Za Heydrichem stín 29: Jedno panství nestačilo

Zámek v Panenských Břežanech byl před válkou židovským majetkem. V německém učení o rasách, jež každý pořádný nacista je povinen nenávidět, nestojí ani slovo o tom, že by se ta nenávist musila nutně vztahovat i na jejich majetek.

Využiv této výhody, usídlil se první „protektor v Čechách a na Moravě“, svobodný pán von Neurath s velkým zadostučiněním v krásném židovském zámku. Když musil zmizet, aby učinil místo největšímu bijci Židů všech dob, proti němuž starověcí faraonové byli amatérskými nedouky, přepustil mu i svůj zámek, jeho modrou velkoněmeckou krví již ovšem poněkud zarisovaný.

Co stačilo Neurathovi, nemůže stačit vzorům všech německých mužů a žen. Aby vypadal přesně podle představ Reinharda Heydricha a hlavně podle pozdějších přání jeho ženy, která – jak říkají ti, kdo ji zde musili poslouchat – nosila kalhoty venku i ve své domácnosti, bylo třeba, aby se sem zase vrátili – Židé. Ovšem, jen do konírny. A jen tolik, kolik se jich tam vejde, něco málo přes sto.

V jezdeckých kalhotách, s bičíkem v ruce, dovedla tu prochodit celý svůj den žena prvního Němce v této zemi. Učila se dělat v malém totéž, co on dělal ve velkém – dohlížet, jak rychle pracují otroci v jejím panství. Jedno panství její lakotě však stačit nemohlo. Pořídila si k němu ještě čtyři dvory.

Krásné, vzorné německé manželství, dýšící rodinnou láskou…

Za čtyři roky je Kurt Daluege, další z řady německých „protektorů“ jasně nakreslí před československým soudem: neklapalo to.

Ale v této době, ve vrcholících měsících Heydrichovy kariery, kdy pod jeho dohledem miliony Čechů hledají, jak se uchránit před hladem, vládne jeho žena, německy plavá, s pletí obsypanou chloupky, jako královna v nádheře a hojnosti, o jakých se zámku dříve nikdy nesnilo. V rozlehlé parkové zahradě byl stranou od zámecké budovy zřízen krásný plavecký basén. To je pro léto. K znovuzřízeným obývacím pokojům byly přistavěny obrovské přepychové koupelny, až ke stropu vyložené kachlíky. To je pro denní očistu nejčistší rasy. Koupelna, jež přiléhá k pokoji paní domu, je sama o sobě malým sálem, kde zařízení plně vystihuje ducha té, která sem vítězně přišla odnikud: místo intimnosti, slušící pravému ženství, jen velikost a počet.

Sloupy v kamenné obrovitosti haly, široké kvádry schodiště k oběma křídlům zámku, obrovské čtverce obrazů, kryjících stěny až ke stropu, šiky pokojů, těžká, chtěná nádhera, určená pro lidi, jimž v jejich dřívějších letech stačilo o mnoho méně. Bývalý námořník a někdejší dcera německého učitele se tu za silnými zdmi zámku cítí víc než bezpečni. Stalo se už někdy, aby se ovce náhle vrhla na svého pána, který ji vede k porážce?

Na pána, který se ani nemusí namáhat sám ji vodit. Krutá doba provádí krutý výběr. To těžké, cenné z národa klesá zoufale ke dnu. Navrch vyplouvají jen prázdné zrůdy, žebronící o pohrdavé svolení vládců, aby směly být hrobníky vlastního lidu.

Pán nad kalem a špínou vyvrhelů, nad miliony robotů, nad vší bídou a strachem, které jsou teprve počátkem hrůzy, již jeho chladný mozek šelmy plánuje, Reinhard Heydrich, Hitlerův Zastupující říšský protektor, otec tří dětí a vrah statisíců jiných otců jezdí z tohoto zámku českým krajem do české Prahy a připravuje den, kdy se to tu má všechno na věty stát německým.

A ti, kteří vídají okolo svých oken přelétnout jeho velké auto se žlutými praporky na blatnících, nemohou dělat nic jiného, než se dívat a zatínat bezmocné pěsti. Nebo, patří-li k věřícím, šeptat ve skrytu slova žalmu:

Bože, silný pomsty!

Zdvihni se, ó soudce země                                               

a dej odplatu pyšným!

Jak dlouho bezbožní budou ještě plesati?