.jpg)
Vládní nařízení ze dne 21. prosince 1939, č. 330 Sb., o státním řízení mzdové politiky.
Vláda Protektoratu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:
§ 1.
(1) Řízení mzdové politiky přísluší ministerstvu sociální a zdravotní správy. Toto ministerstvo se zmocňuje ku provedení všech opatření, nutných k splnění uvedeného úkolu. Zejména může se závaznou účinností stanoviti mzdy a platy a upraviti všeobecné pracovní podmínky, pokud se týkají délky pracovní doby nebo výměry dovolených.
(2) Opatření všeobecného dosahu vyhlašuje ministerstvo sociální a zdravotní správy v Úředním listě.
§ 2.
Hromadné smlouvy pracovní i obdobné pracovní úpravy v zemědělství, jež mají nabýti účinnosti po dni 31. prosince 1939, jakož i jejich změny a doplňky potřebují k své platnosti předchozího schválení ministerstva sociální a zdravotní správy, pokud upravují mzdy a platy nebo všeobecné pracovní podmínky (§ 1).
§ 3.
(1) Jakákoliv změna mezd, platů a všeobecných pracovních podmínek (§ 1) vyžaduje v podnicích (závodech) majících alespoň 20 stálých zaměstnanců schválení ministerstva sociální a zdravotní správy, pokud taková úprava se netýká jen jednotlivých zaměstnanců. Úprava platů, mezd a všeobecných pracovních podmínek (§ 1), která nebyla schválena ministerstvem sociální a zdravotní správy, jest právně neúčinná.
(2) Úpravou mezd podle odstavce 1 rozumí se také úprava, která se týká celých skupin dělnictva (zaměstnanectva) nebo jednotlivých oddělení podniků (závodů).
(3) Schválení nevyžaduje pouhé propočtení úkolových sazeb, pokud se děje v rámci platných úprav (hromadných smluv, ujednání, směrnic, pracovních řádů, vyhlášek apod.).
§ 4.
Ministerstvo sociální a zdravotní správy může v případech odůvodněných z hospodářského nebo sociálně politického hlediska povoliti pro jednotlivé závody nebo oddělení jednotlivých závodů výjimky (úlevy) z vydaných vyhlášek nebo schválených úprav.
§ 5.
Nároky zaměstnancovy, plynoucí z tohoto nařízení, z vyhlášky nebo schválené úpravy, nesmějí býti jednotlivou smlouvou na újmu zaměstnancovu zkráceny, leč by k takové změně dalo souhlas ministerstvo sociální a zdravotní správy nebo úřad jím k tomu určený.
§ 6.
Dozor na dodržování ustanovení tohoto nařízení vykonávají v podnicích podléhajících živnostenské inspekci živnostenští inspektoři, v podnicích podléhajících obecnému hornímu zákonu báňské úřady a v ostatních podnicích okresní úřady, příslušné podle sídla závodu.
§ 7.
Jednání nebo opominutí proti ustanovením tohoto nařízení anebo proti předpisům a opatřením vydaných podle něho a dále podle vládního nařízení ze dne 28. dubna 1939, č. 118 Sb., o hromadných smlouvách pracovních a o zabezpečení jednotné politiky mzdové, a podle vládního nařízení ze dne 16. června 1939, č. 147 Sb., o provádění politiky mzdové, trestá okresní úřad peněžitou pokutou až do 50 000 K nebo vězením do jednoho měsíce. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň uložen náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.
§ 8.
Ministerstvo sociální a zdravotní správy vykonává úkoly podle tohoto nařízení v dohodě se zúčastněným ministerstvem.
§ 9.
Orgánové svazků územní samosprávy a nositelé sociálního pojištění jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení.
§ 10.
Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují na zaměstnance státu a svazků zájmové a územní samosprávy, jejich ústavů, podniků a fondů, jakož i ústavů, podniků a fondů jimi spravovaných, jichž platové poměry jsou upraveny zvláštními zákonnými předpisy nebo služebními řády podle § 210, odst. 1 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.. nebo podle obdoby těchto předpisů, a na zaměstnance zemských peněžních ústavů.
§ 11.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1940 a pozbývá jí dnem 31. prosince 1940; provede je ministr sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastněnými ministry.
Vyhláška ministra sociální a zdravotní správy ze dne 7. prosince 1939, kterou se pozměňuje vyhláška ze dne 17. listopadu 1939 o nejnižších platech obchodních a technických zaměstnanců ve výrobních podnicích.
(Úřední list ze dne 9. prosince 1939, č. 280, str. 4411).
