Domácí lékař 1902: Družnost a samotářství. Dryáčníci. Moderní šarlatánství

Družnost a samotářství

Známe družné rostliny i zvířata, která dovedou žíti pouze ve společnosti. Tak vložila i člověku příroda družnost vínkem do kolébky. Lidé beze styku s tvory sobě rovnými, beze vzájemného přispění a života společenského zašli by tesknotou. Společnost jest nutné dráždidlo životní, nevyhnutelné nejen energii těla, nýbrž i duši. Bez družnosti nebyly by možny ani civilisace, ani morální vývoj a pěstování těla. Zdravému člověku vrozen je pud družnosti, který žádá od něho od rozumné bytosti, aby vykonával i povinnosti, které mu společnost ukládá. K tomu poskytuje člověku dosti příležitosti rodina, přátelství, láska, povolání a občanství, umění i věda, zábava a potřeba po výměně myšlének, nutnost vzájemné pomoci apod. Čím osamělejší jest tvor některý, tím je závislejší na družnosti rodu, k němuž patří. Jak často rodí se člověk bez pomoci, osamělý; bez rodiny, přátelství, lásky a bližních zahynul by nebo zůstav na živu zdivočil by jako zvíře. Že jest družnost skutečně nezbytná podmínka života a že udržuje ducha i tělo ve zdraví, dokazuje zkušenost v těch případech, kde lidé, kteří byli náhle společnosti a styku s bližními vyrváni, tělem i duchem ochuravěli, ať příčinou jejich osamělosti bylo to či ono. Samovolní eremité jsou vždycky nemocni, neboť postrádají mravního a společenského dráždidla, který je normálnímu člověku jako pud vrozen a který ho na voze života přečasto udržuje. Samotáři z přinucení nezřídka, ba takřka pravidlem onemocní duševně i tělesně. Třeba jen čísti vzpomínky politických vězňů v samovazbě např. jen z poslední doby Juvačeva-Miroljubova „Na Sachalině.“

Samotářství je vždycky zjevem chorobným, který je doprovázen smutkem a zádumčivostí a koření v organické některé chorobě nebo vychází-li z choré duše, v brzku celý organismus uvádí v disharmonii. Výjimkou od tohoto pravidla jsou velicí duchové filosofičtí, kteří se vyhybají společnosti, protože sami sobě dostačují a cítí se bohatšími, nežli chudé jejich okolí. Ale i tu nalézá lékař duševních chorob často sebeklam osamělého myslitele, jehož nejčastěji chorobný egoismus, mrzoutská sobělibost a nesrdečná nechuť ke stykům s bližními nebo duše v hrdosti uražená ze společnosti lidské vzdaluje; často mravní ošklivost před sebou samým učinila člověka, jenž se na společnosti prohřešil, samotářem. Člověk, jenž jako myslitel miluje a hledá samotu a netráví o samotě život neplodný, musí dostáti jistým podmínkám, má-li v samotě duše i tělo zdraví zachovati. Povaha jeho musí býti pokojná, klidná, duch jeho činný; on musí milovati hloubání kvůli sobě samému, musí býti prost marnivosti a ješitnosti všeliké. Klamy velikého světa nesmí přenésti do své samoty. Upadne-li v lenost duševní i tělesnou, necítí-li již v sobě samém pohnutek k činnosti, schází na duši i na těle. Pro samotu naprosto nehodí se charaktery se živou fantasií, jež budují si ve svých snech zvláštní svět, který se od světa skutečného liší naprosto. Samota vedla by je k těžkomyslnosti. Ještě nebezpečnější je samota, ke které je člověk přinucen nemaje dostatečných existenčních prostředků, jež jsou ve společnosti nezbytnými. Jedině snesitelna jest samota velikých a silných duší, filosofů to trpkých zkušeností, ač ani ta nemůže býti trvalou, má-li zdraví býti zachováno.

Každé tělesné porušení, které způsobuje skleslost, smutek, rozladěnost, hypochondrii, zádumčivost a zlostnost, např. různé nervosy a neuralgie, porušené trávení, zácpa, onanie, kožní choroby atp. vzbuzující samotářství. Oddá-li se mu člověk, stoupá jeho nemoc očividně. Samotářství z blouznivosti a nerozumu vyžaduje léčbu rozumovou a mravní, ale samotářství při churavé duši i chorém těle, dá-li se vůbec léčiti, může se vyléčiti jenom, uzdraví-li se tělo i duše. Bylo by nerozumno vléci samotáře násilím do společnosti, neboť nechuť jeho jenom by se stupňovala. Samotář nesnese ani lstí, kterými bychom ho chtěli vlákati a přivábiti do společnosti.

