.jpg)
e) Třetí prováděcí nařízení k nařízení o nouzové službě (o náhradě při povolání k dlouhodobé službě nouzové) ze dne 14. října 1939, Říš. Zák. I., str. 2049.
Na základě § 7 Třetího nařízení k zajištění sil potřebných pro úkoly zvláštního státněpolitického významu (nařízení o nouzové službě) ze dne 15. října 1938 (Říš. zák. I., str. 1441) ve spojení s § 7. Prvního prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939 (Říš. zák. I., str. 1775) se nařizuje toto:
§ 1.
Přibírání příslušníků veřejné služby.
(1) Kdo jest zaměstnán ve veřejné službě jako úředník, zaměstnanec nebo dělník, jako vůdce říšské pracovní služby nebo vůdkyně říšské pracovní služby a jest přibrán k dlouhodobé nouzové službě bez založení zaměstnaneckého poměru odpovídajícího jeho dosavadnímu poměru služebnímu nebo pracovnímu, obdrží dále od místa dosavadního zaměstnání dosavadní služební požitky – a to jako zaměstnanec nebo dělník ve výši toho času platících pracovních platů. Vedle toho mohou, pokud se to jeví dle obzvláštního způsobu použití v úkonu nutným, osobě nouzovou prací povinné poskytovány býti příjemcem služebních úkonů jako odškodnění za osobní vydání bezplatná strava, bezplatný příbytek a odškodnění za šatstvo jakož i při použití na jiném místě mimo dosavadní služební sídlo nebo skutečné bydliště také i jinaké sazby náhradové ve výši stanovené říšským ministrem vnitra, vyjímaje odškodnění v hotovosti. Úplaty za zaměstnání se neplatí.
(2) Kdo jest ve veřejné službě zaměstnán jako zaměstnanec nebo dělník a přibrán k dlouhodobé službě nouzové se založením zaměstnaneckého poměru odpovídajícího pracovní smlouvě, obdrží od příjemce obdobného použití tarifních, služebních nebo závodních řádů platných pro pracovní poměr tomu odpovídající. Jsou-li tyto požitky menší než jeho dosavadní požitky, obdrží od místa dosavadního zaměstnání rozdílovou částku; výživa pro rodinu se neposkytuje. Vedle toho může úplata za zaměstnání býti poskytnuta, pokud se to jeví nutné.
(3) Pro osoby zaměstnané u strany NSDAP nebo jejích útvarů, jichž je to hlavním povoláním, vyjdou zvláštní předpisy od správce říšského pokladu.
§ 2.
Povolání příjemců zaopatřovacích požitků z veřejné služby.
(1) Kdo jest povolán k dlouhodobé nouzové službě, jako úředník ve výslužbě nebo jinaký příjemce požitků zaopatřovacích, aniž je tím založen zaměstnanecký poměr odpovídající pracovní smlouvě, obdrží vedle dosavadních zaopatřovacích požitků jako odškodné za osobní náklady od příjemce služebních úkonů náhrady dle sazeb ve výši stanovené říšským ministrem vnitra.
(2) Kdo jest přibrán k dlouhodobé nouzové službě jako úředník ve výslužbě nebo jinaký příjemce požitků zaopatřovacích za současného založení zaměstnaneckého poměru odpovídajícího pracovní smlouvě, obdrží od příjemce služebního úkonu služební požitky odpovídající jeho skutečnému služebnímu použití za obdobného použití tarifních, služebních nebo závodních řádů platných pro pracovní poměr tomu odpovídající. Další výplata požitků zaopatřovacích není tím dotčena; v těchto případech se však použije § 7., odst. 3. Prvního prováděcího nařízení k nařízení o nouzové službě ze dne 15. září 1939 (Říš. zák. I., str. 1775).
(3) Těchto předpisů se nepoužije na úředníky ve výslužbě, kteří na základě nařízení o opatřeních v oboru úřednického práva ze dne 1. září 1939 (Říš. zák. I., str. 1603) byli opětně povoláni do úřednického poměru.
§ 3.
Přibrání jiných osob.
(1) Kdo, nepřináležeje k osobám uvedeným v §§ 1. a 2., jest k dlouhodobé službě nouzově přibrán, aniž se tím založí zaměstnanecký poměr odpovídající pracovní smlouvě, obdrží jako odškodné za osobní náklady náhrady dle sazeb ve výši stanovené říšským ministrem vnitra.
(2) Kdo, nepřináležeje k osobám uvedeným v §§ 1. a 2., jest k dlouhodobé službě nouzové přibrán za založení zaměstnaneckého poměru odpovídajícího pracovní smlouvě, obdrží přiměřeně svému skutečnému služebnímu použití služební požitky za obdobného použití tarifních, služebních nebo závodních řádů platných pro pracovní poměr tomu odpovídající; dostává-li nouzovou službou povinný od místa svého dosavadního zaměstnání požitky celé nebo z části dále, jest příjemce služebního úkonu povinen služební požitky jím poskytované potud zkrátiti, pokud přesahují s připočtením požitků místem dosavadního zaměstnání dále poskytovaných požitky tímto místem placené nouzovou službou povinnému před povoláním k nouzové službě.
Náhrady za zaměstnání se neplatí.
§ 4.
Výlohy cestovních nákladů osob nouzovou službou povinných.
(1) Při jízdách nutných z příčiny přibrání k nouzové službě nebo propuštění z nouzové služby se nahradí výlohy za trati vykonané veřejnými pravidelnými dopravními prostředky za dopravu nejvýše v 3. třídě vozové nebo 2. třídě lodní, jakož i nutných osobních a služebních zavazadel. Dále se zaplatí při příjezdu nebo odjezdu k dopravním prostředkům nebo od nich výlohy nutné za dopravu k nouzové službě povinného a zavazadla určeného k osobnímu a služebnímu použití v přiměřené míře. Při vzdálenostech přes 50 kilometrů smí se používati spěšných vlaků a při vzdálenostech přes 100 kilometrů rychlíků. Odškodnění za vykonané cesty jakož i denní stravné řídí se směrnicemi říšského ministra vnitra o výši náhradových sazeb za osobní náklady nouzovou službou povinných.
(2) Při konání služebních cest během nouzové služby platí, pokud pro určité skupiny nouzovou službou povinných není stanoveno nic jiného, pro osoby v § 1. jmenované všeobecné předpisy o náhradě cestovních výloh, a pro osoby spadající pod § 2., odst. 2. a § 3., odst. 2. předpisy o cestovních výlohách řádů tarifních, služebních nebo provozních, jichž se má použíti obdobně, pokud tyto takové předpisy obsahují, jinak jest použíti odst. 1. obdobně.
§ 5.
Nabytí účinnosti prováděcího nařízení.
Toto nařízení vstupuje v platnost s účinností od 26. srpna 1939. Pokud byly nouzovou službou povinnému dosud vyplaceny vyšší služební požitky nebo náhradové sazby, než mu dle to příslušejí, zůstává již při tom.
.jpg?s3=1)
