Domácí lékař 1902: Hypnosa

Hypnosa – slovo, jež v člověku vyvolává množství nejasných myšlenek a o čemsi tajuplném, záhadném, jehož často nesprávně a bez porozumění užíváno bývá. Hypnosa je stav příbuzný přirozenému spánku, je to uměle vyvolaný druh spánku a bývá přivoděn pomocí tzv. sugesce osobou jinou. Tato sugesce v nejširším smyslu znamená pochod, kterým představa do mozku se zavádí a jím se přijímá. Tato představa buď se do duše člověka vemlouvá jinou osobou (sugesce zevní) nebo osoba, které se sugesce týká, sama na sebe tak působí (tzv. autosugesce). Sugesce může se díti buď ve stavu bdělém, při úplném vědomí, a obyčejný život nám dává nesčetné příklady podobného druhu, nebo při vědomí neúplném, zaujatém a to je pak hypnosa. Osoba hypnotizující sluje hypnotisér, hypnotisator, a osoba hypnotizovaná medium.

Hypnosa přivádí se k cíli tím, že pozornost media bývá upoutána hypnotisérem buď hovorem, nebo tím, že medium upřeně hledí na libovolný předmět (nejlépe lesklý kov), až nastane stav, ve kterém úplně vůle media podléhá vůli hypnotiséra.

Pokusy hypnotické dlouho zůstávaly v rukou šarlatánů a lidí, kteří jich ku svému zisku využití hleděli; byl následkem toho přeceňován dosah jich. Když se hypnosy uchopily kruhy vědecké, zvl. lékařské, očekáváno od nich množství blahodárných účinků při léčbě různých chorob nervových, což však značně zklamalo. Odvětví lékařství, které se zabývá léčebnou metodou pomocí sugesce či hypnosy sluje psychoterapie.

Povšimněme si nejprve historického významu sugesce v lékařství.

Sugesce ve službách lékařství užíváno bylo lidstvem již v pradávných dobách. Nemoci připisovány byly vlivu božstev a člověk snažil se oběťmi a dary hněv jejich upokojiti. Přirozenými prostředníky byli mezi nimi kněží, kteří se zmocnili práva přivolávati božskou pomoc ku léčení chorob – a tak veškeré lékařství nalézalo se pod vládou náboženské mystiky. Tím veškeré lékařství starých dostalo se do rukou kněží. U židů byli to levité, kteří hojili nemoci tím, že tělo v čistotě drželi a oběti smíru přinášeli. Později byli to proroci, kteří hněv bohů usmiřovali a choroby léčili.

U starých Egypťanů a Řeků hojiči, kouzelníci a kněží skládáním rukou (žehnáním), potíráním a upřenou pozorností užívali hypnosy asi v míře daleko větší, aby léčili, bolesti mírnili, než se má nyní za to.

Ani křesťanství nedovedlo se vybaviti z této pohanské pověry a v nesčetných zázracích svatých a světic vidíme stopy léčení sugescí.

Ve středověku přicházely pravé hypnosy zcela jistě u lidí, kteří mučení propadli.

Ke konci XVIII. století největší apoštol hypnotismu Dr. Antonín Mesmer a ještě více jeho žáci s „animálním (zvířecím) magnetismem“ nebo též „mesmerismem“, jak hypnosu nazývali, natropili hojně neplech a peněžně z toho dovedli kořistiti pod rouškou vědeckosti. Falešné je na mesmerismu mínění, že přechází jemné fluidum z operatéra na nemocného při dotyku, potírání, pohledu a že tato domnělá tekutina, v magnetických proudech vyzařující, se nahromaďuje. Správné je však, že podobnými manipulacemi, jak jich Mesmer užíval dle starých vzorů často nevědomky, lze pravou hypnosu přivoditi. Teprve v 70. letech minulého století uznány vědecké a vážné výzkumy v oboru tomto, které James Braid v Manchestru konal v letech čtyřicátých. Ten upozornil na to, že přítomnost magnetiséra, kterou mesmeristé kladli za hlavní podmínku, není nutna a že pouhý upřený pohled na lesklý předmět, stačí vyvolati stavy, které označil jménem „hypnotismus“. Celá věc však opět byla vyvolala nedůvěru vinou lidí, kteří z ní kořistili, a teprve od let 80., kdy ve všech kulturních zemích zjevy hypnotismu byly podrobeny přesnému vědeckému badání, padlo více světla na toto pole.

