Z historie: Do nové práce

„Závod, který se postaví do služeb veřejnosti, nemůže mít nikdy nezaměstnanost, protože čím jsou horší poměry, tím více je třeba pracovat. A ten, kde pracuje, objeví ne jeden, ale tisíce způsobů, jak posloužit lépe zákazníkovi i sobě.“

Tomáš Baťa

 

Do nové práce

Dnešního dne, kdy se stáváte spolupracovníkem našich závodů, začínáte novou práci. Novou po stránce odborné, ale především novou po stránce mravní.

Účelem naší, a od této chvíle i vaší práce je služba lidem – veřejnosti.

Dobrá služba veřejnosti začíná dobrou prací vaší. Nechť je tato práce třeba sebenepatrnější, konejte ji tak, aby ten, kdo pracuje vedle vás, ji mohl potřebovat.

Taková práce vám přinese jak největší odměnu, tak dobré jméno člověka schopného postupu. Závod vám podává tu nejlepší mzdu za vaši práci a usiluje o to, aby vaše mzda byla stále vyšší a vyšší. Spoléhá při tom, že mu budete svou prací věrně pomáhat, protože jenom nejlepší zboží prodávané zákazníkům za nejnižší cenu vám zaručí pravidelné zaměstnání a stoupající výdělek.

Buďte věrný své práci, svým spolupracovníkům a svému závodu a oni zůstanou věrni Vám. Buďte hrdý na svou práci a na své spojení s vítěznou armádou a spolupracovníků T. & A. Baťa.

Budujte s nimi veliké dílo, které vám zaručuje nejlepší existenci a dává příležitost pracovat pro rozšíření čestného jména naší republiky.

 

Začátky

Nejpevnější oporou života je víra v sebe. Sebedůvěru očekává úspěch. Nic není ztraceno, pokud jsme neztratili hlavu. Sebedůvěra je sílou, která nás vede vpřed. Každou novou práci začínáme s důvěrou. Pozorujíce úspěch svých přátel a známých, slibovali jste si, že se splní všechno vaše očekávání, když budete přijati. A vaše cesta k úspěchu vám připadá snadnou, lehkou a bez práce, jako hladká, uválcovaná silnice.

Žádný z vašich přátel však vám neřekl, že každý začátek je těžký. Že opustivše své rodné město, rodiče, bývalé spolupracovníky, zamilovaná místečka, přicházíte v prostředí úplně neznámé a cizí. Zakolísáte, jako strom, který byl přesazen z půdy, v níž vyrostl. Ucítíte, že toho, oč jste se opíral dříve, není a na nové, jste ještě nezvykli.

K tomu přichází nesnáze, které každá nová práce s sebou přináší. Co druhý, léta zde pracující vykoná lehce, musíte vy s námahou hledat a radit se s lidmi, kteří na dlouhé vysvětlování nemají času. Množství práce vykonané vašimi přáteli vás plní úžasem, neboť sami po velké námaze docilujete nepatrných výsledků. Vaše mysl počne upadat, neboť ztratíte sebedůvěru, že byste se jim někdy vyrovnali.

Tehdy se vzchopte. Z lidí, kteří vstupují do práce v našich závodech, někteří odejdou do měsíce, jiní zůstávají léta. Jsou to ti, kteří překonali přirozené obtíže začátků nové práce v novém prostředí. Jsou to ti, kteří vědí, že umění vítězit v práci je umění vytrvat, vydržet a skončit ji.

 

Vybudujte svoji osobnost

Chceme-li vybodovat závod - vybudujme napřed sebe.                                                               

Tomáš Baťa

Průmyslový život, jakým budete nyní žít, vyžaduje, abyste vychoval svoji osobnost. Průmyslový život a práce jsou podstatně jiné, nežli život rolníků nebo řemeslníků. Úspěchy v průmyslové práci se dobývají především duševní bystrostí, myšlením a pohyblivou obratností a ne hrubou silou tělesnou, namáhavou dřinou. Hrubou dřinu vykonává a má konat v průmyslové práci stroj. Povinností člověka je, aby svou inteligencí a obratností síly stroje co nejlépe využil. Abyste si udržel svěží obratnost, bystrou chápavost a duševní sílu, musíte si zařídit dobrou životosprávu. Závod vám v tomto pomáhá co nejúčelněji. Následující stránky vám poradí, kam se obrátit při stravování, ubytování a zásobování, kde naleznete lázně, prádelnu, příležitost k sebevzdělávání, zábavě, sportu atd.

