Komentáře Lukáše Kovandy
Má být trvalé, zatímco covidová pomoc byla dočasná. Takže politici těžko mohou myslet vážně, že firmy vyšší daní vrátí covidovou pomoc, z níž navíc sami udělali politikum.
Zvýšení firemní daně z 19 na 21 procent je nešťastné samo o sobě, neboť snižuje tuzemskou konkurenceschopnost. Ještě nešťastnější je však jeho zdůvodnění – prý firmy mají vrátit pomoc, kterou jim stát poskytl během covidu.
Ponechme stranou, že politici zamýšlí nyní daň zvednout trvale, minimálně na dlouhou řadu let. Zato covidová pomoc byla dočasná, jednalo se o záležitost jednoho roku, nejvýše dvou let.
Ale hlavně. Politici přece učinili z covidové pomoci předmět politického boje. Nejprve, v první půli 2020, když Babišova vláda ještě pomoc škrtila, tehdejší opoziční strany – dnešní strany vládní – volaly po dramatickém navýšení pomoci. Když pak Babišův kabinet začal do ekonomiky sypat miliardy, tehdejší opoziční strany otočily a volaly, že pomoci je příliš a že Česko kvůli ní zbankrotuje.
Ve skutečnosti už od roku 2019 je pravděpodobnost bankrotu Česka v příštích deseti letech podle ratingové agentury Moody’s konstantně a stále na úrovni přibližně 0,4 procenta, tedy de facto nulová.
Firmy za covidu pomoc dostaly, protože to vyhovovalo tehdejším vládním politikům samotným. Udrželi díky ní totiž nezaměstnanost nízko. Protože ovšem někdejší opozice pak tedy při volbách nemohla vytáhnout kartu nezaměstnanosti, vytáhla kartu dluhu a hrozby bankrotu. Tím se jí podařilo Čechy natolik vystrašit, přestože jeho riziko je prakticky nulové, že u voleb uspěla. Nyní se tedy musí někdejší opoziční strany, tedy dnešní strany vládní, tvářit, že bankrot odvracejí.
Proto kromě jiného navyšují právě firemní daň. Porušují tím svůj slib, že (údajně) bankrotující veřejné finance dají do pořádku bez zvyšování daní. Tento slib sám premiér opakoval ještě loni na podzim, když už byla covidová pandemie pryč. Proč tedy alespoň tehdy neřekl, že firmy budou covidovou pomoc splácet vyšší daní? Protože ještě stále uplatňoval předvolební rétoriku. Tu změnil vlastně až letos.
Najednou je třeba vyšších daní. Aby to vypadalo, že se rozpočet dává dohromady. Politici zkrátka přišli na to, že veřejnost – i podnikovou sféru – bankrotem vystrašili tak důsledně, že jim odkývne dokonce i vyšší daně, i porušení slibu; a vždy je pohodlnější brát z cizí kapsy než šetřit na sobě.
Svět si opět všímá neobratných premiérových vyjádření k ČEZ
Svět si opět všímá neobratných premiérových vyjádření k ČEZ, jehož akcie padají nejvíce od června. Lepší by bylo, pokud by se vládní představitelé k problematice přeměny ČEZ veřejně nevyjadřovali, dokud není na stole finální návrh.
Akcie ČEZ padají nejvíce od června poté, co premiér Fiala zchladil očekávání trhu, že stát vyplatí menšinové akcionáře s prémií k tržní ceně, všímá si dnes agentura Bloomberg. Už tedy i svět zaznamenává další „kapitolu“ v nešťastném vládním vyjadřování k ČEZ.
Dodejme, že Fialova vláda už tržní cenu ČEZ dvakrát výrazně srazila dolů. Nejprve loni v souvislosti se zavedením mimořádné daně a mimořádných odvodů, podruhé letos kvůli zjevné, oficiálně však nepotvrzené snaze vytěsnit menšinové akcionáře za pro ně nevýhodných podmínek.
Vládní představitelé by se ideálně měli zdržet jakýchkoli veřejných komentářů na téma ČEZ a jeho restrukturalizace, dokud není na stole hotový finální návrh. Zejména premiér totiž svými dílčími, často ne zcela vzájemně konzistentními, výroky vnáší mezi investory nejistotu a může budit dojem záměrné manipulace s cenou akcií podniku, jehož je vláda většinovým akcionářem. Byť spíše jde prostě o neobratnost ve vyjadřování k problematice, která není premiérovi zcela vlastní.
