Z historie: Informace k návrhu na převedení části průtoků Dunaje do Vltavy s komplexním využitím

1. Úvod

Tlak na komplexní využívání vodních zdrojů ve světě i u nás neustále roste. Vzhledem k hydrologickým a morfologickým podmínkám je situace u nás o to složitější, že naše možnosti jsou značně omezené. Přitom neustále rostou naše požadavky na potřebu a spotřebu vody jak ze strany obyvatelstva (pitná a užitková voda, rekreace), tak ze strany energetiky (chlazení tepelných zdrojů) ze strany zemědělství (závlahy) i ze strany průmyslu, lodní dopravy a dalších uživatelů. V souvislosti s rekultivací narušených oblastí i v širších souvislostech ochrany přírodního a životního prostředí k tomu navíc přistupují nemalé vodohospodářské požadavky.

Proto se hledají stále smělejší a komplexnější řešení, která nutně přesahují rámec jedné země a neobejdou se bez vícestranné mezinárodní spolupráce. K takovým řešením patří i návrh na převedení části průtoků Dunaje do Vltavy propojením rakouské nádrže Aschach s nádrží vodního díla Lipno.

Myšlenka přečerpávání vody z Dunaje do Vltavy je stará desítky let a byla řešena i alternativně s ještě starší myšlenkou převedení Dunaje do Odry a Labe. Již v prvních studiích o vltavské kaskádě jako energetické tepně se v padesátých letech uvažovalo s převáděním vody z Dunaje do Vltavy. Za jednu z posledních vážnějších prací lze považovat studii Ing. Jana Lázny z roku 1976, kterou zpracoval pro České energetické závody z podnětu ředitele s. Figela. V této studii bylo uvažováno přečerpávat z nádrže Aschach relativně značné množství 2,5 až 5 % průměrného ročního odtoku Dunaje a proto se předpokládal velký finanční podíl NDR a NSR.

Aby bylo možné se k problematice znovu vážněji vrátit a aktualizovat ji bez konkrétní společenské objednávky, použili jsme studii Ing. Lázny jako podklad pro zadání diplomové práce na stavební fakultě z oboru využití vodní energie. Diplomovou práci s názvem „Návrh přečerpávací vodní elektrárny Lipno III s převáděním vody z Dunaje do Vltavy“ zpracoval jako diplomat Ing. Josef Hron pod vedením Doc. Ing. Miroslava Holaty CSc. Ing Lázna ve funkci recenzenta ohodnotil tuto diplomovou práci velmi kladně spolu s celou komisí pro státní závěrečné zkoušky. Z toho důvodu byla diplomová práce dále navržena do soutěže „Hledáme dokonalé projekty“ pořádané časopisem Mladý svět, kde v roce 1984 získala 1. cenu.

Na vyzvání s. Miloše Jakeše, člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ ze dne 28. 7. 1984 jsme na podkladě dostupných studií i zmíněné diplomové práce provedli další rozpracování a zpřesnění řešených otázek s prověřením možných realizačních výstupů a užitků. Výsledky našich řešení předkládáme ve formě technické informace.

II. Sledované cíle námětu

Při návrhu na převedení části průtoků Dunaje do Vltavy jsme sledovali celou řadu cílů vyvolaných upřesňováním našich komplexních celospolečenských potřeb i potřeb efektivní mezinárodní spolupráce.

Jedním ze základních cílů předpokládaného námětu bylo posílit celkový přirozený hydroenergetický potenciál vltavské kaskády a s minimálním rozsahem nových investic a minimální potřebou výrobních kapacit získat buď výrazné prodloužení dob špičkových provozů jednotlivých vybudovaných špičkových vodních elektráren (ŠVE), anebo získat možnosti efektivního dodatečného zvýšení výkonů jednotlivých hlavních děl kaskády pouhou dostavbou dalších hydroenergetických soustrojí. Převedení vody z Dunaje dává i nové možnosti ve zlepšení hospodaření vodou v nádržích v tom smyslu, že se ukazuje reálné celou kaskádu provozovat s vyšší úrovní minimálních provozních hladin, resp. s větším průměrným užitným spádem a tím získat větší celkovou výrobu špičkové elektrické energie. Převádění vody z Dunaje jsme se zároveň snažili spojit i s realizací přečerpávací vodní elektrárny (PVE) s dolní nádrží umístěnou v podzemí (v podobě systému propojených tunelů) a s horní nádrží Lipno I. Tímto záměrem jsme kromě získání velmi potřebných statických, dynamických a kompenzačních služeb PVE naší elektrizační soustavě sledovali i ochranu přírodního prostředí, neboť uvažované lokality příštích našich PVE vesměs více méně rušivě zasahují do atraktivních vrcholových partií našich hor a to především lokalizací horních nádrží.

