Z historie: Zdravotní následky černobylské havárie

Dne 26. dubna 1986 došlo ve čtvrtém bloku Černobylské jaderné elektrárny k dosud největší havárii jaderné elektrárny na světě. Příčinou bylo jak selhání lidského faktoru a nedodržení bezpečnostních a provozních postupů, tak skutečnost, že zde neexistovala ochranná stavba (kontejment), která by zadržela radioaktivní materiály uvnitř jaderné elektrárny, jak tomu bylo při havárii druhého bloku americké jaderné elektrárny Three Mile Island koncem března 1979. Do ovzduší se dostalo velké množství radioaktivních látek, které se působením povětrnostních vlivů objevily na území Ruska, Běloruska a Ukrajiny a v dalších evropských zemích. O havárii informovala veškerá média, která uveřejňovala často zkreslené a nepravdivé údaje z protijaderných zdrojů.

Protože obyvatelé Sovětského svazu nevěřili oficiálním údajům, obrátila se sovětská vláda na Mezinárodní agenturu pro atomovou energii ve Vídni, aby zorganizovala nezávislý rozbor následků havárie. Rozboru se v rámci „Mezinárodního projektu Černobyl“ zúčastnilo na 200 vědců příslušných specializací z 25 zemí a 7 mezinárodních organizací. Tým odborníků pracoval celý rok a vedl ho japonský profesor I. Šigematsu, ředitel nadace pro výzkum následků atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki. Na projektu spolupracovaly Evropské společenství, Světová zdravotnická organizace, Světová meteorologická organizace, Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Vědecký výbor OSN pro účinky atomového záření a Mezinárodní agentura pro atomovou energii.

Výsledky „Mezinárodního projektu Černobyl“ z roku 1991

Hlavním cílem projektu bylo přezkoumat rozbory radiační a zdravotní situace a vyhodnotit opatření úřadů přijatá na ochranu veřejnosti. Po podrobném rozboru vzorků půdy, vody, vegetace, mléka, potravin a po lékařském vyšetření mnoha tisíc lidí z kontaminovaných i nekontaminovaných oblastí Ruska, Běloruska a Ukrajiny dospěli odborníci v květnu 1991 k následujícím hlavním závěrům:

• Radioaktivní kontaminace zdrojů pitné vody a potravin byla nižší než jsou mezinárodně přijímané zásahové úrovně, kdy je nutno přijímat ochranná opatření. Nemuselo tedy docházek k omezování spotřeby.

• Opatrný přístup při odhadování dávkových ekvivalentů byl v principu nevhodný a v rozporu se základními cíli zásahových opatření, i když byl uskutečňován v dobré víře ve prospěch obyvatelstva. Přílišný opatrný přístup měl spíše negativní účinky, protože přispěl k dalšímu a zbytečnému strachu a vedl k tomu, že mnozí lidé byli přestěhováni zbytečně.

• Přijatá a plánovaná opatření byla všeobecně většího rozsahu než opatření, která by bylo nutno přijmout z čistě radiologického hlediska.

• Byly zjištěny zdravotní poruchy nesouvisící se zářením, a to jak v kontaminovaných, tak nekontaminovaných kontrolních oblastech. Nebyly prokázány zdravotní poruchy, které by bylo možno připsat na účet záření.

• Byl zjištěn velký počet lidí s vysokými krevním tlakem jak v kontaminovaných, tak kontrolních oblastech. Údaje však byly srovnatelné s hodnotami zjištěnými u obyvatel Moskvy a Petrohradu.

• Nebyl zjištěn zvýšený počet případů dětské leukémie nad její přirozený výskyt. Tým odborníků však nemohl vyloučit možný růst případů rakoviny štítné žlázy u dětí (což se také později potvrdilo).

• Havárie měla psychologické důsledky projevující se strachem a stresem, zejména mezi více než 130 000 evakuovaných lidí přestěhovaných z třicetikilometrové zakázané zóny a mezi 800 000 likvidátory, kteří prováděli vyčišťovací práce.

• Strach a stres byl ještě zvyšován senzačními, ale nepravdivými zprávami ve sdělovacích prostředích a také nedostatečnými znalostmi o vlivu záření.

