Před osmdesáti lety, od jara 1943, se pankrácká věznice stala i popravištěm. Celkem tady přišlo o život sekerou a provazem jedenáct set lidí.  „Jaká to hrůzná ironie: z jara roku třiačtyřicátého si v Drážďanech musili přiznat, že ani při nejlepší vůli jejich sekera už nepostačí stínat tolik hlav, kolik jich k useknutí odsoudí ty jejich různé Volks-, Sonder-, Land- a Schnellgerichty. Takovou žeň kati ještě neměli, jako jim zabezpečil nacistický režim,“ píše v předmluvě ke knize ŽALUJI, Pankrácká kalvarie, Vladimír Thiele. A pokračuje: „Soudy nestačily zasedat a podpisovat rozsudky. Popravčí čety nestačily střílet, snímat pověšené židy s háků a hadicemi smývat s dlaždic ´sekeráren´ rudou českou krev. Krev nejvzácnějších synů a dcer národa. Ty nejryzejší hlavy, do poslední chvíle hrdě vzpřímené a s pohrdlivým úsměškem se dívající vrahům do tváře. Hlavy dělníků a profesorů, dřevorubců, pradlen a doktorů, tvrdé české hlavy padaly… Co bylo proti těmto žním našich starých sedmadvacet českých pánů, popravených před více než třemi stoletími. Přes tři sta let jsme s hrůzou hleděli zpátky k staroměstskému lešení, mráz nám šel při čtení Wintrova Kampana po zádech, dětem ve škole tuto historickou vraždu ryli do paměti, a tyto děti staly se dnes svědky něčeho, co svou hrůzou tisíckrát přesahuje historickou zkazku. Ano, děti viděly, jak jim odváděli maminky a otce z domova, děti nacházely po návratu ze školy svůj domov na ruby a s příbuznými se již nesetkaly. A kolik dětí bylo odvlečeno, podvyživeno a kdesi zašantročeno!
´Smrt se mi nezdá tak hrozná, ale okolnost, že poprava se provádí mezi čtyřmi stěnami, ve mně vzbuzuje hnus. Jak mnohem přijatelnější je poprava zastřelením někde pod širou oblohou. I v tom je rozdíl – poprava v místnosti má v sobě cosi odpuzujícího…´ Hle, to jsou slova k smrti odsouzeného z Pankráce. Tři věty kouskem tuhy psané, postesk jednoho z tisíců, kterému se podařilo okénkem z cely smrti vyhoditi tajný vzkaz – moták. Oč strašnější se jeví tato představa smrti. Popravy dneška již nejsou divadlem veřejnosti; je jich příliš mnoho, zdržovalo by to provoz. Lidé by byli stále v divadle. Německé soudnictví již nepopřálo odsouzencům vidět naposledy modré české nebe nad hlavou, neboť i to je malým dobrodiním – nechat si duši odlétnout vzhůru! Proto byli lidé hnáni na porážku jako dobytek, poklusem do kachlíkových místností, poráženi na lavici pod sekeru a nad maličkým kanálkem se zaschlou krví byla jim sťata hlava.
Proč byli tito lidé popravováni? Proč byly dokonce vyvražďovány celé rodiny za jednoho svého člena, který poskytl přístřeší někomu, kdo neměl kam by hlavu složil. Za pohoštění cizince, neznámého poutníka, který jim s prosbou zaklepal na dveře. Za to, že ho doporučil k svým známým, kde mohl přespat. To všechno bylo shrnuto pod ortel ´přechovávání a napomáhání nepříteli´. Nebo za to, že venkovské ženy v polích podaly pocestnému skývu chleba. A ještě pro krávy a prasata nás popravovali, pro rezavou pušku za trám zastrčenou, ´památečnou po tátovi z války´. I pro kuchyňský nůž, který byl náhodou delší než lidská dlaň. A pro jakýsi drátek v přijímači, který tam často sami souzenému zapojili. Nebo pro pár lístků na maso. Pro pytel obilí, který si mlynář schoval, aby mohl být venkovský chléb bělejší. Ach Bože, za co za všecko nás to nezkracovali o hlavu.
