Letos si připomínáme 105. výročí vytvoření Československé republiky, které je spojeno se jmény Masaryk, Štefánik a dalších vůdčích osobností tehdejší české a slovenské politické scény. V této souvislosti se nabízí řada otázek: Jaký byl profesor T. G. Masaryk, náš první prezident osvoboditel? Z čeho pramenila jeho touha po samostatnosti? Jaké je jeho dědictví pro současnost? a další. Dnes jsme mnohdy svědky, že se nejeden politik zaštiťuje Masarykem a jeho odkazem chtěje tak zdůraznit, že bude pokračovat v jeho ´cestě´. Nakolik je to upřímné nebo s cílem vlastního prospěchu musí posoudit laskavý čtenář sám. Připomenout T. G. Masaryka jsme se rozhodli prostřednictvím knihy TGM v Lánech, která vyšla v roce 1946. Je to třetí a rozšířené vydání publikace Pan president a lidé v Lánech, která poprvé vyšla v zimě 1937. Autorem je Stanislav Jandík a vyšla ve Vydavatelství Za svobodu. Je třeba ji chápat pohledem doby, v níž vznikla. Nicméně je výmluvným svědectvím, jak lidé vnímali svého prezidenta. Její tvůrce o vzniku knihy napsal:
Když jsem před lety hledal příčinu lásky našeho lidu k T. G. Masarykovi, obrátil jsem se k těm neprostším, k babičkám a dědečkům, které potkával v lese, k dětem, které na něho čekávaly, k dělníkům, rolníkům a řemeslníkům, kteří s ním přišli do styku, a k těm, kteří mu byli nejčastěji nablízku. Vyprávěli mi své drobné příběhy, jak se s ním setkali, na co se jich ptal, co jim řekl, opakovali jeho výroky, a z jejich vyprávění vyrůstala i Masarykova podoba. Měla dva význačné rysy: učenost a lidovost. Z lidu vyšel a lidovým zůstal. Lidovost rodného prostředí dávala jeho učenosti dar jednoduchého a jasného výrazu. Jeho moudrost a učenost zas tomuto srozumitelnému výrazu myšlenkovou náplň. Jednoduchým způsobem uměl povědět i největší pravdy tak, že je pochopil neučený a obdivoval učený. Dovedl pronikat k tajnicím člověkovy duše, on, král-filosof, obdařený ryzostí citu a „nevinností srdce“, které mu získávaly lásku lidu. Masaryk šel k lidství skrze člověka. Tu je i kořen jeho humanitní demokracie.
Z tohoto poznání pak logicky vyplynula stavba této knihy: dobrat se k Masarykovu lidskému profilu nitrem drobných lidí. Pak pochopíme opravdovost smutku našeho národa a celého světa nad jeho skonem, pochopíme i živou a podnětnou sílu masarykovské tradice v boji proti německému vetřelci. Počáteční rozmanité, ale vnitřně související příběhy přecházejí v jednotlivý proud vyprávění a celek tvoří reportážní obraz české vesnice za míru i za války.
Masaryk
Když organisace naší zahraniční činnosti takto byla pokročila, odjel jsem v polovici dubna na chvíli do Paříže a do Londýna, abych tam poměry viděl na vlastní oči. Z obou kolonií přicházely zprávy o osobních a politických potyčkách, a moji přátelé Seton-Watson a Steed mě naléhavě zvali...
Ve Švýcarsku se utužovalo naše politické spojení se spojeneckým zahraničím. Předně ve Švýcarsku samém získali jsme nové a četné přátele; přirozeně nejdříve v části francouzské, ale i v německé. Měl jsem brzy styky s kruhy publicistickými (Journal de Genève a jiné časopisy),...
Až do Říma trvala orientační fáze mé zahraniční akce; teď měla začít práce soustavná. K tomu se Švýcarsko samo sebou hodilo svou zeměpisnou polohou; sousedí s přátelskými i s nepřátelskými zeměmi, zejména také s Rakouskem, spojení s Prahou bylo poměrně snadné. Ve Švýcarech...
Postavení Vatikánu na počátku války bylo rozhodně austrofilské a germanofilské. Z rakouského velvyslanectví u Vatikánu (hrabě Pálffy) a také u Quirinalu (Macchio) šířily se zprávy, že i papež Benedikt XV. je pro Rakousko a proti Srbsku. Měl jsem docela bezpečné zprávy o Pálffym; Rakousko, tak...
S Francouzi jsem chtěl jednat až později, až shlédnu poměry v Paříži, proto jsem s nimi v Římě styků stálých nenavazoval; také jsem se domníval, že Paříž je z dřívějších let z Prahy lépe zpracována, než se pak ukázalo.
S anglickým velvyslancem (byl jím Sir James...
Z Poláků jsem potkal profesora M. Loreta a také s dánským spisovatelem Rasmussenem (germanofilem) jsem se seznámil.
S ruským velvyslanectvím přišel jsem málo do styku, jen s některými úředníky (Chvoščinskij a vojenský attaché Enckel), tehdejší velvyslanec byl bez vlivu...