Hodnocení zdravotních následků Černobylu po deseti, patnácti a dvaceti letech

Hlavní poznatky z roku 1991 uvedené v Mezinárodním projektu Černobyl byly později potvrzeny příklad studií Agentury pro jadernou energii při OECD (NEA-OECD) z počátku roku 1996. Uvádělo se v ní zejména:

• V důsledku havárie bezprostředně zemřelo 31 lidí, z toho 28 na akutní ozáření.

• Míra úmrtnosti mezi tak zvanými likvidátory v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině byla stejná jako u běžného obyvatelstva a pohybovala se kolem 0,26 – 0,30 %.

• Francouzský ústav pro radiační bezpečnost dospěl k závěru, že mezi 140 000 ruskými likvidátory byla míra úmrtnosti ze všech příčin dokonce nižší než u kontrolního vzorku obyvatelstva. Tato úmrtnost ale nesouvisela s ozářením po havárii, jak bylo mylně uváděno protijadernými organizacemi.

• Sovětskými orgány byla přijímána ochranná opatření, která byla spíše nadmíru opatrná než založená na vědeckém a odborném hodnocení.

• Lékařská vyšetření obyvatelstva byla velmi komplexní a nebyly shledány zdravotní abnormality, které by bylo možno připsat na účet záření. Podobná situace byla jak v kontaminovaných, tak v kontrolních oblastech.

• Odhady absorbovaných radiačních dávek naznačují, že s výjimkou rakoviny štítné žlázy u tehdejších dětí je málo pravděpodobné, že by ozáření mohlo u obyvatelstva způsobit zajistitelné zdravotní účinky nad jejich přirozený výskyt.

• Projevil se reálný a zvýšený růst případů rakoviny štítné žlázy u dětí, který je možno připsat na účet záření. Podle SZO je dnes 90 – 95 % případů tohoto onemocnění vyléčitelných.

• Na základě důkladných vědeckých a lékařských výzkumů se nepodařilo zjistit zvýšený výskyt jiných druhů rakoviny, včetně leukémie nebo jiných nemocí, které by byly způsobeny ozářením po havárii.

• Byl zjištěn psychologický stres, který negativně ovlivnil zdravotní stav obyvatelstva. Na vznik stresu působila řada faktorů, například nedostatek informací o záření a jeho účincích, nedůvěra ve státní orgány, zhroucení tradičního způsobu života u evakuovaných osob, rozpad společenského a politického systému Sovětského svazu a systém kompenzací, který z příjemců učinil kategorii obětí. Kompenzace se totiž označovaly jako „pohřbené.“

• Strach ze záření (radiofobie), zesilovaný ještě nepravdivými a zkreslenými senzačními zprávami ve sdělovacích prostředcích, způsobil ještě větší zdravotní potíže než samotné záření. Tento poznatek potvrdila řada dalších odborníků, včetně japonského profesora Konda z Ósacké univerzity.

Při příležitosti desátého výročí černobylské havárie byla ve dnech 8. – 12. dubna 1996 uspořádána ve Vídni mezinárodní konference, kterou zorganizovala Evropská komise, Světová zdravotnická organizace a MAAE. Byly na ní předneseny další konkrétní údaje o havárii a jejich následcích.

• Na vyčišťovacích pracích se podílelo 600 000 až 800 000 likvidátorů z Ruska, Běloruska a Ukrajiny, z toho 200 000 v roce 1986 až 1987, kdy byly radiační expozice nejvyšší.

• V období od 27. dubna 1986 do poloviny srpna 1986 bylo evakuováno na 116 000 obyvatel. V okruhu do 30 km od elektrárny byla vytvořena zakázána zóna o rozloze 4300 km².

• 200 000 likvidátorů obdrželo průměrnou dávku kolem 100 mSv, asi 10 % z nich dávku řádově 250 mSv a několik procent dávku vyšší než 500 mSv.

• Několik desítek lidí, kteří bezprostředně likvidovali následky havárie, obdrželo potenciálně smrtelné dávky několika tisíc mSv.

• Bylo ozářeno 116 000 evakuovaných osob. Méně než 10 % obdrželo dávky nad 50 mSv, méně než 5 % pak dávky nad 100 mSv.

