Za Heydrichem stín 9. Listina mrtvých

Rozpoutané Německo vítězí na všech frontách. V Africe, v Rusku, všude pracuje nacistický stroj na ničení světa plnou parou. Je podzim 1941, doba největšího rozpětí Hitlerových sil. Vůdce je si naprosto jist vítězstvím. Mluví o tom určitě a nepokrytě v provolání k vojákům před novou ofensivou, která má ještě do zimy rozdrtit nepřítele na východě.

Je-li ničeno půl světadílu, mohou Čechy a Morava, ´staré říšské země´, čekat, že na ně bude zapomenuto?

Heydrich nepatří mezi ty, kdo začínají ponenáhlu. V den nastoupení v Praze si pozval protektorátní novináře. Jde o to, aby bylo jasno. Oni poslouchají, lid, poplašený a nevědoucí ještě, co se děje, čte.

Dovídá se tak, že pan Zastupující říšský protektor musil ke svému politování zahájit úřední činnost opatřeními, vynucenými chováním některých zaslepených jednotlivců. Že byl nucen na základě státně policejních zjištění nařídit zatčení ministerského předsedy Eliáše a dát ho soudu jako velezrádce a zemězrádce.

V den sv. Václava, patrona české země, začínají listinu Heydrichových mrtvých 69 letý armádní generál Josef Bílý a divisní generál Hugo Vojta. Den po dni nyní rychle vzrůstá strašný šik popravených vojáků. Generálové, vysocí důstojníci generálního štábu, s nimi vedoucí osobnosti politické a odbojoví pracovníci z řad civilního občanstva. Pan Zastupující říšský protektor ví, jak provádět své řemeslo.

Už 1. října byl ministerský předseda Eliáš odsouzen k smrti. Rána musí stíhat ránu, to je smysl Heydrichovy metody. 1. října byli spolu s jinými popraveni generálové Mikuláš Doležal a Oleg Svátek. Jací to byli lidé, co učinili, že zasloužili smrt?

Je jedno špatné úsloví, tvrdící, co je černé na bílém, že je svaté. Kdo chtěl věřit protektorátním tiskovinám, mohl se na vlastní oči přesvědčit, že to byla důstojnická skupina zrádců, funkcionářů skupin odporu, ostatní pak zločinecká tlupa, která terorizovala a kradla.

Lavina smrti se rozběhla. Její rychlost má za úkol vyvolat děs a hrůzu nejistoty. Nedávno ještě inscenovali londýnští činitelé zdařilý bojkot protektorátního tisku. Teď není třeba ani výzev. Lidé se pomalu začínají bát podívat se do novin. Kdo bude zase ten, koho včera zabili?

Jedno nelze SS-Obergruppenführerovi Heydrichovi upřít: výkonnost. Již třetí den po příchodu do Prahy, sotva byl prvními popravami vyděsil české obyvatelstvo a poučil je tak, co čeká ty, kdo se okamžitě nepodvolí, povolal na Hrad oberlandraty a vysoké německé funkcionáře, aby je seznámil s postupem své politiky. Rozsudky smrti nad jednotlivci, to byla jen její počáteční, zastrašovací fáze. Heydrich míří daleko výš. Oč jde, je příprava záhuby celého českého národa.

Nahlas se to ovšem zatím neříká, ještě není čas mluvit otevřeně. Ti dva tedy stojí nyní proti sobě: Zastupující říšský protektor a český národ. Co si o sobě navzájem myslí? Heydrich to už dal dostatečně najevo. A český národ?

Hned v prvních chvílích po příjezdu, dokud největší německý popravčí bydlil v hotelu Esplanade, se v hlavách několika českých nadšenců zrodil fantastický plán. Chtěli mu poslat v balíčku pekelný stroj.

Jako prostředek pomsty vypadá tento neuskutečněný a neuskutečnitelný nápad snad naivně. Jako výraz postoje českého lidu k jeho hubiteli má však svou cenu.

Tak, osm měsíců před jeho provedením, se už začalo snít o atentátu.