Zaujalo nás: Před 90 lety si statistici jako první státní zaměstnanci měřili IQ

V roce 1928 proběhlo na tehdejším Státním úřadu statistickém psychometrické měření IQ zaměstnanců. V Československé republice to bylo zřejmě poprvé, kdy se testování inteligence provádělo na půdě státního úřadu. Nová metoda měření pomocí IQ testů měla stanovit ideální stupeň inteligence pro každý jednotlivý druh pracovního výkonu, a zlepšit tak produktivitu práce.

Rozvrh oborů působnosti

Výsledky testování byly zveřejněny v Československém statistickém věstníku z roku 1928, ve studii „Měření inteligence zaměstnanců Státního úřadu statistického“ filosofa a psychologa Viléma Forstera z FF UK Praha. Ze studie vyplynulo, že téměř 70 procent zaměstnanců prokázalo v testech inteligence IQ vyšší než 100 bodů. Třicet ze 400 testovaných zaměstnanců překročilo hranici 116 bodů.

Psychometrické měření inteligence

IQ testy měří inteligenční kvocient jedince, a porovnávají úroveň jeho rozumových schopností vzhledem k průměru populace. Pojem „inteligenční kvocient“ zavedl v roce 1912 německý psycholog William Stern. Míru inteligence stanovil poměrem chronologického (úlohy, které by měl zvládnout) a tzv. mentálního věku (nejnáročnější úlohy, které je testovaný schopen řešit), přičemž IQ v rozmezí 90 až 110 považoval za průměrné. Inteligenční testy tak získaly široké uplatnění (například během 1. světové války vybírala armáda USA podle IQ vojáky schopné velitelského výcviku, za 2. světové války zneužili nacisté měření IQ k propagandě). Testy IQ prošly od dob Sterna dalším vývojem.

Historicky první měření IQ v SÚS

Test IQ v roce 1928 podstoupilo 63 % všech statistiků, tedy konkrétně 404 osob. Vyšší IQ než 100 prokázalo 68 % z nich. Nejvyšší stupeň inteligence, přesahující 116 bodů, dosáhlo 26 úředníků.

Výsledky se značně lišily podle jednotlivých odborů úřadu. Nejnižší procentuální podíl (53 %) zaměstnanců s IQ přesahujícím hranici 100 bodů měl odbor Strojovna, který se zabýval strojovým zpracováním výkazů. Jen jedna osoba zde překročila hranici 116 bodů: „Ve strojovně má nadprůměrnou inteligenci poměrně malé procento lidí, protože zde jde sice o velmi napínavé a zodpovědné, ale poměrně mechanické práce na čárkovacích a třídících strojích Powersových,“ zhodnotil rozumové schopnosti „strojařů“ Forster.

Druhý nejhorší výsledek zaznamenal odbor Prezidium, tedy administrativně-hospodářská část úřadu včetně sekretariátu předsedy SÚS. Nad 100 bodů zde mělo 59 % zaměstnanců, pracovali zde také jen dvě osoby s IQ nad 116. Lze předpokládat, že jednou z nich byl i tehdejší předseda, jeden z autorů československé ústavy, profesor práva František Weyr. „V prezidiu je jich 59 %, poněvadž většina pomocných sil je zde zaměstnána pracemi kancelářskými. Práce odborné jsou obstarávány úředníky vyšších kategorií. V prezídiu je zaměstnán pomocný personál s inteligencí v průměru dost nízkou, ve strojovně s inteligencí v průměru poněkud sníženou,“ uvedl Vilém Forster.

Naopak, nejvyšší podíl osob s IQ nad 100 byl zjištěn u pracovníků odboru č. I., kteří se zabývali poskytováním informací, překladatelskými a korektorskými pracemi a tiskem. IQ nad 100 zde dosáhlo 95 procent zaměstnanců a hranici 116 pak překročilo pět osob. Autor studie to vysvětlil následovně: „Odbor I. je zaměstnán pracemi poměrně vysoké intelektuální úrovně. Jde tu o pořizování srovnávacích statistik mezinárodních z cizojazyčných pramenů, o práce redakční, překladatelské a korektorské, jakož i o službu informační. Je přirozené, že vyšší požadavky služby vedly k výběru personálu, čemuž odpovídá rekordní procento lidí s nadprůměrnou inteligencí.“

Hodnoty dalších odborů kolísaly v případě podílů zaměstnanců s IQ nad 100 mezi 66 až 76 procenty: „V ostatních odborech je inteligence rozdělena málo odlišně od průměrné distribuce. Počet lidí s IQ nad 100 osciluje kolem 68 %. Práce zde konané jsou skoro stejného druhu a je zde stejný poměr mezi počtem úředníků zaměstnaných vedoucími pracemi a silami pomocnými,“ shrnul Forster.

