestanoví.
§ 2.
Odchylky od ustanovení nařízení o nouzové službě.
(1) § 4., odst. 1 nařízení o nouzové službě použije se v té míře, že na požadavky všeobecného nasazení do práce béře Oberlandrat zřetel. Na místo § 4., odst. 2. nařízení o nouzové službě nastupuje toto ustanovení:
K nouzové službě povinní, zaměstnání ve službě Reichu nebo hlavním povoláním ve straně NSDAP a jejích útvarech, mohou býti k dlouhodobé nouzové službě přibrání jen se svolením přestaveného služebního místa.
(2) § 5., odst. 3. nařízení o nouzové službě platí jen pro úředníky zaměstnané u úřadů a služebních míst Reichu.
(3) § 6. nařízení o nouzové službě použije se s tím, že rozhodnutí Reichsprotektora jsou konečná.
§ 3.
Úřady, které mohou požadovati úkony nouzové služby.
(1) V Protektoratu Böhmen und Mähren mohou krátkodobé a dlouhodobé úkony nouzové služby požadovati jen Oberlandrati. Mohou jiné úřady a služební místa pověřiti provedením.
(2) Pro vyžádání osob z Reichu povinných k nouzové službě mimo Protektorat Böhmen und Mähren platí vyhláška úřadů, které mohou úkony nouzové služby požadovati, ze dne 8. července 1939 (Říš. zák. I., str. 1204).
§ 4.
Náhradní úkony.
Reichsprotektor in Böhmen und Mähren stanoví, zda, v jakém rozsahu a kterým místem na území Protektoratu Böhmen und Mähren jest za úkony nouzové služby provedené na území Protektoratu dáti náhradu.
Nabytí účinnosti, přechodná úprava.
(1) Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. prosince 1939.
(2) Reichsprotektor in Böhmen und Mähren se zmocňuje, nařízením nebo příkazem v jednotlivém případě vydati předpisy o uspořádání nasazení nastavšího před účinností tohoto nařízení ohledně osob, které na území Protektoratu Böhmen und Mähren byly přibrány k úkonům nouzové služby od 1. srpna 193 ve smyslu nařízení o nouzové službě.
b) Nařízení o nouzové službě (třetí nařízení k zajištění sil potřebných pro úkoly zvláštního státně politického významu) ze dne 15. října 1938, Říš. Zák. I., str. 1441.
Na základě nařízení k provedení čtyřletého plánu ze dne 18. října 1936 (Říšský zák. I., str. 887) ustanovují toto:
§ 1.
(1) K potírání veřejných nouzových stavů jakož i k přípravě jejich potírání mohou býti obyvatelé říšského území přibrání na obmezenou dobu k úkonům nouzové služby.
(2) Úkony nouzové služby požadovány jsou úřady (§ 2) ke splnění výsostných úkolů. Mohou záležeti v konání, trpění neb opominutí.
(3) Služební úkony na základě branného v zákona, v říšské službě pracovní, v hraniční službě celní, v policii, v disposičním sboru SS, ve svazech umrlčích hlav SS jakož i ve varovné službě protiletecké ochrany a v bezpečnostní a pomocné službě protiletecké ochrany mají ve všech případech přednost před úkony služby nouzové.
(4) Cizí státní příslušníci se k nouzové službě nepřibírají, pokud pro ně stává osvobození na základě státních smluv nebo uznaných pravidel mezinárodního práva.
(5) Službou nouzovou povinný má povinnost a právo, věcí, jež jsou v jeho majetku neb opatrování, na žádost k úkonu oprávněného při výkonu služby používati.
§ 2.
Zmocněnec pro čtyřletý plán stanoví v dohodě s říšským ministrem vnitra úřady, které mohou požadovati úkony nouzové služby.
§ 3.
(1) Úkony nouzové služby požadují se buď pro delší (dlouhodobá služby nouzová) nebo kratší trvání (krátkodobá služba nouzová).
(2) Dlouhodobá služba nouzová je tehdy, jakmile zaměstnání se děje jako hlavní povolání a trvá déle tří dnů nebo jest vyměřeno na dobu delší tří dnů. Ve všech jiných případech jde o službu krátkodobou; není založena na pracovní smlouvě.
(3) Poměr zaměstnanecký pro službu nouzovou může býti rozvázán jen tím úřadem, který nouzovou prací povinného povolal.
§ 4.
