Od smrti k novému životu

Před nedávnem mne v jednom velkém pražském knihkupectví zaujaly dvě starší ženy, které se sháněly po literatuře, která je věnován a tomu, co nás čeká, až opustíme tento svět. Dal jsem se s nimi do řeči a byl překvapen přehledem, jaký o literatuře tohoto druhu mají. Na otázku, proč této tematice věnují takovou pozornost, mi jedna odpověděla, že je prostě zajímá co nastane po smrti, a pak své myšlenky začala rozvíjet do šířky i hloubky… Motivováni tímto rozhovorem jsme se rozhodli publikovat na pokračování úvahy z Druhé knihy A. J. Ibinga Od smrti k novému životu s podtitulem Po stopách věčné pravdy, kterou vydal v roce 1925 Kruh přátel Ibingových. Před první částí otiskujeme úvod a závěr knihy.   
Úvod
Dnešní doba, oplývající nesčetnými vynálezy a pokroky ve všech oborech lidského podnikání, vzbuzuje v mnohém člověku domněnku, že blížíme se již pomalu vrcholku lidského vědění, jehož možno dosáhnouti. A přece toto vědění lidstva je tak jednostranné: Dovedeme používati a přeměňovati veškeré síly, jež máme dosud k disposici, známe koloběh hmoty ve světě i vesmíru, ale vědomosti naše z oboru duchovního jsou tak nepatrné, že ohromná většina lidstva pozemského nemá naprosto žádného, anebo alespoň ne jasného ponětí o postupném vývoji duševním, spokojujíc se pouze studiem nepatrné části tohoto vývoje, připadající na dobu od narození do smrti člověka.
Jest účelem této knížky, sestavené z vybraných projevů. A. J. Ibinga a vydané kruhem jeho ctitelů a přátel, aby těm, kdož i po této stránce pravdu hledají a po ní touží, přinesla poučení a vysvětlení a ukázala cestu, která vede k poznání života za hrobem.
Projevy tyto jsou tak vzácné a dotýkají se duchovního života tak jemně, že nesnesly by, aby s nimi bylo obchodováno jako s myšlenkami hmotného světa, a proto rozhodl se kruh přátel Ibingových tyto projevy nejen v důstojné formě vydati, ale také nabídnouti je úplně zdarma všem upřímným přátelům duchovní pravdy a těm, kteří touží poznati tajemství záhrobní.
Místo závěru
Při vydání této knihy uplatňuje se poprvé Ideál, dle kterého měly by býti vydávány všechny knihy určené k výchově duše lidské, k jejímu ušlechtění a duchovnímu povznesení. Autoři, kteří jsou vyvoleni přijímati tak vzácné inspirace z Duchovna, jsou určeni také k tomu, aby přijaté od Geniů myšlénky zprostředkovali svým bratrům, tj. svému národu nebo i celému lidstvu, ale nemají práva prodávati to, co zadarmo přijali (to pochopil Tolstoj a u nás Gamma). Slouží-li ale tito vyvolení lidstvu, neb aspoň svému národu, pak se má národ-stát starati o tyto Bohem vyvolené prostředníky, aby mohli se plně oddati této vznešené službě a nemusili ducha svého ubíjeti starostmi hmotnými.
A vzácné plody jejich vyšší Inspirace neměly by se státi také předmětem obchodu, nýbrž měla by tu býti společnost, která by tyto práce, lidstvo povznášející, šířila bez jakéhokoliv výdělku, jen za výrobní cenu, tj. za úhradu tisku a papíru, anebo měl by tuto povinnost převzíti na sebe stát a vydávati takové věci úplně zdarma, tak jak v malém činí s Ibingovou knihou malá společnost přátel autorových.

 

Žaluji

Jsem nyní na bojišti a pozoruji krutý boj, který srdce všech věrných Slovanů rozdírá. Nebudu vám líčiti hrůzy bojiště, nechci, aby něco neblahého vstoupilo v mysl vaši v tomto okamžiku věnovaném drahým mrtvým. Leží tam v prachu tolik ubohých těl našich drahých, tolik nadějí matek....
Vidím nad bitevním polem šedý mrak, z něhož vybavují se astrální těla padlých vojínů. Celý roj duší vznáší se nad bojujícími. Pozoruji výraz ve tvářích astrálních těl, porovnávám jej s výrazem mrtvých těl a snažím se vystihnouti podobu. Podoba je přesná, ale jiný, krásný a radostný výraz...
Vejděte se mnou do sféry, kde dlí duše padlých vojínů v nynější době. Je to jakési mezidobí, nemohou vejíti do posvátného klidu a také se všechny ještě nevzpamatovaly. Jsou zde duše dávno osvobozené i duše nedávno padlých. Dřímou jaksi. Některým se zdá, že stále ještě bojují, a také skutečně...
Myslíte, že při náhlé smrti vojína smrt překvapí duši jako tělo, ale není tomu tak; duše padlého prozírá a pojí se již s říší duchovní dříve ještě, než kule zasáhla srdce vojínovo. A není to vždy trapná smrt, duše často plesá nad hrdinstvím svého fysického dvojníka a s nadšením vznese se...
Po bitvě, když vojsko opustilo pole válečné, je obraz srdcervoucí. Kolik tam možno viděti umírajících, raněných a mrtvých! Jeden z raněných vojínů těžce dýchá, pracuje již k svému odloučení. Neví, co ho tak tíží, bolesti to nejsou, vždyť tuší již jiný svět, ale tak rád by zvěděl něco o...
Připomeňme si, že se blíží doba, kdy uctíváte památku drahých zesnulých. Doba ta sama je příznačná svým smutečním vzhledem, kdy těžká mlha pluje ovzduším, vše zahaluje a kdy smutek vstupuje do srdce vašeho. Vzpomeňte však, že den Dušiček není pro duchovního člověka dnem smutku, nýbrž radosti, vždyť...
Je zde minstr a praví: „Proč bojíte se promluviti si s drahým svým zesnulým? Příliš lpíte na těle fysickém. A proč? Snad proto, že je vám tak dobrým nástrojem a schránkou vaší duše? Však také umělec by zaplakal, kdyby zničil svůj drahocenný nástroj!  A přece jeho umění jest zcela...
Mistr praví: Duše zprostředkuje duchovní vnímání, čímž si uvědomujete jednotlivé stavy. Tedy tím, když snažíte se pochopiti co záhadného v duchovnu, zjemňujete své síly, jež reagují na stále jemnější a jemnější vibrace. Čím vyšší sféra, tím rychlejší vibrace poznání, tj. světla. Čím výše vaše...
Vidím tmavou postavu, jež kráčí krajinou nevlídnou a smutnou, obklopenou vysokými horami. Je to děsné údolí a tmavá postava zde bloudí a snaží se nalézti nějaké východiště, neví však, co se s ní děje, nevnímá nic, ani okolí svého a má jen hrozný pocit sevřenosti a zděšení ji...
Tak mnohý z vás prošel cestou utrpení a tehdy vzešlo ve vás přesvědčení, že nutno vytrpěti mnoho, že cesta Poznání skropena je slzami a že jen tím utrpením roste duše vaše. Tomu však není tak zcela. Utrpení pohne duší vaší a tím pohnutí se duše vznáší vzhůru. Máte-li však velkou čistou radost,...
<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>