Za Heydrichem stín 37: Případ Křivoklát

Co je to, případ Křívoklát?

27. dubna, měsíc po příletu skupin Zinc a Out distance spadly v prostoru křivoklátských lesů tři další skupiny najednou. Teď, jak se zdá, to chtějí v Anglii brát zostra, pomalu nebude noci, aby v ní neshodili někam do protektorátu nové hedvábí.

Řemeslo parašutisty je nejtěžší ze všech řemesel, jež vymyslila válka. Vždycky je při něm nutno počítat s nehodou. Tentokrát se zase stalo to, co se nyní stává velmi často. Nějaká pokřivená duše z místa, kde byla skupina shozena, najde ukrytý materiál a běží honem na gestapo.

Pak je proveden zátah v širokém okruhu. Past je připravena, čeká se jen na sklapnutí. Kdo je trpělivý, umí čekat. Němci to umějí.

Lidé z křivoklátských lesů se dostali do Prahy. Našli spojení a mají kde si odpočinout. Libuše funguje dobře. Ale pro jejich věci, mezi nimiž je i vysílačka, musejí dojít jiní, těm skokanům je třeba dát pro první chvíle zdejšího života oddych. Najdou se takoví, kdo budou mít chuť jít tahat horké kaštany z ohně?

Není třeba se dlouho o to starat, našli se hned. Půjde tam Valčík, smělý a rozhodný chlapík. Na lepšího vůbec nemohla volba padnout. S ním půjde mladý Aťa Moravec. Není věci, při níž by tenhle mládenec nechtěl také být. Pak tam půjde parašutista, který se jmenuje Kouba. A pak tam půjde Mikš. Ano, Arnošt Mikola-Mikš z nešťastného Zincu. Veliký, statný sedlák, který byl a stále je skutečným mužem. Jeden z nich už svou cestu parašutisty ukončil, Mikš ji teprve začíná. Také jeho život neběžel v posledních týdnech po hladkých kolejích. Také on byl osudem zahnán do kouta, kde už pro člověka nezbývá veliký výběr. Ale přihlásil se Němcům?

Mikš je muž a tvrdý sedlák k tomu, umí vydržet. Dostal se do Prahy, našel spojení. To, co se nemohlo podařit mladíčkovi, jehož páteř se zlomí při prvním náporu bouře, to se podaří jemu, protože má vůli. Vůle muže, to jsou kořeny, jež nevymýtí sebetrvalejší vichřice.

Ve čtvrtek, v poslední dubnový den jsou Kouba s Mikšem blízko udaného místa. Mikš má jeho plánek v kapse, čekají jen na tmu. Temnota, ta jim má pomáhat při jejich nebezpečné práci. Ale právě tak pomáhá těm, kteří už tady čekají.

Proti Čechům je nejlépe jít s Čechy. Na tuto podlou chytrost nepřišli Němci teprve nyní, tu už znají dlouho. Četníci z okolí dostanou rozkaz, aby hlídali okolí podezřelého místa.

V dese  t hodin, už za tmy, narážejí Mikš s Koubou v lese na dva muže, kteří je hned vyzývají, aby zvedli ruce nahoru.

Mikš není Gerik, dává přednost boji. Sotva dozní rozkaz, má v ruce revolver a pálí. Stejně s ním střílejí i četníci.

Pomalý Mikš? Jednoho zabil, druhého těžce poranil. Ale sám je také těžce zasažen. Co čeká zraněného muže, který se už nemůže spasit?

Velký a mužný Arnošt Mikš řeší rychle svůj poslední životní problém. Není už nad čím váhat, s krví mu utíká všecko, co ho ještě mohlo na této zemi držet. Za několik vteřin se les, vyděšený práskáním ran, zachvěje pod dupotem nohou.

Mikš naposled zvedá svůj revolver. Vysoko, až k statečné hlavě.

Kouba, nezraněn, utekl.

Takto vypadá drama aprilové noci, pozorováno očima Němců:

ČTK: Praha. Dne 30. dubna 1942 přistihli okolo 22. hodiny členové četnické pátrací stanice z Kladna dva muže české národnosti, kteří se chystali spáchat atentát třaskavinami. Zločinci zahájili na četníky ihned střelbu. Při přestřelce, která se tu rozvinula, byl usmrcen četnický strážmistr Ometák a těžce byl zraněn praporčík Komínek. Jeden ze zločinců byl zastřelen. Zastupující říšský protektor nařídil, aby o zaopatření vdovy po četnickém strážmistru Ometákovi, který padl při výkonu své služby, bylo postaráno velkoryse. Zraněnému četnickému praporčíkovi vyslovil zastupující říšský protektor svoje obzvláštní uznání. Dále dal SS-Obergruppenführer Heydrich vyplatit přiměřenou odměnu kočímu, který podstatně přispěl k vypátrání zločinců, neboť v důsledku jeho duchapřítomného jednání se podařilo zabránit chystanému třaskavinovému atentátu.