Ze začátku byla to hlavně podstata hypnotismu, která lékaře zajímala, později však tato otázka nabyla i praktického významu v mnohém ohledu, zvláště tím, že se hledělo – ovšem nikoliv podvodnými způsobem Mesmerovým – hypnotismu i léčebně použíti, jakož i tím, že soudci a soudní lékaři zhusta byli nuceni s tímto předmětem se zabývati.

Jmenovitě škola francouzská, v Paříži Charcot a jeho žáci, a v Nancy Liébaultu, Bernheim, Liégeois aj., přispěla k vyjasnění této otázky. Koho lze hypnotisovati a jakým způsobem? Chceme-li někoho hypnotisovati, do „magnetického“ spánku uvésti, musíme si býti toho vědomi, že všichni lidé nehodí se k tomu stejně – že nejsou všichni stejně dobrá, „media“. Mnoho lidí nedá se vůbec hypnotisovati, někteří upadají jenom v lehký spánek, jiné pak lze velice snadno a v hluboký spánek pohřížiti.

První pokusy často na jedné a téže osobě selhávají, teprve po několika sezeních dostavuje se konečně přece úplný spánek. Někteří dají se jednou methodou, jiní druhou opět hypnotisovati.

Vlastní předměty pokusné par excellence poskytují osoby, hlavně ženského pohlaví, které trpí hysterií, zvl. tzv. velkou hysterií (grande hysterie). A byla to zvláště francouzská škola, která při studiu hypnotismu skoro výhradně a se zálibou se obírala vyšetřováním takovýchto nemocných a při tom měla příležitost pozorovati různé zjevy, které u normálních lidí nikdy se nepřiházejí nebo vyskytují se jen v řídkých výjimkách. Proto se doporučuje, chceme-li nabýti jasnosti o pochodech v hypnose, používati k tomu zdravých lidí, u nichž duše není tak abnormně změněna jako u hysterických.

Opravdu choromyslné lidi těžko lze hypnotisovati.

Methody, kterými se hypnotický stav zavádí, jsou velice četné, a skoro každý hypnotisér užívá své vlastní; přece dají se však určiti některé typy, které hlavní představitelé hypnosy stanovili. Všem společno je to, že pomocí čidel působí se na ústřední nervový systém, a tento účinek skládá se z fysické a z psychické složky. Dle zvolené methody převládá buď ta neb ona složka někdy tak mocně, že druhá ustupuje úplně do pozadí.

Z největší části psychická je ku příkladu jedna methoda, které používal Abbé Faria. Ten již v r. 1814 odkryl podstatu hypnosy a hypnotizoval jednoduchou sugesci. Nechal osobu, jež měla býti hypnotizována, pohodlně seděti, poručil jí mysliti na spánek, a hleděti na něho (Abbéa), sám pak ji fixoval z dálky svýma velikýma očima, ukázal jí pozdvižené ruce, učinil několik kroků proti ní, pak náhle ramena spustil a důtklivě poručil jí spáti. Někdy, však zřídka, šel až k osobě a klada prst na její čelo opakoval příkaz: „Spěte!“ Tento pochod, který ovšem v mnohých případech selhává, jest vypočítán na náhlé leknutí, překvapení.