Nejlepším lékem je tu cestování; povzbuzuje samotáře, aby se za účelem posílení těla a vyrážení vydali na cestu nebo vymysleme si jinou rozumnou záminku. Uveďme nemocného do volné přírody, vystavme ho malým cestovním útrapám, uveďme ho „náhodou“ ve styk s některou veselou společností, připojme se k ní a zajisté podaří se nám takto převésti samotáře poznenáhla opět do lidské společnosti, budeme-li s ním vyhledávati příjemné dojmy života. Jiným lékem jest užitečná práce, ať již duševní či tělesná, neboť nutí člověka ke styku se společností. Tím právě mnozí velice chybují, přenechávajíce samotáře duševní i tělesné nečinnosti, lenivosti a opuštěnosti. Samo sebou se rozumí, že tělesné choroby spojené se skleslostí mysli a netečností, např. choroby jater, trvale porušené trávení, nemoci nervů a míchy atd. vyžadují především ošetření lékařského.

Dryáčníci. Moderní šarlatánství

Stará náchylnost člověka, přijímati rady od laiků a důvěřovati reklamě spekulativních kupčíků, zůstala nezměněna – přes to, že obecenstvo bylo neustále poučováno a v poslední době zasvěcuje se do všech pokroků medicíny jistě nesmírných a úctu vzbuzujících. Povstávají stále noví a noví šarlatáni. Sotva dozněl šum s Kneippem, už je to christian scince (eddysm), jež modlením zachraňuje choré s rakovinou i úbytěmi míchy. I lidé, kteří se vychloubají větším vzděláním i duchem, někdy hledají radu u šarlatánů. Ačkoli o životě, zdraví a chorobě širší kruhy četnými spisy populárními neustále jsou poučovány, kvete dosud mastičkářství a šarlatánům daří se obchody jich znamenitě. Příčina je dvojí: Předně medicina měla od jakživa ten truchlivý osud, že každý si osobuje o ní a předmětech jí přináležejících samostatné úsudky. Po druhé: lékařství dosud nepodařilo se získati bezpodmínečnou důvěru obecenstva, protože mnoho nemocných nepodařilo se vyléčiti a mnohý lékař bez rady a pomoci stojí u lože nemocného. Přes to, že se nyní lékařství postavilo na spolehlivé základy zbudované anatomií a filosofií, přece nemá vždy v moci zhojení nemocného, protože jsou některé choroby nevyléčitelné.

Mnoho zásluh o úspěchy dryáčníků má léčivá síla přírody. K tomu přistupuje ještě nepřízeň a řevnivost některých lékařů, kteří snižují se navzájem a tím i celý stav, což ovšem plní obecenstvo nedůvěrou. Trpící člověk upadá v beznaděj a poslouchá potom každého hlasu, každé rady, která v obecenstvu dá se slyšeti. Nemocný chce býti vyhojen, chce zdráv býti za každou cenu – bez ohledu na to, kým a čím. V jiných stavech toho pochopitelně není. Proč právníci hájí více čest stavu, nežli někteří lékaři?

Takovéto nálady dovedli šarlatáni využitkovati. Kdežto dříve zázrační doktoři, mastičkáři, magnetiseuři podobná neřest táhli ode vsi ke vsi, počíná si moderní šarlatánství mnohem pohodlněji. Skrýváť se za škrabošku vědy. Jeden tvrdí: Jsem „naturarzt“, pomáhám přírodě, nalezl jsem k tomu zvláštní novou methodu. Jiní ujišťují, že nalezli náhodou nebo na základě zkušeností lék spolehlivý, který působí proti společné příčině mnohých rozšířených chorob a účinkuje specificky proti jistým stavům. Většina šarlatánů novodobých vytrhne z některé fysiologie jistou větu, kombinuje na ni některý diaetetický nebo medikamentosní prostředek; netřeba říkati, že lichým nátěrem vědeckosti obecenstvo je klamáno.

Kdyby obecenstvo lépe chtělo využitkovati kněh, které se jim předkládají, kdyby se chtělo poučiti o zákonech fysikálního a organického života a zdraví lidského, byl by zlatému řemeslu šarlatánů a podvodníků na vždy učiněn konec, tak že by lehkověrná nevědomost nebyla již vykořisťována všelijakými kramáři. Kdyby vzdělaný člověk za našich dnů znal vědu tolik, kolik by ji znáti měl a mohl, nestal by se obětí universálních a tajných léků, nevyhazoval by za ně ukrutně mnoho peněz, nemýlil by se o jejich účinku, nýbrž hleděl by spíše k tomu, aby se rozumným žitím uchránil všech neduhů.