Využijte všech těchto zařízení co nejúplněji. Sestavte si svůj plán pro denní život a žijte důsledně podle něho tak, aby zdraví, obratnost, pracovní schopnost, vzdělání a konec konců i majetek týden od týdne rostly.

Podnikavost je zbožím, které není nikdy nadbytek. Podnikavost znamená konat to, čeho je třeba bez říkání. Člověk, který má odvahu něco začít a dokončit to, musí dojít úspěchu.

Tomáš Baťa.

 

Sebevzdělání

Naše práce vyžaduje lidí, kteří mají vůli učit se a zdokonalovat své vzdělání jak odborné, tak všeobecné.

Závod podniká všechno, aby dal každému člověku příležitost k rozšíření vzdělání. Je to zejména zavedení 5tidenního pracovního týdne, při němž získává každý spolupracovník možnost bohatě využít těch kursů a škol, které jsou pro něho připraveny. Jaký význam přikládá potřebě vzdělání chef závodů Tomáš Baťa, vidět z následujících jeho projevů.

„Člověk se stane teprve tehdy myslícím a sobě důvěřujícím člověkem, až vlastním mozkem si rozřeší a zvládne problémy, s nimiž denně bojuje.

Víte dobře, že konkurence na pracovním trhu je čím dále tvrdší. Na pracovním trhu má výhlídky na udržení se a proniknutí jenom ten zaměstnanec, který má nejen obratné ruce, ale také vycvičený mozek, který umí nejen vykonat, ale tako zdokonalit svoji denní práci. Na obchodním a zejména světovém trhu si udrží své místo a práci pouze ten závod, která dnes slouží zákazníku lépe než včera. A tomu je třeba se stále učit. Svou prací tvoříme úplně nové poměry. Bylo kdysi výsadou bohatých, že si mohli opatřit vzdělání, nezbytné ku konání odpovědných prací, protože měli čas i peníze potřebné k nabytí takového vzdělání. Organizace naší práce ruší tato privilegia, protože dává každému čas, peníze i příležitost dostat se tak daleko, na kolik stačí. Je naší povinností uvolnit lidem dráhu. Ani jediný z nás nemá dosti moci zvýšit příjmy, nebo povýšit toho, kdo se již napřed nepovýšil sám."

 

Vydělat, vydat, ušetřit

Tomáš Baťa

Zaměstnavatel, který naučil lidi vydělávat, naučil je jen třetině toho, čeho člověku třeba umět, aby se mohl stát hospodářsky nezávislým.

Druhá třetina je v rozumném vydávání a třetí teprve v šetření. Jsem přesvědčen, že dílna sestavená z lidí, kteří mají úspory, kteří žijí v spořádaných hospodářských poměrech, bude pracovat mnohem klidněji, že v takové dílně budou mnohem větší výplaty při stejných sazbách a při stejném namáhání, a že v této dílně docílíme největší samosprávy bez velkých potíží.

Konečně již mnohá léta je nám známo, že zaměstnanec je pro nás téměř bezcenný, pokud se nám nepodařilo přivést jeho život na cestu hospodářského vzestupu. Víme, jak velice se nám osvědčila zásada, svěřovat důležité obchodní jednání jen lidem, kteří mají více než potřebují. Je nemožné předvídat u člověka, jak se zachová k cizím penězům, když se s nimi octne po delší dobu docela o samotě, uprostřed všech pokušení opatřit si za ně to, čeho před jeho očima množství lidí prožívá, pokud svými úsporami nedokázal, že se v minulosti dobrovolně omezoval, že si dovedl mnohé odříci v zájmu zachování svého vlastního majetku. Víme ze zkušenosti, jaká změna stane se s člověkem, který dosud otročil kapitálu, když našemu a jeho úsilí podařilo se toho docílit, aby ovládl kapitál, aby kapitál učinil svým otrokem.

