Jan Campbell: Prezidenti, politici a psychobioteroristi

O prezidentech a politicích ví a myslí si každý své a hodně, včetně toho, jak se obě kategorie reprezentantů společnosti dostávají do křesla. Zatím málo se ví, a ještě méně se myslí v době konce karantény a dočasného vítězství nad koronavirem o nové profesi: psychobioterorista. Víme mnoho o tom, jak a kdo se stal, nebo potenciálně může stát teroristou. Předpokládám, že zatím neexistuje žádná příručka, jak se stát psychobioteroristou. Proto využívám sledování, srovnávání a kritické hodnocení zpráv a vystupování v médiích epidemiologů, imunologů, virologů a hygieniků k popsání scénáře, podle něhož se může kdokoliv stát kandidátem na získání zmíněné nové kvalifikace. Jako ve věci nepovolaný senior se zatím ještě vysokou úrovní kultury osobní hygieny jsem se rozhodl popsat několik důvodů, kde, kdy, jak a proč bychom se měli zajímat o vznik a perspektivy nové kvalifikace v době, kdy staré kvalifikace a vědění zanikají i proto, že po staru se žít nedá.

Několik faktů pro srovnání a zamyšlení

Letálnost, nebo letalita, představuje primárně poměr počtu úmrtí k celkovému počtu onemocnění příslušnou chorobou, v daném případě od koronaviru (?) nebo s jeho pomocí (!). Sekundárně se poměr používá v soutěži zdravotních a politických systémů (demokratických, autoritativních a Bůh ví, jakých ještě). A kde je soutěž, jsou blízko podvod a pomluva. Dokazují to dopingové aféry a daleko od nich skrývající se pravda. Ta je špatným slouhou politiků a médií. Takovým slouhou se nikdo nechlubí, mluví se o něm málo nebo vůbec ne.

Mluvíme – li o letálnosti měli bychom předem mít k dispozici co největší možné množství ověřených výsledků, ideálně stejných testů na tisíc obyvatel státu. Jak by tomu nebylo oficiální čísla některých států praví následující: ČLR 3% (tj. více než 52 milionů), ve Francii 13%, v Turecku 18%, USA 32%, UK 33%, SRN 37%, Ruská federace 48% (tj. 67 milionů).

Mluvíme – li o onemocněných, je potřeba počítat k nim všechny zdravé nosiče viru. Mluvíme – li o mrtvých, situace je složitější. Proč? Protože výsledek závisí od udání skutečné, pravdivé příčiny smrti. Ideálně potvrzené pitvou. Ta není obsažena v metodice SZO (WHO). Již proto, že neexistuje veřejně dostupná statistika pitev, je možné kvalifikovat příčiny úmrtí od koronaviru jako nepřesné. Nepřesnosti napomáhá komerční zdravotnický systém a privátně při životě udržovaná SZO. Ta se nikdy dobrovolně nevzdá možnosti na pandemii vydělat, mj. zjednodušenou příčinou úmrtí, varováním nebo radami bez odpovědnosti.

Na tomto místě se nabízí jedno z vysvětlení, proč několik ruských lékařů skončilo sebevraždou. Byli to lékaři se svědomím, kteří nepodlehli tlaku vydávat jinou příčinu úmrtí za příčinu koronaviru a řídili se lékařskou etikou, zbytku sovětského zdravotního systému. Ten položil na lopatky virus perestrojky, a zcela rozložil virus demokracie, importované Jelcinem. Současný rusko-západní zdravotní systém vedený převážně pátou kolonou usvědčil sám sebe z neetičnosti: Ruská vláda přijala rozhodnutí, které plně podporuje korupci. Na příklad nemocnice v Moskvě a Sankt Peterburgu dostávají podle dubnového sdělení Alexandra Severského (Liga ochrany pacientů) a profesora Gundarova Igora Aleksejeviče (1947) za těžce nemocného koronavirem 200 tisíc rublů za den. Jestli toto není korupce, cesta k oslabení státního rozpočtu RF a k rozeštvání obyvatel, tak nevím a omlouvám se předem. Jestli to není konání podle neveřejné strategie zneužít politické moci, rozhodování a nemožnosti politika odborně posoudit zcela novou situaci s velkou neznámou, také nevím. Protože však v životě nikdy nehledám pravdu a rád se mýlím, nabízím dva odkazy: 1) Monografie profesora Gundarova, člena RAPV (Ruská akademie přírodních věd), jejímž zahraničním členem je také autor příspěvku. V monografii napsané v roce 2009 na lékařské téma je obsažena kapitola nazvaná Politické mechanismy infekčních epidemií. 2) Citát z řeči Tatjany Alexejevny Golikové (1966) z května 2018, místopředsedkyně vlády RF pro sociální politiku, práci, zdravotnictví a důchodové zabezpečení: Любая больница должна быть заинтересована в том, чтобы поставить больше „ковидов“ – Každá nemocnice by měla mít zájem na co největším počtu „covidov“. Osobně hodnotím takové vyjádření jako vrchol nemravnosti, cynismu, a znevážení profesionální loajality, etiky a Hippokratovy přísahy.