Moderní šarlatánství žije z části v medicině samé, z části mimo ni. Tato vychází od osob, které počítají na lehkověrnost obecenstva a chtějí lacino přijíti k penězům, ono pak od podnikavých lékařů a lékárníků. Lékař nebo lékárník dopouští se šarlatánství, uvádí-li na základě své vědecké autority v obecenstvo léky, prostředky tajné a diaetetické zdravotní látky, nedoveda jednání své opříti důsledně vědeckými doklady; vzbuzuje pak podezření, že jde mu o peníze, doporučuje-li lék, který dle jeho tvrzení nemá individuelních kontraindikací, tj. hodí se pro každého a pro všecky snad choroby; sám podává si vysvědčení o lécích tajných a universálních, když tvrdí, že zná nové síly léčivé a nové léčebné methody, přes to však je vědě k posouzení nepředložil; když věci dobré a pravé, kterých získal, skrývá a tají, aby předešel konkurenci; když bije na buben reklamy, aby vyzískal co nejvíce; když uvádí veřejná díkůvzdání osob, které byl vyléčil z chorob dosud nevyléčitelných.

Rozmanitost šarlatánství v medicině je nyní přepestrá. Nelze je ani přehlédnouti. Revalenta arabica, zdravotní mýdla a tinktury, radikální léky proti souchotinám, kýlám a slabosti pohlavní, železité syrupy, fosfáty a kapky, žaludeční prostředky a specifica proti všem možným nemocem tlačí se drze do světa.

Zdraví je vývěsním štítem, kterým se obecenstvo láká, aby vydávalo peníze za věci, jichž pravá hodnota nerovná se ani desetině, ba ani setině žádané ceny. Reklamě naučili se našinci v Londýně a v Paříži. Kdyby čtenáři všelijakých takových insertů, které provázeny jsou vysvědčeními osoby, jež by nikdo na zeměkouli nenalezl, chtěli jenom uvážiti, že je to vše drzá spekulace vypočtená na nevědomost, nesoudnost a lehkověrnost obecenstva, zastyděl by se mnohý, aby nestal se zakoupením takového švindlu členem veliké té společnosti hlupců, bláznů a pošetilců, kteří se dali vějičkou reklamy napáliti. Nejhrubší nepravdy a přehánění halí se tu nevinným pláštěm inserátu, který se pokouší nejrůznějším způsobem získati důvěry a slibuje za každou cenu radikální vyléčení. Látka, která správně byvši pojmenována zůstala by nepovšimnuta, nalézá hned hojný odbyt a zjednává podnikateli zisk až stonásobný, ba větší ještě, když dá se jí jméno takové, aby konsument v mylném byl udržován domnění, že je to věc léčivá nebo zdravotní, když prohlásí se o n í, že chrání před nemocemi, že sílí a uzdravuje, když nazve se např. zdravotním thé, universálním práškem, zdravotní kávou, zdravotním mýdlem atd. Vysvědčení vděčných odběratelů přicházejí v zápětí.

Zvláštní to zjev!

Obecenstvo, které tak málo činí pro zdraví své, je přece ochotno kupovati produkty šarlatánů; věc tu může vysvětliti jenom bezedná nevědomost a pohodlnost lidí, kteří bez rozmýšlení sáhnou přímo po tom, co jim slibuje, že pohodlně dosáhnou, čeho by jinak docíliti mohli jenom rozumnou životosprávou a přísnými jejími sekvencemi. Jest úloha vážná našich dob učiniti konec lživému řádění šarlatánství a medicínské reklamy a sice tím, že příslušná instance zdravotně policejní bude prováděti odborné zkoušky s každým lékem, s každým zdravotním a léčivým předmětem a resultát pak veřejně vyhlásí. Tím zatne se na dobro žíla oněm chvastavým lžím, jimiž oplývají sloupce inserátových stran našich denníků.

Abychom jen jeden příklad uvedli s posledních dob, z něhož je patrno, jak je takové insertové doporučování léků a léčeb stejně drzé jako hloupé, vyjímám z „Národní Politiky“ jeden nápadný inserát a opatřuji ho v závorkách poznámkami. Vizte a posuďte sami:

Nemocní uzdraveni. Slabí posilněni.

