Stavební sektor se čím dál výrazněji propadá do personální krize, která zásadně ovlivňuje schopnost firem dodržovat termíny a ohrožuje celkový výkon odvětví. Přitom právě výstavba představuje motor hospodářství – přispívá k růstu HDP a funguje jako klíčový spouštěč pro desítky navazujících odvětví. Nejnovější globální analýza společnosti McKinsey & Company navíc předkládá znepokojivou prognózu: pokud bude situace pokračovat ve stejném duchu, může v roce 2040 chybět ve stavebnictví produkce v hodnotě až 40 bilionů dolarů. Takový výpadek by měl zásadní dopady nejen na samotné odvětví, ale i na schopnost států zajistit infrastrukturu, bydlení a ekonomickou stabilitu. Jak se tento trend promítá do České republiky a jakou roli mohou sehrát inovace, popisuje Adam Heres Vostarek, regionální manažer společnosti PlanRadar.
Odchod zkušených a nezájem mladých: výbušná kombinace
Závažný problém s pracovní silou nemá jediný původ – vzniká souběhem sociálních změn, generačního odcizení a strukturálních nedostatků. Podle dat ze studie společnosti PlanRadar považuje 63 % českých stavebních firem odvětví za méně atraktivní pro mladé. Ti dávají čím dál častěji přednost jiným oborům a technické vzdělávání ztrácí na prestiži i popularitě.
Firmy zároveň čelí faktu, že chybí systém pro předávání odborných znalostí. Zkušení pracovníci odcházejí do důchodu a nemají komu předat své know-how. Tím se vytváří nebezpečná mezera v kontinuitě, která se dál prohlubuje – mladých je málo, starší ubývají, a ti, kdo zůstávají, se dostávají pod čím dál větší tlak. Výsledkem je začarovaný kruh, který snižuje atraktivitu oboru jako celku.
„Tuzemské stavebnictví čelí této výzvě v kombinaci s dramatickým nárůstem personálních nákladů a nejistotou spojenou se zdlouhavými povolovacími procesy. Navíc na rozdíl od některých jiných evropských trhů, kde firmy především hledají způsoby, jak do oboru přivést novou generaci, upozorňuje značná část českých respondentů také na dopady restriktivních imigračních politik. Téměř pětina z nich považuje omezený přístup ke kvalifikované pracovní síle ze zahraničí za jednu z hlavních příčin současného nedostatku zaměstnanců,“ komentuje A. Vostarek.
Přesto si český trh drží jistou dávku odolnosti – téměř 43 % firem v tuzemsku podle průzkumu stále zvládá plnit harmonogramy i navzdory nedostatku personálu. V mezinárodním srovnání jde o nadprůměrný výsledek. Jenže i tento optimismus má své limity: firmy totiž možná fungují na hranici svých možností. Rezervy se tenčí a jakékoli další zhoršení by mohlo vést k ochromení sektoru.
Zdržení, tlak investorů a stále stejný počet lidí
Reálné dopady krize jsou stále patrnější – 75 % stavebních firem po celém světě už muselo kvůli nedostatku lidí odložit nebo zpomalit své projekty. Česká republika zatím patří mezi méně postižené trhy, ale i zde je patrný posun k napjatějším podmínkám. Výstavba je na vzestupu, požadavky investorů se zintenzivňují, ale dostupných lidských zdrojů ubývá.
Je tedy zřejmé, že nestačí hledat jen dílčí či dočasná řešení. Sektor se musí připravit na transformaci, která zvýší efektivitu a umožní realizaci projektů i s omezenými kapacitami. Pokud nedojde k promyšlené modernizaci, i dosud stabilní trhy jako ten český narazí na své limity.
„Řešení strukturálních příčin současné krize bude vyžadovat úsilí a čas. Obnova atraktivity oboru pro mladé generace a vytvoření funkčních vzdělávacích cest představuje dlouhodobý úkol, který nelze vyřešit ze dne na den. Co ale stavební firmy potřebují už nyní, je radikální změna přístupu: místo pasivního čekání na zotavení trhu práce musí aktivně maximalizovat využití stávajících lidských zdrojů," zdůrazňuje Vostarek.
Klíčovým prvkem této změny se stává digitalizace. Moderní softwary a nástroje umožňují lépe plánovat, řídit i vyhodnocovat jednotlivé fáze projektu – od přípravy po kolaudaci a správu. Tím se šetří čas, předchází nedorozuměním a zvyšuje efektivita napříč týmy. „Nejde přitom o to pracovat tvrději, ale lépe, chytřeji. Když jsou týmy dokonale sladěné, informace proudí bez nejmenších zádrhelů a reporting nepohlcuje drahocenný čas, firmy dokáží zvládnout výrazně více zakázek a růst skutečně udržitelným způsobem. I zdánlivě malé změny v efektivitě se exponenciálně sčítají,” popisuje Vostarek.
Digitalizace má ale ještě jeden zásadní přínos – funguje jako magnet pro novou generaci. Mladí pracovníci očekávají prostředí odpovídající jejich technologickým návykům a nechtějí ztrácet čas zastaralými procesy. Moderní nástroje jim navíc dávají prostor věnovat se tomu, co je opravdu baví – tedy řešení problémů, kreativní práci a smysluplnému rozvoji. „Mladí profesionálové totiž nehledávají jen práci – hledají prostředí, kde mohou využít svůj potenciál a kde technologie funguje jako akcelerátor jejich schopností, nikoli jako překážka,” vysvětluje dále Vostarek.
Změna myšlení jako základní předpoklad
„Nedostatek pracovní síly v dohledné době nezmizí. Ale to neznamená, že se musí zastavit i samotné stavebnictví. Pokud dnes přehodnotíme, jak pracujeme, můžeme si vytvořit základ pro větší odolnost v budoucnosti – a přitom si zachovat kapacitu pro další růst, i v prostředí plném výzev,“ uzavírá Adam Heres Vostárek. (23.7.2025)
.jpg)