K nejlepším a nejjistějším metodám uspávacím náleží ta, při které dotyčné osobě drží se před nosem nějaký lesklý předmět a na ten musí hypnotizovaný nahoru upřenýma očima hleděti. Osobní vliv experimentátora může se však také úplně vyloučiti tím, že se pokusné osobě dá lesklý předmět do ruky, nebo ji vybídnem, aby kupř. na podobný předmět, na stěně upevněný, upřeně hleděla. Po malé chvilce pozoruje se zemdlenost, zvl. v ramenou (jest dobře říci: „nyní vaše ramena umdlévají“, oči pak červenají, slzy tekou po tvářích, dýchání se prohlubuje, skoro jako při vzdychání, také pohyby polykací se dostaví, víčka se chvějí a pak klesají. Nastoupení hypnotického spánku prokazuje se často klesnutím hlavy nebo těla (někdy i do zadu). Pak lze ještě víčka palci poněkud přitlačiti a poroučivým tonem říci: „Nyní spěte!“ – Jiná metoda je ta, při které hypnotisér posadí se oproti sobě uspávané, vezme palce její do svých rukou, a poručí jí hleděti mu pevně a upřeně do očí.

Obyčejně se hypnosa snadno podaří. Doba, která uplyne až k nastoupení spánku, nebývá stejně dlouhá, kolísá mezi několika sekundami až do 10 a 20 minut; při opakovaných pokusech se zpravidla zkracuje.

Nejjednodušší metoda je ta, které užívá francouzská škola v Nancy. Osoba leží nebo sedí pohodlně v lenošce a řekne se jí, že bude pohřížena v lehký, příjemný spánek, který bude zrovna tak občerstvující jako přirozený spánek. Pak se přibližuje ruka hypnotiséra jejím očím a řekne se „Spěte!“ Někteří zavírají okamžitě oči a jsou uspáni. Jiní nezavřevše oči setrvávají se strnulým pohledem a veškerými zjevy hypnosy nehybně na svém místě. Jiní opět mrkají víčky, oči se otvírají a zavírají střídavě. Obyčejně však nezůstávají dlouho otevřeny, a když se pomocí palců přivřou, po domluvě „Povolte, vaše víčka se stávají těžkými, vaše údy umdlévají, spánek se dostavuje, spěte!“ upadají v úplnou hypnosu.

Také jednotvárná dráždidla na jiná čidla působící, na která pozornost hypnotizovaného se soustřeďuje, působí uspávavě. Tak kupř. někdo se uspí tím, že se zavřenýma očima naslouchá tikotu kapesních hodinek apod. Tzv. „passes“, potírání dlaněmi v blízkosti těla nejsou nic jiného, než jednotvárně působící dráždidla na citlivý povrch kožní. Také se mohou obě víčka palci přitisknouti, kdežto ostatní prsty provádějí jemné tření na spáncích nebo jemný tlak na témě; vždy však je dobře, nastoupení spánku pomáhati ještě psychickým vlivem, jako kupř. opakovaným rozkazem spáti, neb ujištěním, že ten neb onen příznak se dostaví apod.

Byl-li někdo vícekrát hypnotizován, pak dostačí již nejjednodušší prostředky, aby opět byl uspán. Mnozí upadají ve spánek, jestliže ten, který je již hypnotizoval, vstoupil toliko do pokoje; u jiných dostačí jediný hlasitý zvuk, kupř. úder na tam-tam aj.

Probuzení ze spánku děje se většinou jednoduchým způsobem – rozkazem hypnotiséra: „Jsme hotovi, vstaňte!“ Kde to nestačí, mírným dechnutím na oči obyčejně se to podaří.

Osoba hypnotiséra hraje důležitou úlohu, ač někdy také úplně vyloučiti se dá. Hypnotisér musí s klidem, jistotou, a jednoduchostí své methody vystupovati, má-li docíliti úspěchu.

Příznaky hypnotismu. Jako se různé osoby chovají různě oproti hypnose, tak i v hypnose samé. Hloubka spánku, až ku kterému může individuum přivedeno býti, je měnivá a rozeznávají se také různá období jeho a stupně. Nejrozšířenější rozdělení je to, které podal Charcot. Rozeznává tři stadia:

1. Kataleptický stav: Oči jsou otevřeny, dýchání je zleněno, údy zůstávají v každé poloze, do které jsou vpraveny, nekladouce žádného odporu změně polohy; pohyby zvratné vymizely nebo jsou seslabeny, ani drážděním kůže, ani svalů nebo čivů nevyvolává se žádné stažení; sugesce jest možná.