Spořením budujeme samostatnost. Nádeník, který má za sebou úspory, je samostatnější, nežli předlužený velkostatkář nebo továrník.

 

Pořádek a kázeň ve vydávání peněz

Kdo si neporučí sám, tomu poručí druzí. Nejubožejším tvorem je zadlužený člověk. Život člověka zadluženého není životem. Je to směs zoufalství a štvanice, kde sehnat na splácení a kde na živobytí. Za takového duševního stavu je vyloučena každá úspěšná práce. Do tohoto ubohého stavu nemůže upadnout nikdo, kdo si dělá i ty nejjednodušší záznamy o svých příjmech a vydáních, jaké sou na příklad tyto, které vám doporučujeme. Chceš výš? Udělejte si předpoklad toho, co chcete. Předpoklad je rozkaz, který si dáváte sám. A jistě není vyššího projevu lidské důstojnosti, nežli dát si rozkaz a poslouchat rozkazů, které si dáme sami.

 

Duh nové práce

Úspěšný člověk ví, že příčinou zdaru i nezdaru v práci je on sám. Jestliže měl nezdar v práci, jestliže byl poražen, ani mu nepřijde na mysl obviňovat někoho nebo něco jako příčinu své porážky. Podívá se na sebe a začne znovu. To je člověk, který má k životu a k práci správné stanovisko a proto je přímo předurčen k zlepšování svého postavení.

Všechno má na světě svou příčinu; má ji také úspěch a neúspěch, zdar nebo nezdar.

Jsou však lidé, kteří, potká-li je neúspěch, dovedou přímo geniálně vynalézat tisíc příčin, proč se jim práce nepodařila. Sebe sama, jako příčinu neúspěchu nevidí a neuvedou nikdy, a proto také nikdy nezačnou na správném místě, z něhož si lze zlepšit existenci. Jsou to lidé, kteří mají k životu i k práci nesprávné, negativní stanovisko.

Celé závody a veškerá naše práce, vyrostla a roste ze správného stanoviska k životu. Následující odstavce jsou vytěženy buď přímo ze zkušeností naší práce, anebo do té míry s ní souvisí, že je uveřejňujeme, aby Vám pomáhaly vytvořit si správné stanovisko tehdy, když toho budete potřebovat.

 

Co praví Tomáš Baťa

Jako dělník:

Jen v práci můžeme čekat lepší budoucnost a jen tehdy, když budeme mezi sebou stále závodit, kdo dříve a kdo lépe.

Jako šéf:

Naše závody mají za úkol pomáhat člověku ke zvýšení pracovní výkonnosti, a ve stejném měřítku k zvýšení jeho příjmu a blahobytu.

Jako podnikatel:

Podnikatel je povolán k tomu, aby zisky pocházející z pokroku výroby spravedlivě rozděloval ihned mezi zaměstnance, zákaznictvo i závod.

Jako výrobce:

Je nepochopitelné, jak mohou některé průmyslové závody v kritických chvílích zastavovat výrobu a propouštět dělnictvo, místo aby se s dělnictvem dohodly a staraly se společně o to, jak bylo by možno poskytnout konsumentu výrobek za takou cenu, jakou on za něj zaplatit může.

Jako zaměstnavatel:

Musíme každý konat dobře svoji práci a sice tak, jak ji potřebuje ten, pro koho ji konáme, a v první řadě ten, kdo pracuje vedle nás.

Jako obchodník:

Pro věřitele je zárukou jen obchodník, který je ochotný vydat svým věřitelům nejenom veškerý svůj majetek, ale který je též ochoten dát sama sebe ve formě práce, konané třeba až do úpadu.

Jako starosta:

Musíme potlačovat všechno, co škodí rodinnému životu a sloužit všemu, co rodině prospívá, neboť dobré hospodářství obce může být založeno jedině na dobrém hospodářství rodiny.

Jako občan:

Budoucnost naší republiky závisí od toho, pochopí-li lidé, že v zemi tak hustě obydlené, jako je naše, možno hledat pramen blahobytu jedině v průmyslu.

