Od smrti k novému životu

Před nedávnem mne v jednom velkém pražském knihkupectví zaujaly dvě starší ženy, které se sháněly po literatuře, která je věnován a tomu, co nás čeká, až opustíme tento svět. Dal jsem se s nimi do řeči a byl překvapen přehledem, jaký o literatuře tohoto druhu mají. Na otázku, proč této tematice věnují takovou pozornost, mi jedna odpověděla, že je prostě zajímá co nastane po smrti, a pak své myšlenky začala rozvíjet do šířky i hloubky… Motivováni tímto rozhovorem jsme se rozhodli publikovat na pokračování úvahy z Druhé knihy A. J. Ibinga Od smrti k novému životu s podtitulem Po stopách věčné pravdy, kterou vydal v roce 1925 Kruh přátel Ibingových. Před první částí otiskujeme úvod a závěr knihy.   
Úvod
Dnešní doba, oplývající nesčetnými vynálezy a pokroky ve všech oborech lidského podnikání, vzbuzuje v mnohém člověku domněnku, že blížíme se již pomalu vrcholku lidského vědění, jehož možno dosáhnouti. A přece toto vědění lidstva je tak jednostranné: Dovedeme používati a přeměňovati veškeré síly, jež máme dosud k disposici, známe koloběh hmoty ve světě i vesmíru, ale vědomosti naše z oboru duchovního jsou tak nepatrné, že ohromná většina lidstva pozemského nemá naprosto žádného, anebo alespoň ne jasného ponětí o postupném vývoji duševním, spokojujíc se pouze studiem nepatrné části tohoto vývoje, připadající na dobu od narození do smrti člověka.
Jest účelem této knížky, sestavené z vybraných projevů. A. J. Ibinga a vydané kruhem jeho ctitelů a přátel, aby těm, kdož i po této stránce pravdu hledají a po ní touží, přinesla poučení a vysvětlení a ukázala cestu, která vede k poznání života za hrobem.
Projevy tyto jsou tak vzácné a dotýkají se duchovního života tak jemně, že nesnesly by, aby s nimi bylo obchodováno jako s myšlenkami hmotného světa, a proto rozhodl se kruh přátel Ibingových tyto projevy nejen v důstojné formě vydati, ale také nabídnouti je úplně zdarma všem upřímným přátelům duchovní pravdy a těm, kteří touží poznati tajemství záhrobní.
Místo závěru
Při vydání této knihy uplatňuje se poprvé Ideál, dle kterého měly by býti vydávány všechny knihy určené k výchově duše lidské, k jejímu ušlechtění a duchovnímu povznesení. Autoři, kteří jsou vyvoleni přijímati tak vzácné inspirace z Duchovna, jsou určeni také k tomu, aby přijaté od Geniů myšlénky zprostředkovali svým bratrům, tj. svému národu nebo i celému lidstvu, ale nemají práva prodávati to, co zadarmo přijali (to pochopil Tolstoj a u nás Gamma). Slouží-li ale tito vyvolení lidstvu, neb aspoň svému národu, pak se má národ-stát starati o tyto Bohem vyvolené prostředníky, aby mohli se plně oddati této vznešené službě a nemusili ducha svého ubíjeti starostmi hmotnými.
A vzácné plody jejich vyšší Inspirace neměly by se státi také předmětem obchodu, nýbrž měla by tu býti společnost, která by tyto práce, lidstvo povznášející, šířila bez jakéhokoliv výdělku, jen za výrobní cenu, tj. za úhradu tisku a papíru, anebo měl by tuto povinnost převzíti na sebe stát a vydávati takové věci úplně zdarma, tak jak v malém činí s Ibingovou knihou malá společnost přátel autorových.

 

Žaluji

Je zde Mistr a praví: Dnes vás chci spojiti s vašimi drahými, jež vás již opustili a prožívají nyní život záhrobní. Duše je věčná, pravíte, a záhrobí jest jejím sídlem. Záhrobí představujete si jako nějaké sídlo, nějaké místo, a někdo z vás by snad i řekl, jako nějaký stav. Je to však...
(Sdělení bývalého člena kroužku) Vidím sestru H., která nedávno opustila fysickou pláň. Proč nevypuknu v pláč? Není mi smutno, a zvláštní blaženost mne prochvívá. Patřím na ni zcela bez bázně i bez lítosti, a vidím, že podoba její jest zjasněná a krásná. Nemluví, jen stojí a hledí na mne, vím...
Dnes je v krásném souladu náš kruh. Výchvěvy jsou čisté a vysokého stupně, vibrace velká. To znamená, že se máme připraviti na projev vysoké bytosti. A skutečně, pociťoval jsem již při vstupu do našeho chrámu, že fluida Velkého Světla a Velké Lásky zde krouží a naplňují ovzduší. Hle, Velké...
Vidím duchovní bytosti zvláštního jasu a krásy, v sadě plném květů, lesknoucích se bělostí. Pozoruji, že květiny se pohybují, jakoby je mírný vánek kolébal a vedle každého květu stojí duchovní bytost, tisknoucí jej k srdci svému. Pak se sklání ke kalichu květu a líbá rosu, která se...
Vidím kruh duší a našeho Mistra, který celý kruh chrání svými fluidy lásky. Kruh se otvírá a šíří do veliké dálky, a v něm jsou jasné duše krásného vzhledu. Hle, náš bratr V. praví: „Jsem mezi vámi. Přicházím poděkovati Tobě za vzpomínku. Tys jediný na mne vzpomněl s láskou a upřímností,...
Spirituelní lidé nemají vzpomínati v smutku drahých zesnulých, vždyť je smrt radostnou událostí pro duši, sevřenou v těle, která došla osvobození, protože utrpení, které zde zakoušela, zmizelo již okamžikem smrti. Vy nemůžete necítiti ztráty milované bytosti, která však je ráda již, že...
Pozoruji, jak se mé astrální tělo vybavuje ze schránky tělesné a že při tom jest poutáno jakýmsi paprskem dolů ke hmotě. Ach, toť zvláštní – vidím, jak jest možno, že duše jest poutána k událostem, které zažila, i jak pociťuje jejich vztah k sobě. Vidím jaksi duchovně celý náš kroužek...
Medium potřebuje jistou sílu, aby se mohla jím projeviti vyšší inteligence. Duchovní vůdce má tuto sílu, ale rozdíl je v tom, že medium se dá ovládnouti, kdežto jasnovidec z vlastní vůle činí projevy. Je to Mistr, který jím mluví. A Mistr praví jen to, co jasnovidec v sobě...
Vznáším se v neznámém prostoru s podivným pocitem. Prostor je pln jasu, místy však proniknut mlhovinou. Spatřuji bytosti, zahalené jakýmsi šedým rouchem, které přece jsou v jasném prostoru. Nyní pozoruji, že v těch mlhovinách se něco skrývá. Pouč mne, Mistře můj, co to...
Stojíme v květnatém, rozsáhlém údolí. Přede mnou vedou křišťálově bílé stupně vzhůru. Vstupuji na první stupeň a vidím, jak se vede těm, kteří slabou duši majíce, zemřeli bez poznání nejvyššího cíle. Stupně zmizely a já stojím náhle v temném, šerém prostoru, v nějaké rozsáhlé kobce,...
<< 2 | 3 | 4 | 5 | 6 >>