• V nemocnicích bylo ošetřeno 257 osob s klinickým syndromem ozáření. U 134 z nich byl zjištěn akutní radiační syndrom. V průběhu 3 měsíců zemřelo na ozáření 28 osob. V období do deseti let po havárii pak dalších 14 pacientů, avšak jejich smrt není nutně připisována účinkům záření.

• Jediným jasným svědectvím kolektivního ozáření je zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy u osob, které byly v době havárie dětmi. Zvýšený výskyt tohoto onemocnění byl zjištěn v Bělorusku a v menší míře v Rusku a na Ukrajině. Do roku 1995 bylo zaznamenáno 800 případů rakoviny štítné žlázy u dětí do 15 let, z toho 400 případů v Bělorusku. Do roku 1995 zemřely na rakovinu štítné žlázy 3 děti.

Při příležitosti 15. výročí černobylské havárie prohlásil generální ředitel MAAE El. Baradei, že podle zprávy UNSCEAR pro Valné shromáždění OSN za rok 2000, vzrostl počet případů rakoviny štítné žlázy u těch, kteří byly v roce 1986 dětmi, na 1800. Nebyly však nalezeny žádné vědecké důkazy o růstu počtu jiných zdravotních následků.

Tři ruská ministerstva (civilní obrany a mimořádných událostí, zemědělství a zdravotnictví) uveřejnila studii o hlavních ekologických a zdravotních důsledcích černobylské havárie po patnácti letech. Uvádí se v ní, že nehoda má přímé i nepřímé důsledky pro miliony obyvatel žijících v kontaminovaných oblastech nebo v oblastech postižených nápravnými opatřeními. Autoři rovněž kritizují převládající tendenci mnoha sdělovacích prostředků a protijaderných aktivistů ignorovat výsledky mezinárodních studií o reálných zdravotních důsledcích havárie. Objektivní názor ruských vědců sdílí všechny mezinárodní organizace, jejichž členy jsou vědci z oblasti radiačních účinků na lidské zdraví, jako je MAAE, SZO a UNSCEAR. V závěru se konstatuje, že nezodpovědná prohlášení protijaderných organizací a medií zmiňující stovky tisíc až miliony obětí objektivně dezorientovaly veřejnost.

Mezinárodní organizace UNSCEAR v roce 2002 opět konstatovala, že kromě rizika výskytu rakoviny štítné žlázy u dětí nebyly zaznamenány žádné jiné zdravotní účinky, které by bylo možno připsat na účet záření. Původně existovaly velké obavy ze zvýšeného výskytu leukémie vzhledem ke krátké latentní době pěti až deseti let po ozáření. Avšak v žádné z ozářené skupiny osob, včetně likvidátorů, nebyl zaznamenán její zvýšený výskyt, a to navzdory skutečnosti, že asi 100 000 likvidátorů obdrželo v roce 1986 dávky v průměru 170 mSv, přičemž několik tisíc z nich mohlo obdržet dávky vyšší než 500 mSv. Více než 100 000 osob evakuovaných z nejvíce kontaminovaných oblastí Ukrajiny a Běloruska obdrželo v průměru efektivní dávku 30 resp. 40 mSv. Maximálně odhadovaná dávka u asi 1 500 osob, které nebyly evakuovány, dosáhla 250 mSv a v průměru 160 mSv. Je nutno zdůraznit, že nikdo z veřejnosti neutrpěl zdravotní újmu v důsledku ozařování po havárii, s výjimkou dětí vystavených dávkám štítné žláze. Vyskytly se ale zdravotní potíže v souvislosti s traumaty v důsledku evakuace velkého počtu lidí. Dnes se všeobecně má za to, že pro většinu z nich by bylo lépe, kdyby zůstali ve svých domovech nebo kdyby jim byl umožněn brzký návrat.

