Z řeči dne 23. dubna 1876
Máme mnoho vlastenců, kteří se rádi honosí vlastenectvím, ale nečiní nic ve prospěch vlasti a národa svého. Náš národ jest v nebezpečí velikém, všude obklopen nepřáteli, já však nezoufám a doufám, že národ dovede odolati všem, bude-li totiž chtíti. Není dosti říci, „já chci“, ale každý se musí přičinit, musí pracovat, obětovat, co může, k obecnému dobrému, zvláště k udržení národnosti. Minulost za sebou má národ český skvělou. Doba Husova slavná jesti doba, tenkrát předčil český národ vzděláním duševním všecky ostatní národy Evropy. To děkovat měl Karlu IV., avšak nejen jemu, ale i sobě, že užíval příležitosti ke vzdělání. Teď potřebí, abychom se vzdělávali a podle vzdělaného rozumu jednali. To jest jediná závěť, kterou bych národu svému, takřka umíraje, odkázal.
Nechť nemyslí naši mladí, když budou vlastenčit, že to dostačí; vzdělávat se musí, sebe i celý národ, což není tak těžké, abychom předčili vzdělaností sousedy německé, vždyť to s tou vzdělaností německou není tak.
A když všichni naši vlastenci upřímně a pravou vzdělaností pracovati budou, pak nemám strachu o naši národnost a o národ náš. Ten se udrží sám, dokud bude chtíti, a více než jeho nepřátelé si přejí. A aby všichni synové pracovali ve prospěch vlasti rozšiřováním vědy a osvěty, to dejž Bůh!
Zdroj: Čítanka pro třetí třídu středních škol, Praha 1938
