Seriál Zeměpis hladu, který jsme publikovali v 65 pokračováních, vzbudil u našich čtenářů velký zájem. Budeme proto v tomto trendu pokračovat. Přineseme, počínaje dnešním dnem, na pokračování pasáže z knihy prof. Františka Jílka – Oberpfalcera Jak žili naši otcové, která vyšla s podtitulem Mezi písmáky pod Krkonošemi v roce 1946. Autor v ní přibližuje život a tradice v Podkrkonoší v 19. století, jak je ve svých zápiscích zaznamenali místní písmáci. Pisatel knihy na jejich adresu říká: „Horská příroda nedělá lidem jen starosti. Ona také jejich mysl povznáší svou jedinečnou krásou. Východ slunce i jeho západ provázejí takové záplavy barev, že je oko ani vnímat nestačí. A v tahu svěžích větrů bystří se i myšlenky. Pod horským nebem rodí se častěji než v rovinách mudrlanti, kteří své zkušenosti, výsledky svého přemýšlení také zaznamenávají. Říkáme jim písmáci. Je to výraz do jiného jazyka nepřeložitelný, protože se u druhého národa typ písmáka nevytvořil.
Přečetl jsem množství zápisů, jež podkrkonošští písmáci zůstavili, a často mě zaujal jejich postřeh i způsob podání. A protože je nyní velký zájem o nedávnou minulost, vybral jsem z rukopisů, co by mohlo obecně zajímat, a seskupil výňatky podle obsahu. Při tom se ukázalo, jak se jednotliví vypravěči doplňují a potvrzují.“
V knize jsou zejména citováni: Věnceslav Metelka (1808-1867), Josef Kramář (1814-1859), Antonín Zeman (1821-1912), který měl deset synům, z nichž nejstarší se proslavil jako spisovatel Antal Stašek, po něm zdědil zápisky svého děda spisovatel Ivan Olbracht, na zachování starých pamětí se podílel i jeho desátý syn Jan Zeman (1862-1945), František Rón (1848-1931), František Housa (1861-1922), Josef Dlask (1782-1853).
Prof. Oberpfalcer na závěr úvodu knihy dodává: „Písmáci mají dar věcně a názorně vyložit své zkušenosti. Píší jazykem spisovným, jen občas jim proklouzne nějaký provincialismus. Některý si libuje v dlouhých, málo přehledných souvětích, jiný zase dává slovům nezvyklý pořádek. Ponechal jsem jejich textům všecky typické znaky; jen slohově jsem celou knihu zladil, aby se i formou projevil jeden společný duch všech těch drobných vyprávění.
Kniha tato byla pro tisk hotova už r. 1940, ale Němci třikrát odmítli povoliti její vydání.“
Jak žili naši otcové
Nad dušemi podkrkonošského lidu měla v minulých věcích velikou moc církev katolická. Bývali tam jinověrci. K soupisu osob v boleslavském kraji z r. 1651 je připojena poznámka: „Velmi mnoho kacířů jest zutíkalo, někteří do Slezska, jiní v horách krkonošských se zdržují, také...
O světlých i stinných stránkách učitelství mluví několikrát paměti již citované. Ale my o nich máme ještě bohaté zprávy od Věnceslava Metelky. Aspoň tři jeho záznamy zde uvedeme. Jako vstup k nim je si třeba připomenouti, že příprava k učitelské práci byla nevalná. Čemu se mohl kandidát...
Mládež, která vychodila školu a nepokračovala na studiích, měla opakovací hodiny v neděli odpoledne. Je to asi náběh k nynějším učňovským školám pokračovacím. Máme o nich u našich písmáků dvojí záznam. Pasecký Metelka zaznamenal několik poznámek učitele. Vysočák Rón zase v tom vidí...
Kraj pod horami je na jazykovém pohraničí. Bylo mnoho nevyhnutelných styků mezi příslušníky obou národností, a proto se rodiče starali, aby se už děti učily druhému jazyku. Selský synek Antonín Zeman šel na handl dvakrát. Třicet neděl byl u řezníka ve Wiesentalu, ale tam se ve škole, mimo trochu...
Na konci školního roku, který před sto lety trval až do polovice srpna, konala se veřejná zkouška. K ní přicházel hospodářský správce panství, jemuž se říkalo vrchní, a zástupce biskupské konsistoře, vikář. Vrchní měl za dob selského poddanství pravomoc velikou a vikář byl představitel mocné...
K náležitému rozumění školských poměrů je třeba znáti aspoň přibližný počet obyvatel v místě, o jehož škole je řeč. Město Vysoké mělo v době rozkvětu jeho obchodních styků s celým Podkrkonoším na 2000 obyvatel. V poměru k sousedním obcím si vypěstovalo a vždy udržovalo...
Škola je veliká zkušenost každého člověka; příhody z let v ní strávených náleží k nejsilnějším dojmům z mládí. Písmáci mluví o škole často a podrobně, vždyť zpravidla v ní dobře prospívali a dosáhli tu prvních životních úspěchů! V minulém století se naše česká škola...
Nejprve vybereme ze starých pamětí několik zpráv o tom, jaká byla vydání za známé věci.
Za svých studií na gymnasiu v Praze platil Josef Kramář koncem 20. let minulého století částky, jak je sám uvádí: Když jsem vstoupil do třetí třídy latinské, počal jsem se sám stravovati. Dostával jsem...
Když procházíte musei v městech pod Krkonošemi, vidíte ve vitrinách součásti mužského a ženského kroje, které zachránili sběratelé před zapomenutím.
Vystavují se zlaté a stříbrné čepce, lemované paličkovanou krajkou, s dlouhými fábory vzadu a vedle nich líbezné vápeníčky, bílé, pokryté...
U Dominů byl hospodář a tři podruzi v jedné světnici. V zimě zavřeli u světnice dveře na háček a chodili všichni kuchyní, jen aby teplo neuteklo. Dveře a okna za celičkou zimu neotevřeli. Ve světnici pařili píci pro dobytek a to zrovna nevoní. Když se vylíhlo tele nebo kůzlata, všecko...