Za Heydrichem stín 7: Den před svatým Václavem

ČTK. Praha – 27. 9. 1941 – Říšský protektor v Čechách a na Moravě, svobodný pán Kontantin von Neurath považoval za nutné navrhnouti Vůdci, aby mu udělil delší zdravotní dovolenou za účelem obnovení jeho otřeseného zdraví. Poněvadž nynější válečná doba vyžaduje plného uplatnění říšského protektora, požádal pan von Neurath zároveň Vůdce, aby jej přechodně zprostil až do doby, než se obnoví jeho zdraví, jeho funkce jako říšského protektora a ustanovil na tuto dobu jeho zástupce.
Vůdce nemohl za těchto okolností nevyhověti žádosti říšského protektora a pověřil SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha na dobu nemoci říšského protektora von Neuratha výkonem funkce říšského protektora v Čechách a na Moravě.
Den před sv. Václavem přijel pan Zastupující říšský protektor atd. atd. do Prahy. Příštího dopoledne se už ujal své zodpovědné funkce. Jako vnější známky jeho příchodu zavlály na Hradčanech, v sídle českých dějin, na obou velkých stožárech prvního hradního nádvoří říšská vlajka a vlajka SS. Před vchodem do starého hradu českých králů ztuhly v sloupy čestné setniny nově německé branné moci, SS a policie.
Kdo zas to je, tenhle nový „protektor“?
Otázka celkem zbytečná. Týž den i příští, za čtrnáct dní, za měsíc, za rok, kdykoliv byl německý i protektorátní tisk připraven posloužit vysvětlením.
„Všechna svá opatření i kroky učinil jakožto nacionální socialista a příslušník SS. Z veškeré hloubky svého srdce i své krve vycítil, pochopil a uskutečňoval světový názor Adolfa Hitlera“
„Byl zářivým vzorem jak v pohotovosti nésti odpovědnost, tak také vzorem skromnosti.“
Ano skromnosti. Ale to ovšem ještě není všechno.
„Vůdce jej dosadil v Protektorátu Čechy a Morava po onemocnění říšského protektora von Neuratha… Mnozí v Německu, hlavně však v českém národě tehdy věřili, že nyní přichází tento obávaný Heydrich a že tam bude vládnout jenom krví a železem.“
„Já však vím, jak tento muž, který navenek musil býti tak tvrdý a přísný, ve svém srdci často trpěl a zápasil, a co ho to leckdy stálo, aby přece jenom rozhodoval a jednal po zákonu SS…“
„Opravdoví a slušní lidé mohli vždy doufat – i když byli vinni – v jeho rytířské smýšlení a lidské porozumění.“
(To říká později o svém žáku říšský vedoucí SS Himmler, mistr, jemuž v předcházejících dnech jeho žák už pomalu začínal přerůstat přes hlavu.)
„Lidský“ profil tohoto vzoru všech německých ctností se ještě pokusil svým způsobem dokreslit jeden zručný nacistický šéfredaktor:
„Politik Reinhard Heydrich si byl vždy vědom toho, že vůle k poučení u určité lidské skupiny – jestliže je narkoticky potlačována působením citu – může býti uvedena do rovnováhy jen přesvědčivou silou zdravého rozumu.“
*
A co říká o sobě sám Heydrich?
Nový protektor neříká nic. Ten nepřišel o sobě mluvit. Je tu, aby jednal.
Neurath onemocněl, protože byl – ani snad ne z nedostatku dobré vůle, spíše vzhledem k pokročilejšímu věku – už poněkud liknavý. Co jsou to popravy a persekuce českých studentů, co je to ta trocha násilí a germanisace? Vůdce žádá od svých mužů maximum výkonnosti. Od nového protektora lze očekávat, že ho v tom nezklame. Na to je Heydrich až příliš zdravý.
„Mnozí v českém národě tehdy věřili, že nyní přichází tento obávaný Heydrich…“
Okamžik – byly tyto obavy vůbec odůvodněny? Co se vlastně s příchodem Heydrichovým stalo? Nic víc než toto:
27. září přijel Heydrich do Prahy. 27. září vyhlásil výjimečný stav a nařídil první sérii poprav.
Nic, opravdu nic víc, než pouhé použití přesvědčivé síly zdravého rozumu.
Neboť opravdoví a slušní lidé mohli vždy doufat…
Holá pravda, kterou nelze popřít. Doufat jim bylo opravdu všem dovoleno. A to až do té nejposlednější chvíle. Až do okamžiku, kdy je Heydrich rytířsky poslal na smrt.
O tom, zda v den, kdy tak učinil, také ve svém srdci trpěl a zápasil, se svědectví nedochovalo.