(1) Kdo má býti přibrán k dlouhodobé službě nouzové, musí býti úřadem požadujícím (§ 2.) sdělen pracovnímu úřadu. Pracovní úřad může povolání odporovati z důvodů všeobecného nasazení do práce. Pokud námitka trvá, jest přibrání k nouzové službě vyloučeno. Sdělení pracovnímu úřadu není zapotřebí u
a) úředníků (též ve výslužbě nebo na dovolené s čekaným),
b) zaměstnanců a dělníků úřadů,
c) politických činovníků strany NSDAP a vůdců jejích útvarů, vykonávajících to jako hlavní úřad,
d) zaměstnanců a dělníků zaměstnaných ve službě strany NSDAP a jejích útvarů, vykonávajících službu jako hlavní povolání,
e) osob vykonávajících službu ve zdravotnictví jako hlavní povolání,
f) právních zástupců.
§ 5.
(1) Službou povinní, kteří jsou při počátku nouzové služby v zaměstnaneckém poměru, dostanou na dobu trvání nouzové služby dovolenou. Zaměstnanecký poměr nesmí býti pro povolání k nouzové službě vypovězen.
(2) Službou nouzovou povinný má při krátkodobé nouzové službě nárok na řádnou pracovní odměnu a jinaké příjmy z dosavadního zaměstnaneckého poměru až do tří dnů.
(3) Pro úředníky zaměstnané ve službě nouzové platí předpisy úřednického práva.
§ 6.
Proti opatřením a rozhodnutím učiněným na základě tohoto nařízení jest dána výlučně stížnost. Stížnost jest říditi úřadu, který jest představeným úřadu požadujícího (§ 2). Rozhodnutí o stížnosti, již jest podati ve lhůtě dvou týdnů a jež nemá účinku odkládacího, jest konečné.
§ 7.
(1) Říšský ministr vnitra vydá právní a správní předpisy nutné k provádění a doplnění tohoto nařízení, zvláště o opatřeních péče a zaopatření.
(2) Říšský ministr práce vydá sociálněpojišťovací právní ustanovení.
§ 8.
Toto nařízení vstupuje v platnost s účinností od 1. září 1938.
Pokračování, vše na tomto webu pod odkazem Historie/Heydrich
Regulace práce, pracovní povinnost II
c) Čtvrté prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě (zvláštní předpisy pro Protektorat Čechy a Morava) ze dne 25. listopadu 1939, Říš. Zák. I., str. 2301.
Na základě § 7., odst. 1. nařízení o nouzové službě ze dne 15. října 1938 (Říšský zák. I., str. 1441) se nařizuje pro Protektorat Böhmen und Mähren toto:
§ 1.
Zavedení předpisů.
V Protektoratu Böhmen und Mähren platí:
1. První prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939 (Říšský zák. I., str. 1775),
2. třetí prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě (Náhrada při přibrání k dlouhodobé službě nouzové) ze dne 14. října 1939 (Říšský zák. I., str. 2049),
3. oběžník říšského ministra vnitra o úkonech nouzové služby cizích státních příslušníků ze dne 15. srpna 1939 (Věst. říš. a prus. min. vnitra str. 1771),
4. oběžník říšského ministra vnitra o sazbách náhrad za osobní náklady pro povinné nouzovou službou, přibrané na základě nařízení o nouzové službě ze dne 13. října 1939 (Věst. říš. a prus. min. vnitra str. 2129),
pokud v dalším není stanoveno nic jiného.
§ 2.
Odchylky od ustanovení Prvního prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě.
(1) § 2., odst. 3. Prvního prováděcího nařízení se použije jen, když k nouzové službě povinný je přikázán úřadu nebo služebnímu místu Reichu.
(2) Kromě osob uvedených v § 3. Prvního prováděcího nařízení nepovolají se v Protektoratu Böhmen und Mähren k úkonům nouzové služby:
a) president Protektoratu Böhmen und Mähren,
b) předseda a členové samosprávné vlády.
(3) § 4. Prvního prováděcího nařízení se nepoužije.
(4) Úpravu vyrovnání tvrdostí podle § 5. Prvního prováděcího nařízení provede Reichsprotektor in Böhmen und Mähren v dohodě s říšským ministrem vnitra a říšským ministrem financí.