A lidé šli jak berani; zavile, hrdě, bez vědomí viny. Cely smrti na Pankráci byly přeplněny mlčícím a nezlomeným osazenstvem. Šli pod sekeru vyrovnáni sami se sebou i s osudem, šli s úsměvem na rtech. ´Tělo zabijete, ducha však nikoliv! Náš národ i naše idea je věčná.´  K této filosofii došli až zde, v temných kutloších bez jídla, bez hygieny, bez možnosti žít jako lidé. Ještě pár hodin před popravou si na přípravných celách zpívali naše hymny a Zasviť mi ty slunko zlaté…
Z jejich těl je dnes už jen prach, neboť je spálili i s oddělenou hlavou ve strašnickém krematoriu a nezbylo tu víc než pár srdcí, která krvácejí. A potom – pár dopisů.“
Pankrácká kalvarie byla pokračováním soudů a poprav pro ukrývání nebo účast na ukrývání českých parašutistů, kteří provedli atentát na Heydricha. Podle některých pramenů jich bylo 252, ve skutečnosti mnohem více. V našem seriálu se pokusíme přiblížit události od 15. března 1939 na základě dobových dokumentů. Zdrojem nám jsou vystoupení představitelů naší exilové vlády, sborník Nové zákony a nařízení Protektorátu Čechy a Morava (Právnické nakladatelství a knihkupectví v Praze). To vše propojené úryvky z knihy Za Heydrichem stín, jejímž autorem je Jan Andrejs (Naše vojsko 1947) a dalších pramenů. Zde je třeba na místě uvést, že literatury o atentátu na Heydricha je víc než dost, různé kvality a historické správnosti. Andrejsova kniha nás zaujala mj. z toho důvodu, že vyšla krátce po skončení druhé světové války a autor jí psal ještě pln dojmů z doby a událostí, na které bychom neměli zapomínat. V doslovu si klade otázku: Zda stál Heydrich za to? A odpovídá:
Sám o sobě snad ne. Ale stálo za to poznání, že starý husitský duch v národu ještě nevyhynul, že jsme neztratili schopnost odporu proti zlu, že se v lidech uchovala čest i hrdost nepokořených, že jed opatrnictví a chytráckého vyčkávání nerozleptal naše kosti a nerozložil naší krev.
A že jsme se dovedli v těch, kteří to učinili ve jménu národa, čestně postaviti po bok všem, kdo ve světě zdvihli prapor proti hrůze a násilí bez váhání a bez dotazů, co je to bude stát.
Jen takový národ byl schopen uskutečnit svůj 5. květen. Jen takový národ mohl ve dnech nejslavnější revoluce myslit především na svůj cíl a pak teprve na počet svých padlých.

Heydrich

Vládní nařízení ze dne 21. března 1939, č. 87 Sb., o správě hospodářských podniků a o dozoru nad nimi. Vláda Protektorátu Čechy a Morava se souhlasem držitele výkonné moci nařizuje podle č. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.: § 1. (1) Pro hospodářský...
Sauckel, německý generální zplnomocněnec pro zařazování do práce oznámil části světa, Němci porobené, co dalšího ji z vůle pánů čeká: Všechno teď bude pracovat jen pro válečně důležitou výrobu! Cynismus bývá z nejostřejších zbraní tupců. Němci se ústy svého generálního zplnomocněnce...
Usnesení vlády ze dne 25. července 1939, o užívání jazyků v Protektorátu Čechy a Morava. Vláda na základě doporučení pana říšského protektora učinila dne 25. července 1939 toto usnesení: (1) Úřední styk orgánů Protektorátu s orgány Říše děje se v jazyku německém. (2) Ustanovení...
Ještě téže noci přijeli pro Gerika. Správně pro Viléma Gertíka, obchodního příručího z Brna. Parašutistu, vězně gestapa? Správněji bývalého parašutistu, nyní konfidenta a spolupracovníka Němců. Je jedna cesta, jak si zachránit život. A Gerik po ní jde. Už se neválí ve špíně pankrácké kobky. Už...
V oboru regulace spotřeby potravin vydána byla ministrem průmyslu, obchodu a živností dále otištěná vyhláška, jež opírá se o vládní nařízení ze dne 23. června 1939, č. 150 Sb. z. a n., o zřízení dozorčí úřadovny při ministerstvu průmyslu, obchodu a živností. Vyhláška byla publikována...
Z průmyslových výrobků bylo řízené hospodářství spotřební zavedeno nejprve na mýdlo. Stalo se tak vyhláškou ministra průmyslu, obchodu a živností dále ve výtahu otištěnou, vydanou podle vlád. nařízení č. 150/1939 Sb. z. a n. o zřízení dozorčí úřadovny při ministerstvu průmyslu, obchodu a...
