Letošní laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos. Zakladatel a ředitel Sluňákova, dramaturg Ekologických dnů Olomouc, vystudovaný ekolog, ale srdcem humanista. Člověk s neutuchající energií a vnitřním přesvědčením, který vytrvale propojuje svět přírody, umění, vědy a filozofie. Věří, že příroda potřebuje ochranu, ale ne ideologii – spíš prostor k porozumění. Proto vytváří místa, kde se mohou setkávat lidé z různých světů. A právě v tom je jeho práce výjimečná.
Sluňákov vedete přes dvacet let. Čím je jiné než jiná ekologická centra?
Myslím, že se víc soustředíme na dospělé. Většina center pracuje hlavně s dětmi. Říká se: ‚Ohýbej proutek, dokud je mladý.‘ Ale já nechci nikoho ohýbat. Chtěl jsem, aby byl Sluňákov místem setkávání. Místem, kde se potkají lidé s úplně odlišným pohledem na svět a zkusí si ho navzájem přiblížit.
Vzpomínáte si na první impuls, který vás přivedl k myšlence Sluňákova?
Ano. Říkal jsem si, že auto opraví opravář, ale přírodu sám ekolog ne. Potřebujeme k tomu mnohem víc lidí – sociology, ekonomy, umělce, učitele. Ochrana přírody není práce jednoho oboru, předpokládá spolupráci mnoha lidí.
Co vás na Vaší práci nejvíc těší?
Lidé. Nikdy jsem nebyl klasickým ředitelem – moc nekontroluju a dávám lidem velkou svobodu. A právě proto si nesmírně vážím toho, že ji nezneužívají. Naopak. Dělají krásné věci. To je pro mě největší radost – když vidím, co všechno dovedou vytvořit, jak přemýšlejí, jakou mají energii a nápady.
Narazil jste při vzniku Domu přírody Litovelského Pomoraví na překážky?
Byl to velký boj. Někdy to vypadalo, že je definitivní konec. Ale pak jsem si vzal batůžek a šel znovu. Vstupoval jsem desetkrát do stejných dveří, i když mě předtím vyhodili. Můj táta o mně říkával, že jsem běžec na dlouhé tratě. Možná pomalejší, ale vytrvalý.
Josefa Vavrouška jste znal i osobně. Jak na něj vzpomínáte?
Myslím na něj často. Jezdil na Ekologické dny Olomouc, potkávali jsme se. Dokonce přivezl na besedy Ekologických dnů Olomouc půlku vlády, to se pak už nikdy nestalo. Ještě v roce, kdy tragicky zahynul, byl uveden na plakátu festivalu. Měl v sobě hloubku i lidskost. Bohužel mu nebylo dáno více času. Myslím, že kdyby bylo v politice více lidí jako byl on, bylo by nám lépe a veseleji.
Co by se podle Vás mělo v ochraně přírody v Česku změnit jako první?
Přál bych si změnit tón veřejné debaty. Třeba abychom dokázali mluvit o Green Dealu věcně a bez ideologie. Určitě má celou řadu problémů, ale proč ho škrtat celý? Obecně bych chtěl, aby ochrana přírody byla víc srozumitelná a přijatelná. Abychom lidi neodrazovali, ale získávali je.
Ve vás se spojuje humanitní a přírodovědný pohled na svět. Jak k tomu došlo?
Umění, hudba, kultura mě vždycky bavily. Věřím, že dobrá písnička na správném místě má kolikrát větší dopad než když si přečtete třístastránkovou studii o klimatických změnách. Můj táta byl historik. Já jsem vystudoval ekologii, ale doktorát jsem dělal u Hany Librové v Brně na environmentálních studií. A to mě bavilo nejvíc. Že to bylo mezioborové, že šlo o porozumění světu, ne jen o data.
Co o Michalovi Bartošovi říkají ti, kteří ho znají
„Jsem skálopevně přesvědčen, že Michal Bartoš naplňuje všechny předpoklady pro udělení Ceny Josefa Vavrouška, a že si ji za své nezměrné mnohaleté poctivé úsilí zaslouží jako málokdo jiný. I proto si jej s vírou v úspěch dovoluji nominovat už podeváté.“
— Ing. Aleš Máchal, ekopedagog, spoluzakladatel a první ředitel Lipky
„Michal Bartoš překračuje hranice ekologického hnutí. Propojuje ochranu přírody s uměním, filosofií i vědou – a díky tomu dokáže oslovit i ty, kteří by k ekologii jinak cestu nenašli.“
— RNDr. Miroslav Kundrata, strategický ředitel Nadace Partnerství
„Sluňákov a Ekologické dny Olomouc změnily nejen ekomapu Česka, ale i myšlení všech, kteří je zažili. Pro nás ekopedagogy na Slovensku jsou obrovským zdrojem inspirace. Díky Michalovi za síťování lidí, projektů – a i za morální podporu přes hranice.“
— Mgr. Richard Medal, ředitel Centra environmentálních aktivit Trenčín, ekopedagog
„Pokaždé, když přijedu na Sluňákov a vstoupím do Rajské zahrady, čas se zastaví. To místo vyzařuje klid, radost a bezpečí. Někdo takové bytí v přítomném okamžiku zažije ve Sluneční hoře, jiný při čtení Michalových knih nebo poslouchání jeho vyprávění. Doufám, že to letos klapne – Michal si to fakt zaslouží.“
— Jana Čížková
*
Mgr. Michal Bartoš, Ph.D. vystudoval ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a doktorát z environmentálních studií získal pod vedením prof. Hany Librové na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2006 založil a dodnes vede Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce. Jeho hlavním cílem je vytvářet prostor pro setkávání lidí napříč obory i světonázory. Od roku 1990 je dramaturgem a organizátorem Ekologických dnů Olomouc – unikátní kulturně-vzdělávací události propojující vědu, umění a veřejnou diskusi. Dlouhodobě spolupracuje s českými umělci (např. Františkem Skálou) a podílí se na budování přírodních uměleckých instalací v Litovelském Pomoraví.
*
Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce – vznikl v roce 2006 jako prostor pro setkávání, umění v krajině a zážitkové programy pro školy, rodiny i širokou veřejnost. V areálu jeho Domu přírody Litovelského Pomoraví se nachází jedinečné přírodní instalace od umělců jako Miloš Šejn nebo František Skála.
Ekologické dny Olomouc (EDO) jsou každoroční festival, který Michal Bartoš v roce 1990 založil a od té doby jej dramaturgicky vede. Spojuje přednášky, besedy, umění a kulturní programy a nabízí prostor pro hlubší veřejnou debatu o ekologii, společnosti a našem vztahu ke světu.