Milí návštěvníci webu. Kromě dalších novinek jsme se v letošním rozhodli přinášet každý den text jedné nebo i několika národních a znárodněných písní a říkadel. Důvod je následující. Od mala jsem s rodiči jezdil k babičce do Chorvatska, kde v Daruvaru a jeho okolí žije početná česká menšina. Dodnes tam dodržují naše tradice a se zájmem sledují dění v Česku a na Slovensku zejména prostřednictvím televize. Dechovku, jakou mají například v Končanici, u nás uvidíte jen málokde. Naši krajané se podle mne umí více radovat ze života než my v jejich původní vlasti. Zpěv je doprovází doslova všude. A zpívají tam písničky, které u nás mnohdy upadly v zapomenutí. Dříve i nyní jsem byl nejednou vyzván, abych se přidal. Nad mojí odpovědí, že bych to udělal rád, ale tu či onu písničku neznám, jen kroutili hlavou. Znají totiž mnoho písní, které jejich předky doprovázely za časů Rakouska-Uherska na cestě do nového domova. Není proto od věci připomenout je. Při jejich výběru čerpáme z různých pramenů, za základ jsme zvolili Storchův zpěvní věnec, uspořádal ho Josef Kalenský, Anthologii z národních písní československých (1871), kterou uspořádal František Bartoš a Špalíček národních písní a říkadel, který upravil Jan Siedel. Rád bych na závěr ocitoval ze Špalíčku: „Národní píseň provází člověka celým jeho životem, jde s ním po všech jeho cestách za štěstím, za prací, do nových krajů a míst. A tak se stane, že píseň z jednoho kraje najdeme v mnoho obdobách v krajích jiných, takže je velmi nesnadno někdy bezpečně zjistit pravý domov této písně, žijící bez zápisu a not, jenom v ústech lidu… V národních písních je všude hlavním motivem textu běh celého lidského života, ať je to narození, láska, svatba, stáří i smrt. A nebudeme jistě daleko od pravdy, řekneme-li, že právě toto nejtěsnější splynutí písně s lidským osudem a životem je základem oné kouzelné životnosti národních písní, která jim zaručila, že přetrvaly celá staletí se všemi bouřemi a otřesy a stále při tom zůstávaly výrazem osobní radosti a smutku člověka, který je prožil.“
František Petružalek

Národní zpěvník

Milá nad rodinu Seděl jeden vězeň sto padesát neděl a tak dlúho seděl, celý ošedivěl.   První ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, otcovi ju poslal:   „Můj tatíčku starý, vyplať mia z vězení, u vězení těžkého, zámku tureckého.“   „Pověz mi, synáčku, co do tebja...
Žárlivec Na horách na dolách co sa to tam bělá; husy-li to seďá nebo sněhy ležá?   Kdyby byly hus, už by ulétaly, kdyby sněhy byly, už by otajaly.   A to sa tam bělá postelka vystlaná, leží tam šohajek, hlava porúbaná,   Z jednej strany leží z ocela šablenka, z druhej...
Za Turka provdaná Seděl jeden vězeň sedumdesát neděl; a tak těžko seděl, až tam ošedivěl.   Sám sobě rozmlúval, kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal, svú dceru Barboru, polovicu dvoru.   Žádný ho neslyšal, enom to pachole, co poklúzá koně.   Pachole slyšalo, k pánovi...
Bojovnice Král na vojnu zavolal, sedláček se zastaral, sedňa za stůl zaplakal.   „Nemám syna žádného, ani bratra vlastního.   „Ty děvečko nejstarší, jdi za mne bojovati.“   „Oj, tatíčku, nepůjdu, já bojovat nebudu.“   „Já jsem srdca měkkého já se leknu každého.“   „Ty...
Tři dcery Měltě tatíček tři dcery, všecky už na vydaj byly.   Jak tu nejstarší vydával tři sta tolarů s ní dával:   „Budeš mě, dcero, živiti, jak nebudu moct robiti?   „Budu, tatíčku, toť budu, do vaší smrti, dá-li Bůh.“   Jak tu prostřední vydával, dvě stě tolarů s ní...
Heřman a Dornička Po neděli za svítání česal Heřman koně vrany.   Přišla k němu jeho matka, přinesla mu čtyry jabka.   „Kam pojedeš, Heřman mladý, že máš koně osedlany?“   „Pojedu já pro svou milou, pro Dorničku roztomilou.“   „Nejeď, Heřman, nejeď pro ni, pošlem pro ni koně...
Poustevník V borovém na skále háji stála někdy poušť, za ní malinká zahrádka, vedle tmavá houšť. Před okýnkem bublal potok skrze kvítečka, asi dvacet kroků dále stála kaplička.   Na té lesní poušti bydlel smutný mládenec, žíněný na těle rubáš, na hlavě věnec; v jedné svadlé ruce...