Mimořádný životní elixír proslulým doktorem učencem vynalezený, který každou známou chorobu vyléčí. Obdivuhodná vyléčení provedena, která se považují za zázraky. Tajemství dlouhého života všech časů opět odhaleno.

Po dlouholetém trpělivém studiu a bádání v zaprášených zápiscích minulosti (snad ne?) a sledování moderních pokusů lékařské vědy (jistě?) činí proslulý (???) americký lékař Dr. Wood obdivuhodné oznámení (Následuje fotografie jakéhosi gentlemana s císařským vousem, v zlatých brejlích a s krásným podpisem Dr. J. Wood junior. Vsadil bych se, že ten chlapík už byl za mřížemi!), že jistě vynašel elixír života, že jest s to, pomocí smíšeniny tropických bylin, jen jemu samému známých, výsledek svého dlouholetého hledání tohoto dárce života, všecky a každou nemoc, jíž lidské tělo je podrobeno, vyléčiti. Není pochyby, že doktor míní to s tímto tvrzením doopravdy, i zdá se, že podivuhodná vyléčení, která každý den provádí, silně to potvrzují. Theorie, kterou přednáší, jest rozumová, spočívá na zdravých zkušenostech, jež po mnohá léta lékařské praxe nasbíral. Žádný nemocný ať neopomene tento podivuhodný „elixír života“, jak on jej nazývá, zkusiti. Některá z uvedených vyléčení jsou velice pozoruhodná a zdála by se skoro neuvěřitelnými (ale?), kdyby nebyla důvěryhodnými svědky potvrzena. Nemocní, které lékaři prohlásili za ztracené, (už je to zde!), vráceni opět svým rodinám a přátelům v úplném zdraví.

Rheumatismus, neuralgie, nemoci žaludku, jater, ledvin, krve a kůže, choroby měchýře zmizí jako kouzlem. Bolesti hlavy, kříže, nervosita, zimnice, úbytě, kašel, nastuzení, katarrh, bronchitis a všecky nemoci krku a plic, nebo kterýchkoli ústrojů snadno se zlepší v době, která jest prostě obdivuhodná. Čistí celou soustavu, krev i tkanivo, vrací normální sílu čivů, oběh a úplné zdraví brzo zase se zjedná. Ceny: 6 lahví K 6,-, 12 lahví K 10,-. Zásilka za hotové napřed zaslané nebo na dobírku evropským skladem D. Schöna v Prešpurku, poštovní schránka 62.

Takové podvody by se zamezily, kdyby byla zavedena insertová censura, která se jeví co den nezbytnější.

Kdo chová důvěru k takovým šarlatánským produktům a dokonce stane se nástrojem reklamy tím, že věc doporučuje, projevuje bezednou hloupost nebo dopouští se spoluviny na podvodu. Shovívavý úsměv neb ignorování zjevu takového nedostačí, ba je hřích, je společenské provinění, je přestupek proti spoluobčanům. Zdravotní policie chrání obecenstvo před nebezpečím, které hrozí z jedovatých plynů, jedovatých barev šatstva a čalounů; policie a soud stíhá ničemy, kteří porušují a zřeďují mléko, falšují mouku, klamou konsumenty špatným máslem atd. (ačkoli dosud nedosti vydatně), trestá podvodníky, kteří prodávají falešné zlato a stříbro, falešné papíry atd. Není to však stejný zločin, když některý šarlatán nebo špekulant přináší na trh tajné léky a zdravotní prostředky, které neobstojí před úsudkem odborníků, které dlužno prohlásiti za šalbu a přepínání a které prodávají se se stoprocentovým ziskem?

Jak je to možné, aby lidé, kteří léků takových užili, skutečně ozdravěli?

Zkušenost nám odpovídá:

Přirozenost člověka byla tak šťastna, že přemohla chorobu i šarlatána.

Posléze je třeba, aby se obecenstvo, samo emancipovalo od tyranie šarlatánů, aby se vážně snažilo získati si všeobecné přírodopisné a lékařské vzdělání, takže by pak mohlo samo rozeznati zlé od dobrého, šarlatána od rozumného lékaře a zdravotníka. Mimo to musí však lékař sám hleděti, aby probuzena byla v obecenstvu důvěra k němu. Proto nesmí zůstati vůči šarlatánství mlčeliv, nýbrž třeba ostře proti každému zjevu takovému vystupovati. Musí ustati všecka řevnivost a medicínské sektářství; také všecka tajemnost musí vymizeti, aby každý poznal hranice umění a vědy a nežádal nemožnosti.