.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
EU se v rostoucí míře musí spoléhat na jeho námořní dodej. Za Trumpa se nůžky dále rozevřou, deindustrializace EU tak ještě zesílí.
V Evropské unii stojí velkoobchodní zemní plyn zhruba pětkrát více než v USA. Před ruskou invazí na Ukrajinu přitom za něj EU platila zhruba to samé, co USA. Co hůře, v letech 2023 a 2024 se nůžky mezi cenami v EU a USA prakticky vůbec nepřivřely. Jde o „nový normál“ (viz graf think-tanku Bruegel níže).
Jeho důvodem je prostý fakt, že námořní přeprava plynu je dražší než ta potrubní. Při námořní přepravě je totiž třeba plyn přepravit z místa těžby potrubně do přístavu, zkapalnit, námořně přepravit, uvést zpět v plynné skupenství, přepravit potrubím do místa určení. To je pochopitelně nákladnější než jen otočit kohoutem a nechat plyn rourou téci z místa těžby do místa určení.
Za odpojení od ruského potrubního plynu tedy zejména evropský průmysl platí, a ještě hlavně zaplatí obrovskou daň v podobě zásadní ztráty konkurenceschopnosti, jež bude zřejmě pro četné firmy a podniky nepřekonatelná.
Ostatně, takové Západní Německo nebo Rakousko odebíraly ruský – tehdy vlastně sovětský – zemní plyn potrubně už za hluboké studené války, od konce 60. let. Západní Němci nebo Rakušané tak vlastně Brežněvovi a dalším soudruhům přispívali i na tehdy probíhající okupaci Československa, jehož územím k nim sovětský plyn shodou okolností tekl.
Evropský průmysl by prostě bez sovětského a posléze ruského plynu nebyl tím evropským průmyslem, jak jej známe. To, že je tento závěr nepříjemný, neznamená, že není pravdivý. Sovětský plyn dříve dokonce překonával železnou oponu, aby však nakonec Západu pomohl Sovětský svaz uzbrojit a zničit. Přestože jej dovedl k úspěchu, Západ nyní tento svůj studenoválečnický pragmatismus ve velkém opustil.
Tedy opustila jej EU, USA dále pragmaticky jednají. A svými námořními dodávkami nahrazují ruský plyn potrubní. S Trumpem v Bílém domě se nůžky mezi cenou plynu v EU a USA dále rozevřou, protože navýšená těžba právě i plynu a uvolnění souvisejících omezení mu je prioritou.
To však není vše. Navzdory tomu, že EU má plyn pětkrát dražší než USA, ještě nad rámec toho jej zatěžuje vyššími daněmi, než jaké uplatňují USA. Od ceny plynu se odvíjí velkoobchodní cena elektřiny, protože se jeho prostřednictvím v nemalé míře vyrábí. Rovněž nůžky mezi cenami elektřiny v EU a USA se tedy v důsledku invaze rozevřely (viz graf níže).
Navíc EU uplatňuje na elektřinu taktéž vyšší daně než USA a vykazuje i relativně vyšší náklady související s jejím přenosem a distribucí.
Čekejme další a zesílený úprk evropských firem do USA a pokračující, ba zrychlující deindustrializaci EU.
Vykročil Trump k rozbití eurozóny?
Pokud udeří na Německo obviněním z měnové manipulace, může zásadně urychlit rozkladný proces v rámci eurozóny
Trump varuje, že bude přísněji posuzovat a razantněji potírat praxi, kterou Spojené státy označují za měnovou manipulaci. Z ní podezřívají hlavně Čínu, ale také třeba Německo. Trumpova administrativa tak záhy může Berlín obvinit z toho, že uměle oslabuje svoji měnu – euro –, aby tak poskytoval nedovolený „doping“ vlastním vývozcům.
Je pravdou, že euro je slabší, než by byla bývala marka. Euro totiž stahují dolů předlužené a málo produktivní země eurozóny, jako je Itálie nebo Řecko.
Očekávanou reakcí zemí na obvinění z měnové manipulace ze strany USA je umožnění posílení měny. To je však v případě Německa problematičtější než třeba v případě Číny. Protože Německo je členem eurozóny. Umožnění posílení eura by předpokládalo vyšší úrokové sazby napříč eurozónou, které by ovšem ničivě zvedly náklady zadlužení právě již nyní předlužených zemí typu Itálie.