Investoři ve světě masivně přesouvají své peníze z „čistého“ do „špinavého“ průmyslu
Bublina proto ESG splaskává.
Investice do zelených technologií a ESG ve světě kolabují. Bublina splaskává. Až příliš investorů se nechalo zmámit mediálně bouřlivým roztleskáváním „čistých technologií“, kdekdo si chtěl kreslit obrázek sama sebe coby zeleně uvědomělého a budovat na tom základě PR.
Jenže teď ESG povážlivě ztrácí svoji někdejší blyštivost, neboť investorům dochází, že bez všech těch „špinavých“ věcí, jako je výroba oceli nebo těžba ropy, mědi, kobaltu, lithia či niklu, „čisté technologie“ dále rozvíjet nelze. Přesměrovávají tak své peníze z ESG do „špinavého průmyslu“. A ti, kdož tento trend nezachytili a nadále bláhově nechávají své peníze v ESG, často těžce prodělávají.
Takže třeba akcie ropné společnosti Shell se v těchto dnech vyhouply na své dějinné maximum a letos zhodnocují o více než 21 procent, zatímco Clean Energy Index – zahrnující akcie firem „čisté energetiky“ – se propadá o více než 30 procent (viz graf Bloombergu níže).
Ceny v Česku padají nejvýrazněji v celé EU
Zlevňování je fakticky nejrychlejší za posledních 22 let. Zlevňují dovolené, potraviny, energie.
Česko již prakticky zkrotilo inflaci. Potvrzují to i zveřejněná data Eurostatu. Meziročně sice inflace v září podle statistiků EU stoupala o 8,3 procenta, ale tento výsledek je dán z drtivé většiny ještě zdražováním v loňském roce a na přelomu loňska a letoška. Od letošní druhé poloviny ledna do konce září je celková inflace v ČR pouze na úrovni 1,1 procenta, vyplývá z dat ČSÚ, tedy citelně nižší než dvouprocentní, tudíž výrazně pod úrovní inflačního cíle České národní banky.
Podle Eurostatu se letos v září ceny v Česku dokonce propadaly. Oproti srpnu klesly spotřebitelské ceny v ČR o 0,8 procenta (viz tabulka níže). To je nejvýraznější tempo zlevňování v celé EU. Srovnatelné tempo zlevňování vykázalo v září již jen Nizozemsko. Ve všech dalších zemích EU buď bylo zlevňování méně výrazné, nebo docházelo ke zvyšování hladiny spotřebitelských cen.
Zářijový pokles cen v ČR o zmíněnou 0,8 procenta je nejvýraznější meziměsíční pokles cen za celé období od září 2001, tedy za 22 let, jak dále plyne z dat Eurostatu, pokud tedy nezohledníme meziměsíční pokles (o 1,1 procenta dle Eurostat) z loňského října, který byl ovšem výsledkem zavedení energetického úsporného tarifu a jeho metodického ošetření v podání ČSÚ. Pokles cen byl tedy loni v říjnu do značné míry umělý, neboť fakticky nenastal; platby za energie ovšem na sebe z podstatné části vzal stát, přičemž tedy spotřebitelé platili méně. Navíc jim byl odpuštěn poplatek za obnovitelné zdroje, jehož úhradu na sebe rovněž vzal stát.
Mimořádně výrazný meziměsíční propad cen, fakticky nejvýraznější za 22 let, měly letos v září v ČR na svědomí zejména zlevňující dovolené, ale také klesající ceny potravin a energií.
Nízká zářijová inflace ovšem nepotěší držitele státních protiinflačních dluhopisů. Signalizuje jim totiž, že výnos na jejich dluhopisech může být nižší, než se obecně předpokládalo, a že nemusí dosahovat ani úrovně sedmi procent. Výnos držitelů těchto dluhopisů by tak mohl být ani ne poloviční v porovnání s loňskem. Podle ČSÚ totiž zářijová meziroční inflace činila jen 6,9 procenta.