Mezinárodní organizace UNSCEAR v současné době harmonizuje statistické údaje o vlivu záření na lidské zdraví shromážděné Běloruskem, Ukrajinou a Ruskem, které byly nejvíce postiženy černobylskou havárií. Cílem je přeskupit údaje tak, aby byla zjištěna jejich vzájemná srovnatelnost a aby vznikl soubor dat o větší statistické síle. Uvedené země vyhodnocovaly radiační dávky podle odlišných metodik, takže je obtížné provádět křížová srovnání. Ačkoliv se dozimetrické metody lišily, dospěly všechny země k přibližně stejným odhadům dávek. Spolupracovníci UNSCEAR zpracují data jednotným způsobem, aby mohla být provedena souhrnná analýza. Údaje budou sledovány v pětiletých intervalech před i po havárii a bude analyzováno 7 až 8 skupin obyvatel a několik druhů rakoviny. Díky různým kombinacím údajů bude možno získat více než 100 různých srovnávacích tabulek. Je velmi pravděpodobné, že studie zpochybní katastrofické údaje, které se objevovaly ve sdělovacích prostředcích a dodávané protijadernými organizacemi.

MAAE a sedm dalších agentur OSN uspořádaly v září 2005 mezinárodní konferenci o dlouhodobých následcích černobylské havárie. Šestisetstránková zpráva studovala lékařské, psychologické, ekologické a ekonomické důsledky havárie. Ve zprávě se konstatovalo, že zdravotní důsledky nebyly tak závažné, jak se původně předpokládalo. Ve studii se dospělo k závěru, že do poloviny roku 2005 zemřelo na následky ozáření 59 osob, z nichž 9 bylo způsobeno pitím mléka od krav, které se pásly na kontaminované trávě v blízkosti elektrárny. Bylo zaznamenáno na 4000 případů rakoviny štítné žlázy, zejména u osob, které byly v době havárie dětmi a adolescenty. Míra přeživších u těchto osob byla 99 %. Zbývajících 50 úmrtí se týkalo pracovníků elektrárny a pracovníků provádějících vyčišťovací práce. Přibližně 1000 pracovníků elektrárny bylo první den po havárii ozářeno vysokou dávkou záření a v následujících několika měsících bylo ozářeno na 200 000 likvidátorů. Lékařští experti očekávají, že toto ozáření zapříčiní v budoucnu až 2200 úmrtí na ozáření. Protože se ale má za to, že téměř 50 000 osob z populace 200 000 lidí zemře na rakovinu nesouvisící s ozářením, bude možno jen velmi těžko statisticky ověřit, že dodatečných 2200 případů úmrtí bylo způsobeno zářením. Nebyl zjištěn ani růst vrozených poruch, které by bylo možno připsat na účet záření.

Zajímavé poznatky přinesl Paul Thomson, který bydlí se západními kolegy v městě Slavutyč, které bylo postaveno pro pracovníky Černobylské jaderné elektrárny a obyvatele evakuované z města Pripjať. Západní experti jezdí auty, ale musí do elektrárny cestovat přes Bělorusko a přes kontrolované zóny, které byly stanoveny v okruhu 10 a 30 km od elektrárny. Mnozí považují kontrolované zóny za „jaderné pouště“. Tyto zóny však nejsou mrtvé a bez vegetace či obývané mutanty zvířat. Naopak, vypadají spíše jako ochranná pásma pro volně žijící zvířata. Venkovská krajina je plná zeleně a střídají v ní lesy, s cestami lemovanými hlavně stříbrnými břízami a jehličnany, a většinou neobdělávané pastviny. Vyskytují se zde četné řeky a jezera, kam místní obyvatelé chodí chytat ryby. Ve zdejší přírodě je možno vidět velké obojživelníky pohybující se přes silnici, vysokou zvěř i rodinku divokých prasat. Jsou zde rovněž k vidění hadi, vlci, losi, orli a všudypřítomní čápi, kteří si stavějí hnízda na telegrafních sloupech a stožárech osvětlení. (Západní experti se zde podílejí na projektování nového suchého skladu vyhořelého paliva ISF-2).

Není sporu o tom, že černobylská jaderná havárie byla až dosud největší havárií v historii jaderné energetiky ve světě a že k ní nemělo dojít. Když už ale k této katastrofě došlo, je třeba maximálně využít a vyhodnotit všechny získané poznatky. Odborníci tak mohou v přírodních podmínkách studovat změny, ke kterým dochází v důsledku záření ve všech složkách životního prostředí a které mohli dříve studovat jen v laboratorních podmínkách.

Z Václav Vaněk Bez jádra to nepůjde, Praha 2008

Zdroj: časopis CzechIndustry 2/2025