Zároveň ovšem může jít o Trumpovo zastřené varování Evropské centrální bance. Pokud ta bude v očekávání jeho cel na dovoz z EU preventivně příliš snižovat svoji základní úrokovou sazbu, označí Německo za měnového manipulátora tím spíše.
Německo by pak mohl čekat postih v podobě vysokých cel na jeho vývoz do USA, čímž by zprostředkovaně trpěla také Česká republika. Evropská centrální banka by tak vlastně snahou mírnit dopad možných, leč ještě nezavedených cel způsobila jejich fatické zavedení. Alespoň někde, alespoň tedy v některých zemích – těch označených za měnové manipulátory.
Navíc, Trumpova administrativa může takovýmto selektivním označením jen některých zemí eurozóny za měnové manipulátory – a souvisejícím selektivním uplatněním cel – vyvolávat asymetrické šoky napříč eurozónou a tím ji fakticky rozbíjet a likvidovat přínos eura. Ten je beztak již nyní sporný, protože makroekonomická rozdílnost členských zemí eurozóny se v době od jeho zavedení poměrně dramaticky zvýšila, i když se naopak měla – i díky právě euru samotnému – snižovat.
Trump a jeho administrativa mohou tento probíhající rozkladný proces v rámci eurozóny dále a zásadně urychlit.
Pokud totiž bude využívaní jednotné evropské měny – eura místo marky nebo třeba eura místo guldenu a podobně – vykoupeno kvůli clům fatální ztrátou konkurenceschopnosti na americkém trhu, největším na světě, euro bude jednak nutně dále vůči dolaru (a nejen jemu) slábnout a současně si některé země eurozóny, spíše ty hospodářsky silnější, mohou uvědomit, že jeho nevýhody už zřetelně převyšují jeho přínos.
Historicky platí, že měnové unie se rozpadají spíše právě tak, že je opouštějí jejich hospodářsky nejsilnější členové.
Prezident Trump hrozí Evropské unii cly, pokud ta nezačne odebírat více amerického plynu a ropy
Trumpova cla přitom mohou běžnou českou domácnost připravit o 91 tisíc korun ročně, spočítali v Dánsku
Staronový americký prezident Donald Trump nelenil a hned první den v úřadu zopakoval svoji pohrůžku cly na zboží dovážené z Evropské unie. Pokud se chce Evropská unie clům vyhnout, ať nakupuje více amerického zemního plynu a ropy.
Evropští politici se navíc probouzejí do nepříjemného prozření, že teď jsou na USA závislí nejen bezpečnostně a vojensky, ale nově také energeticky. Spojené státy totiž ve velkém nahradily Rusko v dodávkách plynu. Evropští politici příliš nerozvíjeli jadernou energetiku, ještě nedávno koketovali s jejím označením za špinavý zdroj, tedy prodražením jejího financování. Někteří také rovnou povypínali fungující jaderné elektrárny. Takže teď budou tancovat, jak Trump, Elon Musk & spol. pískají. A i když si jaderné elektrárny povypínali, Muskovu sociální síť X si proto třeba ani vypnout nedovolí, i když by tak – alespoň někteří – zjevně rádi učinili. Inu, kdo vypíná jaderné elektrárny, nemůže vypínat sociální sítě. Říká se tomu náraz zaslepeného ideologa do zdi reality.
Možné Trumpovo výrazné navýšení cel představuje z hlediska české ekonomiky hlavní bezprostřední hrozbu plynoucí z jeho znovuzvolení. Cla, jimiž v prezidentské kampani hrozil, by způsobila snížení hrubého domácího produktu EU až o 2,5 procenta a pokles unijní zaměstnanosti odpovídající ztrátě 1,7 milionu pracovních míst. Nejtíživěji mají cla dolehnout na ekonomiku Česka, kde by přišlo o práci takřka 55 tisíc lidí, a Irska. Po přepočtu na obyvatele a zahrnutí spotřeby veřejných statků bude běžná česká rodina na clech tratit přes 90 800 korun ročně. To vše plyne z loňské říjnové studie Konfederace dánského průmyslu.