2. Lethargický stav: Oči jsou zavřeny, dýchání poněkud zrychleno; pohyby zvratné jsou zvýšeny. Přímým drážděním svalu nebo čivu působí se stažení. K sugesci není individuum vnímavé.

3. Somnambulický stav: Oči jsou zavřeny, svaly jsou méně ochablé, údy zůstávají v každé poloze, do jaké je přivedeme a kladou jakékoliv změně polohy zřejmý odpor. Potíráním kůže dociluje se stažení příslušných svalů. Sugesce není většinou možná.

Toto rozdělení platí zvláště pro osoby trpící hysterií a nelze ho užíti u osob normálních a lze se u nich omeziti jenom na jednotlivé zjevy hypnotického spánku.

Pohyby jsou obyčejně ztíženy; většinou zůstávají uspaní nehybni a na přímý rozkaz hypnotiséra snaží se mu vyhověti, obyčejně však bezvýsledně. V těch případech, kde jemným třením kůže lze docíliti stažení svalstva, možno potíráním přivésti celé tělo až ku ztuhnutí, tak že osoba ta může se položiti mezi dvě židle hlavou a nohama opřená, i setrvá v této poloze vodorovné.

Samy od sebe pohyby obyčejně nebývají prováděny, vždy je k tomu třeba přiměřeného rozkazu hypnotisérova.

Citlivost kožní bývá v lehkých případech zvýšena, v jiných snížena, tak že bolest vůbec se necítí. Halucinace v oboru veškerých čidel často přicházejí a bude k nim ještě poukázáno.

Zjevy v oboru duševním. V první řadě třeba poukázati na slabost vůle; hypnotizovaný vzdává se takořka své vlastní vůle a na její místo nastupuje vůle hypnotiséra, které úplně podléhá a z jejíž vlivu nemůže se vymaniti.

Tím, že s jedné strany vůle hypnotizovaného je potlačována, derou se na povrch pudy vášně, které ve stavu bdělém touto vůlí jsou omezovány; tak upadají hypnotizovaní často v nevýslovnou úzkost a strach, nebo vybuchují v neřízenou veselost.

Paměť v lehkých případech hypnotického spánku netrpívá poruchy. Vzpomínka na to, co se dělo, bývá zachována i při procitnutí; někdy malá poznámka stačí často zapomenutou událost z doby spánku opět živě vyvolati do paměti. Je-li spánek hluboký, ztrácí se obyčejně veškeré dojmy té doby z paměti, zvl. poručí-li experimentátor mediu, aby na nic nevzpomínalo. Schopnost vzpomínací někdy se stupňuje za hypnosy, věci, které osoba slyší nebo zná povrchně, vybavují se snadno a pak svou novotou překvapují. Známa je v té příčině ona dívka – služebná farářova -, která dovedla v somnambulickém spánku opakovati latinské a hebrejské průpovědi, jež kdysi od něho slyšela, ve stavu bdělém však zapomněla.

Často při opětovném hypnotizování vrací se vzpomínka na to, co se stalo za dřívější hypnosy, ano někdy dochází u osob, které samy o sobě v hypnosu upadají, k tomu, že žijí dvojí život, jeden ve stavu bdělém a jeden ve stavu hypnotickém; nastává tím rozdvojení osobnosti, jak nás o tom poučuje známá Felida francouzského lékaře Asama. Takovéto stavy popsány pod jménem „dvojité vědomí.“

Pochody duševní odehrávají se v hypnose snáze a rychleji, než ve stavu bdělém, poněvadž právě pozornost bývá na určitý hod soustředěna.

Zjevy sugestivní při hypnose ode dávna zajímaly nejvíce publikum, neboť svou novotou a zvláštností, hraničící mnohdy skoro až na nemožnost zarážely a zarážejí i lidi s pochody těmi obeznalé. Slovo „sugerovati“ znamená tolik, jako někomu něco namlouvati, na někoho tak působiti, aby něco konal, jako se mluví v tomto smyslu o sugestivních otázkách.

Zvláště lidé slabé vůle dají se kýmkoliv ovládati, dají se snadno k tomu přiměti, že každou chvíli své názory mění, a podobně je tomu u hypnotizovaných, u nichž vliv vlastní vůle je úplně vyloučen. Sugesce představuje nám jakési přeočkování určité myšlenky hypnotisérovy do duše hypnotizovaného.

