.jpg?s3=1)
a) Nařízení k zavedení nařízení o nouzové službě v Protektoratu Čechy a Morava ze dne 25. listopadu 1939, Říš. Zák. I., str. 2300.
Na základě Výnosu Führera und Reichskanzlera o Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 16. března 1939 (Říš. zák. I., str. 485) nařizuje se toto:
§ 1.
Zavedení nařízení o nouzové službě.
V Protektoratu Böhmen und Mähren platí Třetí nařízení k zajištění potřebných sil pro úkoly zvláštního státněpolitického významu (nařízení o nouzové službě) ze dne 15. října 1938 (Říš. zák. I., str. 1441), pokud v dalším není stanoveno nic jiného nebo podle § 5., odst. 2. se nestanoví.
§ 2.
Odchylky od ustanovení nařízení o nouzové službě.
(1) § 4., odst. 1 nařízení o nouzové službě použije se v té míře, že na požadavky všeobecného nasazení do práce béře Oberlandrat zřetel. Na místo § 4., odst. 2. nařízení o nouzové službě nastupuje toto ustanovení:
K nouzové službě povinní, zaměstnání ve službě Reichu nebo hlavním povoláním ve straně NSDAP a jejích útvarech, mohou býti k dlouhodobé nouzové službě přibrání jen se svolením přestaveného služebního místa.
(2) § 5., odst. 3. nařízení o nouzové službě platí jen pro úředníky zaměstnané u úřadů a služebních míst Reichu.
(3) § 6. nařízení o nouzové službě použije se s tím, že rozhodnutí Reichsprotektora jsou konečná.
§ 3.
Úřady, které mohou požadovati úkony nouzové služby.
(1) V Protektoratu Böhmen und Mähren mohou krátkodobé a dlouhodobé úkony nouzové služby požadovati jen Oberlandrati. Mohou jiné úřady a služební místa pověřiti provedením.
(2) Pro vyžádání osob z Reichu povinných k nouzové službě mimo Protektorat Böhmen und Mähren platí vyhláška úřadů, které mohou úkony nouzové služby požadovati, ze dne 8. července 1939 (Říš. zák. I., str. 1204).
§ 4.
Náhradní úkony.
Reichsprotektor in Böhmen und Mähren stanoví, zda, v jakém rozsahu a kterým místem na území Protektoratu Böhmen und Mähren jest za úkony nouzové služby provedené na území Protektoratu dáti náhradu.
Nabytí účinnosti, přechodná úprava.
(1) Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. prosince 1939.
(2) Reichsprotektor in Böhmen und Mähren se zmocňuje, nařízením nebo příkazem v jednotlivém případě vydati předpisy o uspořádání nasazení nastavšího před účinností tohoto nařízení ohledně osob, které na území Protektoratu Böhmen und Mähren byly přibrány k úkonům nouzové služby od 1. srpna 193 ve smyslu nařízení o nouzové službě.
b) Nařízení o nouzové službě (třetí nařízení k zajištění sil potřebných pro úkoly zvláštního státně politického významu) ze dne 15. října 1938, Říš. Zák. I., str. 1441.
Na základě nařízení k provedení čtyřletého plánu ze dne 18. října 1936 (Říšský zák. I., str. 887) ustanovují toto:
§ 1.
(1) K potírání veřejných nouzových stavů jakož i k přípravě jejich potírání mohou býti obyvatelé říšského území přibrání na obmezenou dobu k úkonům nouzové služby.
(2) Úkony nouzové služby požadovány jsou úřady (§ 2) ke splnění výsostných úkolů. Mohou záležeti v konání, trpění neb opominutí.
(3) Služební úkony na základě branného v zákona, v říšské službě pracovní, v hraniční službě celní, v policii, v disposičním sboru SS, ve svazech umrlčích hlav SS jakož i ve varovné službě protiletecké ochrany a v bezpečnostní a pomocné službě protiletecké ochrany mají ve všech případech přednost před úkony služby nouzové.
(4) Cizí státní příslušníci se k nouzové službě nepřibírají, pokud pro ně stává osvobození na základě státních smluv nebo uznaných pravidel mezinárodního práva.
(5) Službou nouzovou povinný má povinnost a právo, věcí, jež jsou v jeho majetku neb opatrování, na žádost k úkonu oprávněného při výkonu služby používati.
§ 2.
Zmocněnec pro čtyřletý plán stanoví v dohodě s říšským ministrem vnitra úřady, které mohou požadovati úkony nouzové služby.
§ 3.
(1) Úkony nouzové služby požadují se buď pro delší (dlouhodobá služby nouzová) nebo kratší trvání (krátkodobá služba nouzová).
(2) Dlouhodobá služba nouzová je tehdy, jakmile zaměstnání se děje jako hlavní povolání a trvá déle tří dnů nebo jest vyměřeno na dobu delší tří dnů. Ve všech jiných případech jde o službu krátkodobou; není založena na pracovní smlouvě.
(3) Poměr zaměstnanecký pro službu nouzovou může býti rozvázán jen tím úřadem, který nouzovou prací povinného povolal.
§ 4.
(1) Kdo má býti přibrán k dlouhodobé službě nouzové, musí býti úřadem požadujícím (§ 2.) sdělen pracovnímu úřadu. Pracovní úřad může povolání odporovati z důvodů všeobecného nasazení do práce. Pokud námitka trvá, jest přibrání k nouzové službě vyloučeno. Sdělení pracovnímu úřadu není zapotřebí u
a) úředníků (též ve výslužbě nebo na dovolené s čekaným),
b) zaměstnanců a dělníků úřadů,
c) politických činovníků strany NSDAP a vůdců jejích útvarů, vykonávajících to jako hlavní úřad,
d) zaměstnanců a dělníků zaměstnaných ve službě strany NSDAP a jejích útvarů, vykonávajících službu jako hlavní povolání,
e) osob vykonávajících službu ve zdravotnictví jako hlavní povolání,
f) právních zástupců.
§ 5.
(1) Službou povinní, kteří jsou při počátku nouzové služby v zaměstnaneckém poměru, dostanou na dobu trvání nouzové služby dovolenou. Zaměstnanecký poměr nesmí býti pro povolání k nouzové službě vypovězen.
(2) Službou nouzovou povinný má při krátkodobé nouzové službě nárok na řádnou pracovní odměnu a jinaké příjmy z dosavadního zaměstnaneckého poměru až do tří dnů.
(3) Pro úředníky zaměstnané ve službě nouzové platí předpisy úřednického práva.
§ 6.
Proti opatřením a rozhodnutím učiněným na základě tohoto nařízení jest dána výlučně stížnost. Stížnost jest říditi úřadu, který jest představeným úřadu požadujícího (§ 2). Rozhodnutí o stížnosti, již jest podati ve lhůtě dvou týdnů a jež nemá účinku odkládacího, jest konečné.
§ 7.
(1) Říšský ministr vnitra vydá právní a správní předpisy nutné k provádění a doplnění tohoto nařízení, zvláště o opatřeních péče a zaopatření.
(2) Říšský ministr práce vydá sociálněpojišťovací právní ustanovení.
§ 8.
Toto nařízení vstupuje v platnost s účinností od 1. září 1938.