Z historie: Jak se má v kamnech topit

Namítne se otázka, zdali za naší doby (1910) je možno množství kouře a sazí ve městě byť ne zcela odstranit, tož přece alespoň omezit? Můžeme odpovědět klidně. Neboť víme, že kouř a saze jsou následky nedokonalého spalování paliva a že při dokonalém spalování je tvoření se kouře a sazí vyloučeno. Základní podmínky pro dokonalé spalování jsou však známy, tj. přívod dostatečného množství vzduchu a vnitřní smíšení jeho s hořlavinou, vysoká teplota v topeništi, dostatečná doba k procesu spalovacímu. Čím dokonaleji se tyto podmínky splní, tím bezpečněji se lze vyhnout kouři a sazím. Účelným zařízením topení, způsobem jeho obsluhy a volbou přiměřeného paliva vyhoví se podmínkách pro omezení kouře. O tom není pochyb, že moderní technika má pro každý daný případ prostředky k zamezení obtíží, způsobovaných kouřem a sazemi. Ale pak je nutné, aby vůči stávajícímu zlu prostředků těch se skutečně užilo! Že jich při vydání stavebního řádu pro Prahu atd. zákonem ze dne 18. května 1886 o prostředcích proti kouři nebylo pochybnosti, o tom svědčí § 89, kde se praví…Jde-li o komíny již zřízené, které kouřem svým obtěžují okolí, budiž majitel domu, jehož se týče, přidržen k tomu, aby odpomohl této vadě jiným osvědčeným prostředkem. A § 91: Silná topení a to zvláště pro parní kotle, musí být opatřena přístroji kouř účinně stravující a vůbec buďtež při takém topení komíny zřízeny tak, aby sousedstvo kouřem neobtěžovaly. Výšku takových komínů ustanoví stavební úřad, maje zření k poměrům místním, komíny tyto buďtež vždy zařízeny tak, aby se mohly budoucně po případě zvýšit alespoň na 30 m.

Městská rada v Drážďanech i tuto slabinu zákonitého opatření proti kouři a sazím se snažila odstranit a vydala přednostům domácností 1. prosince 1890 50 000 letáků s poučením, jak se má v kamnech topit. Návod zní:

1. Nežli se vloží palivo k rozdělání ohně do topeniště, přesvědčíme se, zdali je topeniště úplně čisté. Veškeré zbytky po dřívějším topení odstraňme.

2. Popelník má být rovněž čistý. Mezi topením budiž popel z něho vybrán ihned, jakmile se naplnil do polovice.

3. Upotřebené uhlí k topení má být velikosti asi slepičího vejce, co možná stejně velkých kousků a zcela suché.

4. Při rozdělování ohně pokryjí se palivem asi zadní 1/3 roštu. Dříví k zapálení se položí s několika úlomky uhlí v předu na rošt.

5. Dříví má být dobře vyschlé a tence naštípané.

6. Po zapálení dříví se mají dvířka topicí zavřít a dvířka popelníku otevřít. Jakmile se uhlí vzňalo, je třeba dbát toho, aby byl udržován stálý plamen, neboť jinak plyny, z paliva zahřívaného se vyvinující, unikají nespálené a způsobuj mnoho kouře a sazí.

7. Hoří-li veškeré uhlí dobře plamenem, rozprostřeme žhavé uhlí co možná stejnosměrně po celém roštu. Při topení nechme přístup vzduchu potřebného k spalování paliva hlavně jen pootevřenými dvířky popelníku, skrze popelník a rošt, tedy spodem. Správné řízení přístupu vzduchu je tu nejdůležitějším k docílení dobrého a úsporného spalování. Mnoho vzduchu nebo vzduch přiváděný na nepravém místě, např. pouze dvířky topicími, ochlazuje topeniště velice, zabraňuje topeniště velice, zabraňuje tím dobrému úplnému spalování plynů a paliva a zdražuje topení. Čím větší a silnější oheň, tím více vzduchu třeba ze spoda přivádět.

8. Dohořívá-li oheň, je třeba méně vzduchu k dokonalému spalování; pročež nutno k zamezení ztrát tepla otvory pro přívod vzduchu přiměřeně uzavřít.

9. Upotřebí-li se kamenného (černého) uhlí spékavého v žáru, doporučuje se přimíchat k němu asi ¼ až 1/3 hnědého českého uhlí, čímž se spékání černého uhlí zabrání.

10. Jak v kamnech hoří, přesvědčíme se občas. Poznáme vždy dobrý oheň podle stejnoměrného červeného svitu v popelníku. Není-li oheň v úplném pořádku, nazvedněme poněkud hořící uhlí a odstraňme popel a strusky. Spečené části paliva rozdrobme a rozprostřeme je zase po celém roštu.

11. Zanedbáním včasného odstranění strusek trpí rošt i stěny topeniště. Kromě poškození topeniště však zmenší se také výkonnost topení, což prostým přikládáním paliva nelze zamezit. Včasné odstraňování strusek má za následek lepší využitkování uhlí, tudíž úsporu uhlí.

12. Neotvírejme příliš často ani na dlouho topicí dvířka, neboť tím rušíme hoření.

13. Dohořívá-li uhlí a chceme-li na dále oheň udržet, nazvedněme veškerou žhavou hmotu pohrabáčem, rozprostřeme ji a odstraňme strusky, načež vsuneme stejnoměrně rozprostřené žhavé palivo na zadní část roštu a předek roštu uvolněme pro přiložení čerstvého paliva.

14. Nikdy nepřikládejme čerstvé uhlí prostým nahozením jeho na žhavé uhlí v topeništi, nýbrž ho před ně na uprázdněnou přední část roštu, jak sub 13. uvedeno. Tímto způsobem se předehřeje čerstvé palivo a vyvinuté z něho plyny jsou nuceny odcházet přes žhavou vrstvu paliva na zadní část roštu, spalují se tu. Po dostatečném vznícení se paliva čerstvě takto přiloženého se toto opět po celém roštu rozprostře.

15. Mastnoty, pryskyřice, petrolej anebo papírny a dříví, petrolejem polité, nebuďte nikdy upotřebeny k rozdělávání ohně.