(5) § 7., odst. 2., věta 1. Prvního prováděcího nařízení platí v té míře, že práva příslušející nejvyšším úřadům vykonává Reichsprotektor, § 7., odst. 3. Prvního prováděcího nařízení platí jen pro úředníky zaměstnané u úřadů a služebních míst Reichu; pro úředníky autonomní správy může Reichsprotektor vydati potřebná ustanovení.
(6) Výživu pro rodinu (§ 8. Prvního prováděcího nařízení) obdrží příslušníci osob nouzovou službou povinných na základě nařízení o nouzové službě z Protektoratu Böhmen und Mähren k úkonům nouzové služby povolaných v míře ustanovení platných o výživě rodin v Protektoratu Böhmen und Mähren bez újmy ustanovení § 4. nařízení k zavedení nařízení o nouzové službě v Protektoratu Böhmen und Mähren.
§ 3.
Odchylky od ustanovení Třetího prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě.
(1) Veřejnou službou ve smyslu §§ 1. a 2. Třetího prováděcího nařízení jest též služba v autonomní správě Protektoratu Böhmen und Mähren včetně správy země České a země Moravské jakož i služba ve správě pod dozorem samosprávných úřadů stojících obcí, svazů, obcí, korporací, ústavů a nadací veřejného práva.
(2) Pro poskytování výživy pro rodinu v případech § 3. Třetího prováděcího nařízení platí § 2., odst. 6. tohoto nařízení.
§ 4.
Účinnost.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1939.
d) První prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939, Říš. Zák. I., str. 1775.
Na základě § 7., odst. 1. Třetího nařízení k zajištění sil potřebných pro úkoly zvláštního státněpolitického významu (nařízení o nouzové službě) ze dne 15. října 1938 (Říš. zák. I., str. 1441) se nařizuje toto:
§ 1.
Povolávání nouzovou službou povinných.
(1) Nouzovou službou povinné jest povolati k služebním úkonům písemnou výzvou. V nutných případech mohou býti povoláni i jiným způsobem (ústně, na znamení nebo rozhlasem); výzvu jest však písemně potvrditi, pokud nejde o služební úkony nepatrného rázu a malého rozsahu.
(2) Mají-li býti nouzovou službou povinní, kteří jsou v poměru pracovním nebo služebním, přibráni k služebním úkonům během své pracovní doby, jest požadování k úkonu říditi, pokud možno, na vedoucího zaměstnanectva nebo jeho zmocněnce. Dle možnosti je těmto dáti příležitost, aby navrhli vhodné síly.
(3) Nestalo-li se povolání ke službě nouzové touto cestou, jest povolaný nouzovou službou povinný, stojící v pracovním nebo služebním poměru, povinen, neprodleně uvědomiti vedoucího zaměstnanectva o svém povolání.
§ 2.
Přidělení nouzovou službou povinných.
(1) Ony úřady, které podle § 2. nařízení o nouzové službě obdrží právo přibírati k služebním úkonům nouzovou službou povinné, mohou vyžádané osoby povinné k nouzové službě přikázati k služebním úkonům třetím osobám. Mohou toto přikázání vázati na podmínky a závazky nebo učiniti závislými na určitých předpokladech.
(2) Příjemce služebního úkonu jest zavázán, i když pracovní poměr se nezakládá, k úkonům (jednáním, trpění neb opomenutí) nutným k umožnění služebního úkonu. Mimo to jest povinen splniti podmínky nebo závazky, uložené mu podle odst. 1.
(3) Je-li nouzovou službou povinný přikázán k služebnímu úkonu úřadu nebo služebnímu místu branné moci nebo říšské pracovní služby, přechází tím na toto místo i právo k rozvázání zaměstnaneckého poměru v nouzové službě (§ 3., odst. 3 nařízení o nouzové službě). Rozvázání poměru v nouzové službě jest oznámiti úřadu, který nouzovou službou povinného přidělil.
§ 3.
Osvobození od úkonů nouzové služby.
K nouzové službě nebuďte přibíráni:
1. osoby mladší 15 let věku a starší 70 let věku,
2. matky dětí mladších než 15 let, které s nimi žijí v domáckém společenství, pokud služební úkony s povinostmi matky k dětem nejsou slučitelné,
3. těhotné od šestého měsíce těhotenství počínaje až do dvou měsíců po slehnutí,
4. osoby k práci neschopné.
§ 4.
Zvláštní předpisy pro povolávání určitých skupin osob.