Konfederace vychází z předpokladu, že Trump v souladu s předvolebními prohlášeními letos zavede desetiprocentní univerzální clo na dovoz z EU a šedesátiprocentní clo na dovoz z Číny, rovněž plošné. V prvním funkčním období Trump sice také navyšoval cla, zejména na čínský dovoz, ale vždy cílil jen na specifické druhy výrobků či surovin, jako jsou solární panely, pračky, ocel či hliník. Nyní si pohrává s myšlenkou cel plošných, na veškerý dovoz.
Pokud je tedy letos zavede, v roce 2027 bude hrubý domácí produkt EU o 2,5 procenta nižší, než by byl bez nich. To ročně odpovídá ztrátě na HDP v rozsahu 391 miliard eur a ztrátě na HDP na hlavu v rozsahu 870 eur. Zaměstnanost by klesla o 0,7 procenta, což odpovídá 1,7 milionu pracovních míst.
Trumpova cla podle Konfederace dánského průmyslu krátkodobě povedou k tomu, že jak americká centrální banka, tak Evropská centrální banka budou v obavě ze souvisejícího růstu cen a inflačních tlaků držet úrokové sazby na relativně vysoké úrovni po delší dobu. Současně dojde v USA i v EU k propadu spotřebitelské důvěry, což dále sníží hrubý domácí produkt obou celků.
Do roku 2029 se sice zaměstnanost vrátí na úroveň, kde by byla bez cel, neboť propuštění lidé si postupně najdou novou práci, avšak hrubý domácí produkt EU bude stále o 1,7 procenta nižší než bez cel. To proto, že Trumpova cla – a předpokládaná odveta za ně, jak ze strany EU, tak Číny – trvale ochromí mezinárodní obchod.
Toto ochromení následně celosvětově sníží efektivitu produkce, protože celní deformace zhusta povedou k přesunu výroby do míst, kde z globálního ekonomického hlediska není optimální. Takovýto ekonomicky nežádoucí přesun, odehrávající se v masivním celosvětovém měřítku, následně způsobí výrazné trvalé ztráty v produktivitě, jejíž vzestup je hlavním zdrojem hospodářského růstu a civilizačního pokroku vůbec.
Ze zemí EU mají podle Konfederace dánského průmyslu Trumpova cla nejvíce poškodit Česko a Irsko, jak je uvedeno. Česko kvůli své silné závislosti na obchodu s Čínou, byť třeba i nepřímé, „přes Německo“. Irsko zase kvůli silným ekonomickým vazbám na USA. V Česku má tudíž roku 2027 v důsledku cel HDP poklesnout o 3,5 procenta proti stavu bez nich. Česká ekonomika tak přijde o 11,61 miliardy eur, tedy 294 miliard korun. HDP na obyvatele Česka bude nižší o 895 eur, tedy 22 700 korun. Čtyřčlennou českou rodinu tak podle Konfederace dánského průmyslu Trumpova cla ročně připraví o zmíněných 90 800 korun.
Koruna v den Trumpova návratu do Bílého domu posílila nejvýrazněji za posledních více než 14 měsíců
Dnes, 21. ledna, však část zisků odevzdává, kvůli hrozbě cly Mexiku a Kanadě
Koruna 20. ledna vůči americkému dolaru zpevnila o 1,58 procenta, plyne z dat agentury Bloomberg, což je nejvíce od poloviny listopadu 2023.
Posílila v reakci na zprávu listu Wall Street Journal, dle níž Trump během prvního dne ve funkci žádná nová cla nezavede. Což se nakonec potvrdilo. Navíc má Trump prý cla zavádět spíše uvážlivě a postupně, pokud vůbec, a soustředit se přitom primárně na ta uplatnitelná vůči Číně, Mexiku či Kanadě, nikoli vůči státům EU.
To vlastně vývoj také potvrdil. Trump sice v rámci svých prezidentských výnosů prvního dne ve funkci žádná nová cla nezavedl, později během dne však pohrozil Kanadě a Mexiku, že tak učiní od letošního 1. února. Kvůli této pohrůžce i česká koruna část svých zisků odevzdává, když vůči dolaru zatím oslabuje o necelou 0,3 procenta.
