Seriál Zeměpis hladu, který jsme publikovali v 65 pokračováních, vzbudil u našich čtenářů velký zájem. Budeme proto v tomto trendu pokračovat. Přineseme, počínaje dnešním dnem, na pokračování pasáže z knihy prof. Františka Jílka – Oberpfalcera Jak žili naši otcové, která vyšla s podtitulem Mezi písmáky pod Krkonošemi v roce 1946. Autor v ní přibližuje život a tradice v Podkrkonoší v 19. století, jak je ve svých zápiscích zaznamenali místní písmáci. Pisatel knihy na jejich adresu říká: „Horská příroda nedělá lidem jen starosti. Ona také jejich mysl povznáší svou jedinečnou krásou. Východ slunce i jeho západ provázejí takové záplavy barev, že je oko ani vnímat nestačí. A v tahu svěžích větrů bystří se i myšlenky. Pod horským nebem rodí se častěji než v rovinách mudrlanti, kteří své zkušenosti, výsledky svého přemýšlení také zaznamenávají. Říkáme jim písmáci. Je to výraz do jiného jazyka nepřeložitelný, protože se u druhého národa typ písmáka nevytvořil.
Přečetl jsem množství zápisů, jež podkrkonošští písmáci zůstavili, a často mě zaujal jejich postřeh i způsob podání. A protože je nyní velký zájem o nedávnou minulost, vybral jsem z rukopisů, co by mohlo obecně zajímat, a seskupil výňatky podle obsahu. Při tom se ukázalo, jak se jednotliví vypravěči doplňují a potvrzují.“
V knize jsou zejména citováni: Věnceslav Metelka (1808-1867), Josef Kramář (1814-1859), Antonín Zeman (1821-1912), který měl deset synům, z nichž nejstarší se proslavil jako spisovatel Antal Stašek, po něm zdědil zápisky svého děda spisovatel Ivan Olbracht, na zachování starých pamětí se podílel i jeho desátý syn Jan Zeman (1862-1945), František Rón (1848-1931), František Housa (1861-1922), Josef Dlask (1782-1853).
Prof. Oberpfalcer na závěr úvodu knihy dodává: „Písmáci mají dar věcně a názorně vyložit své zkušenosti. Píší jazykem spisovným, jen občas jim proklouzne nějaký provincialismus. Některý si libuje v dlouhých, málo přehledných souvětích, jiný zase dává slovům nezvyklý pořádek. Ponechal jsem jejich textům všecky typické znaky; jen slohově jsem celou knihu zladil, aby se i formou projevil jeden společný duch všech těch drobných vyprávění.
Kniha tato byla pro tisk hotova už r. 1940, ale Němci třikrát odmítli povoliti její vydání.“
Nad dušemi podkrkonošského lidu měla v minulých věcích velikou moc církev katolická. Bývali tam jinověrci. K soupisu osob v boleslavském kraji z r. 1651 je připojena poznámka: „Velmi mnoho kacířů jest zutíkalo, někteří do Slezska, jiní v horách krkonošských se zdržují, také...
O světlých i stinných stránkách učitelství mluví několikrát paměti již citované. Ale my o nich máme ještě bohaté zprávy od Věnceslava Metelky. Aspoň tři jeho záznamy zde uvedeme. Jako vstup k nim je si třeba připomenouti, že příprava k učitelské práci byla nevalná. Čemu se mohl kandidát...
Mládež, která vychodila školu a nepokračovala na studiích, měla opakovací hodiny v neděli odpoledne. Je to asi náběh k nynějším učňovským školám pokračovacím. Máme o nich u našich písmáků dvojí záznam. Pasecký Metelka zaznamenal několik poznámek učitele. Vysočák Rón zase v tom vidí...
Kraj pod horami je na jazykovém pohraničí. Bylo mnoho nevyhnutelných styků mezi příslušníky obou národností, a proto se rodiče starali, aby se už děti učily druhému jazyku. Selský synek Antonín Zeman šel na handl dvakrát. Třicet neděl byl u řezníka ve Wiesentalu, ale tam se ve škole, mimo trochu...
Na konci školního roku, který před sto lety trval až do polovice srpna, konala se veřejná zkouška. K ní přicházel hospodářský správce panství, jemuž se říkalo vrchní, a zástupce biskupské konsistoře, vikář. Vrchní měl za dob selského poddanství pravomoc velikou a vikář byl představitel mocné...
K náležitému rozumění školských poměrů je třeba znáti aspoň přibližný počet obyvatel v místě, o jehož škole je řeč. Město Vysoké mělo v době rozkvětu jeho obchodních styků s celým Podkrkonoším na 2000 obyvatel. V poměru k sousedním obcím si vypěstovalo a vždy udržovalo...
Škola je veliká zkušenost každého člověka; příhody z let v ní strávených náleží k nejsilnějším dojmům z mládí. Písmáci mluví o škole často a podrobně, vždyť zpravidla v ní dobře prospívali a dosáhli tu prvních životních úspěchů! V minulém století se naše česká škola...
Nejprve vybereme ze starých pamětí několik zpráv o tom, jaká byla vydání za známé věci.
Za svých studií na gymnasiu v Praze platil Josef Kramář koncem 20. let minulého století částky, jak je sám uvádí: Když jsem vstoupil do třetí třídy latinské, počal jsem se sám stravovati. Dostával jsem...
Když procházíte musei v městech pod Krkonošemi, vidíte ve vitrinách součásti mužského a ženského kroje, které zachránili sběratelé před zapomenutím.
Vystavují se zlaté a stříbrné čepce, lemované paličkovanou krajkou, s dlouhými fábory vzadu a vedle nich líbezné vápeníčky, bílé, pokryté...
U Dominů byl hospodář a tři podruzi v jedné světnici. V zimě zavřeli u světnice dveře na háček a chodili všichni kuchyní, jen aby teplo neuteklo. Dveře a okna za celičkou zimu neotevřeli. Ve světnici pařili píci pro dobytek a to zrovna nevoní. Když se vylíhlo tele nebo kůzlata, všecko...