Zvýhodněné produkty pro děti: chytrý marketing, nebo začátek finanční gramotnosti?

Banky a finanční instituce v posledních letech stále častěji zaměřují na děti a jejich rodiče prostřednictvím zvýhodněných produktů. Nabízejí vyšší úroky, náborové bonusy, odpuštění poplatků nebo příspěvky při založení spoření. Cílem je ale často spíše vybudovat loajalitu ke značce než naučit děti finanční gramotnosti. O svůj pohled na téma se s námi podělili odborníci z praxe.

Jak tyto produkty hodnotí odborníci a pomáhají k finanční gramotnosti od dětství? „Z mé zkušenosti se jedná o marketingové nabídky, které nemají větší vliv na výsledek. Jejich účelem je přitáhnout pozornost rodičů s volnými prostředky. Rodiče mají dobrý pocit, že něco udělali, ale ve výsledku je rozdíl mezi běžnými produkty zanedbatelný,“ míní Vladimír Fichtner, zakladatel společnosti Fichtner Wealth Managers. 

Zároveň upozorňuje, že přítomnost zvýhodněných dětských účtů v rodině nepředstavuje skutečnou formu finančního vzdělávání: „Je to vábnička, aby se s tou institucí seznámily, a pak ji využívaly. Vlastnictví takových produktů z mé zkušenosti nijak dramaticky nepomáhá s porozuměním a pochopením.“ Skutečné porozumění financím podle něj nepřichází z toho, že „v bance svítí lepší úrok“.

Rodiče mají spořit a investovat sami – předávat pozitivní zkušenosti

Fichtner doporučuje také další přístup. Například vytvořit si doma vlastní „rodinnou banku“, kde děti dostávají úroky například 5 % měsíčně, aby to pro ně bylo motivující „Pět korun za rok z každé stokoruny dítě fakt nezaujme,“ vysvětluje.

A jak to fungovalo v praxi? Jeho vlastní děti dostávaly měsíčně stovku kapesného, sledovaly výnosy v Excelu, kde si roztáhly měsíce na tři roky a plánovaly, co si za zúročené peníze jednou koupí. Vydržely. „Třeba jeden z našich synů si za to koupil svou první motorku,“ uvádí zakladatel společnosti Fichtner Wealth Managers.

Promyšlená strategie ze strany bank?

Naopak z pohledu marketingu považuje Jan Skovajsa, investor, podnikatel, CEO a zakladatel společnosti MyTimi dětské finanční produkty za velmi cílenou akviziční strategii: „Zcela upřímně jako velmi chytrou strategii ze strany bank. Ještě bych k tomu přidal například to, že pojišťovna se u novorozence automaticky určí podle pojišťovny matky. Je nějaký levnější způsob akvizice?“

Podle něj většina lidí změny v bankovních institucích nevyhledává, což z dětí dělá ideální cílovou skupinu: „Většina lidí je neuvěřitelně konzervativní ohledně bank a podobných institucí. Zároveň je to logická cílovka, která žádný produkt ještě nevlastní. Tzn. z malého nákladu získám zákazníka na dlouhou dobu a nemusím ho přetahovat a ani mu nic vysvětlovat.“

Skovajsa zdůrazňuje, že děti by se měly učit odpovědnosti za finance dříve, než je v Česku běžné. Podporuje i myšlenku začít s investováním co nejdříve: „Moje největší chyba jako investora je a vždy bude, že jsem si jako batole před 35 lety nekoupil akcie.“ S nadsázkou tak upozorňuje, že čím dřív člověk pochopí fungování složeného úroku, tím lépe – i drobná zkušenost totiž může mít celoživotní přínos.

Zároveň investor, podnikatel, CEO a zakladatel společnosti MyTimi realisticky dodává, že lepší alternativy k bankovním produktům často vyžadují jak finanční gramotnost rodičů, tak volné prostředky, které si mladé rodiny často nemohou dovolit. Proto v praxi často vítězí jednoduché nabídky bank a investičních fondů.

Děti by měly chápat hodnotu peněz už od předškolního věku

Zkušenost s finanční výchovou v raném věku dětí sdílí i Ondřej Bendl, spoluzakladatel a CEO společnosti MYFOX: „Z vlastní zkušenosti vím, že vysvětlovat dětem již od předškolního věku hodnotu peněz a jak s nimi hospodařit je důležité. Můj syn půjde v září do první třídy, takže zatím děláme první krůčky – například už chápe, že peníze jsou za práci a babička, která pracovala celý život, je nyní dostává jako důchod od České republiky.“

Syn si dnes ukládá kapesné do kasičky, hospodaří s ním a učí se, že odložená radost může být lepší než okamžitý nákup lízátka.

Bendl z MYFOX zároveň podotýká, že zvýhodněné produkty bank mohou mít smysl spíše jako motivační nástroj než jako plnohodnotná investice: „O investičních produktech pro děti mám zatím jen letmou představu, ale s nástupem do školy se to téma stane aktuálnějším. Nevím, zda je zvýhodnění natolik významné, aby dávalo smysl jako investice při porovnání s jinými investičními produkty jako jsou například podílové fondy a podobně, ale jako součást finanční gramotnosti je to určitě dobrý start pro větší děti.“ A dodává: „Peníze jsou důležité, ale zdaleka se nesmí vše točit jen kolem nich.“

Rodiče by proto měli přemýšlet o bankovních produktech ne jako o cíli, ale jako o prostředku. Dát dítěti účet nestačí. Mnohem důležitější je mluvit o tom, proč spoříme, jaké to má důsledky, a hlavně – nechat děti udělat vlastní rozhodnutí, ideálně i pár chyb. Inspirací může být například přístup Vladimíra Fichtnera, který doma zavedl „rodinnou banku“. Dětem dával kapesné, které si evidovaly v Excelu a získávaly za něj měsíční úroky. Výsledkem nebylo jen pochopení úroku, ale i reálná motivace – jeden ze synů si později za úspory koupil vlastní motorku. Banky by mohly pomoci víc než jen bonusem za založení – například vzdělávacími nástroji, aplikacemi pro děti nebo zapojením do školní výuky. Finanční gramotnost je dovednost, která se nese celým životem – a začíná u rozhovorů doma, ne u pultu v bance.

Chcete dítě naučit něco o penězích? Začněte u sebe. Mluvte o domácím rozpočtu, zapojujte děti do plánování větších nákupů, zvažte vedení jednoduchého „dětského účtu“ v Excelu nebo klidně v papírové podobě. Ukažte jim, že peníze nejsou jen čísla v aplikaci, ale nástroj, který má hodnotu – a pravidla. (11.6.2025)