Mezinárodní devizoví investoři se zkrátka 20. 1. nechali až moc ukolébat jak zmíněnou zprávou Wall Street Journal, tak i tím, že staronový americký prezident ve své inaugurační řeči obchodním vztahům USA se zahraničním nepřisoudil úplně nejvyšší prioritu a cla vlastně nijak konkrétně nezmínil, spíše jen povšechně, jak tak však činí už dlouhé roky.
Ani nyní ještě Trump není definitivně rozhodnut. Zatím pouze deklaruje, že 25procentní clo na dovoz ze sousedních zemí Kanady a Mexika zvažuje. A že se „domnívá“, že cla budou zavedena onoho 1. února. Pokud je zavede, bude to signál i pro EU, že i na ni může podobně udeřit, pročež právě koruna dnes část svých zisků zatím zase odevzdává.
Trump možná cla na sousední země zdůvodňuje tím, že jak Mexiko, tak Kanada umožňují přes své území vstup do USA nelegálním migrantům a že skrze ně také do země proudí návykové látky či suroviny k jejich výrobě.
Bitcoin 20. ledna ráno dosáhl historického cenového rekordu
Nové kryptoměny Donalda Trumpa či jeho manželky Melanie mu ohrožením zjevně nejsou
Bitcoin 20. 1. ráno středoevropského času vystoupil na svůj historický cenový rekord, 109 241 dolarů, vyplývá z dat agentury Bloomberg. Rovněž v české měně pokořil dějinné maximum, když se před osmou hodinou ranní prodával za více než 2,67 milionu korun.
Nejstarší a nejrozšířenější kryptoměna světa tak rázně odpověděla na turbulentní víkend kryptoměnové branže, který se nesl ve znamení závrtného vzestupu kryptoměny nastupujícího prezidenta USA Donalda Trumpa a také ve znamení uvedení nové kryptoměny jeho manželky Melanie.
Bitcoin tak setřásl obavy části kryptoměnové branže, že zejména Trumpova digitální měna, $TRUMP, bude přesměrovávat kapitálové toky od tradičnějších kryptoměn včetně právě bitcoinu. Ostatně 19. 1. po poledni středoevropského času se jeden kus Trumpovy kryptoměny prodával za více než 75 dolarů. Tím pádem dosáhla celkové tržní kapitalizace přes 15 miliard dolarů.
Pro srovnání, bitcoin dosáhl tržní kapitalizace 15 miliard dolarů poprvé až na sklonku roku 2016, tedy takřka osm let po svém spuštění. Na co bitcoin potřeboval skoro osm let, na to kryptoměně $TRUMP stačily necelé dva dny.
Nyní však tržní kapitalizace Trumpovy kryptoměny dosahuje jen necelých dvanácti miliard dolarů. Není však vyloučeno, že s inaugurací nové hlavy státu USA opět poroste, a to až na nový rekord.
Historický cenový rekord, jehož bitcoin dosáhl, naznačuje, že z úspěšného debutu Trumpovy kryptoměny může spíše synergicky těžit, díky zesílenému zájmu široké veřejnosti o celou oblast kryptoměn. Tento zájem podepřelo i uvedení kryptoměny nastupující první dámy Melanie Trumpové, $MELANIA. Ta zatím vystoupala na cenu nejvýše takřka 14 dolarů za kus při tržní kapitalizaci 2,2 miliardy dolarů.
Pro srovnání, bitcoin tržní kapitulace 2,2 miliardy dolarů dosáhl až v říjnu 2013, tedy bezmála pět let po své spuštění.
Ještě v pátek byl Trump „až“ 415. nejbohatším člověkem planety. To se však během několika hodin zásadně změnilo a v neděli už se mohl řadit mezi pětadvacítku nejbohatších lidí světa. Svůj majetek během několika hodin totiž rozhojnil o takřka 1,5 bilionu korun. Vděčí za to právě nebývalému úspěchu kryptoměny $TRUMP, již uvedl v pátek.
Přilákala mimořádné množství kupujících – a spekulujících. Mimořádné je jejich množství dokonce i na poměry kryptoměnové branže, která dnes sestává z více než desítky tisíc různých kryptoměn. Může však jít o zájem krátkodechý, hnaný spekulacemi na růst ceny s blížící se inaugurací. Po ní může zájem o kryptoměny Trumpa i Trumpové rychle opadnout, přičemž do hledáčku investorů se naplno vrátí mnohem zavedenější digitální mince typu bitcoinu nebo etheru.
