Nařízení říšského protektora o opatrování pracujících Němců v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 14. září 1939, Věst. nař. str. 142
Na základě § 1, odstavce 2 nařízení o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. července 1939 (Říš. Zák. I., str. 1039) se nařizuje:
§ 1.
Německá Pracovní Fronta přejímá opatrování pracujících Němců v Protektorátu Böhmen und Mähren. Provozy s německým vedoucím a čistě německým dělnictvem a zaměstnanectvem jsou provozy německé. V nich se Německou Pracovní Frontou ustanoví představený závodu. Mimo to bude za obdobného použití §§ 5, 6, 7, 8, 9. odstavec 2, 10, 12, 13, 14, 15, 16 zákona o uspořádání národní práce ze dne 20. ledna 1934 (Říšský Zák. I. str. 45) pro tyto závody povolána důvěrnická rada. Vedoucí provozu navrhne v dohodě s představeným závodu členy důvěrnické rady Reichsprotektorovi.
§ 2.
Se závody s německým vedoucím a smíšeným německo-českým dělnictvem a zaměstnanectvem jest, pokud se týče německého dělnictva a zaměstnanectva, nakládati jako se závody německými. Čeští zaměstnanci v takových závodech nebudou Německou Pracovní Frontou opatrováni. Je-li v takovém závodě méně než pět německých členů dělnictva a zaměstnanectva, ustanovení představeného závodu se nestane. Německá část závodu podléhá v tomto případě osobnímu dozírání příslušného místního představeného Německé Pracovní Fronty.
§ 3.
Závody s českým podnikatelem a čistě německým nebo smíšeně německo-českým dělnictvem a zaměstnanectvem platí za české závody. V těchto závodech zastupuje, když jest nejméně pět Němců trvale v závodě zaměstnáno, mluvčí Němců v závodě zájmy německé části dělnictva a zaměstnanectva. Mluvčího Němců v závodě povolá Reichsprotektor na návrh místního představeného Německé Pracovní Fronty z kruhu Němců v závodě zaměstnaných. Mluvčí podléhá v záležitostech Německé Pracovní Fronty odborově i disciplinárně místnímu představenému Německé Pracovní Fronty.
§ 4.
Závody s českým podnikatelem a českým dělnictvem a zaměstnanectvem Německá Pracovní Fronta neopatruje.
§ 5.
Ustanovení zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. zák. a nař., ve znění vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 181 Sb. zák. a nař., se na Němce nepoužije.
§ 6.
Propouštění představených závodu, mluvčích v závodě a důvěrníků jest přípustno jen se schválením Reichsprotektora. Reichsprotektor může důvěrníky a mluvčí v závodě v obdobném použití § 14 zákona o uspořádání národní práce pro věcnou a osobní neschopnost odvolati.
§ 7.
Toto nařízení vstupuje v účinnost dne 15. září 1939.
Nařízení říšského protektora o ohlašovací povinnosti závodů ze dne 3. listopadu 1939, Věst. nař. str. 227.
Na základě § 1. nařízení Führera und Reichskanzlera o právu vydávati právní předpisy v Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 7. června 1939 (Věstník nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren, str. 37) ve spojení s § 2. nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren o zákonu na obranu státu bývalé Československé republiky ze dne 20. června 1939 (Věstník nařízení Reichsprotektora in Böhmen und Mähren, str. 44) a ve spojení s §§ 18. a 24. zákona na obranu státu bývalé Československé republiky ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., se nařizuje toto:
§ 1.
(1) Všechny v Protektorátu Böhmen und Mähren ležící závody průmyslu, živnosti a obchodu jsou povinny Úřadovně „Reichsprotektor in Böhmen und Mähren, Zentralstelle für öffentliche Aufräge“ v Praze beze zvláštní žádosti hlásiti všechny smlouvy s veřejnými nositeli této potřeby, označenými v § 2. tohoto nařízení, mající za předmět věcné úkony nebo dodávky, pokud úplata činí více než 5 000 RM (50 000 K).
(2) Ohlášku jest učiniti při uzavření smlouvy.
(3) Reichsprotektor (Zentralstelle für öffentliche Aufräge) stanoví, na jaké údaje se ohláška má vztahovati; může pro podání ohlášky předepsati použití určitých ohlašovacích vzorců.
§ 2.
(1) Ohlašovací povinností jsou podchyceny:
1. všechny příkazy udělené přímo závodům v Protektorátu veřejnými nositeli Deutsches Reichu oné potřeby, lhostejno, zda příkazy uděleny jsou služebním místem vpředu označených nositelů potřeby v Reichu nebo Protektorátu;
2. příkazy udělené jiným závodem v Reichu nebo v Protektorátu zřejmě k provedení nějakého příkazu nositelů potřeby označených v čísle 1. závodu v Protektorátu (příkaz druhé řady).
3. příkazy udělené veřejným nositelem potřeby Protektorátu.
(2) Reichspotektor (Zentralstelle für öffentliche Aufräge) stanoví, která místa zadávající v jednotlivém případě platí za veřejné nositele potřeby; může určiti, že příkazy určitého druhu nebo určitých míst opatřovacích ohlašovací povinnosti nebudou podchyceny; může také ohlašovací povinnost rozšířiti na příkazy dalších nositelů potřeby.
§ 3.
(1) Činy odporující předpisům tohoto nařízení a prováděcím předpisům vydaným na základě tohoto nařízení trestají se peněžitými pokutami.
(2) Trestní stíhání děje se jen na návrh; k podání návrhu oprávněn jest Reichsprotektor in Böhmen und Mähren (Zentralstelle für öffentliche Aufträge). Odvolání návrhu jest přípustné.
(3) Stíhání na základě jiných trestních ustanovení zůstává nedotčeno.
(4) Použije se všeobecných předpisů německého trestního práva.
(5) Vyšetřování i odsuzování přináleží německým soudům, příslušným dle všeobecného říšského práva.
(6) V ostatním jest použíti předpisů platných pro německé soudy v Protektorátu, pokud není nic jiného stanoveno.
§ 4.
Toto nařízení nabývá účinnosti vyhlášením.
