Ve Vlachově Březí byla před několika roky nalezena v jednom domku za komínem stará palná zbraň. Místní stavitel p. Karel Valenta ji zachránil a čeká, že ji uloží v místním museu, které bohužel, doposud Vlachovu Březí chybí. – Zbraň sama, třebaže je podobna malému dělu, nevzbuzuje nijak hrůzu. Než se na ni podíváme blíže, zajděme na chvíli do historie, hlavně do té doby, kdy pravděpodobně mohla být při obraně města Vlachova Březí použita – do doby zápasů o moc.
Doba vladaření Jiřího z Poděbrad byla v jižních Čechách nejistá. Mocní jihočeští páni, Jan z Rožmberka, jemuž patřil i mocný hrad Heifenburk, a Zdeněk ze Štenberka na Strakonicích, utkávali se v bojích s okolní husitskou šlechtou, kterou podporovala i vojska královská. Obě strany si škodily pálením, loupením, zajímáním lidu i dobytka.
I náš vladyka Oldřich Vlach ze Březí postavil se do řad drobné šlechty a připravoval se ve své tvrzi proti možným útokům, neboť jeho tvrz je takřka v dohledu pevného rožmberského hradu Helfenburka. I helfenburský purkrabí Václav Vlášek z Mileňovic zesiluje posádku a vyzbrojuje hrad střelnou zbraní. R. 1452 měl v hradě 2 železné houfnice, železnou tarasnici, měděnou houfnici, dvě měděné tarasnice v ložích tj. lafetách, dvě velké píšťaly měděné, tři píšťaly menší, 18 píšťal železných (jedna vzata vodňanským) a jedna píšťala menší v loži.
Jistě, že i náš Vlach měl potřebnou výzbroj a podobných píšťal i srubnic nějaký počet, jež mu jeho kovář, usedlý ve vsi pod tvrzí, včas vyrobil. Jedna z nich se nám tu až na naše časy zachovala.
A nyní si povšimněme blíže srubnice. Tvarem připomíná spíše pistoli, ale protože je těžká, je přidělána k její dřevěné pažbě náprava (osa) s dvěma kolečky. Kovaná železná hlaveň, 37,5 cm dlouhá, je přidělena čtyřmi obručemi k dřevnému spodku (lafetě). Průměr hlavně u ústí měří 4 cm, její otvor (ráže či kalibr) 2 cm, takže na kovaný obal zbývá 1 cm tloušťky. Záď, hlavně kde je otvor pro zápal, je o něco širší. Srubnice byla nabíjena zepředu a střílelo se z ní kulemi železnými nebo olověnými.
Vzhledem k její snesitelné tíži mohla býti snadno přenesena s místa na místo, a proto lze souditi, že to byla zbraň spíše obranná než útočná neb k dobývání určená. Byla stavěna na hradbách nebo na vysunutém srubu. Střílel vždy menší počet (baterie) najednou, neboť její účinek měl spíše zastrašiti. Přesná střelba nebyla možná, neboť zbraň neměla měřidel. Dostřel její mohl být asi 100 kroků.
Vlachobřezskou srubnici nezhotovil asi odborný puškař. Je to spíše práce venkovského kováře, jemuž ovšem nemůžeme odepřít určitou dovednost. Kováři minulých dob vyráběli meče, píky, brnění, přilby a mnohý dovedl i pro venkovský kostel hodinový stroj sestaviti. Vždyť, kdo si z venkovských bojovníků mohl dát zbraň zhotoviti ve větším městě, když zbraně bylo honem potřeba? Kde bylo sídlo vrchnosti, tam se našel i zručný kovář. A Březí Vlachovo, jež v 15. století již bylo větší osadou, mělo četné obyvatelstvo rolnické a to potřebovalo železné radlice, sekery a jiné nářadí.
Z pozdější doby srubnice nemůže býti, neboť již v husitských válkách se objevily tarasnice se zařízením měřícím. A tak soudíme, že to byl náš rytíř Oldřich Vlach ze Březí a Malovic, který touto zbraní odrážel ze své tvrze útoky nepřátel husitského krále Jiřího z Poděbrad.
Josef Brož Zlatá stezka č. 8, říjen 1947