Rozhodl jsem se jít napřed do Italie, a pak do Švýcarska; chtěl jsem se přesvědčit, jaké je v Římě smýšlení, zůstane-li Italie neutrální. Odjel jsem z Prahy přes Vídeň 18. prosince.
Měl jsem jisté obavy, nebudou-li mi na policii v Praze nebo na hranicích dělat obtíže; měl jsem pas na...
Oč tedy po vypuknutí války šlo, bylo jasné: pochopit danou evropskou situaci, odhadnout síly obou válčících stran, vytušit z poučení historie, kam vývoj ukazuje, rozhodnout se a pak podle toho jednat. Jednat!
Vycházejte v svém politickém nazírání od Palackého a Havlíčka, delší dobu jsem...
Hned na začátku těchto pamětí musím promluvit o dru Benešovi.
Do války jsem ho osobně znal málo; stopoval jsem jeho články z Paříže a jeho publikace. Slýchal jsem o něm, zejména od nebožtíka redaktora Krystýnka (v Čase); viděl jsem na něm vliv svého realismu, francouzského positivismu a...
Než jsem odjel, chtěl jsem se na to Rakousko a na tu Vídeň ještě jednou důkladně podívat.
Vlezl jsem přímo do jámy lvové. Po Praze se říkalo, že místodržitel Thun má z Vídně již seznam lidí, jež má zavřít, a mezi nimi že jsem také já. Šel jsem tedy (po své prvé cestě do Holandska)...
Ještě se tu musím zmínit o plánu koridoru mezi Jihoslovany a námi; nebyl to plán můj, ale mnozí z našich a Jihoslovanů se pro věc rozehřáli. Úzký koridor 200 km dlouhý mezi Maďary a Rakušany, a Maďary úplně isolující, nezdál se mi možný. Nemýlil jsem se, do Záhřebu věc přinesl poslanec dr...
Bude později příležitost o Rusku a o našem poměru k němu promluvit ještě obšírněji; na začátku války šlo o to, co nejkritičtěji zvážit plus a minus na obou bojujících stranách a v osudové situaci se rozhodnout. Uvažoval jsem: Německo má dobrou a velikou armádu; má určitý plán...
O té rusofilské náladě – politika to sotva byla – musím ještě říci několik slov; ta věc byla vážná a stala se nepředvídatelným vývojem ještě vážnější.
Naše politické kruhy rusofilské měly sice slovanský program maximální, ale nejasný; po ruském vítězství – a o něm nepochybovaly – utvoří se...
Jaký byl na počátku války doma proud, bylo patrno všude. Prodavačky, vyprávělo se, chystaly nejpěknější husy pro Rusy; jak kolovaly opisy manifestu Nikolaje Nikolajeviče a zpráv o audienci u cara, je známo, stejně, jak za ně ti, u nichž se nalezly, byli trestáni. Vzpomínám si na scénu na...
Dosti silné znepokojení jsem čerpal z rozvoje války; kdo zvítězí? Na tuto otázku roku 1914 a ještě později nedalo se snadno odpovědět s jistotou a s přesností.
Dal jsem se hned po vypuknutí války do studia některých spisů o moderním válečnictví mně ještě neznámých; šlo o to, jak už...
Byl jsem rozhodnut, a nadobro: oposice proti Rakousku se musila stát opravdovou, doopravdy, na život a na smrt – k tomu nutila světová situace.
Šlo jen o to, jak do toho, jakou taktikou; doma revoluce branná, ba ani radikální oposice, o tom jsem se přesvědčil brzy, nebyla možná; nějaký ten puč...
Bez většího zájmu prošlo v minulých dnech 110 let od začátku první světové války, což je ke škodě věci. Zejména v nynější době, kdy se den co den zhoršuje mezinárodní situace a slovo válka je skloňováno ve všech pádech. V příštích týdnech budeme na pokračování otiskovat pasáže...
„…věrni zůstáváme,“ skončil dr. Beneš svou řeč a tvrdé, upracované ruce se na dotvrzení sevřely v pěst. Ruce havířů, ruce zemědělských dělníků, ruce malých řemeslníků, kteří se tu scházeli k sváteční besedě. Sevřená ruka a reflexivní kývnutí, to byla jejich řeč, kterou vládli lépe než...
Toho slavného dne celá země zní slibující ozvěnou slov presidenta dr. Edvarda Beneše, který v monumentálních rysech vytyčuje plán příštího budovatelského díla.
„V pocitu hrdého dojetí vzpomínám onoho dne, kdy první president našeho státu nás navždy opustil. Jeho životní dráha byla u konce, ale...
Bez bronzu a mramoru
Hroby velkých lidí, kteří obětovali svůj život životu národa, jsou křížovým zastavením na jeho cestě ke slavnému zítřku. Jsou studnicemi radosti i žalu. Žalu nad zmarem tělesného a radostí nad věčným životem jejich myšlenek, které v nás a skrze nás utvářejí svět podle...