Vzhledem k tomu, že článek 8 vyhlášky ze dne 29. listopadu o úpravě mezd a platů nevztahuje se na obchodní a technické zaměstnance ve výrobních podnicích, pozměňují podle § 3 vládního nařízení ze dne 28. dubna 1939, č. 118 Sb. z. a n., v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a s ministerstvem veřejných prací a v souhlase s úřadem říšského protektora pro Čechy a Moravu vyhlášku ze dne 17. listopadu 1939 o nejnižších platech obchodních a technických zaměstnanců ve výrobních podnicích s účinností od 1. prosince 1939 takto:
Článek I.
§ 4 vyhlášky se zrušuje.
Článek II.
§ 3 vyhlášky doplňuje se takto: „Zaměstnancům, kteří mají po provedení vyhlášky ze dne 17. listopadu 1939 a vyhlášky ze dne 29. listopadu 1939 platy, jejichž zvýšení nedosáhlo aspoň 10 % proti platům z 1. ledna 1939 a kteří nemají platy vyšší než 2 600 K měsíčně, musí se platy od 1 prosince 1939 upraviti tak, aby byly o 10 % vyšší než platy z 1. ledna 1939.
Zaměstnancům s měsíčním platem od 2 601 K do 3 000 K zvyšují se platy proti stavu z 1. ledna 1939 takto:
Při měsíčním platu
od 2 601 K do 2 700 K…………………….o 8 %,
od 2 701 K do 2 800 K…………………….o 6 %,
od 2 801 K do 2 900 K…………………….o 4 %,
od 2 901 K do 3 000 K…………………….o 2 %,
při čemž plat zaměstnance nižšího platového stupně nesmí po zvýšení býti vyšší než nejnižší plat zaměstnance vyššího platového stupně.“
Článek III.
Platy, které po 1. lednu 1939 byly již zvýšeny nad hranici stanovenou článkem II., zůstávají nedotčeny.
Vyhláška ministra sociální a zdravotní správy ze dne 7. prosince 1939, kterou se pozměňuje vyhláška ze dne 18. listopadu 1939, č. E 2161 – 18/11, o nejnižších platech obchodních zaměstnanců v závodech velkoobchodních a maloobchodních, v nakladatelstvích, obchodních jednatelstvích a jiných pomocných obchodních živnostech.
(Úřední list ze dne 9. prosince 1939, č. 280, str. 4409).
Vzhledem k tomu, že článek 8 vyhlášky ze dne 29. listopadu 1939 o úpravě mezd a platů nevztahuje se na obchodní zaměstnance v závodech velkoobchodních a maloobchodních, v nakladatelstvích, obchodních jednatelstvích a jiných pomocných obchodních živnostech, pozměňuji podle § 3 vládního nařízení ze dne 28. dubna 1939, č. 118 Sb. z. a n., v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, s ministerstvem zemědělství a v souhlasu s úřadem říšského protektora pro Čechy a Moravu vyhlášku ze dne 18. listopadu 1939, j. zn. E 2161-18/11-1939, o nejnižších platech obchodních zaměstnanců v závodech velkoobchodních a maloobchodních, v nakladatelstvích, obchodních jednatelstvích a jiných pomocných obchodních živnostech, s účinností od 1. prosince 1939 takto:
Článek I.
§ 4, odst. 3 se zrušuje a nahrazuje takto: „Zaměstnancům, kteří mají po provedení vyhlášky ze dne 18. listopadu 1939 a vyhlášky ze dne 29. listopadu 1939 platy, jejichž zvýšení nedosáhlo aspoň 10 % proti platům z 1. ledna 1939 a kteří nemají platy vyšší než 2 600 K měsíčně, musí se platy od 1. prosince 1939 upraviti tak, aby byly o 10 % vyšší než platy z 1. ledna 1939.
Zaměstnancům s měsíčním platem od 2601 do 3000 K zvyšují se platy proti stavu z 1. ledna 1939 takto:
Při měsíčním platu
od 2 601 K do 2 700 K…………………….o 8 %,
od 2 701 K do 2 800 K…………………….o 6 %,
od 2 801 K do 2 900 K…………………….o 4 %,
od 2 901 K do 3 000 K…………………….o 2 %,
při čemž plat zaměstnance nižšího platového stupně nesmí po zvýšení býti vyšší než nejnižší plat zaměstnance vyššího platového stupně.“
Článek II.
Platy, které po 1. lednu 1939 byly již zvýšeny nad hranici stanovenou článkem I. zůstávají nedotčeny.
.jpg?s3=1)