Realizace námětu na převedení vody z Dunaje do Vltavy by patrně přispěla i k urychlení dostavby zbývajících lokalit vltavské kaskády (Č. Krumlov, Rájov, Dívčí kámen, Hněvkovice) zlepšením technicko-ekonomických ukazatelů těchto děl. Také připravované VD Hněvkovice by patrně bylo možné výkonově posílit až téměř na úroveň záložního hydroenergetického zdroje pro budovanou jadernou elektrárnu Temelín.

Zvýšením průtoků na Labi (vlivem převedení vody z Dunaje) se v daleko reálnějším světle jeví i možnost nového energetického využití nádrže Střekov jako dolní nádrže uvažované PVE Podlešínská pláň (1) s další možností převedení vody až do severočeské hnědouhelné pánve (2), což může výrazně urychlit rekultivaci oblasti Krušných hor i celého podkrušnohoří a přispět tak ke znovuobnovení ekologické rovnováhy této postižené oblasti.

Námětem na převedení vody z Dunaje do Vltavy sledujeme i vodohospodářské cíle a to ve zlepšení bilancí vody. Uvážíme-li, že současný minimální průtok Vltavy z profilu Hněvkovice je menší než maximální potřeba vody pro jadernou elektrárnu Temelín (uvažuje se asi 5,75 m³.s^-1) není současná bilance nijak příznivá. Nelze pominout také případnou potřebu vody pro závlahy (střední Labe asi 23 000 ha a oblast Českého středohoří asi 40 000 ha). Při průměrné potřebě 2 500 m³ (ha vychází případná potřeba vody pro závlahy asi 158 mil. m³ v šestiměsíčním vegetačním období (duben až září). To představuje průměrnou potřebu průtoku pro závlahy ve vegetačním období až asi 10 m³.s^-1, což spadá práv do málovodného období Vltavy (ale naopak do vodného období Dunaje). Tato okolnost opět zdůvodňuje komplexní výhodnost převádění vody z Dunaje i širokou možnost uplatnění převedeného průtoku.

Význam převádění dunajské vody lze očekávat i pro zlepšení kvality vody ve Vltavě, především v jejích kritických úsecích. Uvážíme-li např., že ve Vltavě v profilu Větřní je dlouhodobý průměrný průtok asi 15 m³.s^-1, pak přidáním průtoku vody z Dunaje (řádově 20 m³.s^-1) dojde více než k dvojnásobnému zředění (tj. méně než poloviční koncentraci znečištění). Lze očekávat, že tento efekt příznivý z hlediska zlepšení kvality vody ve Vltavě by mohl být výrazný minimálně pro profil České Budějovice. Zřeďování Vltavy dunajskou vodou by se rovněž příznivě projevilo i v souvislosti s řešením otázek kontaminace odpadní vody z jaderné elektrárny Temelín. Tento význam bude tím závažnější, čím více se bude vltavská voda v budoucnosti používat i pro pitné účely.

Také lodní doprava po Vltavě a dolním Labi by převedením vody z Dunaje prokazatelně získala (3) jak v možnosti prodloužit plavební období, tak i v možnosti přepravovat větší náklady vyžadující větší ponor lodí.

III. Vhodnost technických podmínek pro převedení vody z Dunaje do Vltavy

Předem lze na základě výsledků dosud zpracovaných studií konstatovat, že technické podmínky pro převedení průtoků z Dunaje do Vltavy, i pro splnění dalších vpředu uvedených druhotných cílů tohoto záměru, jsou vesměs příznivé. Z nich hydrologické podmínky, jako jedny z nejzávažnějších, jsou příznivé mimořádně.

Řekou Dunaj proteče ročně v profilu vodního díla Aschach (kde se předpokládá odběr) průměrně asi 45,3 miliard m³ vody.

