Z historie. Karel Havlíček Borovský: Útěcha v zlém čase (2)

Vysvětlení nynějších okolností

Rozpuštěním sněmu a tím, co po rozpuštění následovalo a ještě násladovati bude, vzmohla se velice moc vlády nad mocí národu. Jak se to ale stalo, že svoboda naše tak patrnou pohromu a škodu utrpěla?

Vinu toho nesou hlavně dvě strany, a bylo by skutečně těžko vyměřiti, která z nich má na sobě větší část této viny. Tyto dvě strany jsou předně reakcionáři a za druhé přepjatci a bláznové političtí. Obě tyto strany hrály si zrovna jedna druhé do rukou a jedna sama nebyla by nikdy mohla naše svobody tak zkrátiti, jako se to jejich „spojeným silám“ podařilo. Přepjatci nevěděli nikdy, čeho žádat, všeho jim bylo pořád málo, pořád tupili všechno jakožto nesvobodné, a konečně přepjali míru žádostí svých tak dalece, až praskla, takže by nyní všichni, i tito přepjatci sami, děkovali za to, co dříve zrovna zahodili a čím pohrdnuli. Z druhé strany čekala zas reakce, strana aristokratická, ku které náleží mnoho ouřednictva a mnoho vyššího kněžstva, a používala chytře všech nerozumností, kterých se tito přepjatci dopustili. „Vidíte ten nepořádek, to váznutí živností, to buřičství a všeobecnou neposlušnost, to je následek svobody! Vidíte, jaké hanebnosti a nezralosti se tisknou v časopiskách, to je následek svobody tisku! Tak to bude pořád hůř, konečně nastanou hrůzné časy francouzského konventu, vraždění, pobírání jmění, ti, kteří nic nemají, budou se o vaše statky dělit, to budete mít z té svobody!“ – takovým a podobným způsobem hleděla zlomyslná reakce mnohé poctivé lidi od svobodomyslnosti odvrátiti, ukazujíc jim na mnoho skutečné výstupky a nerozumnosti přepjatců a snažíc se tyto viny jednotlivců svaliti na celou poctivou svobodomyslnou stranu. Bohužel, že se jí to podařilo. Kromě toho uměla reakce v těch prvních časech, když si sama ještě ani na světlo vyjíti netroufala, výborně použíti přepjatců k tomu, aby pokazila všechno, co mohlo svobodě budoucnost a pevné trvání pojistiti, aby tak hodné zmatky nastaly, ve kterých by se dalo v kalu něčeho uloviti.

Já jsem z vlastní své zkušenosti minulého roku, který mohu skutečně za nejznamenitější rok svého života považovat, mnoho těchto věcí seznal, zvlášť ve Vídni a později, kdežto jsem skoro všude při tom, co se důležitého dělo, osobně přítomen byl. Zvláště ve Vídni se ukázalo, že ti samí židé, kteří před říjnem největší zuřivosti buráceli v přehnaných časopiskách vídeňských a kteří mají největší vinu z událostí 6. října, potom, po bombardování, zase psali do reakcionářských časopisů vídeňských, kteří nyní jako psí plémě lezou pod nohy naší, národům nepříznivé, vládě. Kdož tu nevidí patrné spojení těchto dvou stran?

Vezmeme jiný příklad. Jisto jest, že ta národní svobodě nepřející strana, která nyní vládne, hned od počátku rokování o základních právech a již dříve hleděla sněm říšský všemožně v očích nezkušeného lidu snížiti a potupiti, jen aby pak tím snadněji mohla proti svobodomyslným ustanovením sněmu jednati a sněm zahubiti. A co činili naši přepjatcové? Oni statečně pomáhali reakci ve snižování sněmu a v podkopávání jeho důvěry; jak často musely naše noviny hájiti sněm a poslance proti tupení a podrývání této politické nedospělosti. Pak ovšem, když tekla již voda do úst, shledali se tito pánové se svým rozumem a počali s námi společně sbírati adresy důvěry pro sněm!!

Jiný zas příklad máme strany předešlého ministerstva. Jsa tenkrát ve Vídni očitým svědkem všeho, co se děje, a vida před sebou již patrnou propast, snažil jsem se všemožně v Národních novinách držeti liberální ministerstvo Doblhoffovo, kdežto všichni ti naši i vídeňští přepjatci, neznajíce těžké postavení tohoto ministerstva, které proti sobě mělo celou aristokratickou a vojenskou reakci, ustavičně toto liberální a s národy pocitově smýšlející ministerstvo podkopávali, a ještě k tomu o mně (jak z mnohých stran se dovídám) všude rozhlašovali, že jsem se ministerstvu zaprodal, že jsem reakcionář atd. Ať si nyní každý přečte to, co tenkrát se psalo v národních novinách, kolikrát jsme to napřed prorokovali, že po pádu ministerstva Doblhoffova bude následovati Stadionovo?! Avšak co se stalo, již se nazpět vrátiti nedá, a jediný užitek jest pro budoucnost – dobré poučení a výstraha. Že by to ale nyní s námi a s Rakouskem zcela jinak stálo, kdyby bylo zůstalo liberální ministerstvo Doblhoffovo, to nahlíží nyní každý, ale pozdě.

Proto ale se musí říci, že by reakce nikdy nezvítězila, kdyby jí nepomáhalo, buď nevědomky, neb naschvál, nerozumné a nezkušené přepjatství.

Konečně se i to věděti musí, že při všech politických bouřkách a zmatcích vždy mnozí lidé nepoctiví jako hmyz se objevují a pro sebe něčeho přitom urvati se snaží. Ti pak zapletou všechno mnohem více a pokazí tolik, že to ani celý věk napraviti nedovede. Jest ale prostředek proti takovým lidem. O každém, který se vám v politických a veřejných záležitostech za rádce nabízí, hleďte se vždy strany jeho domácího a privátního života přesvědčiti, je-li zachovalý muž. Kdo je ničema sám osobně a nedovedl si mezi těmi, kteří jeho domácí život z předešlých a nynějších let znají, ani jméno poctivého a řádného muže zachovati, ten také jistě se nemíchá do politiky z poctivých oumyslů, a musí mít nějaké tajné, ale jistě nečisté ohledy. Také jest ještě jiná známka: Kdo sám sebe a svou rodinu zachovalým a řádným způsobem živiti neumí, nevěřte mu, že dovede radu dát, jak by se zlepšil stav celé země. A právě mnoho takových lidí se nejvíce roztahuje a potlouká ve veřejném životě jistě jenom ke zkáze země a národu.

Kdoví jaké nám nyní nastanou důležité doby: právě proto snad nebude toto poučení na škodu. Neb čím důležitější věcí se dějí, tím více může se v nich pokaziti.

Národní noviny 30.3.1849