(1) Za osoby činné ve zdravotnictví jako v hlavním povolání platí ve smyslu § 4. nařízení o nouzové službě lékaři, zubní lékaři, zvěrolékaři, lékárníci, dentisté, léčební praktikové, pomocnice ku porodu, ošetřovatelky, opatrovníci nemocných, opatrovnice a ošetřovatelky kojenců a malých dětí, technické asistentky a asistenti (roentgenové a laboratorní asistentky a asistenti) na lékařských a zvěrolékařských ústavech, dietetičtí asistenti a asistentky, mužští i ženští vedoucí dietních kuchyní, maséři a masérky, laboranti ve zdravotnictví, zubní technici, zdravotní dozorci, zdravotní ošetřovatelé a správci, lidoví ošetřovatelé a ošetřovatelky (pokud pečují o zdraví), dezinfektoři, ohledači masa a svalovců, vykonávají-li tuto činnost v hlavním povolání.
(2) Osobám úkony nouzové služby povinným, uvedených v § 4., odst. 2. nařízení o nouzové službě a zaměstnaným ve veřejné službě, stojí na roveň zaměstnanci a dělníci závodů ve vlastnictví branné moci nebo říšské pracovní služby, vedoucí a referenti o věcech organizací, opatrujících dílenskou protileteckou ochranu říšské skupiny průmyslové, a vedoucí nositelé úředních funkcí říšského svazu protiletecké ochrany.
§ 5.
Vyrovnání tvrdostí.
V případech, v nichž zaplacení úplaty za práci nebo jinakých platů na základě § 5., nařízení o nouzové službě pro dotyčný závod by snad vedlo k citelné poruše provozní rovnováhy, může býti povoleno říšským ministrem vnitra v dohodě s říšským ministrem financí vyrovnání tvrdostí. Tato místa zároveň upraví, z jakých prostředků se vyrovnání nahradí a komu připadne s konečnou platností k tíži.
§ 6.
Povinnost mlčenlivosti.
O věcech, o nichž se nabylo vědomosti při požadování nebo plnění nouzové služební povinnosti, jichž uveřejnění by však blaho Reichu ohrozilo nebo oprávněné zájmy postižených poškodilo, nebo jichž držení v tajnosti jest předepsáno, musí jak nouzovou službou povinní tak i příjemci úkonů nouzové služby zachovávati mlčenlivost, i když zaměstnanecký poměr v nouzové službě jest rozváván.
§ 7.
Zajištění životních potřeb.
(1) Říšský ministr vnitra upraví v dohodě s říšským ministrem financí zajištění životních potřeb osob nouzovou službou povinných k úkonům nouzové služby povolaných a stanoví k tomu účelu náhradové sazby pro osoby nouzovou službou povinné. Pro zvláštní případy jím určené může úpravu zajištění živobytí a stanovení odchylných sazeb náhradových přenésti na jiné úřady. Náklady vznikající zajištěním živobytí, obzvláště poskytováním stanovené náhrady, nese při přikázání osob nouzovou službou povinných osobě třetí tato.
(2) Pro úředníky zaměstnané v dlouhodobé nouzové službě může příslušný nejvyšší služební úřad dle bližšího ustanovení říšského ministra vnitra naříditi, že jejich služební platy se zadržují zcela nebo zčásti až do výše náhrady poskytované v nouzové službě. Stejné platí pro vůdce říšské pracovní služby a vůdkyně říšské pracovní služby.
(3) Zaměstnání úředníků na dovolené s čekaným nebo ve výslužbě a jinakých osob k zaopatření oprávněných v dlouhodobé službě nouzové platí za „použití ve veřejné službě“ ve smyslu § 127. Německého úřednického zákona ze dne 26. ledna 1937 (Říš. zák. I., str. 39) a odpovídajících jinakých předpisů.
§ 8.
Podporování rodin.
Příslušníci osob povinných nouzovou službou, povolaných k služebním úkonům na základě nařízení o nouzové službě, dostanou podporu pro rodinu dle § 30., odst. 1., čís. 2 prováděcího nařízení o podporování rodin ze dne 11. července 1939 (Říš. zák. I., str. 1225).
§ 9.
Zaopatření.
(1) Utrpí-li osoba k nouzové službě povinná poškození z nouzové služby, poskytne se na návrh jí a jejím pozůstalým péče a zaopatření podle nařízení o odškodnění za škody osobní (nařízení o osobních škodách) ze dne 1. září 1939 (Říš. Zák. I., str. 1623).
