Letos si připomínáme 105. výročí vytvoření Československé republiky, které je spojeno se jmény Masaryk, Štefánik a dalších vůdčích osobností tehdejší české a slovenské politické scény. V této souvislosti se nabízí řada otázek: Jaký byl profesor T. G. Masaryk, náš první prezident osvoboditel? Z čeho pramenila jeho touha po samostatnosti? Jaké je jeho dědictví pro současnost? a další. Dnes jsme mnohdy svědky, že se nejeden politik zaštiťuje Masarykem a jeho odkazem chtěje tak zdůraznit, že bude pokračovat v jeho ´cestě´. Nakolik je to upřímné nebo s cílem vlastního prospěchu musí posoudit laskavý čtenář sám. Připomenout T. G. Masaryka jsme se rozhodli prostřednictvím knihy TGM v Lánech, která vyšla v roce 1946. Je to třetí a rozšířené vydání publikace Pan president a lidé v Lánech, která poprvé vyšla v zimě 1937. Autorem je Stanislav Jandík a vyšla ve Vydavatelství Za svobodu. Je třeba ji chápat pohledem doby, v níž vznikla. Nicméně je výmluvným svědectvím, jak lidé vnímali svého prezidenta. Její tvůrce o vzniku knihy napsal:
Když jsem před lety hledal příčinu lásky našeho lidu k T. G. Masarykovi, obrátil jsem se k těm neprostším, k babičkám a dědečkům, které potkával v lese, k dětem, které na něho čekávaly, k dělníkům, rolníkům a řemeslníkům, kteří s ním přišli do styku, a k těm, kteří mu byli nejčastěji nablízku. Vyprávěli mi své drobné příběhy, jak se s ním setkali, na co se jich ptal, co jim řekl, opakovali jeho výroky, a z jejich vyprávění vyrůstala i Masarykova podoba. Měla dva význačné rysy: učenost a lidovost. Z lidu vyšel a lidovým zůstal. Lidovost rodného prostředí dávala jeho učenosti dar jednoduchého a jasného výrazu. Jeho moudrost a učenost zas tomuto srozumitelnému výrazu myšlenkovou náplň. Jednoduchým způsobem uměl povědět i největší pravdy tak, že je pochopil neučený a obdivoval učený. Dovedl pronikat k tajnicím člověkovy duše, on, král-filosof, obdařený ryzostí citu a „nevinností srdce“, které mu získávaly lásku lidu. Masaryk šel k lidství skrze člověka. Tu je i kořen jeho humanitní demokracie.
Z tohoto poznání pak logicky vyplynula stavba této knihy: dobrat se k Masarykovu lidskému profilu nitrem drobných lidí. Pak pochopíme opravdovost smutku našeho národa a celého světa nad jeho skonem, pochopíme i živou a podnětnou sílu masarykovské tradice v boji proti německému vetřelci. Počáteční rozmanité, ale vnitřně související příběhy přecházejí v jednotlivý proud vyprávění a celek tvoří reportážní obraz české vesnice za míru i za války.
Masaryk
O tak zvané anabasi sibiřské povím zde jen tolik, kolik je třeba pro pochopení a doplnění této zprávy o naší politické práci za hranicemi.
Byl jsem v Japonsku, když jsem dostal první zprávy o obtížích dopravy legií do Vladivostoku (dohoda v Penze o odevzdání části zbraní) a o zadržení...
Těžkým úkolem pro naši propagandu v Americe a všude bylo přesvědčovat o nutnosti rozčlenit Rakousko-Uhersko. Vídeň neměla toho přímého politického nepřátelství, které měl Berlín; Francouzi, Angličané a Američané bojovali jen s Němci, Rakousko-Uhersko mělo frontu proti Východu a Jihu, a...
Než přikročím k závěrečnému líčení své činnosti ve Spojených státech, musím doplnit zprávu o naší propagandě v Americe, která byla organisována pomocí pana Vosky hned roku 1914. Zmínil jsem se o ní již častěji a vyložil jsem také, jak jsem s panem Voskou navázal hned na počátku války...
Zvláštní zmínky je třeba o Podkarpatské Rusi a zvláště o representaci této země ve Spojených státech.
Počítaje od samého počátku s rozčleněním Rakouska a Uherska, nezapomínal jsem na maloruské území v Uhrách a rozvažoval, jaké budou jeho osudy po rozpadnutí Uherska. Důležitost kraje...
Častěji jsem se cházíval s představiteli Litevců, Lotyšů a Estonců. V Americe měli tito národové kolonie, zejména Litevci, a tím byl dán styk. Také s Řeky, Armény, Albánci a s jinými jsem míval politické rozhovory. A z těchto rozhovorů vznikl zvláštní, sjednocující...
Živé byly naše styky také s Poláky. Pokračoval jsem tu v práci, kterou jsem zahájil v Rusku; tam jsme mívali s Poláky společné schůze, s předáky polskými jsem byl všude v živém styku. Vzpomínám zejména Grabského. V Americe byli Paderewski a Dmowski; z Poláků...