Jako člověk:

Není naším úkolem zničit zámožné, nýbrž naším úkolem je vyhubit bídu. Každá bída má svoji příčinu v srdcích mužů. Blahobyt rodině přináší ten muž, který si dobrovolně bez největší porci povinností s nejmenší porcí práce pro sebe.

Nebojte se změn

Lidé se obávají neznáma. Je pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu – skok do tmy. Avšak kdo chce, pomoci sobě s jiným, musí opustit dobré, aby vybojoval lepší. Nesmí držet vrabce v hrsti jen proto, že je lepší nežli holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, není blahobytu.

Boj otcem všeho

Jedině v boji s prací, s nesnázemi, s přírodou a osudem se rozvíjejí ty nejvzácnější lidské vlastnosti: vynalézavost a spoléhání na sebe, sebevědomí, ale i skromnost, statečnost, sebeobětování. V boji je mnohem více sebeobětování nežli sobectví. Je daleko sobečtější vyhnout se boji, protože to hoví naší pohodlnosti, naší nechuti pro utrpení, jež s sebou přináší boj.

Ale každý pokrok, každé zlepšení života rodí se jen z boje, ať už proti vlastní nebo cizí slabosti, pohodlnosti a malosti.

Milujte stroje

Využijte jejich síly a služeb při své práci i k svému potěšení. Stroje osvobozují vašeho ducha, aby mohl přemýšlet, jak si zlepšit život. Není cíle, který by byl pro člověka nedosažitelným, umí-li znásobit své síly strojem. Všechny národy, v nichž je rozšířeno užívání strojů i v domácnostech, jsou mocné a slavné.

Blahobyt národů i jednotlivců záleží na tom, jak rozumějí strojům, jak je milují a jak dovedou využít jejich síly.

Lidí se nebojme

Strach před lidmi je zbabělost. Je urážkou důvěry v člověka a lidskou důstojnost vůbec. Konáme-li svou práci tak poctivě a účelně, že prospívá každému, vědomí té práce nám dává sílu neobávat se nikoho a ničeho.

Strach je nepřítelem života a díla zbudovaná na strachu život poškozují. Díla užitečná rostou z důvěry.

Škola chudoby

Kdybych si mohl volit rodiče, zvolil bych si opět chudé, nebo aspoň takové, kteří se za chudé považují. Chudý hoch je blíže životu nežli zámožný. Prožívá s rodiči starosti o živobytí a musí brzy vydělávat sám. Má více vyhlídek na vyniknutí.

Jednej přímo

Přímé jednání patří mezi podmínky úspěchu. Avšak jenom dobrý člověk může jednat přímo, a pouze dobrou, ovšem užitečnou práci možno konat před celou veřejností. Přímé prosté jednání budí v lidech všechny dobré instinkty. Jednáš-li otevřeně s úmyslem posloužit lidem, tvůj úspěch je neodvratný.

Nepostradatelní

Neschopný ředitel se ohlíží žárlivě kolem sebe, aby odstranil každého, kdo by mu mohl přerůst přes hlavu, kdo by jej mohl nahradit. Schopný ředitel je naopak udýchán sháněním a výchovou lidí, kteří by co nejdříve mohli konat jeho práci, protože sotva že se ji naučil konat, sám už vidí, že je ho třeba o poschodí výše, aby jeho práce dole mohla být řádně vykonávána. Nestará se o to, je-li na dveřích vedoucích k vrchnímu řediteli napsáno: Vstup zapovězen. Vstoupí, pozdraví zdvořile pana vrchního ředitele a dá mu najevo, že nestojí o jeho křeslo, že chce vykonat jen jeho práci.

Touha stát se nepostradatelným je pákou pokroku, ale brzdou pokroku je naše touha, zůstat nepostradatelným. Staneme se méně žárlivými, úzkostlivý mi o nynější místa, když pochopíme, že práce, vynášející skrovné živobytí je stále hledána statisíci lidu, avšak práce placená stokrát lépe, hledá ještě usilovněji sama své pracovníky a velmi často marně.