Nejjednodušší sugesce je ta, že se poroučí hypnotizovanému, aby zvedl rámě, což tento pomalu, ale jistě provede; jdeme-li dále a řekneme, že rámě jest ochrnuto, padá bezvládně k tělu a hypnotizovaný přes veškerou námahu není s to, aby rukou pohnul. Také složitější výkony mohou tímto způsobem provedeny býti. Hypnotisovanému medikovy se kupř. namluví, že je v pitevně; dá se mu kus dřívka do ruky (dle udání nůž) a poručí se mu, aby pitval mrtvolu před ním ležící; hypnotizovaný provádí domnělým nožem ve vzduchu veškery pohyby jako při pitvě úplně přesně.

Jiné příklady: tužka se považuje za doutník, a hypnotizovaný odfukuje spokojeně kouř, kouskem dřeva otevírá dvéře jako klíčem a podobně. Dá-li se hypnotizovanému sklenice vody jako prostředek pro vrhnutí, vzbudí to dávení; řekne-li se mu, že voda je likér nebo víno, provádí vrávoravé pohyby jako při opičce.

Avšak nejen neživé předměty mohou takto změněny býti, i okolostojící lidé, ano i hypnotizovaná osoba sama. Tak se jí může namluviti, že se jinak jmenuje, a někdy vskutku dle toho celé jednání své mění. Tak jedna 43letá dáma proměněna byla postupně v selku, herečku, generála, kazatele, jeptišku, babičku, dítě, mladíka atd. a skutečně dle toho se chovala, jak v pohybech, tak i ve výrazu obličeje, způsobu a obsahu řeči. Tak kupř. jako stará paní na otázku „jak se vám vede“ odpovídá přivracejíc ucho své k tázajícímu se „Cože, mluvte přece hlasitěji, nedoslýchám trochu“; na to usedá s námahou do židle, chytá se za prsa a pokašlává, naříká na bolesti v nohou a v těle, žádá si šňupavého tabáku apod. Jako malé dítě mluví mazlivě, chce, aby se jí vypravovaly pohádky, hopkuje po pokoji, je nezpůsobna, vyplazuje jazyk, přeje si panenky, cukroví. Jako generál dá si sedlati koně, opásá se šavlí, komanduje, hubuje na špatné manévrování, jako herečka vypravuje o svých příhodách atd.

Také lze podobné osoby přeměniti ve zvířata, ba i v neživé věci.

Nedá se mysliti, že by se hypnotizovaná opravdu za takové měla, avšak ve snaze podrobovati se ve všem vůlí hypnotisérově provádí jako ve snu veškeré příkazy.

Avšak nejen slovním výrazem, také charakteristickou změnou polohy jednotlivých údů můžeme u hypnotizované osoby určitý affekt vyvolati, tak kupř. složí-li se hypnotizovanému ruce jako při modlitbě, změní se přiměřeně výraz obličeje, oči obrací se zbožně k nebi, rty šeptají modlitbu atd. Nebo zase položí se dva prsty hypnotizovaného na ústa, jako by posílal hubičku, a ihned zmizí zbožný výraz obličeje, aby nastoupil jiný přiměřený.

Sugesce mohou se také prodloužiti mimo dobu hypnotického spánku (posthypnotické sugesce). Dáme-li v takovém případě spící osobě rozkaz, který vyplniti má teprve po probuzení, můžeme býti jistí, že jsouc vnitřním nutkáním puzena, tomuto příkazu vyhoví, i kdyby byl sebe nesmyslnější. Působení takového příkazu v hypnoze uděleného může se i delší dobu, na týdny, měsíce, léta protáhnouti. To také zavdalo podnět k domněnce, že by mohlo býti hypnotismu využito ku provádění různých zločinných úmyslů a činů, a že ve všech státech jevila se snaha omeziti užívání hypnotismu na určitý okruh lidí důvěry hodných, kteří by se jím jen z účelů léčebných zabývali, neboť vskutku se vyskytly podobné případy zločinného využití hypnotismu. Vždyť hypnotisovaná osoba nemůže býti činěna zodpovědnou za své skutky podléhajíc úplně vlivu cizí vůle, a jedině hypnotisér je zodpovědný. Také se stalo mnohokráte, že na ženách hypnotisér pohlavní chtíče ukájel a nikdy by se neměla v takovýchto případech hypnosa beze svědků prováděti. Rovněž veřejné pokusy hypnotické by měly zakázány býti, ježto hypnosa není lhostejná pro zdraví lidské a poškozování tak drahého majetku lidského nemělo by se před očima publika sensace chtivého prováděti.

