Za Heydrichem stín 96: Opatření proti zastavování provozu podniků

Vládní nařízení ze dne 21. září 1939, č. 238 Sb., o opatřeních proti zastavování provozování závodů a proti hromadnému propouštění zaměstnanců.

Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:

§ 1.

(1) Zaměstnavatelé, kteří zamýšlejí zcela nebo částečně zastaviti provozování závodu nebo hromadně propouštěti pracovní síly (dělníky, zaměstnance ve vyšších službách nebo učně) za tím účelem, aby se počet pracovních sil zmenšil, jsou povinni ohlásiti to úřadu práce a požádati o jeho schválení.

(2) Povinnost hlásiti a žádati o schválení se vztahuje na zamýšlená zastavení provozování na dobu delší 14 dnů a propuštění zaměstnanců v závodech všeho druhu, pokud zaměstnávají alespoň 20 pracovních sil (dělníků, zaměstnanců ve vyšších službách nebo učňů) a pokud postihuje propuštění během 4 neděl v závodech zaměstnávajících nejvýše 200 zaměstnanců 20 % zaměstnanců, a v závodech s více než 200 zaměstnanců 10 % zaměstnanců, nejméně však 10 pracovních sil.

(3) Závody, které pravidelně v určitých ročních obdobích zvyšují počet zaměstnanců (zvány sezonní) nebo plně pracují pravidelně toliko v určitém ročním období (závody kampaňové), podléhají ohlašovací povinnosti jen tehdy, má-li býti jejich provoz zastaven trvale.

(4) Hlásiti jest zamýšlené opatření hned, objeví-li se nutnost takového opatření, nejpozději však 7 dní před zamýšleným zastavením, omezením provozování nebo hromadným propouštěním.

§ 2.

(1) Úřad práce, v jehož obvodu má závod své sídlo, přijímá hlášení a uděluje schválení.

(2) Pro pobočné závody jest příslušný úřad práce, v jehož obvodu má pobočný závod své sídlo.

§ 3.

(1) Úřad práce rozhoduje po slyšení živnostenského inspektorátu nebo orgánu hospodářsko-technické služby, popř. lesní služby dohlédací u politických úřadů, po slyšení zaměstnavatele, závodního výboru nebo důvěrníků dělnictva, podle potřeby i zájmových organiscí zaměstnavatelů a zaměstnanců.

(2) Dojde-li k zastavení nebo k výpovědi zaměstnanců v rozsahu uvedeném v § 1, odst. 2 bez předchozího ohlášení úřadu práce, zavede úřad práce schvalovací řízení z moci úřední.

(3) Má-li zamýšleným trvalým zastavením nebo omezením provozování dojíti k propuštění 100 nebo více zaměstnanců, zpraví o tom úřad práce ministerstvo sociální a zdravotní správy a podává mu hlášení o průběhu řízení.

(4) Rozhodnutí úřadu práce jest konečné. V případě uvedeném v předchozím odstavci vyžaduje rozhodnutí souhlasu ministerstva sociální a zdravotní správy.

(5) Nedojde-li rozhodnutí ve lhůtě 4 týdnů ode dne, kdy ohlášení došlo úřadu práce, považuje se to za schválení zamýšleného opatření zaměstnavatelova.

§ 4.

(1) Při trvalém zastavení závodu nebo trvalém provozování počne výpovědní lhůta pracovních poměrů běžeti dnem vydání rozhodnutí úřadu práce nebo prvním dnem po uplynutí lhůty stanovené v § 3, odst. 5. Činí u dělníků zaměstnaných v závodu do pěti let 2 týdny a za každých dalších pět let pracovního poměru jeden další týden, nejvýše však 6 týdnů; u zaměstnanců ve vyšších službách, zaměstnaných v podniku do patnácti let, 2 měsíce, od patnácti do dvaceti let 3 měsíce a přes dvacet let 5 měsíců, a to vždy ke konci měsíce.

(2) Ustanovení a úmluvy o delších výpovědních lhůtách zůstávají nedotčeny.

(3) Svobodní zaměstnanci, jejichž výživa by byla ohrožena propuštěním z práce, jsou povinni také před uplynutím výpovědní lhůty, nepracují-li již v závodě, přijmout i mimo své bydliště přiměřené zaměstnání, jež jim bude úřadem práce nabídnuto.

§ 6.

(1) Neschválil-li úřad práce zastavení, po případě omezení provozování závodu nebo hromadné propuštění zaměstnanců, musí zaměstnavatel pokračovati v provozování závodu, po případě nesmí provésti hromadné propuštění zaměstnanců nad míru úřadem schválenou.

(2) Zaměstnavatel jest povinen platiti zaměstnancům, jejichž pracovní poměr se v důsledku opatření zaměstnavatelových skončil, plnou mzdu (plat) po dobu stanovené výpovědní lhůty, ne však po dobu delší, než po kterou bylo provozování závodu zastaveno nebo po kterou v důsledku propuštění nebyli v práci.

§ 6.

(1) Jednání nebo opominutí proti předpisům tohoto nařízení nebo nařízení je provádějících trestá okresní úřad pokutou do 50 000 K nebo vězením do šesti měsíců. Byla-li uložena pokuta, jest zároveň pro případ její nedobytnosti uložiti náhradní trest vězení podle míry zavinění do šesti měsíců. Tyto tresty mohou býti uloženy též současně, nesmí však trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než šest měsíců.

(2) Je-li zaměstnavatelem společnost, společenstvo (družstvo), spolek nebo jiný soubor osob, jest uložiti trest orgánu, jenž jest podle právních předpisů povolán je v tom směru zastupovati. Skládá-li se z několika fysických osob, jsou odpovědny za zachování předpisů všechny fysické osoby, z nichž se orgán skládá, leč by dokázaly, že nepřivodily trestní zavinění. Dopustila-li se činu osoba, která samostatně vede věci zaměstnavatelovy, nebo vlastník, stíhá trestní odpovědnost tyto osoby.

§ 7.

Toto nařízení se nevztahuje na podniky podléhající hornímu zákonu a na správu železnic a pošt.

§ 8.

(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývá účinnosti zákon ze dne 21. prosince 1937, č. 253 Sb. z. a n., o opatřeních proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních (služebních) poměrech zaměstnanců v těchto závodech, ve znění vládního nařízení ze dne 27. března 1939, č. 91 Sb., a vládního nařízení ze dne 16. června 1939, č. 149 Sb.

(2) Toto nařízení provede ministr sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastněnými ministry.

Pozn. Toto vládní rozhodnutí vychází ze stejných zásad jako nařízení č. 78/1934 Sb. z. a n. k prvým opatřením proti zastavování provozu továrních podniků a proti hromadnému propouštění zaměstnanců, jež pak byla postupně prodlužována.