Šetrnost se nevyplácí,

tomu, kdo chtěje ukládat peníze, kupuje ubohou potravu, chodí ve zchátralém oděvu a obuvi a žije v nezdravém bytě.

Taková šetrnost je mrháním nejdražších statků: zdraví a schopnosti. Umění pravé šetrnosti znamená vydávat peníze tak moudře, aby nás učinily schopnějšími většího výdělku. Větších úspor lze docílit pouze z větších příjmů. Větší příjem závisí na lepší pracovní schopnosti a té můžeme dosáhnout jedině moudrým vydáváním na věci, jež jsou nám prospěšny.

Dělejme si předpoklady

Napíšeme si každý den, kolik chceme udělat zítra, napíšeme si program příštího měsíce, příštího roku, na deset nejbližších let. Tím nejen získáme pevný cíl, ale měřítko svých sil, pevnost své vůle. Tím poznáme, kolik si slevujeme, kolik máme kázně a na kolik procent se vyrovnáváme se svými plány.

Každá rána,

kterou jsme utržili, vyrazí z nás nějaký klín, který nám překážel. Jde ovšem o to, jsme-li dost rozumní, abychom se z ní poučili.

Dvě věci,

Jsou naším největším štěstím: schopnost k práci a chuť k práci.

Pokud máme obě, jsme silní, vede se nám dobře za všech dob, za každého režimu a za všech okolností. A kdyby všechno kolem selhalo a potácelo se, ten, jenž netratil schopnost a chuť k práci, stojí pevně.

 

Vývoj člověka v průmyslu

Problém nejlepší výroby zboží je za našich dnů rozřešen teoreticky i prakticky. Velká výroba, levné ceny zboží, vysoké mzdy. Ty podniky, které se namáhají takto pracovat, jdou nezadržitelně vpřed, nebo v sobě nesou zárodky budoucího života.

Problém výroby zboží je rozřešen – jak je to však s lidmi? Jakou existenci je s to vybudovat průmyslový život člověk, jaké mu dává záruky pro stáří a především, jak si má člověk počínat, aby využil síly průmyslu k svému prospěchu? Jediná odpověď, kterou našla určitá skupina národohospodářů pro tyto a mnohé jiné otázky, bylo zavedení starobního pojištění. Je to jistě dobrá věc, avšak řeší pouze problém stáří a to jen z části a paušálně. Mezi dvaceti a šedesáti a šedesáti lety leží celý lidský věk – 40 nejplodnějších roků lidské práce. Jak je využít? Jak si počínat v těchto letech, aby člověk v každém věku života byl vždycky na svém místě, na takovém místě, kde může sobě i lidské společnosti prokazovat tu nejlepší službu.

Průmysl, který má pracovat úspěšně, potřebuje pro svou práci plánů a cílů, k nimž směřuje a pro něž se připravuje. Podobných plánů a cílů potřebuje však každý člověk v průmyslu pracující. Musí mít před očima cíl, co bude dělat dnes, co za rok, co za dvacet let a co potom a musí si promyslit plán, jak tohoto svého cíle dosáhnout. To je práce, kterou za něho neudělá nikdo.

Ani já, ani moji přátelé z dílen neměli jsme ve svých čtrnácti létech to štěstí vstoupit do tak vyspělého průmyslu, do jakého vstupují nyní mladí mužové Baťovy školy. Prvních 10 000,- Kč, které oni podle předpokladu mají ušetřit ve svých 17 letech, jsem měl ze své dělnické práce ušetřeno teprve ve svých 23 letech, ovšem bez jejich zkušeností a vzdělání ze závodní školy. Tito se jistě dostanou dál. Myslím nyní na své přátele v dílných a prodejnách, když se snažím podle jejich životní dráhy zkonstruovat životní plán pro muže, kteří touto závodní školou neprošli rovněž. Východiskem pro tento plán jest mi dvaadvacetiletý muž, který práce dokončil vojenskou službu a nastupuje znovu svou práci u stroje. Za své dřívější práce ušetřil si 10 000,- Kč, které má uloženy na 5 %. Jako dospělý muž vycvičí se co nejdříve v práci na strojích, určených výhradně pro takové muže a docílí proto týdenního příjmu 480 Kč. Tuto práci s tímto příjmem koná po 8 let. V těchto 8 letech si vydělal 199 680,- Kč. Mezitím si pravděpodobně založil rodinu, avšak vzdor zvýšenému vydání se zařízením uložil si průměrně týden co týden Kč 100.

