Dvěma nařízeními proti sabotáži bylo modifikováno materielní i formální trestní právo na území Protektorátu Čechy a Morava v materii jimi dotčené. Obě nařízení nabývají účinnosti okamžikem, kdy došlo k jich veřejnému vyvěšení. Podle úředního sdělení (otištěného ve Věstníku nařízení, čísl 18, str. 117) došlo k tomuto vyvěšení dne 26. srpna 1939. Text nařízení podává se podle znění, obsaženého ve Věstníku nařízení z 28. srpna 1939, č. 12.
Také nařízení proti škůdcům národa z 5. září 1939 modifikuje ustanovení platného trestního zákona a předpisů procesních. Bylo vydáno dne 6. září 1939 a nabylo tedy účinnosti dnem 7. září 1939. Prováděcí nařízení k němu ze 7. září 1939 bylo vydáno dne 8. září 1939.
Nařízení
Reichsprotektora in Böhmen und Mähren proti sabotážním činům ze dne 26. srpna 1939, Věst. nař. str. 83.
Na základě článku 5. výnosu Führera und Reichskanzlera o Protektoratu Böhmen und Mähren ze dne 16. března 1939 (Říš. zák. I., str. 485.) a § 1., číslo 2 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektoratu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říš. zák. I., str. 1039) nařizuji toto:
Článek 1.
Sabotážními činy ve smyslu tohoto nařízení jsou veškeré poruchy veřejného života a hospodářství, včetně přípravných činů. K nim se počítají na příklad útoky na osoby, pokud takové útoky jsou určeny nebo způsobilé přivoditi poruchy veřejného života a hospodářství, dále poškozování k životu důležitých zařízení, jako železnic, zpravodajských zařízení, vodáren, elektrických zařízení, plynáren, továren tad.
Článek 2.
K vyšetřování a rozhodování o sabotážních činech příslušny jsou soudy branné moci v Protektoratu Böhmen und Mähren i pokud by byly příslušny říšský soud válečný nebo lidový soudní dvůr.
Platí německé právo. Soud může však v každém těžkém případě uznati na trest smrti. Na zabrání majetku může býti uznáno v každém případě.
Článek 3.
Toto nařízení vstupuje v účinnost vyhlášení, které se provede veřejným vyvěšením.
Nařízení
k doplnění nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren proti sabotážním činům ze dne 26. srpna 1939, Věst. nař. str. 84.
Na základě § 118. nařízení o vojenském trestním řízení za války a při zvláštním zásahu nařizuji pro výkon vojenského soudnictví v Protektoratu Böhmen und Mähren na základě nařízení Reichsprotektora proti samotážním činům ze dne 26. srpna 1939 toto:
§ 1.
Soudy branné moci postupují dle nařízení o vojenském trestním řízení ve válce a při zvláštním zásahu ze dne 17. srpna 1938.
§ 2.
Trestní věci menšího významu může pán soudu odstoupiti úřadu jinak příslušnému pro trestní stíhání. Totéž platí pro uznávací soud, prohlásí-li zástupce žaloby, že je s tím srozuměn.
§ 3.
Pán soudu může žádati jiné úřady o převzetí provedení neb výkonu trestu.
§ 4.
Toto nařízení nabývá účinnosti současně s nařízením Reichsprotektora in Böhmen und Mähren proti sabotážním činům ze dne 26. srpna 1939.
Nařízení proti škůdcům národa ze dne 5. září 1939, Říš. Zák. I, str. 1679
Ministerská rada pro obranu Říše nařizuje s mocí zákona:
Pozn. Jen u skutkové podstaty § 1 je výslovně stanoveno, že trestné činy podle tohoto ustanovení soudí zvláštní soudy. U ostatních skutkových podstat (§§ 2-4) platí tedy obecná soudní příslušnost.
U § 1 je nepochybné, že v Protektorátu jsou výlučně příslušné německé soudy i pro neněmecké státní příslušníky, což vyplývá z okolnosti, že takové trestné činy jsou vyhrazeny zvláštním soudům (trestním komorám zemských soudů), jež trestní právo Protektorátu nezná.
U skutkových podstat §§ 2-4 mohlo by býti pochybno, zda i tyto trestné činy jsou vyhrazeny německému soudnictví v Protektorátu. Pro příslušnost těchto soudů mluví okolnost, že tyto činy jsou kromě trestu smrti ohroženy káznicí, kterýžto druh trestu neznají trestní zákony Protektorátu (srov. však § 7, odst. 1 a § 30, odst. 1 nař. o výkonu trestního soudnictví v Protektorátu Čechy a Morava ze 14. dubna 1939, Ř. Z. I, str. 754, jež stanoví, že trest těžkého žaláře delší jednoho roku nebo žaláře, téže výměry rovná se trestu káznice), a z okolnosti, že říšské zákonodárství má zřejmou tendenci odejmouti autonomnímu soudnictví Protektorátu jurisdikci o trestních činech proti bezpečnosti Říše.
Pokud jde o příslušnost polních válečných soudů, viz str. 803 a násl.
§ 1.
Plenění ve vyklizeném území.
(1) Kdo ve vyklizeném území nebo v dobrovolně opuštěných budovách nebo prostorách plení, potrestá se smrtí.
(2) Rozsudek vysloví, pokud nejsou příslušny polní válečné soudy, zvláštní soudy.
(3) Trest smrtů může býti proveden oběšením.
§ 2.
Zločiny při leteckém nebezpečí.
Kdo, využívaje opatření učiněných k odvrácení leteckého nebezpečí, spáchá zločin nebo přečin proti tělesné bezpečnosti, životu nebo majetku, potrestá se káznicí až do 15 let nebo doživotní káznicoví, v případech zvláště těžkých smrtí.
§ 3.
Obecně nebezpečné zločiny.
Kdo se dopustí žhářství nebo jiného obecně nebezpečného zločinu a tím poškozuje sílu odporu německého národa, potrestá se smrtí.
§ 4.
Využití válečného stavu jako zostření trestu.
Kdo úmyslně, využívaje mimořádných poměrů způsobených válečným stavem, dopustí se jiného trestného činu, potrestá se s překročením pravidelné trestní sazby káznicí až do 15 let, doživotní káznicí nebo smrtí, jestliže toho vyžaduje zdravý lidový cit pro zvláštní zavržitelnost trestného činu.
Pozn. Využití mimořádných poměrů způsobených válečným stavem je podmínkou vyšší trestnosti; musí býti vědomé.
§ 5.
Urychlení řízení před zvláštním soudem.
Při všech řízeních před zvláštními soudy musí rozsudek následovati ihned bez dodržení lhůt, byl-li pachatel dopaden při horkém činu nebo jinak jeho vina je na bíle dni.
§ 6.
Rozsah platnosti.
Předpisy tohoto nařízení platí také v Protektorátu Čechy a Morava, a to také pro osoby, jež nejsou německými státními občany.
§ 7.
Ustanovení závěrečná.
Říšský ministr spravedlnosti vydá právní a správní předpisy potřebné ku provedení a doplnění tohoto nařízení.
Nařízení ku provedení nařízení proti škůdcům národa ze dne 7. září 1939, Říš. Zák. I, str. 1700
Podle § 7 nařízení proti škůdcům národa ze dne 5. září 1939 (Ř. Z. I, str. 1679) se nařizuje:
§ 1.
Rozhodnutí o tom, zda trest smrti má býti vykonán oběšením, učiní úřad, který trest provádí.
§ 2.
Přečiny ve smyslu § 2 nařízení nejsou takové činy, které smějí býti stíhány jen na návrh poškozeného.
