Mnohem závažnější než erose původního bohatství, postupující pozvolna, je prudká erose bohatství lidského, úpadek člověka způsobený hladem a podvýživou. Stačí, když si povšimneme, že na celém Dálném Východě počet podvyživených přesahuje 90 procent obyvatelstva; že více než dvě třetiny obyvatelstva Jižní Ameriky tvoří lidé špatně živení, oblečení i ubytovaní, že podle vynikající zprávy vědce lorda Johna Orra, který se později stal generálním ředitelem Organisace pro výživu a zemědělství při OSN, téměř polovina obyvatelstva Anglie trpěla na začátku druhé světové války zhoubnými následky hladu, 40 procent žilo ve stavu částečného hladu (nedostatky určitého druhu) a 10 procent ve stavu úplného hladu, způsobeného vážným nedostatkem všech druhů potravin. Když povolávalo hitlerovské Německo v roce 1936 do vojska mladé nacisty, mohlo být z těch, kdo se dostavili k lékařské prohlídce, odvedeno pouze 75 procent. V roce 1938 jen 55 procent. Počet neschopných, duševně nebo tělesně vadných neuvěřitelně vzrůstal i u „vyšší“ rasy. V mladé zemi, jako je Argentina, je možno konstatovat, že od roku 1920 do roku 1940 se počet mladých lidí povolaných do vojska a pro fysickou neschopnost pak propuštěných zvýšil z 30 % na 42,2 %. Guillermo Ruse považuje za hlavní příčinu tohoto značného zvýšení počtu neschopných podvýživu. Ba i ve Spojených státech amerických, v zemi, která je pokládána za nejlépe živenou zemi na světě, úřad pro povolání branců zjistil, že ze 14 milionů vyšetřených jedinců pouze 2 miliony, tedy stěží 15 % skutečně vyhovovalo zdravotním požadavkům. Je zřejmé, že nejde jen o určitou skupinu, rasu nebo zemi, která by byla v úpadku, ale že jde o celé lidstvo.
Nebude tedy neužitečné studovat strašný zjev erose, který vyvolává hlad v člověku a v současné lidské společnosti. Erose, která hrozí, že smete s povrchu zemského obrovské dílo vybudované tvrdou prací několika set generací. Neučiní-li lidstvo naléhavá rozsáhlá opatření, která by mohla tuto ničivou činnost hladu zastavit, pak za krátkou dobu bude veškeré dílo lidského genia zničeno a lehne prachem mnohem dříve, než nesmírné zdroje půdy zničí přirozená erose.
Lidstvo, které se neustále chvěje obavami před pomalou zkázou světa, jenž má být vyčerpáním přírodních zdrojů přeměněn v poušť, dočkalo by se paradoxního zjevu, že svět by byl opuštěn a vylidněn, přestože by na něm byly rozsáhlé úrodné oblasti.
Nechť v tomto tvrzení nikdo nevidí zhoubné předzvěsti konce světa: věříme v biologickou a sociální sílu nutnosti, v sílu, která vždy v nejkritičtějších okamžicích historie vedla lidstvo na cestu, na níž bylo možno zachránit život. Hlad sám bude řidičem a hlavním motorem sociální revoluce, která odvede svět od pokraje zkázy, jež hrozí pohltit civilisaci.
Jsme tedy optimisté a v současných sociálních třenicích a sociální činnosti chceme spatřovat znamení nové doby, kdy bude konečně dosaženo obtížného vítězství nad hladem, rozhodujícího vítězství pro společenskou rovnováhu lidstva. Avšak náš optimismus již není tak velký, jde-li o blaho a klid současné generace a generací, které přijdou hned po nás. Obáváme se, aby tyto generace nemusely nádherné vítězství nad hladem platit příliš draho. Ve světě sociálních skutečností šíří se myšlenky jedině pod tlakem nepopiratelné nutnosti a v určitém historickém okamžiku. Neboli velká část světa není ještě odhodlána skoncovat s hladem. Stále ještě věří, že je důležitější udržovat v určitých oblastech vysoký životní standard a se společenského hlediska určitá třídní privilegia, než bojovat proti hladu na všech frontách. Dokud tento názor potrvá, svět zůstane pod hrozbou hekatomb způsobených válkami a revolucemi až do doby, kdy potřeba záchrany života stůj co stůj donutí privilegované, aby se vzdali svých výsad.