K propagandě, kterou jsme v Americe (a u Spojenců vůbec) dosáhli uznání, náleží spolupráce se zahraničními orgány a představiteli ostatních národů, usilujících o osvobození. Šlo mi od samého počátku o to, Spojencům, skoro bych řekl, názorně ukazovat, že válka má a musí mít cílem přeměnu...
Demokracie a demokratická propaganda nevylučovala čilý styk s vyslanectvími; jimi jsem musil podporovat akci Benešovu a Štefánikovu v Evropě. Prokazovali mi všichni nejcennější služby.
Na prvém místě sluší jmenovat vyslance francouzského Jeana Jusseranda; byl už dlouhá léta ve...
Snažil jsem se co nejrychleji vniknout do politické situace v zemi. To prakticky znamenalo poznat nejvlivnější a rozhodující osobnosti ve vládě, v Kongresu a ve společnosti. V tom se mně stal Charles Richard Crane výborným pomocníkem, neboť měl známosti téměř se všemi lidmi, kteří mě...
Nechci a nemohu tvrdit, že v Americe není stínů a že tam nemají těžkých problémů. V literatuře boj se zastaralými formami puritanismu a s jeho obmezeností a tvrdostí vede se již dávno (Hawthorne: The Scarlet Letter, 1850 – ani to není útok první) a stejně se vede boj s americkým...
Do Washingtonu jsem přijel 9. května; má práce začala ihned několika interview a blízkým spojením s Mr. Charlesem R. Cranem, s nímž jsem se naposledy viděl v Kijevě.
S Mr. Cranem jsem byl v bližším spojení od roku 1901; založil tenkrát slovanský fond pro chicagskou...
V Chicagu mi krajané připravili po americkém způsobu okázalé přijetí. Chicago bylo po Praze největší město české a také centrum akce finanční. Zde byl pan Štěpina, jehož jsem hned z Benátek začal bombardovat dopisy o peníze; dr Fisher byl pak v čele Národního sdružení; Vojta Beneš...
Na anglické lodi jsem byl zase v Evropě a v Americe; nejen podle práva mezinárodního, nýbrž celé okolí cestujících bylo evropské nebo americké. Pěkné počasí a tichá plavba skýtaly mi příjemný odpočinek (nemívám mořské nemoci). Moři – vlnám, proudům, počasí, barvě vody a oblohy – věnoval...
Z Vladivostoku jsem chtěl jet na lodi přímo do Ameriky, ale pro rozmanité překážky jsem musil použít mandžuské dráhy a jet celou Koreou až k moři do Fusanu a odtamtud lodí do Japonska. Vyjel jsem 1. dubna přes Charbin a Mukden. Dne 6. dubna jsem přibyl do Šimonoseky, 8. dubna jsem byl...
V 8 hodin večer dne 7. března jsem vyjel z Moskvy. Přes Saratov, Samaru, sibiřskou drahou přijel jsem do Vladivostoku 1. dubna. Jel jsem v sanitním voze III. třídy; v Moskvě se koupila jaká taká matrace, na které jsem v noci spával na lavici. Vůz byl plně obsazen Angličany,...
Přijel jsem na Rus v naději, že se budu moci vrátit na Západ za několik týdnů; avšak poměry v Rusku zdržely mě bezmála celý rok. V Rusku jsme musili překonávat největší obtíže, obtíže s režimem carským i pocarským. Ale našeho hlavního požadavku zahraničního programu, který jsem...
Pravidlo, jímž jsme se na Rusi (také na Ukrajině, a vůbec vůči všem novým politickým formacím v Rusku) řídili, bylo, nemíchat se do vnitřních záležitostí Ruska, vyhýbat se všelikému vsahování do sporů a bojů stran. Majíce vymíněnu ozbrojenou neutralitu, měli jsme, bylo-li třeba, zbraň...
Cesta do Francie z Kijeva Sibiří – fantastický plán, říkal jsem si někdy sám; ale když jsem všecky poměry uvážil, byl to plán nejpraktičtější, třebaže vyžadoval cesty tak dlouhé. Dělaly se ovšem plány všelijaké; navrhovali někteří, naši i Spojenci, abychom šli na Kavkaz ke kozákům, nebo přes...
Pro naše vojsko bolševictví mělo význam tím, že se k němu jistá část našich – třebaže část nepatrná – více méně důsledně hlásila. Toto české bolševictví na Rusi je spojeno s jménem Munovým. Sám jsem s Munou jednal, když vyšlo první číslo kijevské Svobody (1. listopadu...
Zároveň s obtížemi s bolševiky se kupily obtíže s Ukrajinci. Náš korpus byl rozložen kolem Kijeva na ukrajinském území. Pokud tam panovalo Rusko, byl náš poměr k Rusku jednoduchý; Rusko nám poskytovalo možnosti korpus organizovat, vyzbrojit a potřebnými zásobami udržovat. Za to...