Trumpova kryptoměna ovšem má mezi více než desítkou tisíc digitálních měn mimořádné postavení právě proto, že se za ní postavil nastupující prezident USA.
Pro srovnání, bitcoin dosáhl ceny 75 dolarů za kus až koncem března 2013, tedy více než čtyři roky od svého spuštění. Na co bitcoin potřeboval více než čtyři roky, na to Trumpově kryptoměně stačily necelé dva dny. Což ovšem neříká vůbec nic o její dlouhodobé úspěšnosti. Za čtyři roky může mít mnohem nižší cenu než 75 dolarů za kus, což bitcoin s největší pravděpodobností nepotká. $TRUMP je neskonale spekulativnějším aktivem dokonce i v porovnání právě s bitcoinem.
Trump zatím nechal do oběhu uvolnit 200 milionů kusů své kryptoměny. Celkově jich plánuje uvolnit miliardu. Zbylých 800 milionů kusů chce dávat do oběhu postupně během tří let, počínaje letošním dubnem.
Jestliže tedy v neděli kryptoměna $TRUMP vystoupala až na více než 75 dolarů za kus, znamená to, že její celková orientační tržní kapitalizace, zahrnující i kusy, které dosud nejsou v oběhu, činila více než 75 miliard dolarů. Přitom tedy 80 procent z této hodnoty náleží Trumpovi, resp. jím ovládaným společnostem CIC Digital a Fight Fight Fight.
Trump tedy měl v neděli kolem jedné odpolední českého času v kryptoměně $TRUMP majetek už 60,1 miliardy dolarů, tedy zhruba 1475 miliard korun, čili takřka 1,5 bilionu korun, což odpovídá více než 63 procentům letos plánovaných výdajů českého státního rozpočtu. A to v ní tedy ještě v pátek ráno neměl ani cent.
V akciích firmy Trump Media & Technology, již většinově ovládá a která například provozuje jeho sociální síť Truth Social, má Trump 4,6 miliardy dolarů a ve svém dalším majetku, například nemovitostním, pak 2,6 miliardy dolarů. Celkově tak v neděli Trumpův majetek činil až 67,3 miliardy dolarů. To z něj dělalo 23. nejbohatšího člověka planety, vyjdeme-li z pátečních hodnot majetku nejbohatších (o víkendu se totiž na burzách v světě zpravidla neobchoduje, s výjimkou právě kryptoměnových).
Trump tedy za necelé dva dny postoupil v žebříčku těch celosvětově úplně nejbohatších o více než 390. příček. Což pochopitelně vyvolá i otázky morální, etické či právní typu té, zda nákupem kryptoměny a souvisejícím navyšováním její hodnoty nemůže docházet ke střetu zájmu nebo korumpování nastupujícího prezidenta USA.
Češi za nejlevnější pohonné hmoty takřka v celé EU vděčí tomu, že platí korunou, a nepřijali euro
Ale i tomu, že stále ve velkém dovážejí ruskou ropu
Češi za nejlevnější pohonné hmoty takřka v celé EU vděčí tomu, že si nechali korunu, a nepřijali euro. A i tomu, že stále ve velkém využívají ruskou ropu, aniž slevu z ní tak výrazně zdanili jako Maďaři
Češi opět tankují za jednu z nejnižších cen v celé EU, jak benzín, tak naftu. Platí vůbec nejnižší ceny v rámci zemí Visegrádské čtyřky. Je vskutku nebývalé, aby měli naftu takřka o dvě koruny na litr levnější než Poláci (viz tabulka ČTK níže).
.jpg)
Co za touto mimořádnou situací stojí?
V zásadě jsou vysvětlením rozdílné daně, rozdílný vývoj kursu měny dané země vůči dolaru a konečně také rozdílný přístup k nákupu ruské ropy v době po invazi Ruska na Ukrajinu.
Česká republika představuje zemi, jež nyní těží ze vzácné kombinace tří příznivých okolností:
1) setrvala při vlastní měně, koruně, jejíž kurs se vůči dolaru dlouhodobě vyvíjí nejpříznivěji v celé EU, tedy příznivěji než kurs eura, zlotého či forintu
2) setrvala také při ruské ropě a produktech z ní, na rozdíl od většiny zemí EU včetně Polska
3) uvedenou kursovou a „ruskou“ výhodu podporuje relativně příznivé nastavení spotřební daně a daně z přidané hodnoty
Začněme kursem.
