Z historie. Karel Havlíček Borovský: Potřebnost průmyslové školy české (3)

Brněnské noviny čís. 11 podávají obšírnou zprávu o zavedení škol přádelních na rozličných panstvích v horách moravských i slezských. Učitelové a učitelkyně nejvíce pocházejí ze školy adrsbašské a na útraty jednotlivých vrchností tam posláni a také nástroje odtud zaopatřeny byly. Chvalitebná jest péče, s kterou se šlechetní lidumilové o zlepšení stavu zchudlých skrze fabriky a jiné okolnosti pláteníků a přádců v horách českomoravských zasazují, to jako i všechno, co se u nás k zvelebení průmyslu děje, všelikého uznání zasluhuje. Zapomínati však nesmíme, že jsou průmysl a fabriky k dobrému stavu země sice nevyhnutelny, avšak že bohatství a jiné výhody z nich vyplývající vždy jen načas a nejisté jsou. Dnes počne nějaká nová fabrikace, výdělek z ní je ohromný; zejtra však již jiné, sousední země také ji zavedou, a je po všem. Jedině hospodářství je věc solidní, vždy trvající, bezpečná. Nepochopuji, proč se ve vlasti naší, tak úrodné, posavad o zlepšení hospodářství a rolnictví tak málo staráme (aspoň mnohem méně než o průmysl), kdežto by přece při dobře vedeném rolnictví země naše ještě snad o polovici lidu více uživiti mohla. Síla země založená na rolnictví vždy spočívá pevněji než na fabrikách, skrze které se, když neslušně rozmnoženy budou, jenom veliký počet nastávajících žebráků v zemi zahnízdí. Kromě toho zapomenouti nesmíme, že se skrze hojné fabriky také nemravnost a luxus uvádí, protože se při zvětšeném počtu fabrikátů také všemožně odbyt vyhledávati, a tudy lid buď lácí, buď jinak k nepotřebnému vydání zaváděti musí. – Všechno zde řečené nebudiž ostatně a újmu průmyslu a fabrik, kterých potřebu a výhody dobře známe: tolik se nám jenom zdá, že se již průmyslnictví přeháněti počíná, protože v módě jest, a že se přitom na jiné věci, a jmenovitě na rolnictví, tuze malý ohled béře. Bojíme se, aby z toho pro zem škoda časem nepovstala.

*

Doba otevření nově zřízení Měšťanské besedy blíží se již rychlým krokem. Nikdy bychom si odpustiti nemohli, kdyby se v těchto listech o tak důležité věci žádné zmínky nestalo. Právě také nyní zřizují si ve Vratislavi měšťané ressourci a časopisy německé již dosti hluku o tom předběžně nadělaly, ačkoliv ještě tak pevného základu nemá jako naše.

Veliká část zajisté považuje nastávající Besedu co institut pro pouhé vyražení, avšak mužové, kteří pokrok, činnost, vzkvétání země a podobné pravých mužů hodné předměty před očima mají, neučinili by jistě pro pouhé vyražení tak veliké přípravy. A pro takové muže, kteří zábavu bez užitku nemilují, jistě má nastávající Beseda jiný, větší, abych směl říci, čestnější účel. Výměna myšlenek, porady ve všem týkajícím se živnosti, spojení rozdrobených sil, působení společné k prospěchu jednotlivců, sblížení se rozličných, až posud od sebe vzdálených stavů, pěstování pravého společenského ducha atd., tj. ovoce mající vzrůsti z Měšťanské besedy. Vzdělání, vědy, umění, průmysl a vůbec inteligence vládne za našich časů světem a měšťanskému stavu musí se ta čest vzdáti, že hlavně on jest všeho toho pěstovatelem, ze stavu měšťanského povstali v novějších časech skoro všichni rozšiřovatelé vzdělání a inteligence. Nesmíme si však snad z marnosti tajiti důležitou pravdu, že jsme posavad za jinými národy tuze zpátky zůstávali: poznání nedůstatku již jest hlavní krok k napravení. Hlavní příčina této nedospělosti není jiná než neprocitlost národního ducha, že jsme sami posud nevěděli, jsme-li Češi, nebo nic. Ať si mluví kdo chce co chce, ale čest zůstane vždy silnou pákou hýbající světem a lidmi! Velká část nejkrásnějších činů, které historie zná, nestala se z jiné pohnutky než pro čest národů: a národové, kteří posud vzdělanější jsou, Angličané, Francouzi, drží se vždy hrdě své národnosti. Žádný Angličan, žádný Francouz nebude se stydět za svou řeč. Jindy umírali mužové pro čest, pro blaho svého národu, my však z tétéž příčiny budeme žíti a pracovati.

Měšťanská beseda může se stát při dobrém zřízení ohniskem všelikého vzdělání průmyslového, hospodářského, estetického i vědeckého: konverzace s jednotlivci vynikajícími v jednotlivých odvětvích nauk, pak dobře zřízená čítárna časopisů i knih nemine se jistě dobrého účele, totiž rozšíření inteligence a skrze ni zlepšení stavu. Nesmíme zapomenout, že za nynějších časů jenom cvičenost měšťanu vážnosti dodává a zároveň nemajetnému k jmění pomáhá a bohatému zámožnost udržuje a zvětšuje. Peníze sice světem vládnou, ale rozum vládne penězi. Úkol Měšťanské besedy jest především šíření vědomostí a k tomu účelu se žádných výloh šetřiti nemá, poněvadž se každý takový náklad mnohonásobně nahradí.

Co se obcování společenského dotýče, vybrala si Měšťanská beseda krásné heslo Rovnost a Svornost, dvě hvězdy, bez kterých v každé společnosti brzy nepořádek a temnota vzniká. O rovnost je snadněji: všichni oudové jsou měšťané, někteří bohatší, cvičenější, zkušenější, avšak přece měšťané všichni, Pražané všichni; kde žádný nepodlízá a žádný se nevypíná, musí být rovnost! Druhá, svornost, již mnohem řidčeji se vydaří, a společnost, která ji udržeti dovedla, patrně již dokázala, že zasluhuje být společností. Snášet mínění jiných a nevnucovat jinému své jest základ svornosti a snášenlivost je hlavní známka každého vzdělaného člověka. Úplné provedení tohoto hesla přejeme srdečně nastávající Besedě: tím jenom ubezpečí se stálé, pevné její trvání a skrze to vždy blaženější vzkvétání naší staré Prahy a zvelebení veškeré vlasti.

Pražské noviny 18. 1. 1846