Při své práci přišel náš muž k dvěma zkušenostem: První byla ta, že pro něj pracuje jeho kapitál. Ukládaje si totiž ke svým základním 10 000,- Kč svou první roční úsporu Kč 5 200 – nalezl u svého kapitálu úrok Kč 500,-. Při úrocích z úroků u dalších vkladů vzrostly jeho úspory v 30tém roce jeho věku na Kč 64 426,-.

Několik let před tím poznal však, že v průmyslu na něho čekají nové úkoly, které mu podávají také nové možnosti. Poznal, že práce v dílnách potřebuje vůdců a jeho mladí spolupracovníci učitelů. To byla druhá zkušenost. Snažil se proto osvojit si tolik vědomostí a takové vlastnosti, které by ho postavily napřed na místo předáka a potom mistra a docílil toho.

Nová práce mu přinesla celou řadu úkolů, avšak jeho příjmy se rovněž zvětšily. V tomto čase si řekl se ženou, že mohou vydávat více, aby mohl dobře zastávat svou práci a připravovat se výše.

Jeho týdenní úspory však nejen že neklesly, naopak stouply a to jak obnosem týdně ukládaným, tak procentem úrokování. Počítejme, že po pětileté práci mu zůstávalo na osobním účtu, po vybrání toho, co zkonsumoval, po 200,- Kč týdně, čili 10 400,- Kč ročně, tedy Kč 62 400,- dohromady při připisování 10 % úroků a jistiny. S úsporami dřívějšími vlastnil 144 625,- Kč.

Jako 35tiletý muž, plný síly a nejlepších zkušeností dílenského života i výroby, převzal dílnu a stal se vůdcem 150 lidí. Naučil se tolik o lidech, zboží, strojích, účetnictví a hospodaření, že toto jeho umění přinášelo jeho spolupracovníkům stále zaměstnání a pravidelně vysoké příjmy. Obuv, kterou vyráběla jeho dílna, byla tak vyrobena, že poptávky prodejen vždycky převyšovala jeho nabídku. On i jeho dílna měli vždycky plné ruce práce.

Jeho děti zatím vzrůstaly a on sám i se svou rodinou vydával přibližně třikrát tolik, jako v době svých začátků. Při tom však jeho přebytky na osobním účtu byly nejméně třikrát tak vysoké, jako za dob, kdy mistroval, tedy Kč 600,- týdně. A zase pro něho pracoval kapitál úrokování úroků. Takto ve svých čtyřicetidvou letech, když slavil dvacetileté jubileum své plánovité práce a provedl svou osobní inventuru, seznal, že vlastní jmění 500 000,- Kč.

Toto poznání zároveň s poznáním jeho schopností, vyzkoušených v práci, ho přivedlo k příjemnému vědomí, že nyní nemusí pracovat pro uhájení své existence, ale že má možnost dát se do toho, k čemu ho vábí jeho srdce, čili k provedení svého poslání.

Bude to vůdcovství více dílen s mnoha tisíci lidmi, či řízení prodejny, nebo výzkumnická práce v modelárnách, nebo další řízení dílny? To záleží na stupni jeho ctižádosti a na mravním stanovisku, k jakému se při svém plánovitém životním dílu vypracoval. Sotva se však rozhodne pro úplný odpočinek a život z úroků, třebaže ½ milionu Kč na 5 % mu přinese 25 000,- Kč ročně.

Bylo by úplně zbytečně radit tomuto zralému muži, co má podniknout dále a konstruovat pro něho plán, jak má využít svého jmění a svých zkušeností. Kdo se svou prací dostal na tento stupeň, ten si dovede poradit velmi dobře sám.

Vydáno ve Zlíně 1930