Průměrná cena barelu severomořské ropy Brent, obchodované v dolarech, přepočtená do korun se mezi lety 2020 a 2024 zvýšila o 88 procent. V eurech, jimiž platí Slováci, ale vzrostla o 94 procent, ve zlotých o 91 procent, a ve forintech dokonce o 120 procent.
Kvůli odeznění pandemie covidu zdražila ropa Brent ve všech zemích, pochopitelně. V Česku ovšem v rámci Visegrádské čtyřky relativně nejméně, díky relativně příznivému vývoji nominálního a reálného směnného kursu. Vždyť od začátku roku 2020 koruna vůči dolaru ztratila 7,6 procenta, euro ovšem 8,1 procenta, zlotý 8,3 procenta, a forint dokonce 26,3 procenta (viz graf Bloombergu níže).
Pokračujme místem původu dodávané ropy.
V případě Česka je tímto místem původu stále ve velkém Rusko, stejně jako v případě Slovenska a Maďarska. Česko společně právě se Slovenskem a Maďarskem stále využívá výjimku ze sankcí EU a dováží ruskou ropu potrubně, jižní větví ropovodu Družba. Polsko se od dodávek ruské ropy zcela odstřihlo už na přelomu roku 2022 a 2023. Nemůže tak těžit ze slevy ruské ropy oproti Brentu, která se loni pohybovala kolem dvanácti dolarů na barel.
Z ní nakonec zase tolik netěží ani maďarští motoristé, protože tamní petrochemický podnik MOL čelí dani z mimořádných zisků, jež se odvíjí právě od rozdílu mezi cenou ropy Brent a ruské ropy. Ze slevy ruské ropy tak těží hlavně maďarská vláda, nikoli tolik tamní řidiči.
A co další, běžné daně?
Ty hrají roli i proto, že v Česku jsou paliva nejlevnější ve Visegrádské čtyřce i přesto, že ČR se od ruské ropy ve slevě odstřihává a letos odstřihne zcela, na rozdíl od Slovenska a Maďarska. Jak to, že i přesto má tedy nejlevnější pohonné hmoty?
Protože uplatňuje daně dostatečně nízké na to, aby jejich dopad do cen nezvrátil příznivý efekt kursu koruny a pokračujícího importu ruské ropy ve slevě.
Česko uvaluje na benzín a naftu 21procentní daň z přidané hodnoty, zatímco Polsko a Slovensko 23procentní, a Maďarsko dokonce 27procentní.
Spotřební daň je ale v Česku spíše vyšší. Z litru benzínu činí 0,508 eura, zatímco z litru nafty 0,394 eura. Česko tak litr benzínu zatěžuje spotřební daní méně než Slovensko (0,514 eura), ale více než Polsko (0,425 eura) a než Maďarsko (0,385 eura). Spotřební daň z litru nafty – 0,394 eura – pak má Česko zhruba srovnatelnou s Polskem (0,393 eura), ale vyšší než Slovensko (0,368 eura) a než Maďarsko (0,361 eura).
Nutno doplnit, že Slovensko a Maďarsko zatěžují pohonné hmoty ještě speciální nepřímou daní v podobě poplatku za udržování nouzových zásob ropy a ropných produktů, Její výše letos na Slovensku činí 0,03965 eura na litr benzínu či nafty. Spotřební daň a tento poplatek činí v případě benzínu na Slovensku dohromady 0,522 a v případu nafty 0,408 eura. Podobný poplatek uplatňuje i Maďarsko, tam činí ale jen necelý eurocent. V Maďarsku tedy spotřební daň společně s poplatkem činí v případě benzínu dohromady 0,393 eura a v případě nafty 0,369 eura. Česko a Polsko daný poplatek neuplatňují.
Pokud zohledníme společné daňové zatížení spotřební daní a poplatkem za udržování zásob, je výsledná daň nejvyšší na Slovensku (0,522 eura na litr benzínu a 0,408 na litr nafty), následuje Česko (0,508 a 0,394), Polsko (0,425 a 0,393) a Maďarsko (0,393 a 0,369).