(2) Poškozením z nouzové služby jest, nastala-li škoda tělesná následkem nouzové služby.
(3) Zhoršila-li se škoda tělesná, neuznaná za poškození ze služby nouzové, nouzovou službou, platí zhoršení za poškození ze služby nouzové.
(4) Poškození ze služby nouzové není, byla-li tělesná škoda poškozeným úmyslně přivoděna.
§ 10.
Odškodnění při věcných úkonech.
(1) Pokud vznikne vlastníku nebo držiteli věcí, kterých osoba nouzovou službou povinná podle § 1., odst. 5 nařízení o nouzové službě používá nebo které k výkonu nouzové služby jsou nepostrádatelné, v důsledku tohoto použití hospodářská škoda, jejíž nesení nemůže býti od něho spravedlivě požadováno, jest příjemce služebních povinen jej přiměřeně odškodniti.
(2) Při různosti mínění o odškodnění se toto stanovím oním úřadem, který osobu nouzovou službou povinnou k služebním úkonům povolal. Pro stížnostní řízení ustanovení § 6. nařízení o nouzové službě s tím, že stížnost má odkladný účinek.
§ 11.
Trestní ustanovení.
Kdo neuposlechne povolání ke krátkodobé službě nouzové, může býti v lehčích případech místo dle oddílu II. Druhého nařízení k provádění čtyřletého plánu ze dne 5. listopadu 1936 (Říš. zák. I., str. 936) potrestán vazbou nebo peněžitou pokutou až do jednoho sta padesáti RM.
§ 12.
Nabytí účinnosti prováděcího nařízení.
Toto nařízení vstupuje v platnost s účinností od 26. srpna 1939.
Regulace práce, pracovní povinnost V
e) Třetí prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě (o náhradě při povolání k dlouhodobé službě nouzové) ze dne 14. října 1939, Říš. Zák. I., str. 2049.
Na základě § 7 Třetího nařízení k zajištění sil potřebných pro úkoly zvláštního státněpolitického významu (nařízení o nouzové službě) ze dne 15. října 1938 (Říš. zák. I., str. 1441) ve spojení s § 7. Prvního prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939 (Říš. zák. I., str. 1775) se nařizuje toto:
§ 1.
Přibírání příslušníků veřejné služby.
(1) Kdo jest zaměstnán ve veřejné službě jako úředník, zaměstnanec nebo dělník, jako vůdce říšské pracovní služby nebo vůdkyně říšské pracovní služby a jest přibrán k dlouhodobé nouzové službě bez založení zaměstnaneckého poměru odpovídajícího jeho dosavadnímu poměru služebnímu nebo pracovnímu, obdrží dále od místa dosavadního zaměstnání dosavadní služební požitky – a to jako zaměstnanec nebo dělník ve výši toho času platících pracovních platů. Vedle toho mohou, pokud se to jeví dle obzvláštního způsobu použití v úkonu nutným, osobě nouzovou prací povinné poskytovány býti příjemcem služebních úkonů jako odškodnění za osobní vydání bezplatná strava, bezplatný příbytek a odškodnění za šatstvo jakož i při použití na jiném místě mimo dosavadní služební sídlo nebo skutečné bydliště také i jinaké sazby náhradové ve výši stanovené říšským ministrem vnitra, vyjímaje odškodnění v hotovosti. Úplaty za zaměstnání se neplatí.
(2) Kdo jest ve veřejné službě zaměstnán jako zaměstnanec nebo dělník a přibrán k dlouhodobé službě nouzové se založením zaměstnaneckého poměru odpovídajícího pracovní smlouvě, obdrží od příjemce obdobného použití tarifních, služebních nebo závodních řádů platných pro pracovní poměr tomu odpovídající. Jsou-li tyto požitky menší než jeho dosavadní požitky, obdrží od místa dosavadního zaměstnání rozdílovou částku; výživa pro rodinu se neposkytuje. Vedle toho může úplata za zaměstnání býti poskytnuta, pokud se to jeví nutné.
(3) Pro osoby zaměstnané u strany NSDAP nebo jejích útvarů, jichž je to hlavním povoláním, vyjdou zvláštní předpisy od správce říšského pokladu.
§ 2.
Povolání příjemců zaopatřovacích požitků z veřejné služby.