Také rozličné hallucinace mohou se snadno suggerovati jak v době spánku tak v době pospánkové. Tak kupř. na otázku hypnotisérovu:

„Slyšíte hudbu?“

odpoví hypnotizovaný:

„Ano“.

„A jakou?“

„Varhany z kostela, nyní vychází svatební průvod, nevěsta v předu v bílém oděvu…“ a pak následuje další popis svatebního veselí.

Richet pravil jednomu ze svých přátel, kterého do hypnosy uvedl: „Pojď se mnou do balonu, poletíme na měsíc. Už jsme tam.“ Tento pravil se smíchem: „Pohleď na tu zářící kouli (zemi) pod námi.“ Viděl dále četná, podivná zvířata. „Můžeš si je ponechati, nechci se tím obírati“ pravil Richetovi, pak měl starosti, jak se budou moci vrátiti. Richet navrhl mu, aby uvázali provaz a pomocí jeho se spustil k zemi. Za tohoto nebezpečného výletu naříkal, že ho ruce při sjíždění silně pálí atd.

Pospánkové sugesce mohou se také na podobné halucinace vztahovati. Jednomu mladému muži bylo sugerováno (Liégeois), že za rok 12. října 1886 objeví se ráno u Dr. Liébeaulta a že jemu poděkuje za jeho pečlivé léčení; pak že vejde učený pes s malou opičkou na zádech do pokoje a budou prováděti různé kousky, po pěti minutách objeví se na to cikán, jemuž zvířata náležejí atd… A program ten skoro do slova byl proveden.

Chování se osob v době pospánkové při provádění přikázaného úkolu je podobné jako v době hypnosy samotné.

Četné osoby, které byly několikráte hypnotizovány, jsou následkem toho, aniž byly znova ve spánek uvedeny, velice přístupny, sugescím. Bernheim pravil jednomu jím často hypnotizovanému pánovi rychle a energicky: „Zavřete pravou ruku v pěst, nejste s to ji otevříti“ – a tento musel, přes namáhavé pokusy ruku otevříti, ji míti v pěst zatnutu.

Hysterické osoby jsou vůbec sugesci velice přístupny, není ani nutno je hypnotisovati.

I výkony různých orgánů tělesných lze hypnosou ovládati a je sugescí podrobiti. Tak bylo docíleno sugescí zlenění činnosti srdeční, zčervenání určitého okrsku kožního, krvácení z nosu apod. Jednomu hysterickému námořníkovi bylo naznačeno jméno jeho na předloktí a v hypnose mu řečeno, že odpoledne toto jeho jméno objeví se v krvavých písmenech na témže místě. V udanou dobu usnul, předepsaná písmena vystoupila nejprve červeně a pak na různých místech jich objevily se malé kapky krevní. Podobné případy upomínají na známé stigmatisované (znamenané) panny, jakou byla kupř. Louisa Lateauova. Podobné pokusy prováděl Jendrássik na hysterických.

Vysvětlení hypnotického stavu.

Podati úplné vysvětlení veškerých pochodů při hypnotismu, není dosud možno, nelze však připustiti, aby tento stav pokládán byl za něco podvodného, za úmyslný klam, který buď medium samo nebo společně s „magnetisérem“ provádí. Vždyť i přirozený spánek, a zvláště ten, který má tolik společného s hypnosou, není ještě vysvětlen a pochopen, a přece nebude nikdo jsoucnost spánku a snu popírati.