Při zohlednění uvedených odlišných sazeb DPH (která se vypočítává z ceny paliva již navýšené o spotřební daň) je na Slovensku daňové zatížení litru benzínu 0,642 eura, litru nafty pak 0,502 eura, v Česku 0,615, resp. 0,477 eura, v Polsku 0,523, resp. 0,483 eura a konečně v Maďarsku 0,499, resp. 0,469 eura.
Po zohlednění odlišné DPH – odlišné napříč zeměmi Visegrádské čtyřky – je tedy zdanění pohonných hmot nižší než v Česku pouze v Maďarsku a v případě benzínu také v Polsku.
Sečteno, podtrženo, to, že jsou pohonné hmoty v Česku momentálně takřka nejlevnější v EU a vůbec nejlevnější v rámci Visegrádské čtyřky plyne z faktu, že Česko setrvalo při koruně, a nepřijalo euro jako Slovensko, přičemž současně na rozdíl od Polska stále využívá ruskou ropu ve slevě, aniž by tuto její slevu zatížilo mimořádnou daní jako Maďarsko. Zdanění pohonných hmot sice není v Česku v rámci Visegrádské čtyřky nejnižší, ale je nižší než na Slovensku a v případě nafty také než v Polsku, což také pochopitelně pomáhá vysvětlit, proč má Česko z daného kvarteta zemí momentálně pohonné hmoty nejlacinější.
Drahé energie stále brzdí celou českou ekonomiku
Šok z drahoty energií se Česku totiž nepodařilo utlumit jako okolním zemím; mohlo to být jinak?
Hlavním tahounem české ekonomiky by letos měla být spotřeba domácností. Ta ale loni spíše zklamala. Ještě ve třetím čtvrtletí byla bezmála pět procent pod předpandemickou úrovní. Co hůř, ještě žalostněji na tom byla při srovnání se zahraničním. Vždyť před pandemií se v paritě kupní síly pohybovala už nad 80 procenty průměru Evropské unie. Od té doby se ale propadla na dnešních 74 procent. Česko se tak z pozice premianta ve spotřebě domácností (ve vztahu k průměru EU) v rámci Visegrádské čtyřky propadlo na třetí příčku, zůstalo za ním jen Maďarsko. Před Českem se ovšem umisťuje nejen Polsko a Slovensko, ale třeba i takové Rumunsko. Přitom právě Rumunsko ještě v polovině minulého desetiletí za Českem zaostávalo o celou takřka čtvrtinu.
I když média upírají pozornost na průmysl coby zdroj mdlého výkonu tuzemské ekonomiky uplynulých let, ten v tom rozhodně „nejede sám“. V nedostatečné spotřebě domácností Česko promarňuje značný růstový potenciál, přehlížený rozhodně neprávem.
Kde se tak mimořádně ochablá spotřeba českých domácností vlastně vzala?
Ne, že by Češi jako celek neměli peníze. Jen je neutrácí. Třeba loni v prvních třech čtvrtletích roku činila jejich míra úspor 18,7 procenta. Pro srovnání, průměr let 2010 až 2019 činil 11,4 procenta. Míra úspor je tedy v současnosti o bezmála dvě třetiny vyšší. Zlom nastal v prvním roce covidu, roku 2020. Což je pochopitelné. Vysoká míra úspor z důvodu pandemických restrikcí a polouzavřené ekonomiky pak přetrvala v roce 2021. V první polovině roku 2022 začala poněkud klesat, než se opět zvedla. Její výše tak i loni dosahovala pandemických úrovní, přestože žádné restrikce už vlastně třetím rokem uplatňovány nebyly.
České spotřebitele však po šoku pandemickém zasáhl hlavně po roce 2021 jiný šok, a sice energetický. Proto po zmíněném určitém poklesu míry úspor první poloviny roku 2022 začali opět velmi horlivě spořit a relativně málo utrácet. Vyděsily je drahé energie. Dražší než v okolních zemích.
Nechme mluvit čísla Eurostatu. Mezi prvním pololetím roku 2021 a prvním pololetím toho loňského elektřina zdražila českým domácnostem s běžnou úrovní její spotřeby o 88 procent, zatímco polské domácnosti si připlatily ani ne polovinu, totiž 36 procent, kdežto maďarské a slovenské jen osm procent. Zemní plyn pak domácnostem ve stejném období zdražil v Česku o 93 procent a na Slovensku o 42 procent, zatímco v Maďarsku o desetinu zlevnil (pro Polsko Eurostat nejnovější data zatím nezveřejnil).
