Za Heydrichem stín 111: Hospodářská opatření protižidovská, pokračování

Oběžník ministerstva financí ze dne 6. května 1939, č. j. 8.882/39-VI.

Ministerstvo financí doplňuje bod 3, zdejšího vynesení ze dne 25. března 1939, č. j. 6766/39-VI po dohodě s příslušnými činiteli takto:

(Proti výplatám z těchto kont není námitek, vykáže-li se osoba udělující peněžnímu ústavu příkaz povolením Německého devisového místa a dá-li zároveň Národní banka pro Čechy a Moravu k zamýšlené výplatě svůj souhlas).

Povolení těchto není třeba při platech do 30 000 K prováděných z pověření Národní banky pro Čechy a Moravu Ústřední bankou českých spořitelen v rámci akce, týkající se inkasa vkladních knížek mezi Protektorátem a Sudetskem, poněvadž převody tyto byly již úmluvou mezi Říšskou bankou a Národní bankou pro Čechy a Moravu generálně povoleny.

Oběžník ministerstva financí ze dne 26. června 1939, č. j. 12.923/1939-VI.

Ministerstvo financí po dohodě s příslušnými činiteli nahrazuje 2. odst. svého vynesení ze dne 6. května 1939, č. j. 8.882/39-VI tímto zněním:

 Výplaty těchto kont jsou dovoleny, vykáže-li se osoba udělující peněžnímu ústavu příkaz prohlášením Říšské banky nebo její příslušné filiálky (Reichsbankanstalt), že proti disposici není námitek, a dá-li zároveň Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze k výplatě svůj souhlas.

Vyhláška ministerstva financí (revisní odbor) ze dne 10. Listopadu 1939, č. 18.753/VI-1939, o placení nájemného a pachtovného z nemovitostí Židů.

(Úřední list Protektorátu Čechy a Morava z 13. listopadu 1939, číslo 258, str. 3794).

Ministerstvo financí nařizuje podle § 23, odst. 1 vládního nařízení ze dne 23. června 1939, č. 155 Sb., kterým se vydává devisový řád:

1. Nájemné a pachtovné z nemovitostí, které jsou ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví Židů, židovských podniků a židovských osobních sdružení, jest ode dne účinnosti této vyhlášky skládati na vázaný účet nájemného, pokud se týče pachtovného u některé devisové banky (§ 1, odst. 4 vládního nařízení č. 155/1939 a vyhláška ministra financí ze dne 8. července 1939, č. 160 Sb.) podle volby majitele nemovitostí, jeho zástupce nebo zmocněnce.

2. Složením nájemného, pokud se týče pachtovného, jest v případě odstavce 1 povinen majitel nemovitostí, jeho zástupce nebo zmocněnec. Složeno však býti nemusí nájemné, pokud se týče pachtovné do výše prokazatelných splatných nákladů souvisejících přímo se správou a udržováním nemovitosti (daně, dávky, pojistné, nutné opravy apod.). Úrok a úmor hypotekárních zápůjček váznoucích na nemovitosti jest dovoleno uhraditi přímo z vybraného nájemného nebo pachtovného jen tehdy, je-li věřitelem arijec nebo arijský podnik.

3. Nakládati s vázaným účtem nájemného, pokud se týče pachtovného (odst. 1) jest dovoleno jen s povolením okresního finančního ředitelství, příslušného podle bydliště, pokud se týče sídla majitele nemovitosti, jeho zástupce nebo zmocněnce.

4. Kdo jedná proti těmto příkazům, bude potrestán podle trestních ustanovení vládního nařízení č. 155/1939 Sb.

5. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího uveřejnění v Úředním listě.

Židovští zaměstnanci v soukromých službách

Úprava postavení Židů v soukromých službách byla provedena opět legislativním opatřením říšským. Je to dále otištěné nařízení říšského protektora z 23. října 1939, jež vyšlo dne 11. listopadu 1939 v čísle 34 Věstníku nařízení. Téhož dne nabylo účinnosti.

Pokud jde o definici Žida, obsaženou v § 4 tohoto nařízení, odkazuje se na sešit 6 Nových zák. a nař., str. 555 a na vložku k této stránce, pokud obsahují text § 6 nařízení o židovském majetku a jeho změnu.

Nařízení říšského protektora o propuštění židovských zaměstnanců v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 23. října 1939, Věst. nař. str. 281.

Na základě § 1, nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Říšský zák. I., str. 1039) se nařizuje:

§ 1.

Služební smlouvy všeho druhu se židovskými zaměstnanci mohou býti vypovězeny k 1. každého měsíce za dodržení šestinedělní výpovědní lhůty. Uplynutím výpovědní lhůty zanikají všechny nároky službou povinného z vypovězené smlouvy, zvláště také nároky na platy zaopatřovací a odbytné.

§ 2.

Rozváže-li se smluvní poměr se židovskými zaměstnanci, nebo když rozvázání již nastalo, může být vyplaceno jednorázové odbytné až nejvýše do částky polovičního ročního příjmu. Platili-li židovští zaměstnanci příspěvky do závodního pensijního fondu, jest jim mimo případné odbytné vrátiti vyplacené příspěvky včetně přiměřené úrokové sazby.

§ 3.

Tomuto nařízení odporující, zákonná nebo smluvní ustanovení o odbytných, odpočivných požitcích, pensích nebo jinakých běžných nebo jednorázových odškodněních jsou právně neúčinná. Nároky na základě zákona ze dne 21. února 1929 týkající se pensijního pojištění, soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (Sb. zák. a nař. čís. 26) nejsou tímto dotčeny.

§ 4.

Pro pojem Žida jest rozhodujícím § 6 nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren o židovském majetku ze dne 21. června 1939 (Věstník nařízení Reichsprotektora 1939 čís. 6., str. 45).

§ 5.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.