Z toho plných 47,3 % ve třech letních měsících (červen až srpen) kdy je Vltava nejméně vodná. Kdybychom převedli z Dunaje jen asi 1,5 % uvedeného ročního proteklého množství vody (tj. průměrný průtok asi 20 m³.s^-1), bylo by možné prakticky zdvojnásobit průměrný průtok Vltavy v profilu Hněvkovice a navíc do značné míry i vyrovnat přirozenou rozkolísanost průtoku Vltavy v průběhu roku, což je jinak částečně možné za cenu investičně i kapacitně náročného budování velkých nádržních prostorů. Přitom možnost výstavby nových nádržních prostorů na Vltavě je již značně omezena.

Také morfologické podmínky pro převedení části průtoků Dunaje do Vltavy jsou vcelku příznivé. Vzdálenost vodního díla Aschach (místa potenciálního odběru vody z Dunaje) od naší nejbližší nádrže Lipno na Vltavě je pouhých 27 km a hladina nádrže Lipno je jen asi o 446 m výše, než hladina nádrže Aschach. Přitom na rakouském úseku toku Dunaje lze např. z průtoku vody 20 m³.s^-1 získat ve stávajících dílech výkon jen asi 4,2 MW, ale v našich stávajících dílech vltavské kaskády a na dílech na Labi výkon až 229 MW, tj. výkon téměř padesátpětkrát větší a navíc použitelný pro krytí špičkových zatížení denního diagramu a další dynamické služby naší elektrizační soustavě (krytí výpadků, krytí strmých čel diagramů denního zatížení, regulace výkonu a frekvence apod.). Z převáděného dunajského průtoku 20 m³.s^-1 by dále bylo možné v našich hydroenergetrických dílech Vltavy a dolního Labe vyrobit celkem 13krát více elektrické energie, než na stávajících dílech rakouského úseku Dunaje.

Pokud se týká geologických podmínek, lze na základě zkušeností z výstavby podzemní elektrárny Lipno a jejich podzemních přivaděčů předpokládat, že tyto podmínky budou rovněž vcelku příznivé i pro výstavbu čerpací stanice i přečerpávací vodní elektrárny a přivaděčů, které by zajišťovaly převádění vody z rakouského vodního díla Aschach. To naznačuje i okolnost, že při výstavbě tříkilometrového odpadního tunelu vodní elektrárny Lipno bylo možné ponechat některé úseky tunelu bez obezdívky, jen v rostlé skále. Také geologická mapa okolí předpokládaného tunelu mezi Lipnem a Aschachem ukazuje na přijatelnou geologii. Při ražení tunelu lze počítat s výskytem dioritu, jemně až středně zrnité žuly (weisbergerské, eisgarnerské, žuloruly, dvojslídné ruly a výskytem svorů).

A konečně i z hlediska technické úrovně našich stavebně-výrobních kapacit a dostupnosti vhodných mechanismů pro efektivní výstavbu všech objektů navrhovaného díla lze předem říci, že v daném směru se není třeba obávat větších technických překážek. Naopak je možné počítat se zúročením bohatých zkušeností, které naše stavebně-výrobní kapacity v posledních letech získaly např. při ražení štoly z vodního díla Želivka do Prahy, při stavbě metra, při stavbě podzemních přivaděčů přečerpávací vodní elektrárny Černý Váh i při výstavbě podzemní přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Také technologické zařízení potřebná pro provoz čerpací stanice a přečerpávací vodní elektrárny s dolní akumulační nádrží v podzemí jsou v možnostech našich výrobců, případně v možnostech dovozu ze zahraničí.

IV. Technická řešení

Možných a nadějných technických řešení na převádění vody z Aschachu do Lipna je veliká řada a je jen otázkou dalšího podrobnějšího projektování a optimalizačních prací, které řešení se finálně bude jevit jako celospolečensky nejefektivnější a to i s přihlédnutím k předpokládané časové úrovni realizace díla a k výsledkům budoucích jednání s rakouskou stranou. V podstatě se však nabízejí celkem 3 základní koncepční uspořádání (A, B, C – viz příloha 1), která lze dále modifikovat. Tato základní koncepční uspořádání budeme dále podrobněji charakterizovat za předpokladu, že se ukáže výhodné převádět průtok řádově 20 m³.s^-1, což je náš předběžný technický odhad. Předem si je však třeba uvědomit, že právě velikost předváděného průtoku je jedním z rozhodujících parametrů pro optimalizaci.

