Od smrti k novému životu

Před nedávnem mne v jednom velkém pražském knihkupectví zaujaly dvě starší ženy, které se sháněly po literatuře, která je věnován a tomu, co nás čeká, až opustíme tento svět. Dal jsem se s nimi do řeči a byl překvapen přehledem, jaký o literatuře tohoto druhu mají. Na otázku, proč této tematice věnují takovou pozornost, mi jedna odpověděla, že je prostě zajímá co nastane po smrti, a pak své myšlenky začala rozvíjet do šířky i hloubky… Motivováni tímto rozhovorem jsme se rozhodli publikovat na pokračování úvahy z Druhé knihy A. J. Ibinga Od smrti k novému životu s podtitulem Po stopách věčné pravdy, kterou vydal v roce 1925 Kruh přátel Ibingových. Před první částí otiskujeme úvod a závěr knihy.   
Úvod
Dnešní doba, oplývající nesčetnými vynálezy a pokroky ve všech oborech lidského podnikání, vzbuzuje v mnohém člověku domněnku, že blížíme se již pomalu vrcholku lidského vědění, jehož možno dosáhnouti. A přece toto vědění lidstva je tak jednostranné: Dovedeme používati a přeměňovati veškeré síly, jež máme dosud k disposici, známe koloběh hmoty ve světě i vesmíru, ale vědomosti naše z oboru duchovního jsou tak nepatrné, že ohromná většina lidstva pozemského nemá naprosto žádného, anebo alespoň ne jasného ponětí o postupném vývoji duševním, spokojujíc se pouze studiem nepatrné části tohoto vývoje, připadající na dobu od narození do smrti člověka.
Jest účelem této knížky, sestavené z vybraných projevů. A. J. Ibinga a vydané kruhem jeho ctitelů a přátel, aby těm, kdož i po této stránce pravdu hledají a po ní touží, přinesla poučení a vysvětlení a ukázala cestu, která vede k poznání života za hrobem.
Projevy tyto jsou tak vzácné a dotýkají se duchovního života tak jemně, že nesnesly by, aby s nimi bylo obchodováno jako s myšlenkami hmotného světa, a proto rozhodl se kruh přátel Ibingových tyto projevy nejen v důstojné formě vydati, ale také nabídnouti je úplně zdarma všem upřímným přátelům duchovní pravdy a těm, kteří touží poznati tajemství záhrobní.
Místo závěru
Při vydání této knihy uplatňuje se poprvé Ideál, dle kterého měly by býti vydávány všechny knihy určené k výchově duše lidské, k jejímu ušlechtění a duchovnímu povznesení. Autoři, kteří jsou vyvoleni přijímati tak vzácné inspirace z Duchovna, jsou určeni také k tomu, aby přijaté od Geniů myšlénky zprostředkovali svým bratrům, tj. svému národu nebo i celému lidstvu, ale nemají práva prodávati to, co zadarmo přijali (to pochopil Tolstoj a u nás Gamma). Slouží-li ale tito vyvolení lidstvu, neb aspoň svému národu, pak se má národ-stát starati o tyto Bohem vyvolené prostředníky, aby mohli se plně oddati této vznešené službě a nemusili ducha svého ubíjeti starostmi hmotnými.
A vzácné plody jejich vyšší Inspirace neměly by se státi také předmětem obchodu, nýbrž měla by tu býti společnost, která by tyto práce, lidstvo povznášející, šířila bez jakéhokoliv výdělku, jen za výrobní cenu, tj. za úhradu tisku a papíru, anebo měl by tuto povinnost převzíti na sebe stát a vydávati takové věci úplně zdarma, tak jak v malém činí s Ibingovou knihou malá společnost přátel autorových.

 

Žaluji

Jest zde Mistr. Praví: „Dnes vám chci vysvětliti záhady posmrtného života, neboť vyciťuji tuto vaši žádost, kterou chci splniti. Rádi byste se přesvědčili, možno-li vašim drahým zesnulým se jakýmkoli způsobem projeviti. Ano, a jest jim to snadnou věcí, neboť záchvěvy vaší lásky mohou je uvésti...
Pozoruji, jak bledý stín se nese prostorem, zahalen vzdušným rouchem. Klesá k zemi a vstupuje do nádherného paláce, kde vznáší se po schodišti vzhůru. Chce otevříti uzavřené dveře, zdá se mu však, že před ním samy ustupují, a nechápe, jak lehce jimi prošel, ač jsou těžké, okované. Postřehuji...
Vidím plynout ovzduším duši malého děcka, zahalenu vzdušným rouchem. Vznáší se volně, ale tak jistě, jakoby tu cestu již byla častokráte konala. Vstupuje do nějakého domu a rozhlíží se, jakoby se nemohla hned vzpomenouti, kam má vstoupiti. Čtu její myšlenky. „Kde naleznu to, co bych tak rád vzal...
Hle, Mistr sám, i bratr V., stojí zde a praví k bratru M.: „Vzpomínal jsi na mne, bratře, a myslíš, že vzpomínka tvá mne přivábila. Věz však, že já jsem se blížil, a tak vyvolal v mysli tvé vzpomínku na sebe. Nyní jsem zde a chci vás poučiti o tom, co v záhrobí se děje. V životě...
Posmrtné stavy člověka jsou mysterium, jehož záhady jest dovoleno a možno jen částečně odkrývati. Smrt jest přeměna a přechod k novému životu. Duše člověka, nositelka nesmrtelné boží jiskry, jeho vyššího Já, nezmírá s tělem. To vyšší Já jsme vlastně my ve všech fásích života. Smrt člověka...
Duše probudila se ze svého pozemského snu. Rozhlíží se v duchovní své domovině, vidí družky své a táže se udiveně: „Kde jsem to dlela, vzdálena vás, družky milené?“ „Putovala jsi pozemskou plání a nabývala nových zkušeností.“ „Já – zkušeností? Vysvětlete mi to, milé družky!“ „Sečkej, milená...
O smrti a počátečném vývoji v duchovní říši Jak můžete mysliti, že odloučení se duše od těla ji svírajícího mohlo by býti bolestným? Pro ni jest odloučení toto největší blažeností. I když tělo fysické ještě s fysickým bolem a smrtí zápasí, duše pociťuje již duchovno a byť by i útrapy...
Odloučení se duše od těla při smrti Odloučení se duše od těla při smrti mohu vám vylíčiti, neb sám jsem pozoroval celý ten proces. Moje duše vznesla se z těla a byla uvedena Mistrem k lůžku umírající ženy v nemocnici. Ležela sama, bez pomoci, ošetřovatelky nevšímaly si jejího zápasu....
Vidina Nadpřirozená, nádherná Bytost se nám blíží. Pohled očí nadzemské této Bytosti je tak milý a dobrotivý. Tato Bytost má však něco pochmurného, přísného a smutného v sobě, tak že obchází mne hrůza, hledím-li do jejího zraku. Praví: Jsem tvor nebeský, jenž vládne v údolí smrti. Určuji...
Někdy, hlavně z rána, mám dojem, jakoby mne Mistr volal. Zavru oči, soustředím se, pravidelně dýchaje, a brzy dlí mé duchovní vědomí u Mistra a pozoruji své vlastní fysické tělo, jež nejeví se mi již takovým, jako v normálním stavu, kdy duše je oživuje. Nezdá se mi býti spícím člověkem,...
<< 3 | 4 | 5 | 6 | 7