(1) Kdo jest povolán k dlouhodobé nouzové službě, jako úředník ve výslužbě nebo jinaký příjemce požitků zaopatřovacích, aniž je tím založen zaměstnanecký poměr odpovídající pracovní smlouvě, obdrží vedle dosavadních zaopatřovacích požitků jako odškodné za osobní náklady od příjemce služebních úkonů náhrady dle sazeb ve výši stanovené říšským ministrem vnitra.
(2) Kdo jest přibrán k dlouhodobé nouzové službě jako úředník ve výslužbě nebo jinaký příjemce požitků zaopatřovacích za současného založení zaměstnaneckého poměru odpovídajícího pracovní smlouvě, obdrží od příjemce služebního úkonu služební požitky odpovídající jeho skutečnému služebnímu použití za obdobného použití tarifních, služebních nebo závodních řádů platných pro pracovní poměr tomu odpovídající. Další výplata požitků zaopatřovacích není tím dotčena; v těchto případech se však použije § 7., odst. 3. Prvního prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939 (Říš. zák. I., str. 1775).
(3) Těchto předpisů se nepoužije na úředníky ve výslužbě, kteří na základě nařízení o opatřeních v oboru úřednického práva ze dne 1. září 1939 (Říš. zák. I., str. 1603) byli opětně povoláni do úřednického poměru.
§ 3.
Přibrání jiných osob.
(1) Kdo, nepřináležeje k osobám uvedeným v §§ 1. a 2., jest k dlouhodobé službě nouzově přibrán, aniž se tím založí zaměstnanecký poměr odpovídající pracovní smlouvě, obdrží jako odškodné za osobní náklady náhrady dle sazeb ve výši stanovené říšským ministrem vnitra.
(2) Kdo, nepřináležeje k osobám uvedeným v §§ 1. a 2., jest k dlouhodobé službě nouzové přibrán za založení zaměstnaneckého poměru odpovídajícího pracovní smlouvě, obdrží přiměřeně svému skutečnému služebnímu použití služební požitky za obdobného použití tarifních, služebních nebo závodních řádů platných pro pracovní poměr tomu odpovídající; dostává-li nouzovou službou povinný od místa svého dosavadního zaměstnání požitky celé nebo z části dále, jest příjemce služebního úkonu povinen služební požitky jím poskytované potud zkrátiti, pokud přesahují s připočtením požitků místem dosavadního zaměstnání dále poskytovaných požitky tímto místem placené nouzovou službou povinnému před povoláním k nouzové službě.
Náhrady za zaměstnání se neplatí.
§ 4.
Výlohy cestovních nákladů osob nouzovou službou povinných.
(1) Při jízdách nutných z příčiny přibrání k nouzové službě nebo propuštění z nouzové služby se nahradí výlohy za trati vykonané veřejnými pravidelnými dopravními prostředky za dopravu nejvýše v 3. třídě vozové nebo 2. třídě lodní, jakož i nutných osobních a služebních zavazadel. Dále se zaplatí při příjezdu nebo odjezdu k dopravním prostředkům nebo od nich výlohy nutné za dopravu k nouzové službě povinného a zavazadla určeného k osobnímu a služebnímu použití v přiměřené míře. Při vzdálenostech přes 50 kilometrů smí se používati spěšných vlaků a při vzdálenostech přes 100 kilometrů rychlíků. Odškodnění za vykonané cesty jakož i denní stravné řídí se směrnicemi říšského ministra vnitra o výši náhradových sazeb za osobní náklady nouzovou službou povinných.
(2) Při konání služebních cest během nouzové služby platí, pokud pro určité skupiny nouzovou službou povinných není stanoveno nic jiného, pro osoby v § 1. jmenované všeobecné předpisy o náhradě cestovních výloh, a pro osoby spadající pod § 2., odst. 2. a § 3., odst. 2. předpisy o cestovních výlohách řádů tarifních, služebních nebo provozních, jichž se má použíti obdobně, pokud tyto takové předpisy obsahují, jinak jest použíti odst. 1. obdobně.
§ 5.
Nabytí účinnosti prováděcího nařízení.
Toto nařízení vstupuje v platnost s účinností od 26. srpna 1939. Pokud byly nouzovou službou povinnému dosud vyplaceny vyšší služební požitky nebo náhradové sazby, než mu dle to příslušejí, zůstává již při tom.
Vše na tomto webu pod odkazem Historie/Heydrich