Uspořádání A

Představuje nejjednodušší jednoúčelové koncepční uspořádání pro převádění vody z Dunaje. Základním prvkem je tlakový přivaděč z vodního díla Aschach (délky asi 27,4 km a průměru 2,5 m), který je zakončen pneumatickou vyrovnávací komorou umístěnou před čerpací stanicí (celkový výkon dvou čerpadel je asi 130 MW při celkovém průtoku 20 m³.s^.1). Od čerpací stanice vede výtlačný řad (průměru 2,5 m) přímo do nádrže Lipno a překonává hrubý spád asi 560,5 m daný rozdílen hladin. Převádění vody se předpokládá průběžně po dobu 24 hodin denně. Pokud by bylo možné odebírat elektrickou energii na čerpání pouze v obdobích mimo špičky zatížení, pak by bylo třeba na konci přivaděče před čerpací stanicí vytvořit podzemní vyrovnávací nádrž (v podobě systému štol), zvětšit čerpací průtoky a tím i technologické zařízení a průměr výtlačného řadu do nádrže Lipno. Výhodou této koncepce jsou reálně nízké investiční náklady.

Uspořádání B

Toto uspořádání je naopak vedeno snahou o víceúčelnost všech objektů. Proto je do systému převádění vody z Dunaje organicky začleněna i výkonná přečerpávací vodní elektrárna (PVE s výkonem 1 042 MW) pracující při spádu 1 250 m, který je ještě technicky zvládnutelný pětistupňovými reversibilními stroji. (Tato soustrojí již byla realizována firmou De Pretto – Escher Wyss na PVE Edol v Itálii s jednotkovým výkonem soustrojí 130,3 MW). Důvodem volby co největšího užitého spádu byly menší nároky na objem dolní podzemní nádrže, menší rozměry přivaděčů a soustrojí a větší možnost využití geotermální energie.

Vzhledem k tomu, že je v daném uspořádání dolní akumulační nádrž PVE až asi 804,5 m pod úrovní hladiny vody ve zdrži Aschach, nabízí se v rámci předvádění vody z Dunaje využít i tento užitný spád např. v průběžné vodní elektrárně (výkon 129 MW po 24 hod.). Soustrojí této průběžné vodní elektrárny lze přitom umístit přímo do společné koverny k soustrojím PVE.

Zmíněný užitný spád 804,5 m bychom mohli využít i ve špičkové nebo pološpičkové vodní elektrárně (možný výkon 300 až 600 MW), ale bylo by třeba místo vyrovnávací pneumatické komory na konci přivaděče z Aschachu zřídit relativně velikou akumulační nádrž (objem řádově 0,7 až 1,4 mil. m³) a navíc zvětšit i dolní akumulační nádrž PVE (asi o 1 mil. m³). Dále by bylo třeba počítat i se zvětšením výkonů soustrojí a zvětšením přívodní šachty špičkové vodní elektrárny.

Aby bylo možné zajistit převádění vody z Dunaje i v případě oprav dolní podzemní nádrže PVE, je v daném uspořádání počítáno s realizací obdobné čerpací stanice (výkon 130 MW) jako v uspořádání podle schématu A v příloze 1 a to s kavernou na konci přivaděče z Aschachu při vyrovnávací komoře.

Uspořádání C

Základní myšlenkou tohoto uspořádání je oddělení systému převádění dunajské vody, tj. přivaděče z Aschachu, čerpací stanice a jejího výtlačného řadu, od systému PVE s dolní akumulační nádrží v podzemí s cílem umožnit snadnější optimalizaci systému PVE a případně i jeho unifikaci a finálně i širokou typizaci s možností použití i u jiných lokalit nádrží.

Vzhledem k dolní akumulační nádrži PVE ve veliké hloubce v podzemí je třeba zde, podobně jako u uspořádání B, počítat s využíváním geometrální energie pro ohřev vody jako pracovního media PVE. Účinnost využití geometrální energie zde záleží především na hloubce umístění dolní akumulační nádrže, na uspořádání systému štol (s co největším povrchem pro sdílení tepla), na průměrné teplotě hornin, na ustálení teplotního gradientu po vybudování podzemní nádrže a na dobách zdržení vody v ní. Při hloubce nádrže řádově 1 250 m pod povrchem terénu lze uvažovat průměrný základní přírůstek teplot až asi 35 ^oC. Kvalitativní i kvantitavní dopad ohřevu vody přirozeným geometrálním zdrojem energie i dopad míchání vody v horní nádrži při provozu PVE by však bylo třeba teprve podrobněji zkoumat a vážit jak v jeho pozitivních, tak i případných negativních projevech.