Mluvíme – li o vrcholu onemocnění a úmrtnosti, veřejnost by měla slyšet, že skutečný život s koronavirem nic podobného nezná a dlouho nebude znát. Po dosažení vrcholu následuje vždy spád a snížení úmrtnosti. Délka cyklu v historii epidemií je v průměru tři až čtyři měsíce. Mluvíme – li o nulovém pacientovi, je nezbytné sdělit veřejnosti alespoň dvě pravdy:

1) Nulový pacient je základním prvkem euro-americké genetické koncepce. Ta je stejně nesmyslná jako demokracie pro všechny. Proč? Každý ze 7,5 miliard obyvatel planety nosí v sobě miliardy virů a zjistit u koho, kdy a jaký virus mutoval, je více než zbožné přání. Proto se nabízí ČLR jako terč, do kterého se může zatím beztrestně střílet a kopat. V dnešní tiskové konferenci (24.5) ministr zahraničí ČLR Wang I jasně reagoval na patřičné snahy USA obviňovat nebo dokonce zažalovat ČLR nahradit škody způsobené pandemií ve světě.

2) Nikde, kromě doby studií v SSSR jsem neslyšel a nečetl ve spojení s koronavirem ani slovo o biocenóze. Autorem termínu, dodnes používaného v kvalitním studiu vztahů mezi různými organismy v ekosystémech, je v saském Eilenburgu narozený Karl August Möbius (1825 – 1908). Möbius otevřel v roce 1863 první německé mořské akvárium v Hamburku. Vydal mimo jiné dvě knihy, ve kterých popsal do detailů vztahy mezi různými organismy v ekosystému. Na MZ ČR by měl být někdo, kdo umí vysvětlit jednoduchými a jednoznačnými větami a formulacemi, co je to makrosvět (lidstvo) a mikrosvět (populace bakterií, virů, včetně koronavirů), a jaký je rozdíl mezi nimi. Ten někdo by měl být schopný prezentovat skutečnost, že v lidském organismu žijí cca 2 kg různých mikroorganismů. Z nichž část se přátelí, část bojuje s druhými, další část čeká na příležitost, až se oslabí imunitní systém (konkrétního) člověka. V tomto kontextuálním pojetí se nachází i vysvětlení, proč chřipkový virus není přítelem koronaviru. Chřipkový virus je totiž od přírody mnohem silnější, než koronavirus. Proto tam, kde se vyskytuje hodně chřipky, se vyskytuje zřídka onemocnění od, nebo s pomocí koronaviru. Pro velkou část veřejnosti plné mladých specialistů a minima vymírajících generalistů je těžko představitelné se ptát například: Nemůže – li věčné očkování proti chřipce způsobovat oslabení imunity a chřipkového viru, tím posilovat koronavirus a jeho šance si s námi zahrát několik partií hry se strachem? Jinými slovy: Výhra nad chřipkou se stává prohrou s koronavirem, doprovázenou 2 až 3 násobným vzestupem virových infekcí dýchacích cest (viral respiratory infections).