Podle jeho slov výsledky nasvědčovaly tomu, že vedení SÚS se dařilo vybírat správné lidi na správná místa: „Dobře vedený úřad praktickou zkušeností sám přichází na to, jakého druhu lidí je třeba pro jednotlivá služební odvětví, kteří se v nich nejlépe osvědčují, a že dle těchto zásad přiděluje úředníky svým odborům a ti zase dle svých potřeb vybírají si síly pro speciální práce,“ ocenil dosavadní personální politiku SÚS.

Služební výkony podle IQ?

Pozoruhodným příspěvkem Forsterovy studie je sestavení žebříčku služebných výkonů, a k nim stanovení nejvhodnějšího inteligenčního kvocientu. Vycházel přitom z průměrného IQ úředníků SÚS, kteří se podle hodnocení vedoucích v této konkrétní práci nejlépe osvědčili. Tak například pro razítkování prý bylo ideální IQ 89, pro evidenci výkazů 95, pro psaní na stroji a kopírování 90, pro práci na dírkovacích a třídících strojích 104, pro kvalitativní revize výkazů 106, pro práci tabulární a třídění dat do skupin 113. Náročnější byla například celní klasifikace zboží, kontrola cenových údajů, vedení statistiky burzovních výsledků a znalost úředních předpisů. Zde bylo ideální mít IQ 120.

Vilém Forster ve studii rovněž doporučil několik opatření, která měla zlepšit výběr vhodných zaměstnanců. Především se měl sestavit podrobný seznam veškerých pracovních úkonů na úřadě do stupnice podle složitosti, odtažitosti, a tím intelektuální náročnosti. Poté měli všichni zaměstnanci projít psychologickým testem, aby se stanovila jejich přirozená inteligence, a podle výsledků přidělena práce odpovídající jejich intelektuální kapacitě.

„Vědecké řízení práce v úřadech má stejný cíl, o který usiluje dobře vedený úřad z vlastní iniciativy a vlastními metodami: přidělit nejzpůsobilejší lidi ke každému služebnímu výkonu a tím dosáhnout maxima produktivity. Čeho však dosahuje úřad namáhavou praktickou zkušeností za cenu značných ztrát, způsobených zbytečnými pokusy a pouze s aproximativní dokonalostí, to lze řešit metodami vědeckými přesně a úsporně,“ obhajoval přínos psychometrického měření.

Zefektivnění celé československé veřejné správy

Psychologické zkoušky by podle něj měly být používány k přijímání nových úředníků.  Jen tak „budou vyloučeni kandidáti neschopní a u každého bude předem zjištěno pracovní odvětví, pro něž se přirozenými schopnostmi nejlépe hodí“. Poslouží také jako objektivní kontrola úřední kvalifikace, protože „špatně kvalifikovaní úředníci, jejichž zjištěný stupeň inteligence nevyhovuje požadavkům jejich služebního výkonu, nutno prohlásiti definitivně za nezpůsobilé a nutno je přidělit k pracím nižšího typu nebo penzionovat, nelze-li pro ně najít náhradní zaměstnání.“ Psychologické testování by podle Forstera bylo maximálně přínosné u výběrových zkoušek pro přidělení do vyšší pracovní kategorie: „Úředníci, kteří se hlásí k vyššímu druhu služby nebo mají k němu býti z potřeby úřední přiděleni, budou psychologicky vyzkoušeni, stačí-li stupeň jejich inteligence požadavkům této práce.“

Nakolik SÚS, nebo jiný tehdejší státní úřad skutečně v praxi IQ testy využil, se nepodařilo ověřit. Jakou mají průměrnou inteligenci dnešní zaměstnanci ČSÚ rovněž nevíme, protože podobné testy se plošně neprovádí. Testování inteligence zaměstnanců SÚS je však bezpochyby zajímavou epizodou nejen v historii československé státní statistiky, ale celé veřejné správy. (28.4.2019)

Obr. IQ zaměstnanců, přidělených k jednotlivým odborům