V naznačeném uspořádání PVE s dolní podzemní nádrží v tak velikých hloubkách se dále nabízí velmi lákavá a v hydroenergetice praxi ojedinělá možnost vytvořit prakticky typizovaný systém, který lze realizovat podle potřeby pod většinou již vybudovaných nádrží, kde vyhovují geologické podmínky. Ekologické a vojensko-strategické výhody tohoto sytému jsou zcela evidentní. K tomu přistupují i výhody plné unifikace veškerého technologického zařízení PVE i veškerých mechanizačních prostředků pro výstavbu.

Uvážíme-li, že z geologického hlediska je výstavba PVE s dolní akumulační nádrží v podzemí nadějná právě pod nádrží Lipno, jeví se spojení realizace svého druhu prvé PVE naznačeného typu s převáděním dunajské vody předběžně jako všestranně výhodná.

Přestože výše uvedená možná uspořádání pro převádění dunajské vody do Lipna nevyčerpávají všechny technické možnosti a nemohou tudíž dát jednoznačný typ na výsledné optimální řešení, evidentně skýtají záruku technické reálnosti a efektivnosti základní myšlenky převádění části průtoků Dunaje do Lipna. Teprve podrobné týmové řešení všech naznačených otázek ve spolupráci s našimi renomovanými projektovými organizacemi a kolektivy našich příslušných rezortních výzkumných ústavů a ústavů ČSAV mohou dát konečná a upřesněná doporučení podepřená detailním vyřešením všech základních i dílčích problémů. Na základě dosud provedených rozborů a studií, dostupných konzultací a získaných technických informací jsme plně přesvědčeni o reálnosti, efektivnosti, celospolečenské prospěšnosti a finální úspěšnosti potřebných dalších zpřesňujících prací, které by bylo nejlépe dále řídit na základě přesně definované společenské objednávky.

V. Ekonomické hodnocení

Ekonomické hodnocení technického záměru převádění vody z Dunaje do Vltavy jsme provedli pro sledované tři základní varianty řešení. Výsledky, které byly získány na podkladě podrobných výpočtů, jsou sestaveny do tabulky na příloze 2. Přestože v uvedeném ekonomickém hodnocení nebyly (bezpečnost proti nadhodnocení výsledků) započítány všechny očekávané užitky, lze výsledky hodnotit jako velmi příznivé.

Z očekávaných užitků a přínosů, které nebyly do hodnocení zahrnuty, lze jmenovat např. přínosy pro lodní dopravu na Vltavě a Labi. Lze dokumentovat, že zkrácením nebo odstraněním období, kdy je až doposud třeba zastavovat plavbu pro nedostatek plavebních hloubek nebo ji silně omezovat, by bylo možné ročně ušetřit až 50 mil. devizovaných korun (3) a to u všech uvažovaných alternativ řešení.

Do ekonomického hodnocení nebyly rovněž zahrnuty ani možné přínosy z posílení dynamických služeb špičkových vodních elektráren (ŠVE) vltavské kaskády, ani z nově uvažovaných přečerpávacích elektráren (ve schématech B a C). Nově získané výkony umožňují např. vytěsňování nehospodárné točivé reservy v parních elektrárnách. Uvážíme-li, že udržování této točivé reservy v parních elektrárnách vyžaduje podle zkušeností (4) na každý MW výkonu asi 1 000 tun měrného paliva (tj. asi 1 mil. Kčs na MW), pak se u navrhovaných alternativ řešení, především u schémat B a C v příloze 1, jedná o význačné roční přínosy. Reálné jsou však i přínosy z dalších dynamických služeb uvažovaných výkonově pružných hydroenergetických zdrojů (např. krytí strmých čel diagramu zatížení, regulace výkonu a frekvence apod.).

Také některé vodohospodářské užitky nebyly v příloze 2 plně podchyceny. Jedná se např. o podíl na zlepšení čistoty vody v kritických úsecích Vltavy a Labe nařeďováním dunajskou vodou. Také případné užitky ze závlah pro zemědělské účely zde vůbec nebyly uvažovány.