Co je to, případ Křívoklát? 27. dubna, měsíc po příletu skupin Zinc a Out distance spadly v prostoru křivoklátských lesů tři další skupiny najednou. Teď, jak se zdá, to chtějí v Anglii brát zostra, pomalu nebude noci, aby v ní neshodili někam do protektorátu nové hedvábí. Řemeslo...
Vládní nařízení ze dne 2. března 1939, č. 72 Sb., o kárných pracovních táborech, ve znění vlád. nař. ze dne 28. dubna 1939, č. 188 Sb. Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.: § 1. Zřízení kárných pracovních...
Nelze tomu uniknout. Zavadíš vzpomínkou o člověka a mluvíš o mrtvém. Očima vyprávějícího prošel stín. „Také byli popraveni, ti Vykoukovi.“ Hledá rámeček fotografie v rohu psacího stolu, pohladí ji mírným úsměvem. „Chcete slyšet, jak se seznámila s Kubišem? My jsme ho samozřejmě potom...
Před palácem Živnobanky, na jednom z nejrušnějších míst Prahy postává u stanice tramvaje menší pán, víc než čtyřicátník, nenápadný a klidný. Nenápadný – jak se to vezme; v těchto jarních dnech tísnivého roku 1942 je nenápadnost pomalu tou nejnápadnější věcí. Tenhle tu nedělá nic jiného,...
Když Heydrichovo auto vyjíždí z břežanského zámku, musí projet celou vsí, než se dostane k volné silnici. Při jižním okraji Břežan, po obou stranách silnice je řídký lesík. To je místo, které si spiklenci vybrali. Dostali kola, ale to jim nestačí. Teď zas potřebují ocelové lano. Bude to...
Český národ, ačkoli je soustavně a všemi prostředky poučován už od 16. března 1939, neví dnes, po více než třech letech, ještě mnoho věcí. Neví – či předstírá, že neví – na příklad ani to, že arijec zdraví arijským pozdravem. Tisková služba Národního souručenství, rovněž pečující o zvýšení jeho...
Nařízení šéfa civilní správy při armádní skupině 3 ze dne 29. března 1939 o opatřeních s židovským majetkem všeho druhu (Uveřejněno v čísle 78 Úředního listu z 1. dubna 1939) § 1. Nabytí koupí, jakož i jakékoliv jiné opatření o hospodářských podnicích, účastech a majetkových...
Rozhlasový projev Edvarda Beneše 1. října 1941 Dříve nežli budu moci k vám promluvit obšírněji a povědět vám, co my zde a celý svět ostatní o událostech posledních dnů v protektorátě soudí, posílám vám toto krátké poselství: Jsem s vámi a my všichni zde jsme s vámi v této...
Zámek v Panenských Břežanech byl před válkou židovským majetkem. V německém učení o rasách, jež každý pořádný nacista je povinen nenávidět, nestojí ani slovo o tom, že by se ta nenávist musila nutně vztahovat i na jejich majetek. Využiv této výhody, usídlil se první „protektor...
Nařízení o vybudování správy a o německé bezpečnostní policii v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 1. září 1939, Říš. Zák. I, str. 1681. Ministerská rada pro obranu Říše nařizuje s mocí zákona: I. Vybudování německé správy v Protektorátu Čechy a Morava. § 1. Všechny úřady, služební...
Nebude od věci připomenout roli Heydricha v předvečer napadení Polska nacistickým Německem. V tomto případě muže v pozadí. „Já jsem ten, kdo rozpoutal válku. Tvrzení, kterému se těžko uvěří? Nemusíte věřit, nechcete-li. Je to však pravda. Jsem ten, kdo v roce 1939 zapálil...
Nařízení říšského protektora o zatemnění v Protektorátu Böhmen und Mähren za účelem protiletecké ochrany ze dne 25. srpna 1939, Věst. nař. str. 71. Na základě čl. 5., odst. 4. výnosu Führera a Reichskanzlera o Protektorátu Böhmen und Mähren ze dne 16. března 1939 (Říšský Zák. I., str. 485) a §...
Z Anglie vyletěli před Květnou nedělí. Velikonoce, svátky míru, do nichž vstupují, jsou pro ně nejtužším bojem o zachování. Co smí čekat Pechal jiného než zkázu svých nejdražších? Přesto se nevzdává, nepodléhá citu, kterému by snad podlehl každý. A slouží dál věci, pro níž nabídl dobrovolně...
Vládní nařízení ze dne 25. července 1939, č. 190 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.: § 1. K provedení zvláště důležitých úkolů ukládá se všem mužským práce...
<< 3 | 4 | 5 | 6 | 7 >>