Častým argumentem je ten, že markantní zdražení v Česku nastalo proto, že vláda nechtěla ceny energií přehnaně dotovat, nechtěla je tedy ani tolik jako v okolních zemích stropovat. Prý že dala přednost konsolidaci veřejných financí. A nezadlužování budoucích generací. A to i za tu cenu, že tuzemským domácnostem přivodila onen šok z energetické drahoty. To však je jen část příběhu, která navíc zatím z čísel příliš nevysvítá.
Vždyť podle bruselského think-tanku Bruegel Česko vyčlenilo za účelem úlevy od drahých energií nejvíce prostředků, tedy alespoň v poměru k HDP. Tyto peníze se ale jaksi neprojevily tak, že by dokázaly zamezit tomu, aby energie v Česku lidem zdražily suverénně nejvíce. V kritickém období energetické krize, od září 2021 do ledna 2023, vyčlenilo Česko podle Bruegelu na dané úlevy, včetně stropování či třeba redukce DPH, hned 3,8 procenta HDP, totiž 9,2 miliardy eur, zatímco Slovensko rovněž 3,8 procenta HDP (3,7 miliardy eur), Polsko 2,2 procenta HDP (12,4 miliardy eur) a konečně Maďarsko jen 1,7 procenta HDP (2,7 miliardy eur). Takovým Maďarům tedy cena plynu klesala, cena elektřiny rostla jedenáctkrát pomaleji než Čechům, přičemž Maďarsko dalo na pomoc lidem s drahými energiemi zhruba dvakrát méně než Česko.
Ostatně ani z čísel Eurostatu k vývoji celkového veřejného zadlužení nevysvítá kdovíjaká česká úspornost. Od třetího čtvrtletí roku 2021, tedy od začátku kritické fáze energetické krize, do poloviny loňska ukazatel celkového veřejného zadlužení v poměru k HDP klesl v Polsku o 3,5 procentního bodu a v Maďarsku o 3,2 procentního bodu. Na Slovensku vzrostl o 1,6, a v Česku stoupl dokonce o 2,7 procentního bodu.
Samozřejmě celkové číslo k zadlužení rozhodně není jen o energiích, resp. v nákladnosti úlevy od jejich drahoty. V Česku se v jeho nárůstu projevuje předně „sekera“ v podobě takzvaného zrušení superhrubé mzdy koncem roku 2020, s platností od roku 2021. To letos veřejné rozpočty ČR připraví až o zhruba 150 miliard korun.
Jestliže však česká vláda dala přednost energetickému šoku pro domácnosti před „zrušením zrušení“ superhrubé mzdy, jednala nepříliš sociálně smírně. Zatímco totiž zrušení superhrubé mzdy zvýšilo čisté příjmy hlavně bohatším domácnostem, šok z energetické drahoty zasáhl domácnosti plošně, přitom nejpalčivěji ty nízkopříjmové. Jsou to právě nízko- a středněpříjmové domácnosti, jež tedy energetická drahota vyděsila nejvíce. A nejzásadněji je omezila ve spotřebitelských výdajích, což celkovou spotřebu domácností utlumilo mnohem znatelněji než ve zmíněných okolních zemích.
Pokud již vláda v rozporu se sliby nenašla úspory u sebe, pak sociálně smírnějším řešením by nepochybně bývalo obnovení superhrubé mzdy, byť třeba jen částečné. Přitom by stát ze získaných prostředků ulevil od drahých energií takovým způsobem, aby jejich ceny nenarůstaly tak dramaticky, že je dnes mají české domácnosti v paritě kupní síly měny nejdražší v EU – jak elektřinu, tak plyn. Šok z energetické drahoty by pak byl slabší, stejně jako inflace v celé tuzemské ekonomice, přičemž její hospodářský růst by díky silnější spotřebě domácností byl už několik čtvrtletí výraznější, než je tomu ve skutečnosti. A to vše při srovnatelné úrovni celkového zadlužení, jakou Česko vykazuje dnes. (22.1.2025)