Výše naznačené vědomě neuvažované užitky a přínosy spolu s dalšími nevyčíslitelnými přínosy tvoří silnou ekonomickou reservu výsledkům uvedeným v příloze 2, což je zárukou vysoké reálné efektivnosti sledovaného politicko-inženýrského záměru. Navíc je třeba konstatovat, že při realizaci dostavby vltavské kaskády by se celkové roční přínosy ještě zvětšovaly a zúročovaly a to s každým nově realizovaným dílem.

VI. Závěry a doporučení

Na základě provedených rozborů lze učinit následující předběžné závěry:

1. pro převádění části průtoků Dunaje do Vltavy existují příznivé podmínky hydrologické, morfologické a geologické.

2. Voda přivedená z Dunaje do Vltavy se plně uplatní pro účely hydroenergetice a vodohospodářské, pro lodní dopravu, pro zlepšení kvality vltavské vody v kritických úsecích toku, pro vylepšení celkových bilancí vody ve Vltavě a Labi a i pro závlahy.

3. Převedení dunajské vody do Vltavy je technicky plně zvládnutelná dostupnými mechanizačními prostředky a dostupnou technologií.

4. Předběžně se jeví jako velmi příznivá i celková efektivnost a ekonomická stránka záměru na předvádění části průtoků z Dunaje do Lipna. Doba splatností vynaložených prostředků se předběžně pohybuje v rozmezí 4,1 až 6,6 let s možností zkrácení při komplexní optimalizaci výsledného řešení.

V zájmu urychlení dalšího rozhodovacího záměru na převádění dunajské vody do Vltavy doporučujeme:

1. Ve vhodnou chvíli zahájit předběžná orientační jednání s rakouskou stranou.

2. Prověřit renomovanou projektovou organizaci zpracováním projektového záměru základních myšlenek uvedených v předkládané informaci.

3. Zajistit výzkum a urychlené řešení některých otázek spojených s realizací naznačeného záměru např. otázky spojené s efektivním využitím geometrální energie, otázky optimalizace systému štol dolní nádrže PVE i systému vertikálních přivaděčů a komunikací, otázky provozu dolní akumulační nádrže PVE při tlacích vzduchu různých od tlaku atmosférického apod.

V Praze dne 31. ledna 1985

Za řešitelský kolektiv:

Doc. Ing. Miroslav Holata, CSc.

Katedra hydrotechniky stavební fakulty ČVUT v Praze

Použité podklady

1. Vitha Ondřej, Ing.: Přečerpávací vodní elektrárna Podlešínská pláň – Střekov (diplomová práce z oboru využití vodní energie, katedra hydrotechniky stavební fakulty ČVUT v Praze, 1981).

2. Vitha Oldřich, Ing., DrSc.: Námět ke koncepčnímu řešení vodohospodářské soustavy Labe - České středohoří – Bílina (zpráva VÚV, Praha 1977.

3. Klepoch Jar. Ing., CSc.: Přečerpávanie vody do nádrže Lipno (technická informace v dopise VÚD – VO4) 173/84, Bratislava 26. 11. 1984

4. Odvárko V., Ing.: Zhodnocení národohospodářské efektivnosti přečerpávacích vodních elektráren v časové vazbě 1990, 1995 a 2000 (zpráva EGL 6. Září 1983)

5. Lázna Jan, Ing. a kol.: Hlubinné přečerpávací vodní elektrárny (Orientační studie, Hdyropojekt Praha HS 6664/74)

7. Lázna Jan, Ing.: Voda a energetika (Praha 1984)

8. Holata Mir. Doc., Ing., CSc. a kol.: Základní a speciální energetické využití vodních zdrojů (Výzkumná zpráva DU 02 – 03., st. výuk. Úkolu II-5-3/09, Praha 1984)

9. Holata Mir., Doc., Ing., CSc., Čihák Fr., Ing., CSc.: Pneumatická vyrovnávací komora (Autorské osvědčení AD 219727, Praha 1983)

10. Hron Josef, Ing.: Přečerpávací vodní elektrárna Lipno III s převáděním vody z Dunaje (diplomová práce, katedra hydrotechniky stavební fakulty ČVUT Praha 1984)

11. Sorensen: Underground reservoires – pumped Storage for future? (Civil Engineering, ASCE 1968, no. 3)