Od smrti k novému životu

Před nedávnem mne v jednom velkém pražském knihkupectví zaujaly dvě starší ženy, které se sháněly po literatuře, která je věnován a tomu, co nás čeká, až opustíme tento svět. Dal jsem se s nimi do řeči a byl překvapen přehledem, jaký o literatuře tohoto druhu mají. Na otázku, proč této tematice věnují takovou pozornost, mi jedna odpověděla, že je prostě zajímá co nastane po smrti, a pak své myšlenky začala rozvíjet do šířky i hloubky… Motivováni tímto rozhovorem jsme se rozhodli publikovat na pokračování úvahy z Druhé knihy A. J. Ibinga Od smrti k novému životu s podtitulem Po stopách věčné pravdy, kterou vydal v roce 1925 Kruh přátel Ibingových. Před první částí otiskujeme úvod a závěr knihy.   
Úvod
Dnešní doba, oplývající nesčetnými vynálezy a pokroky ve všech oborech lidského podnikání, vzbuzuje v mnohém člověku domněnku, že blížíme se již pomalu vrcholku lidského vědění, jehož možno dosáhnouti. A přece toto vědění lidstva je tak jednostranné: Dovedeme používati a přeměňovati veškeré síly, jež máme dosud k disposici, známe koloběh hmoty ve světě i vesmíru, ale vědomosti naše z oboru duchovního jsou tak nepatrné, že ohromná většina lidstva pozemského nemá naprosto žádného, anebo alespoň ne jasného ponětí o postupném vývoji duševním, spokojujíc se pouze studiem nepatrné části tohoto vývoje, připadající na dobu od narození do smrti člověka.
Jest účelem této knížky, sestavené z vybraných projevů. A. J. Ibinga a vydané kruhem jeho ctitelů a přátel, aby těm, kdož i po této stránce pravdu hledají a po ní touží, přinesla poučení a vysvětlení a ukázala cestu, která vede k poznání života za hrobem.
Projevy tyto jsou tak vzácné a dotýkají se duchovního života tak jemně, že nesnesly by, aby s nimi bylo obchodováno jako s myšlenkami hmotného světa, a proto rozhodl se kruh přátel Ibingových tyto projevy nejen v důstojné formě vydati, ale také nabídnouti je úplně zdarma všem upřímným přátelům duchovní pravdy a těm, kteří touží poznati tajemství záhrobní.
Místo závěru
Při vydání této knihy uplatňuje se poprvé Ideál, dle kterého měly by býti vydávány všechny knihy určené k výchově duše lidské, k jejímu ušlechtění a duchovnímu povznesení. Autoři, kteří jsou vyvoleni přijímati tak vzácné inspirace z Duchovna, jsou určeni také k tomu, aby přijaté od Geniů myšlénky zprostředkovali svým bratrům, tj. svému národu nebo i celému lidstvu, ale nemají práva prodávati to, co zadarmo přijali (to pochopil Tolstoj a u nás Gamma). Slouží-li ale tito vyvolení lidstvu, neb aspoň svému národu, pak se má národ-stát starati o tyto Bohem vyvolené prostředníky, aby mohli se plně oddati této vznešené službě a nemusili ducha svého ubíjeti starostmi hmotnými.
A vzácné plody jejich vyšší Inspirace neměly by se státi také předmětem obchodu, nýbrž měla by tu býti společnost, která by tyto práce, lidstvo povznášející, šířila bez jakéhokoliv výdělku, jen za výrobní cenu, tj. za úhradu tisku a papíru, anebo měl by tuto povinnost převzíti na sebe stát a vydávati takové věci úplně zdarma, tak jak v malém činí s Ibingovou knihou malá společnost přátel autorových.

 

Žaluji

Jsem v hrůzyplném místě. Je to temné údolí se zemí vyprahlou, kamením jako bodláky, není v něm žádný pramen, žádné rostlinstvo, jen šero a přes vyprahlou zemi jen děsivý chlad. Údolí je hluboké, rozsáhlé a vroubené skalami. Pozoruji v něm šedé stíny – bytosti duchovně zatemnělé....
Chci vás dnes uvésti v tajemné kraje Nekonečna, do zcela zvláštních sfér. Jsem v místě, kde málo světlo září a kde jen slabý odlesk jeho proniká touto sférou; je to nevlídné místo, smutné a šeré. Vidím postavy šedě zahalené a truchlící. Je to údolí utrpení. Nejsou to duše trpící, nýbrž...
Již je zde Mistr. Praví: „Dnes vás chci uvésti do tajů Nekonečna, do tajů záhrobních, jak říkáte. Je tolik krás v tom nevyzpytatelném duchovnu, že byste žasli, kdyby oko duchovní se vám v pravý čas otevřelo a vy mohli viděti. Mluvíte o ráji a nebi, o duchovní sféře a myslíte, že jsou to...
Mistr praví: Tentokráte uvedu vás v posvátné místo Eden. Je to ráj, ztracený ráj jak asi byste řekli; ale rájem nebylo míněno určité místo, svět nemá nikde tak posvátných míst! Ráj jest pouze v duchovnu, v duchovních sférách a vy pohybovali jste se v něm, dokud jste měli ještě...
Vidím Ducha Světla ve velikém jasu a slyším v blízkosti Jeho sférickou hudbu. Dívám se do sféry velmi vysoké: Je to sad blažených. Koho nazýváme blaženým? Jsou to duše odpoutané od těla, které jsou již prosty závazků hmoty, a jimž proto není již potřeba, aby se vtělovaly. Neměly jiného úkolu,...
Činíte rozdíl mezi duší dítěte a duší dospělého člověka. S lidského hlediska je to správné, ale s duchovního není mezi nimi rozdílu. Malé nevinné dítě může míti velkou vyspělou duši, která je si vědoma, proč žije, ale nemůže se projeviti, protože nemá k tomu vyspělých fysických...
Karma existuje od počátku; jest to zákon pravěký a nikdo nemůže na něm ničeho měniti; jest tak určitý, jako že slunce svítí. Avšak vysvětlování karmy jest nesnadné a mnohdy nepochopitelné pro člověka. Prostý zákon zní „co zaseješ, to sklidíš“ aneb spíše „příčina a následek.“ Vysvětlím to způsobem...
Nemyslete, že Bůh trestá! – Bůh nikdy netrestá, ani toho největšího hříchu. Bůh stanovil zákony nezměnitelné, zákony svaté a kdo se jimi neřídí, ten potrestá se sám; avšak Boží milost jest tak veliká, že ke každému zákonu přidružuje i zákon o zmírnění následků. Tedy trest Boží nese každý člověk...
Dostávám toto poučení: V duchovní sféře existuje pouze láska duchovní, jež nezná rozdílu. Duchovní láska jest částí božské síly – částí božství. Můžeme proto milovati někoho méně a jiného více? Zajisté nikoli, leč bychom byli ještě příliš obtíženi hmotou. Čím širší a dokonalejší duše, tím méně...
Vstupuji do Nekonečna, kde žiji životem duchovním. Je to tak snadná věc. I vám se tak děje, vy však nemáte tušení o tom, že žijete dvojím životem. Vědomí vám schází a právě vědomí je život. Co by znamenal fysický život váš, kdybyste ho nežili plným vědomím. Osoby duševně choré, jak říkáte, žijí...
<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>