Zmotaný svet Bože, môj, otče môj! jak je ten svet zmotaný! Čo vystojí, čo vystojí, chudobný podaný!   Každý ho sužuje, platu nepovyšuje; veď sa nazdá, že na veky panuje, panuje.   Vy páni zemani! my jsme vaši poddaní; my budeme v čiernej zemi srovnaní, srovnaní.   Jak sedliak,...
Peníze světem vládnou Že peníze světem vládnou, staré přísloví; že se jimi divy stanou, každý chlapec ví; s chuďasem je nyní amen, ten aby jen lámal kámen: žebrota, nuzota patří do kouta. Jen kdo peníze má, ať si na pána hrá; jen ten, jen ten, ať si na pána hrá!   Přijde-li kdo do...
Jarní Přijde jaro, přijde, zase bude máj, usmívá se louka, usmívá se háj. Stříbrné své vlny hora vyleje, rozkvete se růže, slavík zapěje.   Rozpuknou se ledy, volný bude tok, po vlnách šumících lodě pyšně plout. Vyskočí z hrud klasy, bujný bude květ, kosa bude řinčet, zpěv radostný...
Touha po vlasti O milá vlasti, ty vzdálená, kolébko v mládí mém milená, jak velká radosť kyne se mnou, že tě zas mohu spatřit jednou. Sláva ti, vlasti má, tys Čechův otčina milená; sláva ti, vlasti má, radosť mám, že tě mohu spatřit zas!   Oko mé, aj! patří českou zem, místo, kde jsem já...
Lví silou Lví silou vzletem Sokolím, ku předu kráčejme, a drahé vlasti v oběti, své síly snášejme, a byť i cesta daleká, ta Sokolíka neleká. Jen mužně, statně ku předu, vždyť drahá vlasť čeká.   Vlasť máti až na nás zavolá, co věrné dítky své, tu mocná paže Sokola, zlé škůdce...
Píseň sv. Vojtěcha Hospodine, pomiluj ny, Jesu Kriste, pomiluj ny, ty spase všeho míra! spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy naše: Dej nám všem, Hospodine, žízň a mír v zemi! Krleš, Krleš, Krleš.     K sv. Václavu Svatý Václave! Vejvodo české země, kníže náš, pros za nás...
Prosba za pohodu Pane Bože Abrahamův, Králi a Pane všech pánův! Prosíme s ponížeností, žádáme tvé velebnosti:   Rač z nebe pohledět svýma očima svatosvatýma, kterak na poli nyníčko stojí pěkné obilíčko.   Zachovej od vod rozlití, od přívalů, krupobití, bouře hromobití, škody, a...
Prosba za déšť Ach spadni, spadni, rosičko, vláho požádaná! Vypros ji, Boží rodičko! u Ježíše Pána. Zavlažiž zemi vypráhlou, obživ bylinku uvadlou, ó Kriste Ježíši, Otče náš nejvyšší!   Pro tvou žízeň na tvém kříži smiluj se, ó Pane! Napoj zemi, neboť žízní, puká se a prahne. Tím všecky zemské...
Pokuta Byla jedna sirá vdova, co patero dítek měla; jenom jednu krávu měla, co sirotkům náležela.   Byla pánu něco dlužna, zaplatit nebylo možná; ten pán jí dal krávu vzíti do svého chléva zavříti.   Dívky šly ráno k dojení, žádné krávy živé není. Jenom jedna živá byla, co ty sirotky...
Ďáblova nevěsta Byla jest jedna ctná paní, měla tři dcery na vdávání.   Dvě do kostela vodila, třetí se doma strojila.   A když se tak ustrojila, do zahrádky pospíšila.   Červené růže trhala, věneček sobě dělala.   Přijel k ní jeden mládenec: „Dej mi, panenko, ten...
Píseň Šumavana My jsme hoši od Šumavy, mladí jako lesy jaré, prudší nežli proud Otavy, ryzí jako zlato staré. A Bůh dá, a Bůh dá, že se lid náš zachová!   Naše město na Otavě, poslední jest sídlo Čechů, věrné otcům, matce Slávě, věrné vlasti bez oddechu. Bratře můj, jaká slast milovat a hájit...
Staročeský hymnus Svatý Václave, vévodo české země kníže náš, pros za nás, svatého Ducha. Kriste elejson!   Ty jsi dědic České země, rozpomeň se na své plémě; nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave. Kriste elejson!   Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi: utěš smutné, zažeň vše...
Chvála češtiny Nuže, nuže, milí bratří, zpívejme! křivý hled nás neodstraší, nedbejme! Ať si huknou, kývnou, ťuknou, my se držme řeči naší, třeba puknou!   Čeština má líbeznosti zděděné, lepotou a spanilostí zplněné: nehuhňavé, neříhavé, ani samou sladičkostí nešeplavé.   Naše není...
<< 1 | 2 | 3 >>