Hlad – příčina přelidnění
Přejdeme k nejdůležitějšímu bodu naší studie, v níž se pokusíme ukázat, že přelidnění v určitých oblastech světa nevyvolává a neudržuje hlad, ale že naopak hlad je původcem přelidnění. Toto tvrzení se bezpochyby zdá paradoxní: jestliže hlad je příčinou smrti a úpadku, zdálo by se, že není vhodný k tomu, aby vyvolal značný růst populace. Ve skutečnosti se to však právě děje. Stačí především připomenout, že tři země, jež jsou ve světě podkládány za skutečně přelidněné, Čína, Indie a Japonsko, jsou země vyhladovělé, neboť čím více v těchto oblastech řádí hlad, tím více vzrůstá počet obyvatel. Na jiném místě objasníme vliv hladu na zvýšení koeficientů plodnosti a indexu porodnosti u nejchudších vrstev vystavených jeho působení trvale. Z toho je možno vyvodit, že není-li možno vymýtit hlad ve světě kontrolou růstu populace, je zajisté možno kontrolovat tento růst odstraněním hladu. V současné hospodářské organisaci by podle našeho názoru kontrola porodnosti a omezení růstu populace sloužily k ještě většímu poklesu výroby potravin a tím ještě k zhoršení hladu. Naopak zvětšení demografického potenciálu lidí, a to nejen kvantitativní, ale i kvalitativní, zlepšení jeho zdravotního stavu by zcela jistě vyvolalo zvýšení výroby.
Vezměme prostý a konkrétní příklad: současná technika má k disposici prostředky, jež umožňují vědecky odstranit malárii zničením moskytů, kteří nemoc přenášejí. Přesto však žije v současné době podle odhadů Světové zdravotnické organisace téměř 300 milionů lidí postižených malárií, jejich zesláblé a unavené ruce stěží pozvednou k ústům potravu. Rozhodne-li se svět skoncovat s malárií, jako skoncoval se žlutou zimnicí, můžeme zakrátko počítat s tím, že 600 milionů rukou bude znovu schopno vyrábět potraviny a společně bojovat proti hladu.
Dílčím výsledkem desinfekční kampaně postřikem „DDT“, která byla v rozsáhlém měřítku provedena v Řecku a Brazílii, bylo okamžité zvýšení výroby v oblastech, jež byly od této pohromy takto osvobozeny.
Vítězství nad hladem
Při rozboru prostředků, jež má člověk k disposici v boji proti hladu, je na prvním místě možnost vědecky zvýšit výrobu, neboť rostliny a určité druhy dobytka jsou vlastně stroje na výrobu potravin a výnos z nich může být zvýšen jak kvantitativně, tak i kvalitativně. Zlepšenou technikou chovu dobytka od první světové války do dnešních dnů zvýšila se průměrná dojivost v Dánsku z 2000 l na 3200 l na kus, v Anglii z 2700 l na 3200 l; na Novém Zélandu z 2000 l na 3000 l.
Jiným, ještě účinnějším prostředkem k zvýšení výroby je rozšířit zemědělství o novou půdu a zavést zemědělství na různých typech půdy, zavádět nové kultury a pěstovat nové druhy zvířat. Dále je třeba ještě připomenout hospodárné využití reserv, které byly doposud prakticky nedotčeny, jako je velké bohatství moře a možnost lovu – jak ve vodách sladkých, tak i slaných - pro rozšíření prostředků obživy.