Víme, že potřeba přirozeného spánku dostavuje se zpravidla, když se byly v těle našem při výměně látek nahromadily jisté splodiny v mozku, které opět v klidné době spánku bývají vylučovány.

Vysvětlujeme-li hypnotismus jako uměle vyvolanou, krátce trvající nervovou nebo lépe duševní chorobu, nelze ovšem proti tomuto výkladu přímo ničeho namítati, neboť duševní život hypnotizovaného je vskutku na nějakou dobu změněn, je jiný než za normálního stavu, tím však pro porozumění je málo získáno. Také pokusy na zvířatech hleděno přiblížiti se k naznačenému cíli.

Při hypnotizování působí se, jak již zmíněno, pomocí zevních čidel na ústřední systém nervový (hlavně mozek) zvláště tím, že jednotvárné dráždidlo smyslové kupř. jasný předmět, tikání hodinek po delší dobu pozornost člověka zaujímá. Touto upjatou pozorností zatlačuje se ostatní činnost mozková do pozadí, zvláště vůle hypnotizovaného a toto seslabení, ba úplné skoro zničení vlastní vůle, představuje nám hlavní podstatu hypnotického stavu.

Léčebné užití hypnotismu při léčení. Jak už v historické části poukázáno bylo, užívalo se – ovšem ne vždy ve vědeckém smyslu – hypnotismu jakožto léčebného prostředku. Je zřejmo, že ve stavu, ve kterém mozek – ovládající a řídící veškeru činnost organickou – je přístupen vlivu cizímu, možno použití tohoto vlivu také k ovládání činnosti jednotlivých orgánů i celkového stavu tělesného buď ve smyslu negativním nebo positivním. Ta okolnost však, že praxe hypnotizování zvláště k účelům léčebným nalézala se skoro výhradně v rukou laiků nebo nejvýše takových lékařů, kteří jenom na svůj prospěch pomýšleli a nikoliv na prospěch svých nemocných, kteří beze všeho vědeckého vzdělání jen k tomu směřovali, aby podvodným způsobem této léčebné metody využitkovali, tato okolnost nese hlavní vinu na tom, že medicina nerada užívá hypnosy i v těch stavech, ve kterých by se jí s výsledkem užíti mohlo. Lékař se obává a tato obava není snad neodůvodněna, nechce býti považován za šarlatána a raději se vyhýbá tomu, aby této methody léčebné použil. Také nedostatek zkušenosti, důkladné znalosti hypnotismu a jeho zjevů odstrašuje od léčebného užití hypnosy.

Hypnosa sama o sobě může míti blahodárný a zvláště utišující vliv. I po hypnotickém spánku zcela lehkém cítí se mnozí po dlouhou dobu zemdlenými, ospalými. Spánek po večerní hypnose stává se delším, klidnějším. Různá rozčilení duševní, bolesti hlavy, migrénu lze hypnosou utišiti. Též při hysterii různé příznaky dají se hypnosou odstraniti, rády však se zase vracejí.

Necitelnosti v hypnotickém spánku vystupující lze různým způsobem léčebně využitkovati. Tak J. Cloquet již v r. 1829 odstranil rakovinu prsu u jedné dámy v hypnose, aniž tato nejmenší bolesti pociťovala. Tu a tam lze lehčí operace v hypnose prováděti; tak Esdaile v Kalkutě chlubil se, že přes 300 případů v hypnose operoval. Také při porodu, při menších operacích očních hypnosy upotřebeno. Hlavní cena hypnotismu, jakožto léčebného prostředku leží však v sugescích. Ale třeba připomenouti, že léčba sugescí má skoro výhradně účinek při hysterii a stavech jí příbuzných, zvl. nervosách.

Že by se dala hysterie vyléčili sugescí, není myslitelno, avšak jednotlivé příznaky její lze odstraniti, záchvaty zmírniti, počet jich zmenšiti, obrny, stažení svalové, necitlivost apod. odstraniti.

Jen v určitých případech mělo by se hypnosy užívati a vykonávání její mělo by býti jen rukám zkušeným a odborným svěřeno, neboť jinak může vzejíti z hypnosy více zla, než dobra.