Z uvedeného mála vyplývá, že mluvit v TV a rádio s autoritou vládní moci o vrcholu pandemie a onemocnění, o nulovém pacientovi a léku proti onemocnění od, nebo s pomocí koronaviru, to vše v konzumní společnosti s prohlubujícím se deficitem imunity a jejím trvalým oslabováním na základě způsobu života a výživy je nezodpovědné, a ve výsledku trestuhodné. To především proto, že vládní moc zkresluje skutečnost. Je jedno, zda úmyslně, z hlouposti, strachu nebo závislosti. Letálnost malopatogenního viru je nízká. Vysvětlení přítomnosti koronaviru u posádek válečných lodí (USA, Francie apod.), které se s nikým celé měsíce nesetkávají, může být jednoduché, srozumitelné a logické. Podobně je tomu s druhou vlnou pandemie strachu z koronaviru. Pro ni platí: Nestrašit lid (březen-květen, listopad-leden). Týká se to i možného výskytu cholestázy, tj. onemocnění, při kterém dochází k poruše a tvorbě vylučování žluči, či ischemie střeva, tj. poruchy prokrvení tkáně nebo orgánu. Ty může ovlivnit i koronavirus. Někteří čtenáři znají onemocnění zvané střevní chřipka.

Měl jsem v minulosti možnost být v péči sovětských lékařů, a před několika dny možnost sledovat jednání ruské vlády s prezidentem Putinen na téma koronavirus. Jeho trpělivost ve vztahu k nekompetentnosti některých politiků je obdivuhodná, možnost srovnávat jejich argumenty s argumenty vědoucích, pozorovat výrazy obličeje účastníků jednání a neschopnost mnohých důvěřovat vědění, zkušenosti a profesionální loajalitě, jsou poučné. Nemám pochyb, že při první příležitosti a zůstanou li při životě prezident a staré vědecké kapacity dojde k modernizaci ruského zdravotnického systému s prvky sovětského vědění a zkušeností bez importovaných manýr a požadavků západních institucí. Doporučuji čtenářům vyhledat si nedávné jednání s vysvětlením situace a vývoje koronaviru prezidentovi světoznámým pulmonologe a akademikem Alexandrem Grigorjevičem Čučalinem (1940).

V rozhovoru s prezidentem Putinem mimo jiné řekl: Владимир Владимирович, вот ребенок родился, мать приложила его к груди, и у него уже коронавирус. Jinými slovy sdělil, že ode dneška budeme žít s koronavirem dlouhá léta a měli bychom být rádi, že jsme ho (zatím) nezničili. To proto, že by po něm přišly nové rodiny virů, pravděpodobně více nebezpečné. Akademik Čučalin, který byl mimo jiné osobním lékařem nevýrazného Konstantin Ustinovič Černěnka (1911 – 1985) používal při jeho léčení technologie kosmického lékařství a medicíny, a je, pokud se neklamu, dokonce čestným členem ČAV. Jsem hluboce přesvědčen, že nehledě na rusofobii v ČR by byl ochoten obohatit českou odbornou, politickou nebo i neodbornou veřejnost, a tím napomoci znovu naladění zničených vztahů mezi ČR a RF.

V závěru příspěvku se zmíním o závislosti kvality imunity a schopnosti organismu se vzepřít agresi ve vztahu k psychice. V jejím kontextu hodnotím jako host v ČR část práce krizového štábu jako nedostatečnou. Štáb nepracoval s veřejností systematicky v uvedené sféře. Každý občan by totiž měl vědět a být si vědom, že ve stavu strachu, paniky, stesku nebo bezvýchodnosti se kvalita imunity rapidně blíží k nule. Slovy kolegy z akademie: Jedná se o určitý druh psychogenního AIDS. Ten, jak víme, způsobuje lidská imunitní nedostatečnost. Veřejnost by také měla vědět a být si vědoma, že velká většina z nás je ještě natolik zdravá (pro koronavirus), že ji lze označit jako zdravé vironosiče. Rozdělení obyvatel na skupiny, izolovat lidi nad 65 let a šířit strach je hloupost a s pravděpodobností hraničící s jistotou možná i neoprávněné omezení svobody milovaných abstraktních lidských práv. Proč?

