O malé jaderné reaktory se zajímají země, které potřebují zaopatřit energií odlehlé oblasti, odsolovat ve velkém mořskou vodu, nebo ty, které by provoz velkého zdroje nezvládly po technické ani personální stránce. Uplatnění by ale mohly najít i v České republice, na níž se žádné z uvedených kritérií nevztahuje. Odborníci upozorňují, že jádro by mohlo hrát klíčovou roli v zachování osvědčeného a ekologického dálkového zásobování teplem.
V České republice využívá dálkové vytápění téměř 1,5 milionu domácností (tedy asi 40 %) a tisíce dalších soukromých i veřejných subjektů. Docházející zásoby domácího uhlí, stárnoucí technologie a velký tlak na snižování emisí spojený s rostoucími náklady ale pro teplárny nevyznívají příliš příznivě. Především ve větších městech by přitom náhrada centrálních zdrojů tepla pomocí desítek či stovek malých lokálních výtopen – každá se svým vlastním komínem – přinesla znatelné zhoršení životního prostředí. Odborníci proto začínají uvažovat o tom, zda by záchranu pro teplárenství nemohly přinést malé modulární jaderné reaktory.
Jejich využití pro teplárenské účely není žádnou novinkou. Ruský reaktor Bilibino dodává kromě elektřiny i teplo do stejnojmenného těžařského městečka v srdci Čukotky již přes čtyřicet let. V roce 2020 jej za stejným účelem nahradí plovoucí jaderný reaktor Akademik Lomonosov. Výzkumný reaktor Halden v Norsku zase dlouhá léta zásoboval vysokoteplotní párou nedalekou papírnu. Čínský výzkumný ústav v roce 2017 po dobu 168 hodin vytápěl své budovy pomocí prototypu bazénového reaktoru, který následně začali vědci upravovat pro využití ve větším měřítku. Když vyšlo najevo, že za polovinu emisí skleníkových plynů v Helsinkách může rezidenční vytápění založené na fosilních palivech, zadala tamní radnice vypracování studie, zda by centrální vytápění zvládl zajistit malý jaderný reaktor. Výsledky ukázaly, že malé modulární reaktory by mohly nejen pomoci s vytápěním metropole, ale zároveň zajistit výrobu elektřiny a vodíku pro další využití v dopravě. Finský ústav technického výzkumu VTT odhaduje, že investice do malého modulárního reaktoru pro vytápění středně velkého finského města by se v závislosti na podmínkách vrátila nejdéle do dvaceti let.
Využití velkých jaderných elektráren pro dálkové vytápění je v České republice již realitou. Temelín například vytápí Týn nad Vltavou, do budoucna pak zahřeje i České Budějovice. Teplovod z Elektrárny Dukovany do Brna sice navzdory původním plánům ještě z dob socialismu realizován nebyl, papírově ale stále existuje v územních plánech Jihomoravského kraje. S plánovanou obnovou dukovanských bloků je možné, že opět ožije. Malé reaktory by pak mohly být vhodným řešením i pro desítky dalších měst, která budou muset v budoucnu řešit, zda své systémy centrálního zásobování teplem zachovat.
Centrální zásobování teplem má v Česku dlouhou a bohatou tradici. Výhody dálkového vytápění jako první začalo využívat Brno v roce 1930. Díky výstavbě první československé teplárny Na Špitálce přestalo v průmyslovém Brně kouřit téměř 70 komínů. Teplárny jsou totiž v mnoha případech ekologičtější než vytápění v lokálních topeništích – jeden přísně kontrolovaný velký zdroj s jasně určenými limity emisí zkrátka vychází z environmentálního hlediska lépe, než stovky malých, fungujících bez dohledu a hrozby sankcí. Toto téma bylo součástí poslední konference SMR 2019, pořádané v únoru na půdě FJFI ČVUT Praha. Zejména prezentace firmy Invicta BOHEMICA konstatuje rostoucí problémy fosilních zdrojů našich systémů centrálního zásobování teplem a v aplikaci malých reaktorů spatřuje zřetelný investiční potenciál.
Radek Svoboda, Česká nukleární společnost (20.3.2019)
