Z historie. Karel Havlíček Borovský: Útěcha v zlém čase (3)

Co nám ale může pomoci? Jaké jsou naše naděje?

Stará pravda, historií stvrzená, jest, že z těsností a nepříležitostí vlád vždy se vzmáhá svoboda národů; vždy se ukazovalo, že tenkráte si národové nejvíce pomohli k svobodám, když bylo vládě zle.

Ze všeho, co toto reakcionářské ministerstvo učinilo, musí každý být dojista přesvědčen, že od tohoto ministerstva nemůžeme nikdy očekávati lepší správu; všemožná žádost a péče naše musí tedy být, aby toto ministerstvo bylo odstraněno. Jakým způsobem se to docíliti dá, to ovšem teprva ukážou okolnosti, ve který se nyní každodenně velmi mnoho změniti může.

Jisto jest ale, že by vláda naše se nebyla nikdy opovážila tak očividným způsobem proti svobodám našim vystoupiti, kdyby neměla pro nejhorší pád pojištěnou pomoc ruské vlády. Na tuto moc musí se tedy každý opatrný ohlídnouti, aby své síly nepřecenil!

Pokavad Francouzsko z druhé strany nevloží moc svou jakožto závaží proti despotické moci, nemůže nikdo rozumný očekávati, že by liberální živly celého Německa, Rakouska i Vlašska odolaly ve zjevné vojně moci absolutistů: tím více, že se již patrně vidí, kterak král pruský a mnoho jiných knížat německých jsou ve srozumění s Ruskem.

Není tedy jiné bezpečné naděje pro nás než hleděti na Francouzsko, až tam strana liberálních a radných lidí zvítězí nad ostatními. Že my socialisty a komunisty, jmenovitě Cabeta, Proudhona atd., nepočítáme k liberálním a radným lidem, toť snad se rozumí samo sebou. My počítáme k liberálům a radným lidem ve Francouzích dílem poctivé republikány, dílem přátele svobodomyslné konstituční monarchie, vždy ale zastavatele takové vlády, která uznává zásadu, že všechna moc pochází od národu. My nebudeme nikdy sami hlásat republiku, ačkoli máme takové mizerné lidi v opovržení, kteří se snaží republiku jako nějaké lotrovství rozhlašovati a tupiti. Mámeť zajisté díle v starověkých republikách, dílem ve Švýcařích a v Severní Americe nejpěknější příklady šťastných a kvetoucích republik. Proto ale není zase nevyhnutelno pro štěstí národu zavésti všude republiky, jak nám to příklady šťastných a kvetoucích konstitučních, ale pravých konstitučních monarchií dokazují. Tu přijde všechno na okolnosti a na vůli národu samého. – Proto nám nezáleží na tom, zůstane-li Francouzsko republikou neb ne, jen když v něm zůstane skutečná svrchovanost národu; zdá se ale podle všeho, že se Francouzsko tak jako nyní neudrží: buď musí být Francouzsko svazkem federativních menších republik, aneb opět konstituční monarchií.

Jestli tedy ve Francouzích se utuží poctivá a na svrchovanosti národu založená vláda, pak i u nás svoboda nemůže býti zkrácena, třeba by nyní načas pohromy utrpěla. Těžkosti v Itálii a v Uhřích a nevyhnutelný z toho nedůstatek financí udrží vládu naši na dlouhý čas v takové slabosti, že neodolá nadlouho spravedlivým potřebám národů. Když tedy z jedné strany svobodomyslná a národomilovná vláda ve Francouzích nedovolí v Rakousku intervenci (ozbrojené vkročení do země) a z druhé strany vláda naše, aby proti Maďarům a Vlachům se ubránila, našeho přátelství nevyhnutelně potřebovat bude, pak jest svoboda naše utužena.

To jest, myslím, jasný obraz našeho nynějšího stavu; kdo ale jen ve slepé zuřivosti myslí, že se hlavou zeď prorazí a že snad již všechno dobře pořízeno jest, když se jen revoluce počala, třeba bez dobrého vypočtení, může-li se vyhráti, ten zasluhuje, aby byl politován a do politického blázince zavřen. Revoluce proti despotům jest krásná věc – ale jen když se podaří.

Národní noviny 31.3.1849