Za Heydrichem stín 70: Mobilizace smrti

Na Bulovce mají nové rozkazy. Všechna okna kolem chirurgického pavilonu zabednit, natřít bílou barvou! A otevře-li je pak někdo, bude po něm stříleno.

Z malého okénka na záchodku, v křídle pavilonu, které stojí proti ředitelskému bytu profesora Dicka, je vidět do pokoje, kde leží Heydrich. Je vidět jen na nohy postele těsně u okna, ale i to málo stojí zvědavým za pokušení. Nad nohama říšského protektora se vystřídá celý český personál. Tak tady leží! Dej Bůh aby už nevstal.

Supí oči Hitlerova zástupce však ještě dobře vidí. Pán gestapa není drzým Čechům pro podívanou. Až dosud to bylo obráceně.

Přijíždí paní Heydrichová, nabitá zuřivou vůlí po pomstě. Jaké je shledání manželů, kteří se tak okázale a dlouho loučili? Po Praze se rozběhnou vzrušující zvěsti.

Heydricha prý žádá, aby za odvetu byl zastřelen každý desátý Čech v Libni nebo aspoň v okruhu místa, kde se atentát stal.

To je otázka pomsty. Ale jde i o jiné věci, ještě neuvěřitelnější. Třeba o vděk. Ano, Heydrich při jedné z návštěv své ženy pochválil blondýnu, která se mu tak snažila pomoci. Posílá dokonce svou ženu za ní.

„Musíš ji za to navštívit.“

Když nikdo, alespoň ona by mohla být důkazem, že sami Češi Heydricha podporují. Ovšem, napřed ale musil padnout.

***

Je první den vzrušeného přebíhání a smazávání stop. Do ulice Strarodružiníků přijíždí z Vinohrad šedivá paní Fafková. To není následek přestálé noci, takhle šedivá už byla dříve, než se o parašutistech dozvěděla.

Přináší Ogounovým zpátky kapesník s monogramem, který si včera Zdeněk vypůjčil. A přináší vzkaz od něho, aby byli klidni.

Zdeněk si tu nechal bonbony v kapse kabátu. Chce je, a matka jeho snoubenky, která po včerejšku neví, dožijí-li se toho, aby se stal on jejím zeťem a ona jeho tchyní, je vytáhne z kapsy.

Drží je v hrsti, ty bonbony. Takové by nikdo dobrovolně nespolkl. Jsou to náboje do Zdeňkovy pistole.

Kdyby tak místo ruky maminky Fafkové byla sáhla v noci do té kapsy ruka Němce!

Ale překvapení teprve začínají. Toto byla jen malá ukázka pro začátek.

Frank sleduje svou příležitost. Už druhý protektor zmizel z Hradu. Přijde třetí? Karel Herrmann Frank, karlovarský knihkupec a od včerejška nejmocnější muž v protektorátu byl přesvědčen, že na Heydrichovo křeslo si sedne on. Může se někdo vykázat větší horlivostí?

Hitler mu hned po atentátu nakázal, aby dal v odvetu zatknout deset tisíc Čechů. A popravy! Frank honí své smečky gestapáků a esesáků, štve kořist a chytá ji vem kde vem. A začíná zabíjet.

Lidé, otáčející s obavami knoflíky radiopřijímačů, slyší o prvním výsledku stanného práva.

„Praha, 28. května. Čtk. – Rozsudkem stanného soudu v Praze ze dne 28. května 1942 byli odsouzeni k smrti zastřelením:

1. Václav Stehlík, narozený 14. října 1897 v Kam. Újezdě,

2. Růžena Stehlíková, roz. Nováková, narozená 19. dubna 1898 v Rokycanech,

3. Václav Stehlík, narozený 28. října 1915 v Kam. Újezdě,

4. František Stehlík, narozený 11. srpna 1925 v Rokycanech,

5. František Mareška, narozený 2. prosince 1911 v Kriegern (Kryry),

6. Josefína Marešková, rozená Stehlíková, narozená 10. února 1914 v Kamenném Újezdě,

vesměs bytem v Rokycanech. Odsouzení vědomě poskytovali úkryt osobám policejně nehlášeným, které měly účast na činech nepřátelských Říši. Rozsudek byl dnes vykonán. Jmění odsouzených bylo zabaveno.“

Neúčastný, nevzrušený hlas vyvolává pocit mrazení. Těch prvních šest, to je předvoj, to je první hlídka armády povražděných, to je začátek strašné mobilizace smrti.

Německé právo? Německá spravedlnost? U srovnání s nimi je korsická krevní msta klukovským škádlením. Zabit s celou svou rodinou!

Pro Hitlerovu říši má toto rozhodnutí význam především praktický. Zbaví se více nepřátel najednou. A více se pak po nich dá také nakrást.