Seriál Zeměpis hladu, který jsme publikovali v 65 pokračováních, vzbudil u našich čtenářů velký zájem. Budeme proto v tomto trendu pokračovat. Přineseme, počínaje dnešním dnem, na pokračování pasáže z knihy prof. Františka Jílka – Oberpfalcera Jak žili naši otcové, která vyšla s podtitulem Mezi písmáky pod Krkonošemi v roce 1946. Autor v ní přibližuje život a tradice v Podkrkonoší v 19. století, jak je ve svých zápiscích zaznamenali místní písmáci. Pisatel knihy na jejich adresu říká: „Horská příroda nedělá lidem jen starosti. Ona také jejich mysl povznáší svou jedinečnou krásou. Východ slunce i jeho západ provázejí takové záplavy barev, že je oko ani vnímat nestačí. A v tahu svěžích větrů bystří se i myšlenky. Pod horským nebem rodí se častěji než v rovinách mudrlanti, kteří své zkušenosti, výsledky svého přemýšlení také zaznamenávají. Říkáme jim písmáci. Je to výraz do jiného jazyka nepřeložitelný, protože se u druhého národa typ písmáka nevytvořil.
Přečetl jsem množství zápisů, jež podkrkonošští písmáci zůstavili, a často mě zaujal jejich postřeh i způsob podání. A protože je nyní velký zájem o nedávnou minulost, vybral jsem z rukopisů, co by mohlo obecně zajímat, a seskupil výňatky podle obsahu. Při tom se ukázalo, jak se jednotliví vypravěči doplňují a potvrzují.“
V knize jsou zejména citováni: Věnceslav Metelka (1808-1867), Josef Kramář (1814-1859), Antonín Zeman (1821-1912), který měl deset synům, z nichž nejstarší se proslavil jako spisovatel Antal Stašek, po něm zdědil zápisky svého děda spisovatel Ivan Olbracht, na zachování starých pamětí se podílel i jeho desátý syn Jan Zeman (1862-1945), František Rón (1848-1931), František Housa (1861-1922), Josef Dlask (1782-1853).
Prof. Oberpfalcer na závěr úvodu knihy dodává: „Písmáci mají dar věcně a názorně vyložit své zkušenosti. Píší jazykem spisovným, jen občas jim proklouzne nějaký provincialismus. Některý si libuje v dlouhých, málo přehledných souvětích, jiný zase dává slovům nezvyklý pořádek. Ponechal jsem jejich textům všecky typické znaky; jen slohově jsem celou knihu zladil, aby se i formou projevil jeden společný duch všech těch drobných vyprávění.
Kniha tato byla pro tisk hotova už r. 1940, ale Němci třikrát odmítli povoliti její vydání.“
Předchozí kapitoly svědčí, že byl v podhoří dosti čilý život kulturní. Viděli jsme, že se hrály i zpěvohry, a bez hudby nebylo ani představení činoherní. Všimněme si nyní, co říkají naše zprávy o vlastním pěstování hudby a zpěvu.
Josef Kramář píše o Vysokém:
Městečko naše bylo sice poddané,...
Rozvoj a obliba her biblických svědčí o živém smyslu podkrkonošského lidu pro divadelní umění. Proto nás nepřekvapí, že zároveň s tím, co se v Praze tvořily základy k českému divadlu, šířily v obcích pod horami znalost prvních českých her skupiny milovníků dramatické musy....
V Podkrkonoší se v minulém století konaly na různých místech hry, předvádějící biblické děje. Zprávu o nich poslal dobře informovaný pistel r. 1855 do Mikovcova „Lumíra“. Odtud víme, že původcem her byl staroveský hospodář František Vodseďálek, který žil v letech 1762 – 1843. Číst se...