Stačí si dohledat statistiky amerických a čínských institutů, aby jeden zjistil, že celková úmrtnost ve společnosti stoupá do přibližně 50 roku života, po té se stabilizuje, v mnoha případech dokonce snižuje. Kromě toho, do nemocnic přicházejí většinou staří a nemocní lidé, kteří tam také často umírají. Dále je nezbytné informovat o rozdílech v pojetí a počtu nemocných. Dnes lze tvrdit, že stopy nebo protilátky koronaviru se najdou u cca 80 % obyvatel. Při prokázaném koronaviru je tomu podobně. Americký systém řadí taková zjištění k tzv. skrytým nemocným, sovětský systém, ke zdravým bakterie a vironosičům. Rozdíl v zařazování umožňuje vytvořit a udržovat ve společnosti zmatek, nejasnost, ztrátu důvěry k moci a strach. Zohledním – li ještě stádový efekt v chování málo znajících spoluobčanů, je pak velice těžké představit si dobrovolnost v průběhu druhé, nedej Bůh, třetí vlny pandemie.

Uvedené málo na téma práce s veřejností dovoluje varovat krizové štáby před opakováním plošné karantény. Nelze totiž vyloučit, že existují právnické a lékařské kapacity, které mohou využít systém k podání žaloby proti jednotlivým politikům, možná i proti státu kvůli vědomému zhoršování zdravotního stavu společnosti a jednotlivců. Mohou použít statistiky, které jasně indikují a v mnoha případech dokazují, že množství onemocněných koronavirem je ve velkoměstě nesrovnatelně větší než v malém městě, nebo na venkově. Pro informaci uvádím data z RF: Na tisíc obyvatel onemocnělo v Moskvě 11,3%, v Moskevské oblasti 3,6%, ve Stavropolském a Krasnodarském kraji 0,5% obyvatel. Na Sachalinu, v Kurganské a Kemerovské oblasti pouhých 0,1%. Dnes v médiích zmiňovaný Dagestán se srovnává s peklem na zemi, a přitom vykazuje onemocnění 1,1% obyvatel, tj. 10 x méně, než Moskva. Proto je na místě otázka: O jaké pandemii mluvíme a komu slouží hysterie?

Nedivím se, že ČR, ale i USA pod vedením prezidenta Trumpa a RF propadly panice. Propadl ji totiž téměř celý svět ovládaný americkým Deep state. Ten drží nad prezidentem Trumo Damoklův meč popsaný v příspěvku Bonnie a Clyde v akci a ví velice dobře tři věci: 1) Vše o psychologických a dalších následcích sociální izolace: posttraumatický stres, zostření různých onemocnění, masová deprese z nezaměstnanosti, nejistoty a strachu. 2) To, o čem píše renomovaný The Journal of Clinical Psychiatry a autor příspěvku se učil dávno v minulosti:izolace (karanténa) má zraňující působení na mozek, provokuje zvětšení možností jeho zánětu, zvyšuje počet sebevražd a dalších lidských tragedií. 3) Politické elity, jako slouhové Deep state a jeho struktur se podařilo dostat bez výstřelu do pasti pandemie strachu z koronaviru a získat jim novou kvalifikaci: psychobioterorista. Ta bude potřebná v příštím kole boje a později v nových bojích s pandemiemi, alkoholismem, násilím atd.

Nám obyčejným smrtelníkům doporučuji udržovat osobní hygienu na co možná nejvyšší úrovni, neúčastnit se davových akcí a kdo může, ať si rozumně popovídá se sluncem. To umrtvuje koronavirus během několik minut, pomáhá doplnit vitamin D na potřebnou úroveň, a podporuje dobrou náladu. A když jí bude málo, protože se nebudete cítit dobře, zůstaňte doma na týden či deset dní. Pokrokovým politikům v předvolební době doporučuji se zamyslet nad problematikou tzv. sociální medicíny. Jedná se o formu revoluce s použitím měkké síly. Ta může oslabit následky přežitého kapitalismu, nemožnosti stavby sociálního státu a pokračující revoluce technologií všeho druhu. Příklady sociální medicíny nabízejí ohrožené včely a včelí roj, mravenci a mraveniště a komu to nestačí, poměr práva společnosti (70) a individua (30) s cílem vytvoření rovnováhy mezi právem, povinností a svobodou. Souhlasu netřeba.

Zdroj: www.ceskenovinky1.eu (24.5.2020)