Z historie: Jaegrovo prádlo

R. 1832 narodil se v Bürgu ve Württembersku Gustav Jaeger, zoolog, který v letech 80. vzbudil veliký rozruch v Evropě tvrzením, že každé rostlinné vlákno je člověku škodlivé. To vedlo jej k založení systému, dle něhož prý se má člověk jedině vlněnými látkami odívati. Agitace pro jeho „normální odívání“ byla sice a místy je dosud velice živá, ale mezi myslícími inteligenty vyvolala nemalý odpor. Jeho spis „Mein System“, jenž vyšel už r. 1885 ve 4. vydání a časopis jeho „Monatsblatt“, založený roku 1881 k šíření Jaegrových idejí, vzbudily na mnohých místech zasloužený posměch, třeba nelze popříti, že i v této věci vězí něco dobrého. Jaeger sám náležel k váženějším německým učencům a byl posléze profesorem zoologie a antropologie na polytechnice v Stuttgartu, kde r. 1874 stal se profesorem fysiologie na zvěrolékařské škole. Roku 1884 však ustoupil z učitelského působiště a žije nyní ve Stuttgartu jako lékař.
Jeho prádlo, zvláště košile, známé „jégrovky“, jsou tak rozšířeny, že nemůže o nich pomlčeti populární kniha lékařská. Přívrženci Jaegrovy domněnky provádějí „učení“ jeho jako sport, ba jako kult. Co je na Jaegrovu prádlu a oděvu vhodno, není jeho a co je jeho, tj. teoretické tvrzení, neodpovídá pravdě. Košile jsou praktické – pro chudý lid, protože možno je déle nositi; šedá nebo žlutobílá barva jich způsobuje, že není na jégrovce znečištění tak brzy viděti jako na bílé košili. To je však právě hygienická závada. Proto, schvalujeme-li oděv ten pro osoby, které se silně potí a jimž povolání nebo poměry mohovitosti nedovolují, aby několikráte za den prádlo střídali, činíme tak s tou výhradou, že bude se aspoň ob den bráti jégrovka čerstvá. Rádi uznáváme, že u člověka silně se potícího je velmi nepříjemný pocit, setrvati v propocené košili plátěné delší čas, kdežto zvlhlá jégrovka nepozorovaně vyschne, aniž člověk pociťuje onoho známého nepříjemného sousedství vlhké látky k tělu přiléhající.
Ostatní části Jaegrova oděvu u nás nepronikly a lze je odbýt krátce. Spodky a obuv odkoukal Jaeger od Jihoslovanů ve Vídni, kde delší čas žil a jejichž národní kroj od jakživa se osvědčuje – avšak jen v ústředí, v němž tito lidé žijí. Že by byl kroj Jaegrův úhledný, nemyslím. Nápadný je jistě a málo komu bude vhod, i kdyby myšlénku uznával za rozumnou, dávati se v šanc pohledům okolojdoucích.
Reklama a obchodnický talent, skoro dryáčnický způsob, kterým Jaeger a jeho stoupenci myšlénku vlněného oděvu propagovali, činí váženému pozorovateli kulturních dějů velmi těžkým úkol, napsati o Jaegrově vlněném systému vážně nepředpojaté slovo. Jistě je zásluhou Jaegrovou, že vlně zjednal v odívání těla lidského místo velmi rozsáhlé, kdežto dříve bylo na vlnu dosti zapomínáno, a že výrobu trikotového zboží valně povznesl, což je více úspěch jeho vědeckého postavení dřívějšího, nežli věci samé.
Že „systém“ jeho vedl jej i k návrhu zvláštních lamp, cigar a pilulek, je důslednost, kterou člověk žene zhusta za hranice rozumem dovolené, a snad při tom rozhodovaly i obchodní zřetele.
Nepředpojatým zdá se nám závěr, že prádlo Jaegrovo jest užitečné lidem, kteří se mnoho potí, dále osobám churavým s projevy životními málo čilými, kteří i málo tepla vyrábějí a proto větší ztráty tepla tělesného dovoliti si nemohou, a dále lidu dělnému, s tou výhradou, aby se při něm nezapomnělo na požadavek čistoty těla a otužování.
Zdroj: Domácí lékař, Praha 1902